Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 26. kapitola

27.08.2012 (19:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3334×

Když jsem ho pustila, objala mě maminka a já viděla, jak pláče. Usmála jsem se na ni a setřela slzy, které jí tekly po tvářích.

„Lepšího muže sis vybrat nemohla,“ řekla a podívala se na jmenovaného. Ten se na ni usmál a překvapeně sebou trhl, když ho pevně objala. Nečekal to, ale nakonec ji také objal a zasmál se, když mu táta pohrozil zvednutou pěstí. Tatínek mě políbil na tvář a bylo na něm viditelné dojetí. Když jsme oslavili zasnoubení, vydali jsme se na cestu domů. Byla jsem neskutečně unavená. Skoro jsem neviděla na cestu, takže mě musel Edward vzít do náruče a donést k autu.

Musela jsem při cestě usnout, protože když jsem znovu přišla k sobě, ležela jsem v posteli jen ve spodním prádle, mé šaty byly pověšené na ramínku u skříně. Protáhla jsem se a ucítila lehký tlak na levé noze. Podívala jsem se na zdroj toho tlaku a musela se usmát. Edward seděl na kraji postele a dlaní masíroval mé chodidlo. Položila jsem hlavu na polštář a podívala se na prsten, který zdobil můj levý prsteníček. Byl krásný. Ve stříbrném lesklém kovu byl vsazen velký blyštivý kámen, který házel odlesky na bílé prostěradlo. Dotkla jsem se ho konečky druhé ruky a ucítila, jak je jemný a zároveň hrubý.

„Je dokonalý,“ vydechla jsem a podívala se na Edwarda, který mě s láskou pozoroval.

„Já vím. Vybíral jsem ho s tvojí maminkou. Vytáhl jsem ji na nákupy pod záminkou společné večeře a svěřil se jí se svým plánem. Byla nadšená, a když jsem jí ukázal tenhle prsten, zděsila se ceny a řekla, že je to moc drahé. Neposlouchal jsem ji a podle jejího výrazu mi bylo jasné, že tenhle je pro tebe ten pravý,“ svěřil se mi a já zakroutila hlavou.

„Mamka nikdy neuměla udržet tajemství. Divím se, že mi hned ten den nevolala,“ zasmála jsem se a přetočila se na záda. Edwardova dlaň se z mého chodidla přemístila na stehno, které jemně pohladil a polaskal polibkem, který mě dostal.

„Zase jsi zhubla,“ pokáral mě a já se podívala na své tělo. Byla jsem štíhlá, ale ne tolik, abych vypadala nezdravě.

„Lásko, to bylo kvůli těm nervům. Slibuju, že už budu pravidelně jíst,“ slíbila jsem mu a políbila ho. Jemně mi polibky oplácel, a když se odtáhl, povzdychl si.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho a prsty se snažila vyhladit vrásku, která se mu objevila mezi obočím. Pohlédl mi do očí a pousmál se.

„Volal jsem Alici,“ řekl a mně bylo jasné, o co jde. Znala jsem ji, takže mi došlo, kam tím míří. Budeme mít svatbu, kterou ona zařídí. Zasmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„Vezmu si tě, všechno ostatní je mi jedno,“ řekla jsem mu a on se zamračil.

„To není všechno,“ přiznal polohlasem a vstal. Došel k oknu a podíval se ven.

„Bell, já jim slíbil, že přijedeme. Neboj se, všichni už na tu událost zapomněli,“ uklidňoval mě, když uviděl můj výraz, ale moc se mu to nevedlo. Vstala jsem a došla k němu.

„To nemyslíš vážně,“ vydechla jsem a otřásla se při představě, že mu budu muset čelit tváří v tvář.

„Lásko, podívej. Jsou to moji rodiče a já jim chci představit svoji snoubenku. Je to tak dlouho, nikdo už si na to ani nevzpomene,“ přemlouval mě dál a já pohlédla do jeho zlatých očí. Prosily mě. Vzpomněla jsem si na všechno, co pro mě v posledních pěti letech udělal, a povzdychla si. Poraženecky jsem sebou plácla do peřin a uslyšela, jak se zasmál.

„Děkuji ti,“ křikl a dopadl vedle mě. Pohyb matrace doputoval k mému žaludku a já ucítila, jak se zhoupl. Vyšvihla jsem se do sedu a zhluboka se nadechla. Pevně jsem se chytila za břicho a snažila se zahnat nevolnost, která mě najednou přepadla. Měla jsem zavřené oči a přemlouvala se, abych nezvracela. Edward mě pevně svíral kolem pasu a dlaní chladil mé čelo. Pevně jsem ho chytila za paži a nadechla se. Z nejhoršího jsem byla venku.

„Bell, tohle se mi nelíbí. Až budeme u našich, táta tě vyšetří,“ rozhodl a já se zasmála. Chvíli na mě nechápavě hleděl, ale nakonec mu došlo, co řekl, a zasmál se také. Vyšetření od jeho otce, mého bývalého milence, bylo to poslední, co jsem potřebovala.

