Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Virgo - 14. kapitola

19.12.2009 (20:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4689×

XIV - Vztah?

„Nevadí.“ Zašeptala jsem a vystoupila. Došla jsem k sobě do pokoje a svezla se po dveřích. Během pár chvil mi po tvářích začali téct slzy.

Bylo mi líto, jeho posledních slov. Chtěla jsem, přímo jsem si přála, aby mě políbil znovu. Bála jsem se, že by se mohla stát nějaká nehoda, když bych s ním byla. Můj původní plán byl uzavřít se před světem a nikoho k sobě nepouštět, ale když jsem poznala jeho… uvědomuji si, co k němu cítím. Je to láska. Miluji ho, jako nikoho před tím. Chtěla jsem, aby i on cítil to samé ke mně.

Ani jsem si to neuvědomila a seděla jsem přede dveřmi svého pokoje v mojí druhé podobě. Místo nohou se mi znovu skvěla moje ploutev. K čemu ji mám, když ani neumím plavat? Můj život nestojí za nic. Přehrávala jsem si v hlavě, kvůli čemu bych tady mohla být, ale na nic jsem nepřišla.

Cítila jsem, jak mi po tvářích stále tečou slzy, to ony byly původem toho, že jsem se opět přeměnila.

„Bello? Jsi doma?“ Zakřičel ze spodní části domu Charlie.

„Ano tati. Jsem doma.“ Odpověděla jsem mu, a snažila zatlačit slzy. Už jsem chtěla být znovu taková, jako jsem se narodila.

Po pár minutách se mi to podařilo. Když už jsem nebrečela, použila jsem svou moc a sledovala, jak se měním znovu do své podoby. Jen co jsem u dveří seděla znovu v mojí podobě, zvedla jsem se a šla si připravit věci do koupelny. Dala jsem si dlouhou, teplou sprchu. Když bylo po sprše, oblékla jsem se a šla zpátky do pokoje, těšila jsem se na svou postel. Jen co jsem otevřela dveře, začal se po mých nohách šplhat mráz. Podívala jsem se k oknu a bylo pootevřené, divné, ale bylo, že když jsem odcházela do sprchy, bylo zavřené.

„Tati!“ Křikla jsem dolu. „Ty jsi mi v pokoji otevíral okno?“

„Ne, Bell. Neotvíral, asi jsi na to zapomněla.“ Odpověděl mi a znovu si zhlasil televizi.

Vešla jsem tedy do pokoje a okno pořádně zavřela. Kroutila jsem kličkou, aby se znovu nestalo, že by se samo od sebe otevřelo. Zatáhla jsem závěsy a přešla ke dveřím. Stále jsem se necítila nejlépe, proto jsem dveře zamknula a poté ulehla do postele.

Jen co se moje hlava dotknula polštáře, začali mi po tvářích znovu stékat slzy. Netrvalo to dlouho a znovu jsem se proměnila. Brečela jsem dlouho do noci a nakonec usnula.

„Bell!“ Ozval se za dveřmi tátův hlas doprovázený bušením na dveře. „Bello. Vstávej, je pozdě. Musíš do školy.“ Křičel na mě a mě chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, co jeho slova znamenají.

„Už vstávám!“ Křikla jsem a odkryla peřinu. Ležela jsem pod ní stále se svou ploutvý. Jen jsem se chvíli soustředila a můj pokoj znovu zaplavila oblaka páry. Když jsem mohla chodit. Vyběhla jsem rychle z postele a oblékla se. Vzala jsem batoh a rozeběhla jsem se ke dveřím. Otevřela je a vrazila do táty.

„Už běžím.“ Křikla jsem na něj, i když stál kousek ode mě a upustila mu na nohu batoh. Vběhla jsem do koupelny, kde jsem se narychlo připravila a znovu vyběhla ven. Po cestě jsem sebrala batoh. Na schodech předběhla překvapeného Charlieho. Posledních pět schodů zase slétla, takovým způsobem, že budou modřiny. A hned v předsíni se začala obouvat. Když jsem si oblékala rukáv bundy, ozvalo se zaklepání na dveře.

Otevřela jsem je a překvapeně pohlédla do tváře Edwardovi.

„Ahoj.“ Pozdravil a na jeho tváři se objevil pokřivený úsměv. „Myslel jsem si, že bych tě mohl odvést do školy.“

„Ehm… jo, ale co tvoje rodina?“ Ptala jsem se zaskočeně.

„Jeli s Rosalie.“ Odpověděl prostě a pomohl se mi doobléci. Jen co jsem na sobě měla bundu. Doprovodil mě k jeho Volvu a otevřel mi dveře. Nastoupila jsem a on obešel auto a nastoupil taky.

