Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 31. kapitola

13.09.2012 (17:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3085×

Seděla jsem u rodičů v kuchyni a snažila se zahnat nevolnost, která přicházela při pohledu na to, co mi maminka vařila. Zvláštní bylo, že ještě před pár měsíci bych se pro toto jídlo utloukla, ale dnes jsem neměla ani pomyšlení na to, že bych do sebe něco dostala. Mé těhotenství pokročilo do šestého trimestru a já už nemohla skrývat to, co se klubalo pod mým srdcem. Mé bříško bylo větší, ale pořád přijatelně kulaté. Když jsem se sprchovala, laskala jsem naše malé a skoro pokaždé se ke mně přidal i Edward. Hladil mě, plnil přání jak mé, tak malého. Přála jsem si, aby nepřestával a věnoval se mi tak, jak jsem byla zvyklá, ale odmítal to. Prý je nebezpečné už to, že jsem těhotná a on to nechtěl ještě zhoršovat tím, že by mi něco udělal. Podle toho, jak se na má záda tlačilo jeho vzrušení, mi bylo jasné, jak moc se musí přemáhat. Nabízela jsem se mu, dávala mu to, co chtěl, ale ovládal se. Tak neskutečně se ovládal, až mi to lezlo na nervy.

„Bello, tak povídej, jak se cítíš,“ pobídla mě maminka a já natáhla nohy na židli naproti mně. Kdysi jsem byla pyšná na svá lýtka, ale teď bych se nejraději neviděla. Byla oteklá a nehezká, vypadala jako po nějakém hrozně dlouhém běhu.

„Bolí mě záda, jsem podrážděná, nic nechci dělat a nejraději bych si usekla nohy,“ postěžovala jsem si a s nelibostí poslouchala otcův smích. Naštvaně jsem se na něj podívala, ale on se dál bavil.

„Přesně tohle si říkala, když si čekala Bellu, Renée,“ vzpomínal táta a já zakroutila hlavou. Maminka se také zasmála, ale měla pro mě větší pochopení.

„Neboj, ono to přejde. Až se to malé narodí, budeš neskonale šťastná,“ slibovala mi a já jí uvěřila. Těšila jsem se na to, až konečně spatřím tvářičku našeho malého zázraku. Utěšovala jsem se vidinou malého chlapečka, či malé holčičky. Edward si byl jistý, že to bude chlapec, ale já měla za to, že pod srdcem nosím holčičku.

„Kde je vlastně Edward?“ zeptal se táta a tím upoutal moji pozornost. Dobrá otázka. Můj úžasný snoubenec se rozhodl, že musí během několika dní z našeho nebezpečného bytu udělat místo plné bezpečí a radosti. Koupil novou postel, natřel stěny na jiné barvy, přestavěl koupelnu, záchod a dokonce spojil koupelnu s kumbálem, který byl hned vedle, prý aby bylo místo na přebalovací pult. Skoro bych řekla, že se zbláznil. Pořád něco dělal a pro mě byl skoro nadlidský výkon ho donutit, aby si ke mně lehl, objal mě a počkal, až usnu. Potřebovala jsem ho u sebe.

„Ten určitě zase doma něco přestavuje. Mám pocit, že se zbláznil,“ přiznala jsem a musela se zasmát. Vyznělo to zvláštně.

„To je dobře. To je známka toho, že se moc těší,“ prozradila mi maminka a položila přede mě talíř plný zeleniny, vrtulí a omáčky. Ušklíbla jsem se a natáhla se k zelenině, která ležela uprostřed stolu. Vložila jsem si do úst kousek okurky a cítila jisté uspokojení. Tohle je mnohem lepší, než nějaké vrtule.

„Ty to nebudeš?“ zeptala se mě maminka a já zakroutila hlavou. Nechtěla jsem se jí dotknout, ale další sblížení se záchodovou mísou už bych asi nezvládla.

U rodičů jsem strávila dalších několik hodin a obávala se toho, až se vrátím domů. Co provedl tentokrát? Přestavěl obývací pokoj? Nebo dokonce koupil nové dveře? Pomalu jsem se z parkoviště blížila k bytu a překvapeně pozorovala zhasnutá světla. Vyšla jsem schody, odemkla a zkontrolovala stav. V předsíni bylo šero, ale už teď mi bylo jasné, že je vše na svém místě. Vydechla jsem a šla do kuchyně. Překvapil mě svit plápolajícím svíček a vůně květin. Překvapeně jsem pozorovala rozloženou pohovku, jídlo a kupu filmů, které ležely na stole. Než jsem stihla cokoliv udělat, kolem mého pasu se omotaly dvě ledové ruce a já trochu nadskočila. Jeho ledové rty se dotkly mého ramene a já vydechla.

„Konečně si doma,“ zašeptal a ruce přemístil na mé bříško. Jemně ho pohladil a špičkami prstů kreslil tvary, které jsem poznávala. Kroužky, čtverce, trojúhelníky. Usmála jsem se a natočila k němu hlavu.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho, ale on sledoval mé poprsí schované v krajkové podprsence skryté jen tenkou vrstvou šatů. Prstem jsem zvedla jeho tvář k té mojí a políbila ho. Okamžitě mi polibek opětoval a já cítila, jak si mě tiskne na své tělo. Dlaněmi jsem ho hladila po holých zádech a nahlas dýchala. Chytila jsem se toho, že je soustředěný na mé rty a zajela rukama za jeho kalhoty. Jako kdyby to pro něj bylo znamení, že tohle je moc. Odtáhl se ode mě a měřil si mě tmavým pohledem.

