Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř mi prosím - 10.kapitola

22.09.2009 (17:15) • Spiritek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 926×

Vždyť Budoucnost je tak nejistá

Pohled Belly:

„Počkat. To myslíš vážně? Ty jsi opravdu mluvila s Edwardem Cullenem? S tím, který v životě nepromluvil na nikoho jiného než na svojí rodinu?“přikývla jsem

„Teda.Já říkala, že se ještě máme na co těšit.Vážně tu děláš celkem slušný obraty.“ušklíbla se.  „To by možná rovnou učitelé nemusili dávat žádné písemnky“ zamyslela se

„Jasně, to by se ti líbilo co? Ale máš smůlu, protože netuším jak by se mi podařilo zrovna tohle zařídit.

„Ach joo a já se těšila.“ Povzdychla si.“ A o čem jste si povídali?“

„Vlastně skoro o ničem, já jen znovu upadla“

„Hééj ty jsi to s tou nešikovností myslela vážně co?“ zasmála se

„No jo, já za to nemůžu.“ Pokrčila jsem rameny.

Pak jsme už ale raději začaly dávat pozor.

Celý den  uplynul jako voda a nastal oběd. Už jsem nemusela hledat místo kam si sednout a tak jsem si to přímo namířila k volnému místu vedle Angeli, která mi ho tak pečlivě střežila.

„Ahojky. Tak co? Jak se těšíš zítra do kina?“ zeptala se Angela jakmile jsme dosedla na židli.

„Strašně moc a ty?“

„Vy jdete do kina?“ zeptala se Jessika, kerá náš hovor nespíš uslyšela. „Jo jdeme proč?“

„No jestli bychnemhla jít s váma, teda pokud by to nevadilo.“ S Angelolou jsme na sebe kývly. „Ale jo. Proč ne?“  „Super! A na co jdete?“

„Na Uderworld 3 Je to něco s vlkodlaky a upíry“ trošku jí to zaskočilo a potichu polkla.

„Aha hmm.No dobře. A Kdy se tam jde?“

„Zítra, hned po škole. Mám tě vyzvednout?“nabýdla jsem se.

„Jo to by bylo fajn. Už se těším“

Angela se pak začala dohadovat s Jessikou něco o tom, že bychom pak mohly zajít do nějaké její oblíbené restaurace. Já ale začala přemýšlet o celé té tajemné záležitosti s Cullenovými.

Při všem tom přemýšlení jsem se nechtěně podívala k jejich stolu, kde jsem, střetla s očima Alice. Ta na mě okamžitě zamávala, a tak mi nezbylo nic jiného, než jí zamávat zpět.

Ve chvíli kdy mi Alice mávala, si jí všiml i Edward a otočil se na mě.

Znovu jsem se mu zahleděla do jeho medových očí, ale nastal maličký problém. Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Naštěstí ale přerušil Edward kontakt dříve, než jsem si začala připadat trapně.

„Bello souhlasíš?“zarazila jsem se „Co jsi říkala?“ Angela zavrtěla hlavou.

„Jestli souhlasíš s tím, že bychom šly po kině do té restaurace.“ Zvedla oči v sloup.

„Jjo tohle. Jasně proč ne?“ „Ano tohle. Vnímáš vůbec někdy? Připadá mi, jako by jsi snad ani nebyla občas nohama na zemi.“

„Promiň. Jen je toho na mě poslední dobou moc.“    „Aha tak to jo.“

„Máš už dojedeno? Že bychom už šly.“

„Jo mám. Jdeme.“ A začala se zvedat ze židle.

Vysypaly jsme táce do koše a jelikož jsme tentokrát neměly už žádnou hodinu, vydaly jsme se rovnou na parkoviště.

„Tak čau zítra ve škole!“ zavolala na mě Angela mezitím, co běžela skrz déšť ke svému autu.

„Ahoj!“ zakřičela jsem jí na zpět a doufala, že mě uslyší.

Je zvláštní, že i když jí znám teprve druhý den, mám pocit, jako bych jí už znala celé roky. Vážně si rozumíme.

Ale Alice mě taky vážně zaskočila. Možná budeme také kamarádky. Možná. Vždyť budoucnost je tak nejistá.

Edward:

Celý den si Alice přeříkávala abecedu popředu i pozpátku. Tohle dělá jenom vždycky, když se snaží něco skrýt. A já myslel, že už mi všechno řekla včera. Začíná mě to dost rozčilovat. Vsadím se , že měla další vidění a nechce, abych to věděl.

