Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 25. kapitola

25.08.2012 (14:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3384×

Od prvního dne, kterého jsem se tak bála, se vše změnilo. Znovu jsem se skamarádila s Molly, dokonce jsem přišla na to, že již několik měsíců chodí s jedním z mých bývalých spolužáků. Několikrát jsme se sešly i mimo školu a povídaly si klidně i několik hodin. Molly a Edward si rozuměli, takže jsme volný čas, kterého při vyučování moc nebylo, trávili spolu. Bavili jsme se, smáli se a ze mě opadl strach a všechno ostatní.

První semestr na vysoké uběhl ani nevím jak. Obávala jsem se, že nebudu stíhat a mé známky budou špatné, ale díky Edwardovi a své píli jsem vše udělala na výbornou a rodiče na mě nemohli být pyšnější. Můj upíří přítel pro mě dělal první poslední a já začala přemýšlet o tom, co bude za pár let, až opustíme vysokou. Přála jsem si, aby si mě k sobě připoutal všemi možnými způsoby, které jsou v rámci mého lidského života možné. Toužila jsem nosit jeho příjmení a dát mu všechno, po čem touží. Několikrát jsme se spolu bavili na téma svatba a společný život. Neměla jsem to v plánu tak brzy, ale po svatbě Rose se vdávala i Alice. Moc jsem si přála být tam a vidět ji jako nevěstu, ale odmítala jsem se setkat s jejím otcem. S Alicí, Rose, Willem a Olivií jsem se setkávala skoro každý měsíc a byla ráda, že se to mezi námi všechno vyřešilo. Dokonce i Emmett se za námi párkrát stavil a já se cítila znovu jako na střední škole, kde jsem je poznala.

Druhý semestr nebyl tak jednoduchý, ale udělala jsem ho a radost z toho plynoucí jsem musela na chvíli posunout do ústraní, protože za námi přijel táta, který mi oznámil, že má babička zemřela. Sice jsem ji moc nenavštěvovala, ale pamatovala jsem si na ni a její odchod mě ranil. Spolu s tatínkem a maminkou jsem se vydala do nedalekého města, kde žila a rozloučila se s ní. Několik nocí jsem spala u rodičů, protože byl tatínek opravdu smutný a já ho spolu s maminkou utěšovala. Edward přijel také a snažil se nějak pomoct.

Třetí semestr se neskutečně táhl. Měla jsem pocit, jako kdybych do školy chodila deset let, ne tři roky. Edward se snažil mi to nějak ulehčit a podporoval mě ve všem, co jsem dělala, ale ten rok byl pro mě náročný. Nemohla jsem se pořádně soustředit na učení, ani na něj. Zanedbávala jsem ho a zlobila se sama na sebe. On na sobě nedával nic znát, ale také mu to dělalo starosti.

Ze třetího semestru jsem s odřenýma ušima prošla do čtvrtého a po něm do pátého. Život utíkal neuvěřitelnou rychlostí a já vzpomínala na první den, kdy jsem poprvé usedla do lavice, kterou zdobily iniciály B a E. Zkouškové období bylo to nejhorší, co jsem v životě zažila. Když jsem udělala jednu zkoušku, nervovala jsem se z druhé a tak to šlo dál, dokud jsem se nedostala k finální zkoušce z angličtiny. Edward ji udělal bez problémů, ostatně jako všechno, ale já se obávala nejhoršího. Skoro každé ráno a večer jsem zvracela, nedostala jsem do sebe žádné jídlo a nemohla se na nic soustředit. Edward se o mě bál, domlouval mi, abych šla k doktorovi, ale já to odmítla. Po několika dnech se to zlepšilo a já šla před komisi připravená jako nikdy před tím. Každému jsem se podívala do očí, usmála se a začala. Ani na okamžik jsem se nezastavila, z paměti jsem odříkala vše, co jsem se naučila a nakonec úspěšně dostudovala, jako všichni z mého ročníku.

Stála jsem před zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Pohledem jsem sklouzla k fotce, která byla přilepená na skle a usmála se. Byla jsem na ní já a Edward, když jsme se dali dohromady. Byla jsem tehdy mladá, nerozvážná a vyděšená z nového života. Znovu jsem pohlédla na svoji nynější tvář a usmála se. Byla jsem úplně jiná. Těch pět let se na mně neskutečně podepsalo. Byla jsem starší, vyspělejší a celkově se ze mě stala opravdová žena. Vlasy jsem měla skoro až na zadek, obličej pohublý, ale plný života a radosti. Mé tělo bylo štíhlé, ale ne příliš. Uhladila jsem si šaty, které jsem měla na sobě, a navoněla se parfémem, který jsem dostala od Edwarda ke třetímu výročí našeho vztahu. Pomalu jsem přešla do pokoje a uviděla svého prince, jak si zapíná sako. Usmála jsem se na něj a přešla k němu.

„Ani nevíš, jak jsem ti za všechno vděčná,“ zašeptala jsem mu do ucha a uslyšela, jak se zasmál.

„To já bych ti měl být vděčný. Díky tobě jsem konečně začal žít,“ přiznal a já zakroutila hlavou.

