Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 24. kapitola

20.08.2012 (19:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3054×

Edit: Článek neprošel korekcí.

Když jsme od rodičů odjížděli, dostali jsme buchty, které maminka pekla a několik drobností, které nám darovala do našeho bytu. Byla nadšená, stejně jako táta a dokonce jsem ji přistihla, jak Edwarda okouzleně pozorovala. Trošku jsem se obávala, jestli ji neokouzlil moc, ale když jsme odjížděli, podle Edwardova úsměvu a překvapených očí mi bylo jasné, co se doma bude dít. Zasmála jsem se a raději pospíchala k autu. Zůstali jsme tu déle, než jsem plánovala, ale nevadilo mi to. Rodiče věděli, že jsem v bezpečí a s milovanou osobou, která se o mě postará. Edward byl také spokojený a dokonce se s tátou domluvil, že se někdy sejdou a zajdou si na jedno.

„Myslím, že to dopadlo dobře,“ oddychla jsem si a podívala se na něj.

„Jsou nadšení. Podle jejich myšlenek jsem usoudil, že jsem prošel jejich testem,“ uchichtl se a já se k němu přidala.

„Víš, co mě mrzí? Že neuvidím Rose jako nevěstu. Podle Alice už se na mě nezlobí, dokonce se na mě ptala. Moc bych ji chtěla vidět, ale nepůjdu tam,“ sdělila jsem mu a on si nešťastně povzdychl.

„Myslím, že kdybychom se zdrželi jen chvilku, nepotkala bys ho,“ navrhl, ale já zakroutila hlavou. Nechtěla jsem to riskovat. Při mém štěstí by se tam ukázal a já bych si opět vzpomněla na to, co se stalo.

„Ty tam ale jeď. Budeš ji ode mě pozdravovat a vyřídíš Emmettovi, aby nezboural další dům,“ dávala jsem mu pokyny a poslouchala jeho smích, který naplňoval kabinu auta.

„Bude se mi po tobě stýskat,“ přiznal a podíval se mi do očí. Pousmála jsem se, naklonila se k němu a políbila ho na rty. Jednou rukou mě objal a druhou dál řídil. Nebála jsem se. On přesně věděl, co dělá. Když se jazykem dotkl toho mého, zasténala jsem a rukou ho pohladila po hrudi. Zavrčel a odtáhl se ode mě. Přidal na rychlosti a já viděla, jak se mu pod kalhoty rýsuje jeho chlouba. Edward dál řídil a já dostala bláznivý nápad. Odpoutala jsem se, trochu se k němu přisunula a rukou ho pohladila po břiše. Překvapeně se na mě podíval a dech se mu zadrhl. Když jsem se špičkou prstu dotkla jeho poklopce, nahlas zavrčel a zaklonil hlavu. Během okamžiku jsem mu rozepnula kalhoty a vysvobodila jeho chloubu, která se víc než ráda dostala ze sevření oblečení. Rukou jsem ho pohladila po celé jeho délce a slyšela, jak pevněji sevřel volant. Zakloněnou hlavu narovnal a podíval se mi do očí.

„Co to děláš? Chceš nás zabít?“ zeptal se, ale svojí dlaní překryl tu moji a nedovolil mi tak ruku odtáhnout. Zasmála jsem se a podívala se na silnici. Nikdo kromě nás nejel, takže jsem sklonila hlavu, rty se dotkla jeho chlouby a slyšela, jak nahlas zasténal. Nechala jsem vstoupit do svých úst a užívala si stenů a vzdychů, které naplňovaly auto. Vrčel, sténal, prosil mě, abych nepřestávala a já plnila jeho přání. Netrvalo dlouho a dovedla jsem ho k vytouženému vrcholu, která ho naprosto pohltil, a ucítila jsem, jak auto vyjelo z našeho jízdního pruhu. Byla jsem na sebe pyšná. Díky mě naprosto ztratil kontrolu a soustředěnost. Když se uklidnil, podíval se na mě a zapnul si kalhoty. Jeho oči byly tmavé, nebezpečné a vzrušené. Zachvěla jsem se a uviděla, jak auto zajelo do neviditelné zatáčky v lese. Volvo jelo po štěrkové cestě a nadskakovalo. Po několika metrech jsme zastavili a já rychle vystoupila. Než jsem však stihla udělat jakýkoliv pohyb, natiskl se na mé tělo a opřel si mě o kapotu. Natiskl se na mě, svým klínem se otřel o ten můj a já nahlas zasténala.

Ticho lesa naplňovalo jen naše vzdychání, sténání a hluboké nádechy. Kolem sebe jsem cítila hustou aromatickou vůni, která mi jasně dokazovala, že to, co děláme, není jen sen, ale realita. Jeho tělo se rychle a vášnivě pohybovalo v tom mém a polibky z mých úst kradl steny, které byly čím dál hlasitější. Když se naposledy ponořil do mého těla, nahlas zavrčel a já dlouze vydechla. Cítila jsem, jak se mé tělo pomalu uvolňuje a usmála se. Zůstala jsem v jeho náruči a chladila si zpocené čelo o jeho rameno. Cítila jsem, jak mě hladí po zádech a šeptá mi do ucha, jak moc mě miluje.

