Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 5. kapitola

07.05.2012 (12:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3905×

Ležela jsem na posteli, snažila se učit, ale nešlo mi to. Byla jsem rozvalená v peřinách, poslouchala hudbu a chtěla spát. Znovu jsem chtěla okusit ten dokonalý pocit, který jsem prožila jen s ním. Alespoň ve snu se s ním znovu spojit. Našla jsem nejpohodlnější polohu, zavřela oči a doufala, že usnu. Po několika minutách se mi to skoro povedlo, ale ze sladkého mikro spánku mě probudil zvonek. Otevřela jsem oči, podívala se na hodiny a zmateně pohlédla z okna. Bylo teprve pět, Carlisle to ještě nemohl být. Zvedla jsem se, nazula si boty a vyšla na chodbu. Z ložnice se neslo hlasité chrápání a já se zasmála. Sešla jsem schody, upravila si vlasy a přešla ke dveřím. Nadechla jsem se, nahodila úsměv a otevřela. Když jsem pohlédla do očí osoby, která za nimi stála, úsměv na rtech mi zamrzl.

„Ahoj. Promiň, že tě obtěžuji, ale na dnešek jsme si domluvily nákupy,“ připomněla mi Alice, která pohledem sklouzla z mých očí na moje oblečení.

„Nemáš doufám v plánu jet v tomhle?“ zeptala se a já se podívala na své odrbané tepláky a triko s dlouhým rukávem.

„Já na to zapomněla. Ne, v tomhle nepojedu,“ ujistila jsem ji a nervózně se ošila.

„Pojď dál, já se zatím převléknu, a pak můžeme vyrazit,“ nabídla jsem jí a už vybíhala schody. Proboha, jak jsem na to mohla zapomenout? Opravdu jsme se domlouvaly na dnešek?

Ze skříně jsem vytáhla upnuté džíny, modrý top a černé sako. Na nohy jsem si nazula tmavě modré lodičky a podívala se do zrcadla. Vlasy jsem si učesala, trochu víc se nalíčila a ze země sebrala kabelku. Naházela jsem do ní mobil, klíče, doklady a peníze. Seběhla jsem dolů, podívala se na sedící Alici a rychle napsala vzkaz na ledničku.

Jsem venku, vrátím se v deset.

„To máš v plánu nakupovat tak dlouho?“ ozvalo se za mnou a já se polekaně otočila. Alice stála hned za mnou a usmívala se.

„Ne, mám ještě něco jiného,“ řekla jsem jí a vyšla z domu. Podívala jsem se na otcovo policejní auto, svůj starý náklaďáček a pohledem sklouzla na auto stojící vedle něj. Porsche jsem viděla jen jednou v životě, a to na výstavě, na kterou mě vzal táta, když jsem byla menší. Okouzleně jsem pozorovala kanárkově žluté autíčko a prstem se dotkla jeho kapoty.

„Páni,“ vydechla jsem a pousmála se.

„Já vím, je úžasné. Dostala jsem ho k narozeninám,“ odtajnila mi a já se na ni překvapeně otočila. Dostala takové auto k narozeninám? Samozřejmě mi bylo jasné, že je můj milenec bohatý, ale že až tak? Musel sedět na pořádném balíku peněz.

Cestou jsme si povídaly o neurčitých věcech, jako například o oblečení, botách a o škole. Zdrbly jsme snad všechny spolužáky a já se divila, kolik toho ví. Nikdy jsem ji neviděla bavit se s nimi, ale peprností o nich věděla víc než dost. Když jsme dorazily do nákupního centra, vydala jsem se k obchodu, který jsem měla ráda, ale Alice mě zastavila.

„Ne, dnes půjdeš se mnou. Je mi jasné, že tohle je levná móda, která se nosí, ale dneska si tu se mnou a s mojí kreditní kartou,“ zavelela a vedla mě dál do centra. Chtěla jsem něco namítnout, ale došly jsme k jednomu z nejdražších obchodů v tomto místě a já za výlohou uviděla šaty. Byly dokonalé. Jemná modrá látka se u sukně měnila v červenou a rozšiřovala se do nabírané sukně, která vypadala jako květ lilie. Byly bez ramínek se stuhou, která se zavazovala za krkem. Podívala jsem se na cenu a protočily se mi panenky.

„Alice, to nejde. Nemůžu tam jít. I náš dům stojí méně než ty šaty,“ vymlouvala jsem se, ale nedala si říct. Vedla mě ke kabinkám, kde se nás hned ujala mladá dívka, která přinesla šaty mé velikosti a podala mi je. V kabince jsem si položila kabelku na stojánek, svlékla se a podívala se na šaty. Prstem jsem pohladila jejich texturu a okouzleně vydechla. Moc jsem si nepotrpěla na módu a na kvalitu, ale v tuto chvíli jsem byl unešená tím, co jsem si právě oblékala. Padly mi jako ulité. Těsně obepínaly moji postavu a menší výstřih odhaloval to, co jsem zdědila po matce. Podívala jsem se na sebe a nevěřila tomu, že jsem to já. Odhrnula jsem závěs, podívala se Alici a uviděla, jak na mě mrkla.

