Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 37. kapitola

25.09.2012 (16:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3592×

Víc jsem se od Emmetta nedozvěděla. Ta jedna věta však stačila, abych se vyděsila a rozzuřila zároveň. Po šesti letech jsem přišla na to, že Edward možná není takový, jakého jsem si ho vysnila. Rychle jsem se vydala k domu, nevnímala křik mé dcerky, která se za mnou rozeběhla. Musela jsem s ním mluvit, konečně se dozvědět pravdu. Prošla jsem kolem překvapené Esmé, vyděšené Alice a rozzuřeného Jaspera k upírovi, se kterým jsem potřebovala mluvit.

„Bello,“ vydechl překvapeně, když si všiml mého výrazu. Opřela jsem se rukou o kuchyňskou linku a tvrdě se na něj podívala.

„Jak to bylo s Calovou první ženou?“ zeptala jsem se ho přímo a sledovala jeho rozpaky. Za mnou se ozvala Alice, ale já se na ni otočila a probodla ji pohledem, který ji překvapil.

„Jděte pryč, chci s ním mluvit o samotě,“ křikla jsem na ni a během vteřiny se v kuchyni octla jen já a on. Tvářil se překvapeně, ale mě to nezajímalo.

„Proč tě to zajímá? Nech to plavat, je to už tak dávno,“ snažil se to zamést pod koberec, ale já mu to nedovolila.

„Pověz mi konečně pravdu,“ přikázala jsem mu hlasem, kterému se nedalo ustoupit. Když jsem viděla jeho sklíčený pohled, proběhla mi hlavou myšlenka, že jsem možná první člověk, který vyděsil upíra.

„Bello, prosím, nechtěj to vědět,“ požádal mě se smutným pohledem, ale já jen zakroutila hlavou a čekala. Nakonec si povzdychl, podíval se na zem a začal. 

„Neřekl jsem ti úplně všechno. Emmett a Rose jsou adoptivními dětmi Carlislea a Esmé, stejně jako Alice a Jasper,“ pověděl mi a já se snažila udržet masku nepřístupnosti.

„Co ty?“ zeptala jsem se a Edward se pousmál.

„Jsem biologickým synem Carlislea,“ oznámil mi a já děkovala bohu, že jsem se držela kuchyňské linky. Překvapeně jsem ho pozorovala a nevěřila tomu, co řekl.

„Cože? Vždyť mu ani nejsi podobný,“ namítla jsem, ale hned jsem to chtěla vzít zpět. Také jsem nebyla své matce podobná, ale byla jsem její.

„Jsem celý po matce. Ta tátu poznala několik měsíců před tím, než se narodila Olivia s Willem. Opil se, ona pracovala v hostinci, kde se to stalo. Svedla ho, již několikrát si ho tam všimla a zalíbil se jí. Prožili spolu jen jednu jedinou noc, ale ta stačila na to, aby se jejich životy od základů změnily,“ vyprávěl mi a já křečovitě svírala linku, abych neupadla.

„Když zjistila, že je těhotná, oznámila mu to, ale on to odmítal. Zůstal se svojí ženou, která mu porodila dceru jen několik dní před tím, než jsem se narodil já,“ pokračoval a já si spočítala, jak dlouho byla jeho matka těhotná. Něco kolem pěti měsíců.

„Proto si mě tak hlídal?“ zeptala jsem ho a on kývl hlavou.

„Porod přežila, dokonce žila ještě několik dalších měsíců jako člověk, starala se o mě, ale jednou jsem plakal, ona mě k sobě přivinula a já ji kousnul do krku. Můj jed stačil na to, aby se z ní stalo to, čím jsem teď já,“ pověděl mi a já nerozuměla tomu, co tím myslel.

„Ale když tvoje matka potkala Carlislea, ještě nebyl tím, čím je teď,“ připomněla jsem mu.

„Byl poloupír, stejně jako já. Nevím, jak je to možné, ale měl jsem v těle tolik jedu jako on.“

„Když to vyprávěl mě, neříkal nic o tom, že byl poloupír,“ namítla jsem, ale když se na mě Edward podíval, pochopila jsem. On nebyl jediný, kdo mi lhal.

„Když se matka probudila, byla z ní novorozená. Byla plnohodnotný upír, protože po porodu měla v krvi zbytek jedu. Nechala mě samotného a plně ji pohltila představa potravy bránící se smrti. Postarala se o mě její sestra a já o matce několik měsíců neslyšel. Vyrostl jsem, nabil síly a vydal se jí hledat. V té době již byla u Carlislea, jeho ženy a dětí. Pozorovala je a načasovala si její vraždu. Když odešla na nákup, sledoval jsem jak ji, tak svoji matku. Čekal jsem, že ji nějak postraší, ale když se na ni při zpáteční cestě vrhla, musel jsem zakročit. Chtěl jsem jí zabránit v tom, co měla v plánu, ale bylo pozdě. Neměla v plánu ji zabít, ale přeměnit, aby prožila to, co ona a zabila všechno živé, přesně, jako to dělala ona. Když jsem se k ní dostal, bylo pozdě. Byla jen jediná možnost. Vysát jed. Věřil jsem tomu, že to zvládnu, ale její krev byla tak sladká a ona slabá, aby se mohla bránit. Dokončil jsem to, co má matka začala,“ přiznal zahanbeně a já ho vyděšeně pozorovala. Nevěřila jsem tomu, co mi právě řekl. Edward byl všelijaký, ale vrah ne. Ne, to nemohla být pravda. Oběma rukama jsem se zachytila židle, na kterou jsem se zhroutila a cítila, jak se třesu.