Když jsme se vrátili domů, začali jsme se pomalu ale jistě připravovat na nástup na vysokou. Víc než jindy jsem byla ráda za to, že jde na školu se mnou. Nebudu tam sama, on mi se vším pomůže a dá mi vše, co budu potřebovat. Když jsem odpočívala a psychicky se připravovala na nové prostředí, Edward nakupoval a zařizoval poslední drobnosti. Maminka mi volala, aby mě podpořila, a dokonce jsem mluvila i s Angelou, kterou jsem potkala, když jsem byla kupovat nějaké potraviny. Vypadala výborně, bylo na ní vidět, že je šťastná. Popřála jsem jí hodně štěstí, stejně jako ona mě a byla ráda, že jsem ji viděla. Když jsem jí pověděla o tom, že jsem se dala dohromady s Edwardem, jen se usmála a prozradila mi, že jí to bylo jasné už od začátku.

Ani nevím jak, ale najednou byla neděle večer, já ležela v posteli a nemohla usnout. Byla jsem nervózní a obávala se toho, co mě tam čeká. Neměla jsem tušení, jak se chovat a jak vystupovat. Skoro celý den jsem jen seděla, přemýšlela a snažila se trochu uklidnit. Edward se mi snažil všemožně pomoct, ale nakonec to vzdal a nechal mě se utápět v pocitech, které mnou zmítaly. Převalila jsem se na druhou stranu a podívala se na Edwarda, který ležel vedle mě, na nohou měl položený notebook a jeho bledé tělo zdobily jen tmavé boxerky. No, tím mi moc nepomohl. Pohladila jsem ho po lýtku a povzdychla si.

„Promiň, že jsem dnes byla taková. Nevím, co to se mnou je,“ omlouvala jsem se mu a uslyšela, jak odložil notebook a lehl si vedle mě. Pohladil mě po tváři a pousmál se.

„Lásko, nemusíš se omlouvat. Ničeho se neboj, já tě ochráním. Až tam zítra přijdeme, uvidíš, že ses bála zbytečně,“ chlácholil mě a já mu uvěřila. Stulila jsem se k jeho boku, zabalila se do deky a políbila ho na hruď.

„Nevím, co bych si bez tebe počala,“ vydechla jsem a zvedla tvář k té jeho. Měl zavřené oči a jemně se usmíval. Natáhla jsem se k němu, políbila ho a znovu si položila hlavu na jeho tělo. Chvíli mi broukal písničku, kterou jsem neznala a já nakonec usnula.

U ucha jsem cítila jemný tlak následovaný mlasknutím. Trochu jsem otočila hlavu a chtěla dál spát, ale tlak se stupňoval a já byla nucena otevřít oči. Setkala jsem se s Edwardovým pobaveným pohledem a zasmála se.

„Máš celkem zvláštní metody buzení,“ zašeptala jsem a promnula si oči. Edward se zasmál, sundal ze mě deku a zvedl se.

„Je čas,“ připomněl mi a já znovu pocítila ten ostrý hrot nervozity a strachu. Pomalu jsem se zvedla, došla do koupelny a vyčistila si zuby. Dávala jsem si pozor na to, abych si nějak neublížila a kontrolovala každý svůj pohyb. Když jsem byla nervózní, stávaly se mi nehody, které všechny rozesmály. Když jsem si opláchla obličej studenou vodou, lehce jsem se nalíčila a oblékla se do připraveného oblečení, které leželo na vaně. Zkontroloval jsem svoji vizáž a zděsila se toho, jak na mě halenka visí. Zpod vany jsem vyndala váhu a stoupla si na ni. Ach ne, tři kila dole. Povzdychla jsem si a raději ji zase uklidila.

Ruku v ruce se svým milým jsem se vydala ke škole, která byla vzdálena jen několik metrů od našeho domu. Pomalu jsme se k ní blížili a já se otřásla.

„Neboj, bude to dobré,“ slíbil mi Edward a políbil mě na tvář. Usmála jsem se na něj a viděla, jak krčí obočí. Měl o mě starost. Snažila jsem se trochu uklidnit, ale moc se mi to nevedlo. Když jsem viděla všechny ty génie, krasavice a sportovce, kteří šli dovnitř, více jsem stiskla ruku svého přítele a zhluboka se nadechla. Došli jsme k tabuli, na které byl plánek školy, a našli jsme třídu, která bude dalších několik let naším domovem. Kráčeli jsme ke třídě a já pozorovala mladé lidi, kteří šli s námi. Bylo jich hodně. Když jsme došli na místo, pomalu jsem vešla dovnitř a raději se nedívala na své budoucí spolužáky. Došla jsem k nejvzdálenější lavici a posadila se. Edward mě následoval a já se ho pevně chytila. Usmál se na mě a rozhlédl se kolem. Já však sledovala jen jeho a odmítala ho pustit.

„Bella Swanová,“ zvolal někdo a já sebou polekaně trhla. Podívala jsem se, kdo na mě tak hlasitě upozornil a překvapeně pozorovala Molly Rullovou, jak na mě mává. Byla to má spolužačka na základní škole. Znaly jsme se již několik let před tím, ale před několika lety se odstěhovala a já o ní už víckrát neslyšela. Zvedla se, vyběhla směrem ke mně a rychle mě objala. Pustila jsem Edwardovu dlaň a objetí jí oplatila.

„Ach, jsem tak ráda, že tě vidím,“ řekla jsem šeptem a oddychal si. Možná to tu nebude tak špatné, jak jsem si myslela. Když do třídy vstoupila malá paní středního věku, všichni jsme se postavili a já čelila svému novému katovi.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 24. kapitola :