„Bello,“ vydechl a já na něm viděla, že se rozhoduje. Sledoval mě pohledem, který jasně říkal, co chce. Jeho výrazy se každou vteřinou měnily a já ho pobaveně pozorovala. Chtěla jsem, aby se mi zase věnoval jako dřív, ale tohle jeho rozhodování bylo vážně komické.

„Edwarde, prosím, už něco udělej, jinak začnu sama,“ upozornila jsem s úsměvem a čekala, co udělá. Naklonil se ke mně, políbil mé naběhlé rty, a když se odtáhl, podíval se na má ňadra a nahlas polkl. Schoval je do svých dlaní a já vydechla. Jeho palce našly mé bradavky a já slastí zaklonila hlavu.

Nevím, jak jsme se dostali do ložnice, ale když se má záda dotkla přikrývek, už jsem byla nahá. Mé tělo zdobily jen Edwardovy polibky a ruce, kterými zkoumal každé zákoutí mého těla. Prsty si pohrával s mojí rozpálenou pokožkou a laskal ji. Já jsem měla prsty vpletené do jeho vlasů a zkoumala jejich strukturu. Chtěla jsem ho také laskat a hladit ho, ale nedovolil mi to. Kdykoliv jsem se k němu natáhla, něco zamručel a lehce na mě nalehl. Cítila jsem, jak je vzrušený a nebyla překvapená, když v mžiku spojil naše těla a nahlas zasténal. Pevně jsem se ho držela za mužná ramena a rozdýchávala ten nával vášně, který mnou zmítal. Když se ve mně začal pohybovat, cítila jsem všechno mnohem intenzivněji. Už po několika pohybech jeho pánve mi bylo jasné, že dlouho nevydrží. Sténal, líbal mě, objímal a málem rozbil postel, na které jsme leželi. Když se na mě zhroutil, zhluboka se nadechl a podíval se mi do očí.

„Promiň,“ vydechl, ale já ho pohladila po tváři a usmála se. Když ze mě vyklouzl, zklamaně jsem zamručela, ale netrvalo dlouho a já ucítila chlad jeho těla za svými zády. Než jsem stihla cokoliv udělat, sevřel mé stehno a natiskl se do mého klína. Netrvalo dlouho a my navázali tam, kde jsme skončili.

Ležela jsem vedle něj, hlavu položenou na jeho hrudi a usmívala se. Byla jsem spokojená a uspokojená. Několikrát. Bylo zvláštní, jak moc je teď mé tělo citlivé. Každý jeho dotek na mé pokožce způsobil, že jsem stoupala k výšinám rozkoše.

„Už si přemýšlela o jménech?“ zašeptal do ticha a já se na něj podívala. Usmála jsem se na něj a pokrčila rameny.

„Už je mám dávno vybraná,“ prozradila jsem mu a on se na mě překvapeně podíval.

„Proč o tom nic nevím?“ zeptal se a já se posadila. Napodobil mě a schoval ve své voňavé náruči.

„Rozhodla jsem se nedávno. Chtěla jsem to s tebou probrat, ale tolik jsem se do těch jmen zamilovala, že už je zpátky nevezmu,“ vydechla jsem a zvedla hlavu. Usmíval se a hleděl na mě s láskou v očích.

„Pověz mi je,“ žadonil a já zavřela oči. Znovu jsem si představila malou holčičku, jak běhá po zahradě u vily a prozpěvuje si.

„Nech se překvapit,“ vyplázla jsem na něj jazyk a sledovala jeho tvář, jak se zkřivila smutkem. Zasmála jsem se a pomalu se zvedla. Zabalila jsem se do županu a vydala se do kuchyně.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se mě a já se zamyslela.

„Měla jsem v plánu jít do kuchyně, ale když nad tím tak přemýšlím, asi půjdu na záchod,“ pověděla jsem mu a zavřela za sebou dveře. Došla jsem k zrcadlu, podívala se na sebe a musela se zasmát. Vlasy jsem měla rozcuchané, kůži lehce rudou a tváře barvy přezrálého rajčete. Studenou vodou jsem si opláchla obličej a došla si na záchod. Když jsem šla kolem přebalovacího pultu, který tu nedávno udělal, usmála jsem se a už se těšila, aby na něm prcek ležel co nejdřív. Líbil se mi ten pocit, když se ve mně pohyboval a dával o sobě vědět, ale už jsem ho chtěla mít tady. Držet ho v náruči, hrát si s ním, sledovat ho, jak roste a vyvíjí se. Když jsem vyšla z koupelny, Edward mě popadl do náruče a já vypískla. Došel se mnou do kuchyně, posadil mě na židli a naservíroval mi těstoviny se zeleninou. Usmála jsem se na něj, políbila ho na tvář a dala se do jídla. Edward mě s láskou pozoroval a já se cítila nesvá. Neměla jsem ráda, když mě někdo pozoroval při jídle.

„Nedívej se na mě tak,“ požádala jsem ho, ale on nepřestal. Přišel ke mně blíž, natiskl se svým tělem na to mé a políbil mě.

„Miluji tě,“ vydechl mi do tváře a já ucítila jeho sladký dech.  

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 31. kapitola :