Jen co jsme se rozjeli, položil otázku, kterou jsem vůbec neočekávala. „Proč jsi vlastně přijela?“ Zeptal se mě a já se na něj otočila. I když řídil, koukal se mi do očí.

„Otoč se na cestu.“ Křikla jsem a chytla se držadla na dveřích.

„Neboj se, já nenabourám. Proč ses teda rozhodla přijet sem?“ Ptal se a já nevěděla, co jiného mu říct než částečnou pravdu.

„Bydleli jsme u moře a já mám z vody strach a teď se dívej na cestu.“ Vychrlila jsem ze sebe, a dokud se na cestu nepodíval tak jsem seděla ztuhle.

„A co tvoje oblíbená barva?“ Pokračoval dál, ale tentokrát se aspoň díval před sebe na silnici. Nevěděla jsem, proč se takhle vyptává, ale aspoň to nebyly otázky, na které jsem mu nemohla odpovědět.

„Jak kdy. Někdy zelenou, modrou i černou, nebo červenou, žlutou. Záleží hodně na počasí a mojí náladě.“ Odpověděla jsem mu a na jednu stranu jsem byla ráda, že už přijíždíme ke škole.

Přijeli jsme na parkoviště a já vystoupila z jeho auta. Hned se několik pohledů stočilo mým směrem. Nevšímala jsem si jich a vedle Edwardova boku jsem dorazila na první hodinu. Hodina ubíhala velice rychle, a když jsem vycházela ze třídy ven, první koho jsem zahlédla byl Edward.

„Ahoj, co tu děláš?“ Vyhrkla jsem na něj.

„Čekám na tebe, chci tě doprovodit.“ Odpověděl a už jsme se rozešli směrem k mojí další učebně. Celou cestu se mě vyptával na různé otázky. Nevěděla jsem, proč to chce vědět, ale odpovídala jsem.

Takhle to šlo celý den až do oběda. Myslela jsem si, že si sedne se svojí rodinou, ale on se mnou vystál celou frontu a potom mě odvedl ke vzdálenému stolku a posadil se k němu se mnou. Koukala jsem na něj a nevěděla jsem, proč mi věnuje tolik pozornosti.

„Alice se ptá, jestli nechceš u nás znovu přespat.“ Promluvil najednou.

„Já nevím, jestli by mi to Charlie dovolil.“ Odpověděla jsem mu a nevěděla co jiného říci.

„Tak si to nech projít hlavou.“ Zašeptal a sklonil svojí hlavu do talíře. „Stejně bychom se neměli vídat, jsme pro tebe nebezpeční.“ Promluvil se sklopenou hlavou a druhou část věty zašeptal, jako by ani nechtěl, abych ji slyšela.

„Proč bys pro mě měl být nebezpečný?“ Zeptala jsem se ho a taky svůj hlas ztišila.

„Správně by ses mě měla bát, Bello. Neměla bys tu takhle klidně sedět.“ Zašeptal a naklonil se přes stůl.

„Nepřijdeš mi jako někdo, kdo by pro mě měl být nebezpečný.“ Zašeptala jsem mu zpátky a naklonila se, abych ho slyšela, až znovu promluví, ale on udělal něco, co jsem vůbec neočekávala.

Vztáhl ruce a chytil mou hlavu do svých dlaní. Potom už jen přiblížil své rty k mým a políbil mě. Cítila jsem, jak se po mém těle rozlévá teplo z jeho polibku, cítila jsem se tak nádherně. Jako bych se vznášela na oblacích. Svoje ruce jsme si zapletla do jeho vlasu a chvílemi jsem v hlavě nadávala na stůl, který byl mezi námi. Chtěla jsem se k němu dostat co nejblíže, chtěla jsem, aby náš polibek trval věčně.

Ale bohužel nám to nebylo dopřáno. Někdo si u našeho stolu odkašlal a my jsme byli donuceni vzhlédnout. Jen jsme od sebe oddělili rty a otočili se na osobu, která nás vyrušila. Pohlédla jsem do obličeje Emmetta. Na jeho tváři hrál spokojený úsměv.

„Asi by jste si to měli nechat na doma. Tady na vás všichni zírají.“ Promluvil, otočil se a odešel. Hned jsem měla výhled na celou jídelnu a měl pravdu, všechny oči byly stočeny na nás. Cítila jsem, jak rudnu. Chtěla jsem rychle spustit ruce a odtáhnout se, ale Edward je zachytil a znovu mě políbil. Hned v tu chvíli mi bylo všechno jedno. Byla jsem jen já a on.

„Edwarde!“ Zakřičel někdo a on se s povzdechem ode mě odtáhl. Zbytek dne byl jako v mlze, ani nevím, jak jsem se dostala domů.

15. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Virgo - 14. kapitola: