Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčný život - 3. kapitola - Překvapení pro Renesmé

17.03.2010 (07:45) • NovotnaIrenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1102×

Kapitola 3. – Překvapení pro Renesmé

Cestou domů se mě Nessie zeptala:

„Mami, a mohla bych u dědy spát už příští víkend?“ Nemohla jsem odporovat, ale zároveň mne její otázka zaskočila. Má zájem už tak brzy? Sakra. Nechci ztratit ani chvíli. Co budu dělat, až ji neuvidím celé hodiny, dny, týdny, měsíce? Ale na druhou stranu, čím dřív se ji naučím od sebe odpoutávat jen na krátké chvíle, tím mi to po nástupu na vysokou bude připadat lehčí.

„Mami? Jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

„Ano, zlatíčko. Samozřejmě, že budeš moci být u dědečka Charlieho, pokud nebude muset do práce nebo nepůjde na ryby,“ uklidnila jsem ji. Edward si mne při tom prohlížel, jako bych lhala. Ale tak to nebylo. Jen jsem z toho byla šíleně nervózní a nechtělo se mi ji opouštět ani na chvíli.

Jacob

Cítil jsem u Charlieho domu, že tu byla Bella s Edwardem a Nessie. Charlie byl překvapen, když nás po otevření vchodových dveří uviděl.

„Ahoj Billy. Jacobe,“ pokynul ke mně hlavou.

„Ahoj brácho, jak se ti vede? Se nám ta přepadovka povedla, jak vidím,“ odpověděl mu otec nadšeně.

„To ano, zrovna jsem se chtěl pustit do přestavby Belliina pokoje. Bella chtěla, aby tu měla pokoj Nessie.“

Napadlo mě, že chtějí odjet. Tohle není Bellin styl, aby nechávala malou někomu na hlídání přes noc. Málokdy ji nechá samotnou. Teď se tím nebudu zabývat, pak se jí zeptám.

„Chtěl jsem, aby bylo do zítřka vymalováno. Zítra přivezou nábytek, co jsme vybrali. Byli jsme v Seattlu. Neuvěřili byste tomu, jak je malá inteligentní na svůj věk“. To ano, pomyslel jsem si, ale Charlie věděl jen malou část pravdy, která se kolem něj motala.

„Jestli chceš, zavolám Sama a zbytek smečky, co budou moci přijít a pomůžeme ti,“ nabídl jsem se.

„To byste pro Nessie udělali? Zítra totiž přijede zbytek Cullenů, jeli za známými do Denali. Chtěli jsme je překvapit.“

„Tak já jdu zavolat kluky, stejně bys ten starý nábytek sám neodnosil,“ oznámil jsem mu.

„Ale Jacobe, Bella ani Edward o tom nevědí, že chci začít dnes,“ zděsil se.

„Jasně, jasně. Dám pozor, aby se o tom nedozvěděli, ano?“ a utíkal jsem do lesa za domem. Proměnil jsem se a začal svolávat kluky. Ozval se Seth, jak jinak, Quil a Embry. Ostatní měli hlídku nebo nemohli z rodinných důvodů. Dohodli jsme se a já už mohl pádit k Charliemu pomáhat.

Otec s Charliem zatím klábosili o zápasech. Dlouho spolu nemluvili, tak jsem je nechal a vyhlížel kluky. Netrvalo to ani deset minut a byli přede dveřmi.

„Už jsou tady, Charlie,“ oznámil jsem. Vyskočil ze židle a šel je přivítat.

„Já zatím uvařím něco k jídlu,“ nabídl se Billy.

„Děkuji,“ ozval se Charlie. A už jsme pelášili do prvního poschodí, kde měla Bella devatenáct let svůj pokoj. Pomalu jsme vše snášeli do sklepa, pro případ, že by si Bella chtěla něco ponechat. V pondělí se to odveze na smetiště. Charlie nám chtěl pomoci, ale když viděl, že nám to jde od ruky, šel za Billym.

Najednou přišla Sue.

