Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř mi prosím - 1.kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Věř mi prosím - 1.kapitola Tak první kapitolka ;) Doufám, že se bude líbit a kritizujte prosím. Dík. :D

07.08.2009 (18:30) • Spiritek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1791×

Welcome to New Home

Pohled Belly:

Tak a jsme tu. Můj nový domov. Vykoukla jsem jsem z okýnka právě ve chvíli, když jsem míjeli autem ceduli s nápisem Forks . Měla jsem zvláštní pocit v žaludku, že můj život ve Forks bude naprosto odlišný, než byl ten ve Phoenixu. Taková předtucha. Znovu jsem vykoukla z okýnka a rozhlédla se po okolí. No co jsem taky čekala jiného, než všude samou zeleň a neprůstupné černé mraky. Zkrátka  úplný opak Phoenixu.

Mám jediné štěstí, že mám ráda změny.

„Tak co? Nevypadá to tu špatně, ne?“ mrkla na mě mamka a usmála se. „Sice tu dost často prší, ale zase jsou tu nádherné lesy a okolí. Ideální na procházky.“  V tomhle mě znala jako svoje boty. Věděla jak moc miluju procházky po lesích. Akorát ve Phoenixu jich moc nebylo. Musela jsem se pousmát.

„Máš pravdu, myslím, že se mi tu bude líbit.“

„Dámy, připoutejte se, za chvíli tam budeme!!“ Zvolal táta  a já s mamkou jsme se rozesmály.

A opravdu. Vjeli jsme do takové malé uličky plné krásných rodinných domků a táta před jedním z nich zastavil.

„Tak, vítejte doma!“ale sotva to dořekl, já s mamkou jsme se už prali, kdo bude vevnitř první.

Vážně se mi občas zdá, že se chováme jako malí. Ale je pravda, že to, že nemám žádné sourozence, mi máma s tátou bohatě vynahradí.

„Ale no ták, počkejte na mě. Vždyť ani nemáte klíče“ podívala jsme se na tátu, který v ruce držel klíčky a usmíval se. To ale neměl říkat, protože jsme se na něj vrhly, že málem upadl. Štěstí mi přálo a tak jsem už klíče vítězoslavně svírala v ruce já. Na nice jsem nečekala a rozeběhla ke dveřím rychle otevřít.

Jakmile jsem ale odemkla, všichni jsme zůstali úžasem zkoprnělí.

„Páni!“ vyklouzlo mi. Máma s tátou mi zezadu položili ruku na ramena.

„Tak tady strávíme dalších několik let“prohlásila mamka. „Tak to netušim jak to tu vydržím. Obzvlášť s váma.“ Uličnicky jsem na mámu mrkla. „No počkej!! Nedostaneš večeři!!“a začala mě honit po místnosti. Když mě chytla tak mě začala strašně lechtat a my skončily na zemi. „Odvolej to!“ „Neodvolám“ smála jsem se „Odvolej to!!!“zkusila to ještě jednou. „Ne!!“ Pak se do toho vložil táta. „Nechcete radši místo toho blbnutí mi jít pomoct s vybalováním??“zachechtal se a zakroutil hlavou

„Dobře hned jsme tam.“ A začali jsme se zvedat ze země. Máma mi pak ještě sykla do ucha. „Neboj jen tak ti to neprojde.“ a já na ní hodila takový ten kukuč malého neviňátka.

Zabydlet se nám tvalo celkem dlouho a tak jsme toho po třech hodinách nechali a šli se navečeřet. Zbytek doděláme zítra a navíc stejně musíme toho ještě spoustu nakoupit.

Při večeři však padlo trošku nepříjemné téma. Škola. Teď jsou ještě prázdniny, ale škola začíná už za týden. Vůbec se mi tam ale nechce.

„Tak jak se těšíš do školy?“ začal táta. Nejradši bych se zahrabala pod stůl.  „No nic moc. Musím tam?? Začal dělat jako že přemýšlí „Hmm…….Jo musíš“ usmál se

„Ale no tak. Nebude to tak strašný. Uvidíš. A navíc, to by ses tu radši nudila sama doma?“   „No já jen že tam budu ta nová a to je trošku nepříjemný.“ „Ale prosim tě. Najdeš si tam spoustu přátel. Neboj.“ řekla máma.

„Hmm snad.“

„Určitě.“ Povzbudivě se na mě usmála.

Podívala jsem se na prázdný talíř přede mnou. „No já už si asi půjdu lehnout“ prohlásila jsem. Vzala jsem talíř a odnesla ho do myčky. „Dobrou“ a vydala jsem se po schodech nahoru do svého pokoje. „Dobrou Bell“ slyšela jsem ješte za sebou. V pokoji jsem sebou sekla na postel. Zachumlala jsem se do peřiny a pak ještě chvíli přemýšlela co budu dělat zítra.

Určitě si musím udělat výlet po okolí a mohla bych si třeba pak ještě zajet do Port Angeles na nákupy. Hmm …to zní dobře. Chvíli na to jsem tvrdě usnula.

 

Pohled Edwarda:

Seděl jsem jako obvykle ve svém pokoji a poslouchal hudbu. Přemýšlel jsem. Ale kdyby jste se mě teď zeptali o čem jsem přemýšlel, odpověděl bych, že vlastně ani nevím. Je mi už osmdesát let, ale nenašel jsem nic pro co, nebo pro koho žít. Ano jistě mám svojí milující rodinu, ale ve mně jako by byla prázdnota a já nevím čím ji zaplnit.

Ve všem mém přemýšlení o něčem a o ničem mě opět vyrušila moje navždy otravná sestřička Alice. „Víš tak si říkám jestli nemáš už všechny písničky oposlouchaný, ale vždy když příjdu k tobě  do pokoje, stejně tě najdu jak zase posloucháš. Vážně se divím, že tě to ještě baví.“

„Chtěla jsi mi něco? Nebo jsi přišla zase jen tak otravovat?“Alice se na mě zamračila.

„ A ty bys taky nemusel být pořád tak mrzutý. Už mě nebaví se koukat na ten tvůj znuděný výraz. V posledních deseti letech se to o hodně zhoršilo.“

„No tak promiň. Já už nebudu říkat, že jsi otravná. Jenom trošku.“ Ušklíbl jsem se a hodil po ní polštář, který se jí rozplácl po obličeji.

„Tohle jsi neviděla co?“Zasmál jsem se.nesnáší,když jí něco překvapí.

„No teda! Jenom počkej!“ a už po mě letěly další dva.

„Hééj počkej. Co jsi mi teda vlastně přišla říct?“vyzvídal jsem

„No jenom jestli nechceš zajít na lov. Jdeme všichni. Řekla bych ale, že bys měl. Máš duhovku skoro uplně černé.“

„Jo máš pravdu. Nebyl jsem dlouho.“

„ Dobře. Sraz je za dvě minuty dole.“

„Jo a Alice….“mrskl jsem po ní polštářem.

„Vyrovnávám skóre.“ A rozeběhl jsem se plnou upíří rychlostí dolů do obýváku, kde už všichni čekali.

 

Další >>>

Autor: Spiritek, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věř mi prosím - 1.kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře