Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř na lásku - 15. kapitola

04.07.2012 (16:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3392×

„Nemáš teď být někde jinde?“ zeptala jsem se ho a pozdě se chytila za pusu. Zmateně na mě hleděl a já se zachichotala.

„Alice se zmínila,“ zalhala jsem mu a doufala, že na to skočí. Usmál se a já si oddychla.

„Rodinné výlety nejsou nic pro mě,“ přiznal a já se znovu zachichotala. Možná jsem toho alkoholu měla trochu víc, než na co jsem byla zvyklá. Jeho pohled jasně říkal, jak asi vypadám.

„No co, maturita se musí oslavit,“ vysvětlila jsem a on souhlasně pokýval hlavou.

„Pojď, támhle je zbytek třídy,“ zavelela jsem a chytila ho za ruku. Vedla jsem ho ke stolu, kde seděli naši kamarádi, a usmála se.

„Hele, koho vedu,“ křikla jsem a všechny dívky u stolu vzdychly. Zasmála jsem se jejich reakci a posadila Edwarda do hloučku již napitých dam. Podíval se na mě pohledem, kterým mi dával najevo, že mi to oplatí. Jessica se po něm začala plazit a z druhé strany ho objala Molly. Mrkla jsem na něj a vydala se k baru. Když mě uviděl, shýbl se pro láhev s červenou tekutinou, ale já zakroutila hlavou.

„Pomerančový džus,“ rozhodla jsem se a sledovala jeho pobavený výraz. Potřebovala jsem se trochu zklidnit a snížit procento alkoholu v krvi. Když jsem v dlani sevřela sklenici, usmála jsem se na něj a napila se. Když jsem se otočila zpátky ke stolu, uviděla jsem, jak Jess hladí nebohého Edwarda v místech, kde mu to asi nebylo moc příjemné vzhledem k jejím dlouhým nehtům a neohrabaným rukám. Prosil mě pohledem, abych ho zachránila, a já se slitovala. Přeběhla jsem k Jess, donutila ji, aby se na mě podívala, a mrkla na ni.

„Jess, ten barman se mě na tebe vyptával,“ sdělila jsem jí a podívala se muže, který zrovna naléval pivo. Jess vypískla, nechala Edwarda Edwardem a běžela k nebohému pracovníkovi tohoto klubu. Podívala jsem se na Edwarda a usmála se.

„Nemáš zač,“ řekla jsem a on se začal smát.

„Posadila jsi mě mezi dvě holky, které nemyslí na nic jiného než na sex, a já bych ti měl ještě děkovat,“ zakroutil hlavou a uraženě zvedl hlavu. Zasmála jsem se a pozorovala jeho hraný vztek. Posadila jsem se vedle něj a pohladila ho po ruce.

„Říkal jsi, že mě máš rád, takže se na mě nemůžeš zlobit,“ připomněla jsem mu ta slova, která mi nedávno řekl. Jeho pohled opět nabral ten cit, který jsem si nepřála pozorovat.

„Myslel jsem to vážně,“ řekl pevným hlasem a objal mě kolem ramen. Podívala jsem se na jeho ruku a povzdychla si. Tohle jsem nechtěla.

„Nekaž to,“ požádala jsem ho a on ruku stáhl. Napila jsem se džusu a rozhlédla se kolem sebe. Všichni se bavili, tancovali a radovali se z toho, že už mají největší zkoušku života za sebou. Zakroutila jsem hlavou a ucítila, jak mi zavibrovala noha. Až když Edward vyndal z kapsy telefon, došlo mi, jak blízko sedí. Trošku jsem se odsunula a znovu se napila.

„Ahoj, tati,“ řekl hlubokým hlasem plným emocí a já se zhrozila. Ach ne, ať to nedělá. Podívala jsem se na Edwarda a uviděla, jak se překvapeně podíval na svoje ruce a nakonec se trpce zasmál.

„To snad ne,“ zašeptal a rukou si mnul kořen nosu. Chvíli byl zticha, ale nakonec souhlasil s něčím, co mu jeho otec řekl a podíval se na mě.

„Dobře, hned tam budu,“ slíbil a zaklapl telefon. Smutně se na mě usmál a oblékl si bundu.

„Budu muset jít, doma je nějaký problém,“ prozradil mi a já se zajíkla. Rychle jsem se zvedla a přešla k němu. Chytila jsem ho za paži a po tváři mi stekla slza.

„Prosím, slib mi něco,“ žadonila jsem hrubým hlasem a vzlykla. Zmateně mě pozoroval a prstem setřel slzu, která mi stekla po líci.

„Cokoliv,“ vydechl.

„Nevěř ničemu, co se doma dozvíš,“ řekla jsem překvapivě pevným hlasem a pozorovala jeho zmatenou tvář. Stiskla jsem jeho paži silněji a zavřela oči. U ucha jsem ucítila jeho dech následovaný tichým slibem. Pousmála jsem se a během vteřiny ucítila, že je má náruč prázdná.

