Další dílek. Snad vás nezklame. Prosím komentíky. Vaše xlovexx
08.12.2009 (13:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4106×
X – Zachráněna
„… Bello, slyšíš mě! No tak! Dýchej…“ zaslechla jsem vzdálený šepot a pocítila rytmické stlačování na hrudi.
„… Bello, to nesmíš. Prosím Carlisle udělej něco…“ Zaslechla jsem další hlas. Byl dívčí skoro pisklavý.
„Doneste někdo deky.“ Promluvil další pánský hlas.
Hlasy se ozývali hlasitěji a hlasitěji. Už to nebyl ten vzdálený šepot. Všechny hlasy byly, ale vystrašené. Co se děje? Ptala jsem se sama sebe a poprvé se nadechla. Řezalo to. Každou částečkou svého těla jsem cítila ten vzduch, jak mi proudí do hrudi.
„Už se probouzí.“ Zašeptal znovu ten mužský hlas. Pocítila jsem, jak s mým tělem někdo hýbe, po chvíli jsem už na sobě cítila teplo.
Ještě chvíli jsem jen ležela a po malých částech do svého těla přijímala vzduch. Celou dobu mi v hlavě vrtala jedna otázka. Co se děje a kde to jsem? Donutila jsem se nakonec otevřít oči. První co jsem uviděla, byl Edward, všechno jeho oblečení bylo mokré. Jak jsem ho uviděla, udeřilo mě do hlavy tolik vzpomínek, na celý dnešní večer.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a okolo mě stálo sedm lidí. Všichni byly vyděšení.
„Ahoj…“ Zachroptěla jsem. Nelíbilo se mi to tíživé ticho. „Co se stalo?“ Zeptala jsem se a pokusila jsem se odkašlat. To jsem neměla dělat. Jak jsem začala kašlat, tak už jsem nemohla přestat.
„Bell, cítíš nohy? Ošklivě ses uhodila do zad.“ Promluvil na mě Carlisle. Jen jsme kývla hlavou. Nemohla jsem mu odpovědět, protože jsem stále kašlala. Carlisle vstal a vzal mě do náručí.
„Dneska zůstaneš u nás. Tvému otci jsme už volali…“ Začal mluvit a já se lekla, nechci, aby tohle Charlie věděl. Že jsem se znovu málem utopila. Zřejmě si všiml mého vystrašeného obličeje, tak pokračoval.
„Volali jsme mu už před tou nehodou.“
Donesl mě do obývacího pokoje a položil na sedačku.
„Tady máš čaj, Bello.“ Promluvil na mě Edward a podával m šálek čaje. Vzala jsem si ho od něj a vzpomněla si, jak jsme se na něj snažila použít mnou moc a nefungovala. Podívala jsem se okolo, byly tu jen oni dva a momentálně si o něčem šeptem povídali. Podívala jsem se na ten hrneček a soustředila se. Čaj začal chladnout, už z něj nestoupala pára. Takže moje moc funguje. Rychle jsem vzhlédla a všimla si, jak zrovna ke mně jde Carlisle.
„Páni, on už je studený?“ Promluvil, když se podíval na čaj v mých rukou.
„Esmé? Mohla bys prosím udělat nový?“ Promluvil trochu hlasitěji a podíval se do kuchyně. Vykoukla mladá žena a jen kývla.
„Bolí tě něco?“ otočil se znovu na mě.
„Ne, je to v pořádku.“ Odpověděla jsem mu. A zadívala se z okna. Koukla jsem se na oblohu, zrovna se roztahovali mraky, cítila jsem, jak se moje oči rozostřují.
„Edwarde, záclony.“ Zaslechla jsem a můj výhled na měsíc se ztratil. Párkrát jsem zamrkala a podívala se na Carlislea. Sledoval mě velice zaujatým pohledem. Bála jsem se, že by mohl poznat, že nejsem v pořádku. Nechtěla jsem být pokusný králík. V mém případě mořská panna.
„Tady máš ten čaj.“ Promluvil na mě ženský hlas. Otočila jsem se tím směrem.
„Děkuji, paní Cullenová.“ Zašeptala jsem k ní a podala jí ten studený a vzala si nový.
„Jen Esmé.“ Usmála se na mě a vzala si ten studený čaj.
„Stejně nechápu, jak mohl tak rychle vystydnout…“ Zaslechla jsem jí, jak si zamumlala.
Napila jsem se toho čaje. Byl výborný, ale trochu moc horký. Proto jsem ho trochu zchladila. Napila jsem se znovu a už to bylo lepší. Rychle jsem ho vypila a než by se mě stačili na něco ptát, promluvila jsem první.
„Jsem docela unavená, kde budu moci spát?“ Zachraptěla jsem na ně. Prví promluvil Edward.
„Budeš spát u mě. Alice ti už připravila oblečení. Pojď, dovedu tě tam.“ Vyzval mě a já se zvedla. Šálek jsem položila na stůl a šla pomalu za ním. Dovedl mě do stejného pokoje, z kterého jsem i utekla. Tentokrát byly zatažené závěsy.
„Támhle je koupelna, máš tam i věci.“ Promluvil na mě a ukázal na jedny dveře.
„Děkuji.“ Zašeptala jsem a nebylo to jen za pokoj. Věděla jsem, že to on mě z té řeky vytáhl. Vešla do koupelny, dala jsem si teplou sprchu a poté se oblékla. Přišla jsem do pokoje a lehla si do postele. Chvíli jsem se převalovala, ale nakonec jsem usnula. Celé moje tělo mě bolelo. Měla jsem štěstí, že jsem skočila do řeky blízko jejich domu. Nevím, co mě to napadlo. Možná bych se měla raději naučit plavat. Jak to říkal Phil. Ty noční toulky pro mě nejsou bezpečné, hlavně když při nich myslím jen na to jak se nejrychleji dostat k moři. Napadlo mě těsně před tím, než jsem usnula.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Virgo - 10. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!