„Jsou perfektní. Vypadáš v nich dokonale. Vezmeme si je,“ otočila se na prodavačku a usmála se. Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale zpražila mě zlým pohledem, který mě umlčel. Když jsme opustily jeden obchod, okamžitě jsme vešly do dalšího a já namítala, aby mi už nic nekupovala. Neposlouchala mě. Pořád si vedla svoji a nevnímala mě. Když už jsem byla unavená, posadily jsme se do nějaké restaurace a já popíjela ovocný džus. Alice si nic nedala, asi neměla hlad. Jen tak jsem tam seděla s hromadou tašek kolem mě a novými náušnicemi, které se schovávaly za mými hustými vlasy. Zavibrovala mi kabelka a já začala hledat telefon. Když jsem ho našla, podívala jsem se, kdo volá a zhrozila se. Podívala jsem se na Alici, trochu se odklonila a hovor přijala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.

„Ahoj. Kde se touláš? Čekám tu už dvacet minut,“ oznámil mi a já se podívala na hodiny. Ach ne, už jsem tam dávno měla být.

„Moc se omlouvám. Jsem teď s kamarádkou na nákupech, budu tam za chvilku,“ pověděla jsem mu a začala se zvedat.

„Ať ti to netrvá dlouho, jsem nedočkavý,“ zavrněl a já se otřásla. Hovor jsem ukončila, vzala do ruky tašky a vydala se s Alicí k autu. Až teď jsem si uvědomila, že jsme tu jedním autem. Polekaně jsem se podívala na svoji novou kamarádku a snažila se vymyslet, jak to udělat, aby ho neviděla. Nasedla jsem, nechala ji, aby jela a promýšlela, kde by mě měla vysadit. Benzinová stanice, blesklo mi hlavou.

„Alice, zastav mi prosím u benzínky, mám se tu s někým sejít,“ řekla jsem jí a ona se na mě pobaveně podívala.

„U benzinové pumpy? Copak jsi nějaká překupnice drog?“ zeptala se se smíchem, ale zastavila. Ruku jsem položila na kliku a otočila se na ni.

„Moc ti za dnešek děkuji. Ani nevíš, jak jsem se bavila. Uvidíme se zítra,“ rozloučila jsem se s ní a vzala si do ruky tašky, které jsem měla na klíně. Alice mi zamávala, odjela a já se otočila k lesu. K parkovišti je to jen kilometr, to zvládnu. Šla jsem pomalu, dívala jsem se před sebe a po několika okamžicích konečně uviděla jeho auto. Trochu jsem přidala do kroku a už z dálky viděla, jak se opírá o kapotu. Ještě víc jsem zrychlila a konečně k němu došla. Tašky jsem položila na zem, přešla k němu a usmála se.

„Konečně,“ vydechl a pevně mě objal. Své ruce jsem spojila na jeho zádech a spokojeně vydechla. Více jsem se na něj natiskla a nadechla se jeho vůně. Podívala jsem se m do očí a ihned ho políbila. Jeho ústa na nic nečekala, okamžitě mě začal nedočkavě líbat a osahávat. Jeho ledová ruka se dotkla mého stehna a já vydechla. Prsty jsem zamotala do jeho blonďatých vlasů a přitáhla si ho k sobě blíž. Jedna jeho dlaň sjela z mého ramene k ňadru a pevně ho stiskla. Zasténala jsem a podívala se do jeho tmavých očí.

„Chci tě,“ zašeptal a znovu mě políbil. Natiskl se svým vzrušeným klínem na ten můj a zavzdychal. Nevím, jak se mé tašky dostaly do kufru, ani jak jsem se já dostala do auta, ale když jsem si lehla na sedačku a ucítila, jak si na mě přilehl, usmála jsem se. Auto není zrovna ideální místo pro milování, ale já stejně jako ona nehodlala čekat. Během okamžiku mě svlékl, stáhl si kalhoty a já znovu mohla okusit ten pocit, když byl ve mně.

Kdyby nás někdo pozoroval, musel by se smát. Byla jsem natisknutá na jeho těle, chladila se a vnímala poslední stahy svého lůna. Nahlas jsem oddychovala, šeptala mu, ať nepřestává a cítila se spokojeně. Kolem nás bylo cítit příjemné teplo a vůně našeho milování. Cítila jsem souhru těl a naši vůni spojenou s odérem auta.

„Jsi úžasná,“ vysekl mi poklonu a políbil mě na čelo. Usmála jsem se a unaveně se položila na sedačku. Trochu jsem se zklidnila a oblékla se.

„Napadlo mě, že bych ti mohla vymyslet přezdívku, abych se mohla všem pochlubit, jak dokonalý sex jsem právě prožila,“ seznámila jsem ho se svým nápadem a on se hrdě nadmul.

„Budu ti říkat Cal,“ navrhla jsem mu a on kývl hlavou. Usmála jsem se, naklonila se k němu a políbila ho. Užívala jsem si souhru našich rtů a přála si, aby nikdy neskončila. Toužila jsem tu s ním zůstat navždy, ale musela jsem domů. Bylo pozdě a já byla k smrti unavená. Naposledy mě políbil, odvezl mě domů a popřál mi sladké sny. V pokoji jsem si uklidila, naskládala do skříně nové oblečení, umyla se a šla spát. Usínala jsem s pocitem, že jsem dosáhla do nebe. Dotkla jsem se nebeské dokonalosti a okusila její nepřekonatelnou chuť. Usínala jsem s myšlenkou na Cala.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 5. kapitola :