Nehoda? To už nemůže být náhoda!!
Pohled Belly:
Před třídou jsem si musela poskočit radostí, že jsem si během krátké cesty z parkoviště nic neuděla, což je zrovna u mě velice neobvyklé. Naneštěstí mě smůla nechala dlouho čekat, a tak to nedopadlo opět jinak, než že jsem těsně před svojí lavicí opět zakopla. Rychle jsem padala k zemi. Ano opět. A opět mě zachytily bílé chladné ruce Edwarda Cullena. Musela jsem zamrkat, protože jsem vážně nemohla uvěřit, že je to jen náhoda.
„To už je po druhé.“ vydechla jsem. Pokřiveně se usmál, až se mi málem podlomila kolena.
„Jenom?Nemůžu za to, že jsi taková nešika.“ A zadíval se mi do očí.
„To bych jinak nebyla já. Jak to děláš, že mě vždycky stihneš chytit?“ pokrčil rameny a podíval se někam do neurčita. „Stává se ti to často?“ „Mě?“ nevěřícně jsem se na něj podívala „Od narození. Jsem už na to zvyklá.“ Zvedl obočí. „Tak to se divím, že jsi ještě živá“zasmál se krásným melodickým smíchem.„Jo.Máma s tátou si to myslí taky“a zasmála jsem se s ním.
Jen na zlomek sekundy jsem se porozhlédla po třídě a okamžitě jsem začala litovat. Všechny, ale naprosto všechny holky mě provrtávaly pohledem, jako by doufaly, že jejich pohledem zmizím. Edward následoval můj pohled a okamžitě pochopil.
„Nevšímej si jich.“ Zašeptal „Hmm dobře. Zkusím to.“ Zašeptala jsem mu nazpátek.
V tom přišel do třídy učitel a já se šla posadit do lavice.
„Můžu si sednout k tobě?“ ozvalo se těsně vedle mě. „Jo jjasně“ vykoktala jsem a usmála se na Edwarda. „Můžu se tě na něco zeptat?“ vyhrkla jsem bez rozmyšlení a znovu zalitovala.
„Ano?“ zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, ale stejně to moc nepomohlo.
„Proč jsi se na mě tak díval na tom parkovišti? Zřejmě jsem ho dost zaskočila, protože otevřel pusu aby odpověděl, ale okamžitě ji zase zavřel. Jako by nevěděl co na to má říct. Čekala jsem co odpoví, ale najednou nevypadal, že by hodlal odpovědět.
„Řekneš mi to?“ „Jjá… možná jednou.“ Vykoktal a stočil pohled na učitele, který už dávno začal vykládat novou látku.
Ještě chvilku jsem se na něj dívala, protože jsem nedokázala pochopit, proč by mi nemohl říct pravdu. Nakonec jsem usoudila,že dnes se to nejspíš už nedozvím.
Pohled edwarda:
Ta její nešikovnost mi začíná být strašně roztomilá. Pomyslel jsem si hned po tom co znovu upadla a já jí chytil. Co mi ale pokazilo náladu, byly myšlenky holek, které nás celou dobu bedlivě sledovaly. I Bella si všimla jejich pohledu, ale já jí řekl, ať si jich nevšímá.
Po našem krátkém rozhovoru jsem se jí zeptal jestli bych s ní nemohl sedět. Jakmile řekla, že ano měl jsem sto chutí vyskočit radostí do vzduchu.
Hned jak začala hodina mě zaskočila otázkou, proč jsem se na ní tak díval na tom parkovišti.
Strnul jsem a okamžitě začal hledat nějaké výmluvy, ale na nic jsem nepřišel. Místo toho jsem nakonec raději mlčel. „Řekneš mi to?“ Zeptala se. „Jjá …možná jednou.“vykoktal jsem.
Nenapadla mě jiná odpověď.
Když skončila hodina, rychle jsem vyběhl ze třídy. Možná proto, že jsem se bál, aby nezačala klást další otázky. Nevěděl bych jak odpovědět.
Bella:
Jakmile skončila hodina popadl všechny svoje věci a vystřelil ze třídy jako raketa.
Chvíli jsem se ještě za ním dívala. Nechápu co jsem řekla špatně a myslím, že mi celkem to vysvětlení dluží. Pak už jsem to přestala řešit. Sebrala jsem si věci ze stolu a vydala se na další hodinu.
Když jsem byla na chodbě přišla za mnou nějaká holka „Ahoj Bello.“ mile se na mě usmála.
„Ahoj. My se známe?“ „Ne, ale budeme.“ušklíbla se „Pojď něco ti ukážu“
Nestačila jsem se rozkoukat a už mě táhla chodbou. „Kam to jdeme?“
„Uvidíš. Jenom chvilku vydrž.“ Odpověděla „už tam budeme.“
Pak se najednou zastavila před….Počkat! Toalety ??!!
„Děláš si srandu???“
Tázavě jsem se na ní podívala, ale ona si toho nevšímala. Otevřela mi dveře a já vešla.
No to snad nee!!!! Jakmile jsem nahlédla dovnitř, ihned jsem chtěla utéct.
Ta holka ale za mnou zavřela dveře a postavila se před ně tak, abych nemohla zdrhnout.
Tiše se zasmála a podle se na mě podívala. „Ahoj Bello“
Sdílet
Poslední komentáře
02.09.2009 19:21: Ouuu.... to asi nebude moc příjemné...