„Ahoj Sue, neuvědomil jsem si, že je tolik hodin. Promiň, zrovna vyklízíme Bellin pokoj. Teď ho bude obývat Nessie,“ nervózně vysvětloval. Musel jsem se smát. Nikdy jsem ho neviděl takhle rozrušeného v přítomnosti ženy. Je zamilovaný. To mu přeji. Už potřeboval ženskou ruku, když se Bella vdala a má svou rodinu. Vyklízení bylo snadné, jak jinak. Když jsme skončili, zavolal jsem Charlieho, aby nám vysvětlil, kde a jak bude rozestavěný nábytek a jak si představuje výmalbu. Popisoval to s takovou radostí, že jsem mu záviděl. Dnes viděl Nessie. Musím to ještě přežít. Zítra už ji uvidím. Pustili jsme se do malování. Cítili jsme vůni skořice a vanilky. Bylo asi deset hodin večer, když jsme skončili. Zrovna v tu dobu nás volala Sue k večeři. Cítil jsem se tu dobře. Byl jsem vítaný. Otec byl spokojený, Charlie také. Hřálo mne to u srdce.

Edward

Zaparkoval jsem Volvo do garáže, vypnul motor a už jsem byl u Nessie. Objala mne s takovou láskou, jakou jsem zažil jen s Bellou. Byl to příjemný pocit. Nessie se dotkla mé tváře a přehrávala mi, co se před pár minutami odehrálo v autě. Vycítila, že je Bella nervózní a že se bojí, ale stále nechápala proč.

„Miláčku, jdu nahoru trochu poklidit. Zítra se všichni vrátí,“ oznámila mi s polibkem. Nevynechala ani naší malou.

„Dobře, jdu s Nessie do naší chaloupky, ať si odpočine,“ byl jsem za to rád. Musel jsem Nessie sdělit, jak to vše je.

Když jsme byli za řekou, šeptem jsem začal vysvětlovat:

„Víš, broučku, maminka má strach, ale o tebe. Je to mateřský pud, který žádná žena v sobě nemůže zapírat. Také se o tebe bojím, ale myslím si, že matky to více prožívají. Nic zlého to neznamená. Nemusíš mít strach.“

„Takže je vše v pořádku? Nezlobí se na mě, že chci spát u dědečka Charlieho?“ optala se s prosebným výrazem v očích.

„Ne, nezlobí se na tebe. Není důvod, aby se na tebe zlobila. Jsi chytré děvče a určitě nebudeš vyvádět žádné lumpárny. Jen si u Charlieho musíš dávat pozor na pusu a na tvé vize, když se ho dotkneš. Až budeš za měsíc vypadat na tři roky, můžeš před ním začít pomalu mluvit,“ poučil jsem ji.

„Ano, tati, jsem ráda, že jsi mi to vysvětlil. Zítra uvidím Jacoba? Chci ho vidět, je to jako věčnost. A co Rosalie, Emmett, Jasper, Alice, babička Esmé a dědeček Carlisle?“

„Ti přijedou zítra. Ten pokojíček bude překvapení nejen pro tebe, ale také pro ně, víš? A Jacob si to také určitě nenechá ujít, vždyť ho znáš.“ Mezitím jsme došli k chaloupce. Vykoupal jsem ji a převlékl do noční košilky, kterou měla tak moc ráda. Byla od Esme. Už v náručí mi usnula. Položil jsem ji do postýlky a nechal ji oddat se jejím bezstarostným snům.

Měl jsem ještě chvíli čas, než přijde Bella domů. Charlie by chtěl ještě vnoučata? Nemohl jsem přeslechnout jeho poznámku v obchodě. Kdyby věděl, že Renesmé je jediná vnučka, kterou může mít. Ano, mohli bychom někoho adoptovat, ale… s Bellou jsme o tom v jejím lidském životě mluvili, ale nevěděli jsme, že budeme mít Renesmé. Nebudu to řešit. Rychle jsem zaběhl do květinářství. Koupil jsem její oblíbené frézie, růže a kaly. Trvalo mi to jen dvě minuty. Rozprostřel jsem je všude po ložnici a čekal, až ucítím její přítomnost.

Najednou se otevřely dveře. Vyskočil jsem z postele a hned sál za ní. Zakryl jsem jí oči. Byla v šoku, i když už venku si byla jistá, že se tu něco změnilo.

„Edwarde, co to…“

„Pššt, miláčku, jen jsem ti chtěl udělat radost,“ a odkryl jsem jí oči. Usmála se. Dobré znamení. Dnes toho na ni bylo moc.

„Děkuji, Edwarde. Ty víš, jak mě potěšit,“ objala mě.

„Jsem nervózní. Nedokážu si představit, že tu už příští víkend budeme bez Renesmé.“

„Miláčku, víš, že tvůj otec by pro její bezpečnost udělá vše, co bude v jeho silách. Jak ho znám, bude ji několikrát za noc chodit kontrolovat, zda se jí nic nestalo. Je to zodpovědný chlap,“ ubezpečil jsem ji.