„Co se stalo pak?“ zeptala jsem se šeptem a raději zavřela oči.

„Když se to dozvěděl, šel do lesa, aby se zabil. Matka ho přeměnila a utekla. Nenáviděla ho a přála mu to, co prožívala ona. Bolest a bezmoc. Nemohl jsem se smířit s tím, že jsem jeho ženu zabil, ale nedalo se to vrátit. Pořád jsem měl před očima její tvář, to, jak křičela, jak prosila. Pronásledovalo mě to celou tu dobu, co jsem sám žil jako nomád. Potkal jsem několik upírů svého druhu, ale nikdy jsem se s nimi dlouho nezdržel. Po několika letech jsem ho znovu našel. Pověděl jsem mu, kdo jsem a on mě překvapivě přijal. Neřekl jsem mu celou pravdu, ale dost na to, aby mě začal mít rád. Žili jsme spolu, dokud nenašel Esmé a po té další mladé lidi, které zachránil. Udělal ze mě plnohodnotného upíra,“ pokračoval dál a já ho beze slova pozorovala. Podíval se na mě a věděl, proč jsem se na to všechno ptala.

„Žili jsme spolu spokojeně, já dostal život, který jsem si přál a zamiloval si Esmé. Hlavně po té, co se k nám dostalo, že moje matka je mrtvá. Bojovala s jiným upírem, který ji zabil. Utěšovala mě, slibovala mi, že všechno bude v pořádku a já tomu uvěřil. Jenže pak si přišla ty,“ vydechl a schoval si hlavu do dlaní.

„Zamiloval se do tebe hned ten první den, co nastoupil do školy jako profesor. Viděl tě na chodbě, jak si čteš roční plán a krčíš u toho obočí. Sledoval tě, nevěděl, co se s ním děje. Podle jeho myšlenek mi bylo jasné, že se zamiloval,“ vyprávěl dál a já zmateně nakrčila obočí.

„Ty si slyšel jeho myšlenky? Říkal si mi, že si je chránil,“ připomněla jsem mu a on se na mě podíval. Lhal mi. Stejně jako před tím.

„Věděl jsem o všem, co se stalo. O tom, jak se s tebou poprvé vyspal, o tom, jak ti řekl, že tě miluje. O tom, jak se rozhodl opustit rodinu i o tom, jak na to připravoval děti. On to netušil, ale já věděl všechno, co se mu honilo hlavou,“ přiznal a já vyskočila ze židle. Pozorovala jsem ho a on se nechal bičovat mým pohledem.

„Když šel za Esmé a oznámil jí, že odchází, musel jsem zakročit. Seznámil jsem ho s tím, co jsem provedl a kdo doopravdy zabil jeho ženu. Chtěl mě zabít, stejně jako jsem to udělal já jí, ale pohrozil jsem mu. Vyhrožoval jsem mu a upozornil ho na to, že když jsem zabil jednou, udělám to znovu,“ pronesl hlasem plným nenávisti a já se zhluboka nadechla. Proboha, co to provedl? Co je vlastně zač?

„Proto mě opustil,“ došlo mi najednou a já se musela chytit za hruď, která mě bolela pod náporem rychlých a bolestivých úderů mého srdce.

„Musel jsem to udělat pro rodinu. Nemohl jsem o ni přijít. Když jsem ti říkal, že tě mám rád, byla to lež. Snažil jsem se tě odradit od mého otce, ale tys mě odmítla. Stal jsem se tvým kamarádem a plánoval, že tě zničím. Když otec konečně udělal to, co se slušelo a patřilo, zavolala si mi. Náramně se mi to hodilo a já se těšil na to, jak zničím to poslední, co bránilo naší rodině v tom, abychom normálně žili. Jenže když jsem tě viděl zlomenou a nešťastnou, pocítil jsem lítost. Během těch měsíců, co jsme se spolu setkávali, jsem se do tebe opravdu zamiloval a podlehl ti. Všechno mě to tak mrzí,“ dokončil svůj příběh a já najednou nemohla popadnout dech. Chtěl mě zničit. Měl v plánu mě zabít. Pohlédla jsem do jeho tmavých očí a otřásla se. Těch šest let jsem si myslela, že mám vedle sebe dokonalého muže, ale nebyla to pravda. Usínala jsem vedle bestie, vedle vraha, který mě chtěl zabít.

„Co jsi vůbec zač?“ zeptala jsem se ho a znovu se otřásla.

„Bello, už nejsem tím, čím jsem byl. Miluji tě a stydím se za to, co jsem udělal,“ šeptal a poklekl k mým nohám. Jeho oči byly upřímné, viděla jsem v nich opravdovou lítost. Natáhl ke mně dlaně, ale já couvla a po tváři mi stekla slza.

„Nemůžu s tebou dál být. Co když se znovu vrátí ten Edward, který mě chtěl zabít?“ záměrně jsem tu větu zakončila otázkou a otočila se k němu zády.

„Bello, lásko,“ ozvalo se za mnou, ale já se nezastavila. Po tvářích mi tekly slzy velikosti hrachu a hrdlo stahovaly vzlyky. Došla jsem do dětského pokoje, stulila se k postýlce, kde spávala naše dcera a naplno se poddala tomu, co jsem právě cítila. Strach, zklamání, nenávist, zhnusení. Zhnusení nad sebou samotnou, že jsem již dříve nepřišla na to, jaký doopravdy je.

„Maminko,“ zakřičela Marry, která se objevila ve dveřích a během vteřiny se stulila do mé náruče. Přivinula jsem ji k sobě a přičichla k jejím vláskům.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 37. kapitola :