Když odešel, ještě nějakou dobu jsem se bavila s Angelou a Jess, ale nakonec jsem se sebrala a po jedenácté hodině odjížděla domů. Pila jsem, ale bylo mi to jedno. Jela jsem pomalu a snažila se zahnat ten pocit, který mě uvnitř sžíral. Otřela jsem si mokré tváře a děsila se toho, co se teď děje u Cullenových. Bylo mi jasné, že se to všichni dozvědí. Přijdu o kamarádku a všechny, které jsem začala mít ráda. Budu nenáviděna a nikdo z nich už se mnou nebude chtít mít nic společného. Pomalu jsem se blížila k domu a snažila se trochu uklidnit. Zhluboka jsem se nadechla, utřela si tváře a vystoupila. Mou tvář ovál studený vítr a já se otřásla. Sundala jsem si boty a bosa došla k domu. V obývacím pokoji se ještě svítilo. Odemkla jsem, rozsvítila v předsíni a odložila boty a kabát. Pomalu jsem přešla do pokoje a uviděla rodiče, jak sedí u televize a usmívají se na obrazovku. Když si mě všimli, došlo jim, že se něco stalo. Jen jsem mávla rukou a usmála se na ně. Maminka se chtěla zvednout, ale tatínek jí to nedovolil. Vděčně jsem na něj pohlédla a vyběhla do pokoje. Neobtěžovala jsem se s převlékáním ani s odličováním. Lehla jsem si na postel a během chvíle usnula.

Když jsem se ráno probudila, bylo mi zle. Bolela mě hlava, břicho a ruka. Když jsem se protáhla, zvedl se mi žaludek a já se raději přemístila do koupelny. Přidržela jsem se umyvadla a podívala se na sebe. Když jsem viděla, jak mám rozmazané šminky, zasmála jsem se. Vzala jsem do ruky odličovací vodu a dala se do práce. Trvalo nekonečně dlouho, než jsem ze sebe všechno dostala, ale nakonec se to povedlo a já si namazala obličej krémem. Převlékla jsem se do domácího oblečení a opustila koupelnu. Pomalu jsem došla do kuchyně a všimla si lístku, který byl položený na lince. Vzala jsem ho do ruky a dozvěděla se, že rodiče odjeli na nákup. Super, mám dvě hodiny na to, abych se dala do kupy. Z lednice jsem vyndala vodu a napila se. To mému žaludku pomohlo a já do sebe nasoukala alespoň rohlík s máslem. Když jsem procházela chodbou, ticho domu proťalo tiché zaťukání. Mé srdce začalo zběsile tlouct a můj mozek vymýšlel různé scénáře. Co když za dveřmi stojí Esmé a přišla si se mnou vyřídit účty? Co když tam stojí Edward, aby mě dorazil? Pomalu jsem přešla ke dveřím a otevřela je. Pohlédla do zlatých očí osoby, která stála několik metrů ode mě a usmála se.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a přešla k němu. Natáhla jsem se pro polibek a on splnil mé prosby. Když se odtáhl, kývl hlavou k domu a já ho pustila dovnitř. Když se posadil v kuchyni na židli, postavila jsem se naproti němu a podívala se na něj. Vypadal hrozně. Jeho oči nezářily, tvář měl staženou smutkem a starostí.

„Jak to dopadlo?“ zeptala jsem se ho a rukama si objala hrudník.

„Křičela. Obviňovala mě ze všeho, co se stalo, a já beze slova pozoroval to, jak je nešťastná,“ prozradil mi unaveným hlasem a já se pod tíhou těch slov otřásla.

„Je mi to moc líto,“ vydechla jsem a přešla k němu. Chtěla jsem ho obejmout, ale zvedl se a přešel k oknu. Podíval se na les a povzdychl si.

„Chtěla odejít a já souhlasil, jenže děti jí to nedovolily. Nemají tušení, co se stalo, ale nechtějí se jí vzdát. Snažil jsem se jim domluvit, říkal jsem jim, že to bude nejlepší, ale neposlouchaly mě. Od smrti jejich matky jsem je neviděl plakat,“ šeptal a já si povzdychla. Bylo mi jich líto. Už jednou přišly o maminku a já jim teď vzala i tu druhou. Cítila jsem se hrozně.

„Neboj, spolu to všechno zvládneme,“ slíbila jsem mu a pousmála se. Jeho tělo se ke mně otočilo, očima těkal po místnosti.

„Ty to nechápeš,“ namítl a rukama si objal krk. Podíval se ke stropu a zavřel oči.

„Bello, já svoje děti miluji nadevše. Nemůžu jim to udělat,“ prozradil mi a já neměla tušení, o čem mluví.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ho a obávala se toho, co řekne. Podíval se mi do očí a zhluboka se nadechl. Pomalu ke mně přešel, chtěl mě chytit za dlaně, ale já ucukla. Měřila jsem si ho zmateným pohledem a čekala, až mi to vysvětlí.

„Kdyby Esmé odešla, odejdou i děti. To nemůžu dovolit,“ uvedl vše na pravou míru a mně se zvedl žaludek. Už jsem chápala, co mi chtěl říct. Opouštěl mě.

„Kam zmizely ty řeči o tom, jak jsi se mnou šťastný? Kam zmizela tvoje láska?“ ptala jsem se ho a plakala. Po tvářích mi tekly slzy a nemohla jsem se nadechnout.

„Je mi to líto,“ vydechl a objal mě. Pevně svíral mé tělo ve své náruči a já vzlykala. Cítila jsem, že už se rozhodl a mé slzy ani prosby nic nezmění, ale dál jsem plakala a držela se ho jako klíště.

„Nedělej to,“ žádala jsem ho tichým hlasem a doufala, že mě poslechne. Naposledy mě políbil na vlhké rty a já v kuchyni zůstala sama.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř na lásku - 15. kapitola :