Den plynul a nastal oběd. Musím si s Alice promluvit.

Když jsem přišel do jídelny, všichni už tu byli. Vzal jsem si jídlo, které stejně jíst nebudu a šel se posadit k mým sourozencům.

„Co kdybychom si dneska zašli na lov. Co říkáte?“

„Jůů to zní skvěle!“ zavýskal Emmet. „Edwarde? Dáme si souboj? Popereme se a kdo vyhraje, dostane medvěda. Souhlas?“

„Hmm já nevím.“uvažoval jsem.

„Prosíím.“ Udělal na mě psí oči.

„No tak jo.Jaspere. Přidáš se?“

„Jasně.“ Zasmál se „, ale stejně vás porazím, jako minule“

„To se teprve uvidí“ zasmál se ďábelsky Emmet.

„Ale nevyváděj hlouposti.Esme by už asi nesnesla další rozbitá okna.“šťouchla do něj Rosalie

„No joo!“ zamručel Emmet otráveně.

Pak jsem si všiml Alice, jak se kouká někam za mě a máv   gá. Ohlédl jsem se a střetl se s krásnýma hnědýma očima. Uvěznily mě a já nevěděl, jak se osvobodit.Naštěstí na mě Alice v myšlenkách zakřičela. „Země volá Edwarda. Edwarde kde jsi? Copak jsi se na ní nenadíval už dost?“ Pak jsem si uvědomil, že to začíná být trošku trapné a já pohledem uhnul. Ajímalo by mě, proč ona neuhnula pohledem jako první.

Musel jsem zamrkat,abych se vzpamatoval.

„Zamilovanej cvok“ pomyslela si Rosalie a zvedla oči v sloup.

„Rosalie. Byla bys tak hodná a nechala si své myšlenky jen pro sebe??“zavrčel jsem.

„Pro tebe cokoliv“ zasyčela sarkasticky.

„Alice? Ty se s Bellou znáš? Nebo proč jsi jí mávala.“

„No ……prostě se dostala do problémů a dalo by se říct, že potřebovala maličkou pomoc.“

„Alice!!“ Zpražil jsem jí přísným pohledem.

„No jóóó, dobře !!! Prostě znáš Amy Sillerovou?“ No ještě aby ne, když mě terorizuje dva roky.“ Zasmál jsem se. „No tak ona právě tak trošku záviděla Belle, že se s ní bavíš a s Amy ne. A tak se rozhodla, že si s Bellou o tobě promluví.“ Alice zvedla hlavu a podívala se na mě jak zareaguju. „Cože?!“začala ve mně vřít zlost. „Neboj, já tam dorazila v čas a pořádně jsem Amy domluvila“ a pak mi to došlo.

„Tak proto jsi si celý den přeříkávala tu abecedu. Tys věděla, že se to stane!“

„Taky jsem se s ní chtěla skamarádit!“odsekla.

„Vždyť je to nebezpečné! Co když jí něco uděláš?!“

„Mohla bych se tě ptát na to samé“

„Nemysli si, že jsem nad tím nepřemýšlel!“ sykl jsem chladně a rychle opustil jídelnu.

Když jsme se vrátily ze školy zavřel jsem se u sebe v pokoji. Po chvíli někdo zaklepal na dveře. Neodpověděl jsem. Neměl jsem na nikoho náladu.

Otevřely se dveře a z nich vykoukla Alice. „Edwarde? Můžu dál?“Ale já mlčel dál.

Alice vklouzla dovnitř a šla ke mně. „Edwarde já se moc omlouvám.“  „To je dobrý.“ Odbyl jsem jí. „Ne Edwarde není. Já tě nechtěla ranit.  Je mi to líto.“  „Nemusí. Mělas pravdu. Mohl bych jí stejně ublížit tak, jako ty.“ „Ne. Já nemyslím, že bys něco takového vůbec dokázal.“ Zavrtěla hlavou. „Alice!“ zavolal Jasper ze zdola. „Promiň. Chtěli jsme jít s Jasperem na lov.“omluvně se na mě usmála. Když byla ve dveřích, rychle se na mě ještě otočila.

„A jen tak pro zajímavost. Bella se rozhodla jet zítra se dvěma kamarádkami do Port Angeles. Chtějí se kouknout na nějaký film o vlkodlacích a o upírech.“ Mrkla na mě a zmizela.

Bella?

Autor: Spiritek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř mi prosím - 10.kapitola :