„Bez tebe bych neudělala ani setinu toho, co mám za sebou,“ připomněla jsem mu, ale on mě pevně chytil do náruče a spolu se mnou se položil na postel. Uvěznil mě pod svým tělem a nosem přejel po mé tváři až k hrudníku, který se vzdouval pod náporem vzduchu, který jsem dýchala. Otřásla jsem se a setkala se s jeho spokojeným pohledem.

„Bell, já jsem ti jen pomohl odkrýt to, co si v sobě měla odjakživa,“ řekl a vstal. Mě vzal sebou a my opustili byt. Dnes jsme měli malou oslavu u mých rodičů, kteří nás chtěli vidět. Cesta netrvala dlouho, během chvíle jsme parkovali u jejich domu a já slyšela, jak se maminka směje. Vystoupila jsem, chytila Edwarda za dlaň a usmála se na něj.

„Miluji tě,“ vydechla jsem a prstem ho pohladila po dlani.

„Taky tě miluji,“ vyznal mi a zazvonil. Maminka ihned otevřela a vrhla se na nás. Výskala, gratulovala nám a já se jen smála. Bylo na ní vidět, jakou má radost a já byla šťastná, když jsem viděla jejich pyšné tváře. Tatínek mě pevně objal a svěřil se mi, že vždycky věděl, že to dokážu. Když jsme se usadili k večeři, Edward povstal a v ruce sevřel sklenici sektu. Podívala jsem se na něj a on mrkl.

„Na Bellu, moji lásku, která všechno zvládla na jedničku. Na vás, protože bez vaší podpory a pomoci bychom to nezvládli. Jsem moc rád, že jste mě přijali a dovolili mi tak žít s touto dokonalou dívkou,“ pronesl hlasem plným citu a já se usmála. Ťukla jsem si s ním, pak s rodiči a chtěla si usrknout, ale něco mi v tom zabránilo. Cítila jsem, jak se mi zvedl žaludek při pohledu na zlatavý mok a raději skleničku odložila. Rodiče si ničeho nevšimli, ale Edward se na mě starostlivě podíval. Chtěla jsem mu říct, že je všechno v pořádku, ale když jsem se nadechla, uhodila mě do nosu vůně masa, které leželo na lince. Rukou jsem si překryla ústa a vystartovala ke koupelně. Bylo to jen tak tak. Za dnešní den jsem toho moc nesnědla, ale i přesto jsem seděla nad záchodovou mísou a zvracela. Žaludek mě bolel a cítila jsem, jak mě pálí hrdlo. Pomalu jsem se zvedla, otřela si ústa a podívala se na sebe do zrcadla. Byla jsem bledá a zpocená. Přešla jsem ke dveřím, a když je otevřela, málem jsem vrazila do mamky.

„Sluníčko, co ti je?“ zeptala se mě a já se usmála.

„To je z těch nervů,“ vysvětlila jsem jí a viděla, jak si oddychla. Vrátily jsme se ke stolu a já ucítila, jak mě Edward pod stolem pevně chytil za ruku. Usmála jsem se na něj a děsila se toho, až přede mě maminka položí talíř s jídlem.

Když se tak stalo, nejdříve jsem se nadechla, a když se nic nestalo, vložila jsem si do úst malé sousto. Když se ani po tom nic nestalo, hladově jsem se pustila do teplého jídla a snědla všechno, co mi bylo přiděleno. Dokonce jsem ještě ujedla pár brambor z pekáče a nevnímala maminku, která se mi smála. Když jsme se odebrali do obýváku, Edward s tátou někam zmizel a já se zmateně podívala na maminku.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí, ale ona jen zakroutila hlavou a spokojeně si mě prohlížela. Něco se plánovalo, ale mně se to už teď vůbec nelíbilo. Co přede mnou skrývají? Když se Edward vrátil, usmál se na maminku a ta povyskočila radostí.

„Tak počkat. Co se tu děje?“ zeptala jsem se ho a neústupně mu hleděla do očí. Pousmál se a ruce si vložil do kapes.

„Chtěl jsem to udělat už dávno, ale teď je ta pravá chvíle. Musel jsem se nejdříve zeptat tvého otce, jinak bych porušil tradici,“ vysvětlil a já se musela chytit pohovky, abych nespadla na zem. Sledovala jsem jeho tělo, jak si ke mně kleká na jedno koleno a rukou si překryla ústa.

„Moje milovaná Bell. Nikdy jsem nevěřil, že tě potkám. Nevěřil jsem, že se s tebou setkám a neměl jsem tušení, za jakých okolností to bude, ale ničeho nelituji. Prožil jsem s tebou těch nejkrásnějších pět let svého života a chci, aby to pokračovalo. Chci s tebou strávit zbytek věčnosti. Prokážeš mi tu čest a vezmeš si mě?“ zeptal se mě a z kapsy vyndal modrou krabičku. Otevřel ji a já pohlédla na prsten, který matně zářil v pološeru obývacího pokoje. Podívala jsem se do jeho zlatých očí a usmála se.

„Ano,“ odpověděla jsem a během vteřiny můj prsteníček zdobil prsten, který mě naprosto okouzlil. Slyšela jsem kolem sebe jekot maminky a přání štěstí od tatínka, ale vnímala jsem jen ledovou náruč svého snoubence a nedobytnou myšlenku na jeho otce.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 25. kapitola :