Další kapitolka, Sice má jen dvě stránky, ale zato se mi zdá dobrá. K té minulé kapitolce. Hodně vás psalo, že se chovala divně, ale vzpoměňte si jak moc jste výbušní vy, když se celou noc příliš nevyspíte. Nebo se vám zdá, že jste spali jen hodinu. Prosím komenty a snad se bude líbit. Omlouvám se ještě jednou za tu délku, ale zato vám slíbíl, že co nejdříve přidám další dílek. Vaše xlovexx
05.12.2009 (14:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4169×
VII – Úplněk
Probudila jsem se v jednu ráno a nechtělo se mi dále spát. Posadila jsem se na posteli a pohlédla z okna. Bylo zamračeno a z peřiny mraků se valil déšť. Seděla jsem na posteli asi pět minut, když mě popadla nepředstavitelná touha vyběhnout ven.
Vyskočila jsem z postele a běžela dolů po schodech. Posledních pět jsem opět slétla. Bála jsem se, jestli jsem tím hlukem nevzbudila Charlieho, ale z horního patra se stále ozývalo chrápání. Bezva.
Obula jsem si boty a natáhla na pyžamo bundu. Vyběhla jsem před dům a podívala se k lesu. Byl nádherný, tak lákal. Nevydržela jsem to a rozeběhla se do hlubin lesa. Šla jsem po pěšině, která tam byla vyšlapána. Šla jsem už dlouho, když za mnou praskla větev. Nevšímala jsem si toho a šla jsem dál. Cítila jsem, jak za mnou někdo jde, ale proč se bát? Když je tu kolem tolik vody, kterou mohu použít na svou ochranu? Probíhala mi hlavou spousta možností jak zneškodnit jakéhokoliv násilníka. Zmrazit všechen déšť, který se mu usídlil na oblečení i kůži. Nebo jí zahřát natolik, že mu způsobí bolest.
Šla jsem dál, když mou cestu osvítil měsíc. Vzhlédla jsem do nebe a zahlédla celý obličej té nádhery.
„Ahoj! Zase v úplňku!?“ Zakřičela jsem na něj a pokračovala dále v cestě. Cítila jsem, jak se dotyčný za mými zády přibližuje, a rozhodla jsem se zakročit.
„Nejsem bezbranná. Dokázala bych ti ublížit více než ty mě.“ Promluvila jsem šeptem k té osobě, ale neotočila jsem se. Dále jsem pokračovala v cestě lesem.
„Já ti nechci ublížit.“ Ozval se za mnou sametový hlas. „Jen mě zajímá, co děláš takhle v noci venku a sama.“ Pokračoval.
„Jdu na procházku.“ Odpověděla jsem mu a dále sledovala cestu vpřed.
„Proč zrovna teď? A proč si se více neoblékla, je zima.“ Promluvil znovu.
„Není…“ odporovala jsem. „… a je nádherná noc. Podívej se ten měsíc.“ Odpověděla jsem a zvedla hlavu k měsíci, který si znovu proklestil cestu mezi mraky.
„Je nádherný.“ Šeptala jsem si pro sebe.
„Musím říct, že měsíc v úplňku je krásný, ale mohla ses aspoň obléci. Nastydneš.“ Promluvil znovu a já slyšela jeho hlas už vedle svého boku.“
„Vem si mou bundu.“ Promluvil znovu a přehodil mi u svůj kabát přes ramena. „Kam vůbec jdeš?“
„K moři.“
„Proč až tak daleko.“
„Je krásná noc, akorát na plavání nemyslíš? Půjdeš se mnou? Můžeme si zaplavat spolu.“ Zeptala jsem se ho a konečně se otočila na mého společníka. Byl to Edward.
„Nechceš to nechat až na zítra? Je pozdě. A ráno je škola?“ Ptal se mě.
„Ani náhodou. Chci plavat hned teď.“ Odpověděla jsem.
„Moře je daleko. Popros otce, ať tě tam zítra doveze.“ Promluvil znovu.
„Není daleko. Už jen hodinku chůze. Přímo tímhle směrem.“ Odpověděla jsem a ukázala rukou do hloubi lesa.
„Jak to můžeš vědět?“
„Cítím ho. Láká mě.“ Odpověděla jsem a přidala do kroku. Najednou mě chytili paže okolo pasu a táhly zpátky.
„Ne! Pusť mě.“ Křičela jsem a snažila se z jeho sevření dostat. „Já chci k moři. Pusť mě.“ Házela jsem sebou, snažila se z jeho sevření dostat, ale měl sílu. Už jsem na něj chtěla použít svou moc, když se v mé mysli vyrojil plán. Dnes ne. Vzdám to, ale zítra už mi nikdo nezabrání. Táhnul mě zpátky k domu a já stále křičela. Malá část mého já, chtěla k moři už dnes.
Donesl mě až před dům a zazvonil. Slyšela jsem, jak se z domu ozývají různé rány a nakonec se otevřeli dveře a v nich stál Charlie i s puškou.
„Ahoj tati. Dnes je krásně viď? Podívej se ten měsíc.“ Promluvila jsem na něj a ukázala volnou rukou k nebi. Charlie na mě koukal vytřeštěně a potom se podíval na mého společníka.
„Cos jí udělal?“ Osočil se na něj.
„Dobrý den náčelníku Swane. Narazil jsem na ní v lese. Celou dobu mluvila něco o moři, a že chce plavat.“
„Bello? Vždyť to neumíš.“ Zaslechla jsem jeho hlas.
„Je tak nádherný.“ Zašeptala jsem a koukala jako omámená k měsíci. „Neboj. Zítra přijdu.“ Šeptla jsem mu potichu svůj plán. „Zítra už mě nikdo nezadrží, slibuji.“ Šeptala jsem potichu dál. Snažila jsem se být tak tichá, aby mě nikdo z nich neslyšel, ale asi se tak nestalo. Edward se na mě podíval.
„Můžu jí vzít do pokoje?“ Zaslechla jsem a potom už se mi výhled na měsíc ztratil. Když mě Edward dotáhl do pokoje, došla jsem k oknu a otevřela ho. Chtěla jsem z něj koukat celou noc, ale něčí paže mě znovu zatáhly do pokoje a na oknech se zatáhly závěsy.
Nakonec jsem v té posteli usnula.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Virgo - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!