Během hodiny jsem byla připravená k odjezdu, a když jsme nastoupili do auta, najednou mi to nepřišlo jako dobrý nápad. Co se mnou udělá pohled do jeho očí? Znovu mu propadnu? Zakroutila jsem hlavou a ucítila, jak se Edward vedle mě napjal. Určitě mu došlo, o čem přemýšlím. Když jsme zatáčeli k jejich domu, pocítila jsem strach. Co když si při pohledu na mě na všechno vzpomenou a vrhnou se na mě s nenávistnými pohledy, tak jako v mém snu? Raději jsem tuto myšlenku zapudila a vystoupila. Podívala jsem se na vilu, která stála mezi lesem a skalami, a pousmála se. Byla pořád stejná. Nedobytná a svým způsobem děsivá, ale také krásná a luxusní. Edward ke mně přešel, pevně mě objal a políbil. Snažil se mě uklidnit.

„Neboj, všechno bude v pořádku,“ ubezpečil mě a spolu se mnou došel ke dveřím. Dvakrát jsem se zhluboka nadechla, než se před námi objevila Alice ve fialových šatech. Vrhla se na mě, pevně mě objala a Edwarda políbila na tvář. Rose na mě zamávala, Emm na mě mrkl a Jasper mi jako vždy podal ruku. Will s Olivií tu nebyli, ale když jsem z patra uslyšela jekot, bylo mi jasné, že jsou ve svých pokojích. Podívala jsem se na Edwarda a pohledem se ptala, kde je zbytek. Poslední dva členové rodiny, které jsem už v životě nechtěla vidět. Než však stihl cokoliv říct, ze schodů se rozeběhl Will a skoro mi skočil do náruče. Edward ho však včas zachytil a pokáral ho. Políbila jsem malého chlapce na tvář, stejně jako jeho sestru, která se objevila v pokoji pár okamžiků po něm. Vyrostli, ale pořád to byli malí špunti. Uslyšela jsem kroky na schodech a vyděšeně pohlédla na Alici. Ta se jen usmála a zvedla palec nahoru. Pohled jsem zapíchla do blonďatých vlasů dvou malých dětí a poslouchala, jak se k nám blíží Edwardovi rodiče.

„Ach, Edwarde,“ zvolala jeho matka a já koutkem oka viděla, jak ho objala. Když ho pustila, postavila se naproti mně a já chtě nechtě musela zvednout pohled. Očima jsem vyhledala ty její a překvapeně sledovala úsměv, který zdobil její tvář. Natáhla ke mně ruku a úsměv se ještě rozšířil.

„Vítej zpátky, Bello,“ přivítala mě a já přijala její dlaň. Při našem doteku jsem ucítila nepříjemné teplo, které se mi rozlévalo po hrudi, a raději ji pustila. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na muže stojícího pár kroků za ní. Jeho zlaté oči na mě hleděly s neskrývanou radostí a naplněním. Byl pořád stejný. Blond vlasy sčesané dozadu, ďolíčky ve tváři a ostré, britské rysy. Usmál se na mě a podal mi ruku. Natáhla jsem k němu svou třesoucí se dlaň a bála se okamžiku, kdy se ho dotknu. Když se tak stalo, ucítila jsem mírné napětí, ale nic jiného. Hleděla jsem do jeho spokojené tváře a necítila vůbec nic. Jen nevolnost, která se každou vteřinou stupňovala. Raději jsem ho pustila, odvrátila tvář a schovala se do Edwardovy náruče. Pochopil, co se děje, a pevně mě sevřel. K někomu mluvil, ale já vnímala jen jeho blízkost a vůni, která mě uklidňovala. Když se mi udělalo trochu lépe, pohlédla jsem na ostatní a pousmála se.

„Je ti něco?“ zeptala se Rose a já zakroutila hlavou.

„To je z těch nervů,“ vysvětlila jsem jí a sledoval její starostlivý pohled. K ní přidal i Alice a Jasper, který mě pohladil po rameni, a já ucítila vlnu uvolnění. Vděčně jsem se na něj usmála a spolu s Edwardem se přemístila do obývacího pokoje.

Nerušeně jsme konverzovali a já si povídala s každým, jako by se nic nestalo. Carlisle někam zmizel a já byla ráda. Nepotřebovala jsem pozorovat jeho tvář. Stačilo, že jsem mu podala ruku. Alice mě zahrnovala plány na naši svatbu a spolu s Rose vyprávěla o té svojí. Prohlížela jsem si fotky a bavila se. Dokonce i Esmé se k nám přidala a chovala se ke mně moc mile. Usmívala se na mě a byla šťastná, že je její syn konečně zadaný a připravený na ten pravý život. Když mi Alice ukazovala kytici, kterou si nechala uvázat, ucítila jsem u žaludku lehké chvění. Myslela jsem, že to zase přejde, ale chvění se zvyšovalo a já se raději zvedla. Pamatovala jsem si, kde je koupelna, a rychle k ní vystartovala. Nevnímala jsem volání svého jména, běžela jsem ke koupelně, zamkla za sebou a zhroutila se k záchodové míse. Děkovala jsem bohu, že ho tu měli, i když ho nepotřebovali. Když jsem se trochu uklidnila, zvedla jsem se a přešla k umyvadlu. Umyla jsem si pusu a ruce a natáhla se pro ručník. Když jsem ho sevřela v dlani a přitáhla si ho k sobě, znovu jsem u žaludku ucítila lehké chvění a přidržela se umyvadla.

„Bello, jsi v pořádku?“ ozvalo se za dveřmi a já se trhavě nadechla. Křečovitě jsem se držela umyvadla a snažila se uklidnit svůj žaludek. Ve chvíli, kdy se mě snažení setkalo s výsledkem, se dveře koupelny otevřely a já pohlédla do tváře muži, kterého jsem si přála vidět nejméně.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 26. kapitola :