„Já vím, ale…“ rezignovala.

Políbil jsem ji na čelo se slovy: „MILUJI TĚ.“ Cítil jsem její úsměv.

„Taktéž, lásko.“

V tu chvíli jsem se neudržel a vzal její tváře do svých rukou a začal ji něžně líbat na ústa. Netrvalo to ani setinu sekundy a polibky mi začala oplácet. Vše, co jsme měli na sobě se najednou proměnilo jen v bezvýznamné cáry.

Bella

Jak jsem tak v klidu ležela Edwardovi na jeho úžasné hrudi, přemýšlela jsem, zda mne někdy opustí ta vášeň a láska, kterou k němu chovám. Každý jeho další dotyk vnímám víc a víc. Nemohu se toho nabažit, ale vím, že tu nejsme jen my dva. Do našeho nevyhnutelně patří Renesmé. Naše malá Renesmé. Jakmile jsem na ni pomyslela, vzdychla jsem.

Edward se zděsil. „Co se děje, Bello?“

„Nic, jen to rychle utíká. Nedávno jsem se za tebe provdala, byla přeměněna, narodila se nám dcera, prozatímně jsme porazili Volturiovi a teď…“ odmlčela jsem se.

„Říkal jsem ti, že čas upírům plyne rychleji než lidem.“

„Ale svatba byla před přeměnou… jsem šťastná, Edwarde. Miluji tě, miluji naši dceru, naši rodinu, Charlieho, Renné, Jacoba… ale nejsem si jistá, že dokážu nechat Renesmé byť i jen na jednu jedinou noc bez mého dozoru. I když bude u mého příliš zodpovědného otce…“ oznámila jsem mu pochybovačně.

„Zlato, musíš mu věřit, i Renesmé. Musíš věřit sobě,“ podporoval mě.

„Přeháním to, viď?“

„Ne, jen jsi matka. Je přirozené, že máš strach. Všichni se o ni bojíme, ale ty máš v sobě mateřský pud, který jen tak nepotlačíš. Chováš se správně. Jde jen o jednu zkoušku. Až uvidíš, že se nic nestalo, budeš mít větší jistotu.“

„Máš pravdu, zkusíme to. Kdybychom byli přijati na Darthmouth, nemůžeme ji mít stále s sebou. Co by to měla za dětství,“ kroutila jsem hlavou. Lehla jsem si zpátky na Edwardovu hruď a vnímala jeho hlazení na mých zádech.

Ráno nás čekalo překvapení. Už před domem u Charlieho jsme ucítili, že tu před pár hodinami pobíhalo pár vlkodlaků.

„Charlie má pro nás překvapení. Má z toho radost.“ Přečetl mu myšlenky. To by mu šlo. Usmála jsem se.

„Ahoj tati,“ zavolala jsem ode dveří. Ucítila jsem malířskou barvu.

„Ahoj děti, už jste tady? Mám pro vás překvapení,“ při těch slovech vzal Nessie do náruče.

„Jak jsi se vyspala, princezno?“ usmíval se a hladil ji po růžových tvářičkách.

„Pojďte za mnou,“ pokynul nám. Vyšli jsme po schodech a nestačili zírat.

„Jak jste tohle zvládl?“ zeptal se zaskočeně Edward.

„Chvíli po vás přijel Billy s Jacobem. Pak přišli ještě Seth, Embry a Quil. Pomohli mi vyklidit pokoj a pak i vymalovali. Snad jsme to udělali dobře,“ nadějně se na nás podíval.

„Tati, je to krásné. Ten nábytek se sem bude skvěle hodit. Líbí se ti to Nessie?“ nemohla jsem se nezeptat. Nessie přikývla a natahovala se ke mně. Očíčka jí jen zářily štěstím.

„Počkej, až to uvidíš celé,“ vytahoval se Charlie.

„Už jsou tu s nábytkem,“ oznámil nám Edward.

Když jsme scházeli dolů, abychom otevřeli, slyšela jsem Edwarda: "Jsem rád, že Renesmé má dědečka, jako jste vy.“

Silněji jsem cítila Charlieho krev, až mě z toho pálilo hrdlo. Zřejmě se začervenal. Šla jsem s Nessie do obývacího pokoje a hrála si s ní. Edward si sundal bundu a šel pomoci s nošením nábytku. Ti chlápci nechápali, jak může být tak silný, ale nechali to být. Jejich povinnost byla dovézt nábytek v pořádku na správné místo. Za to jsou placeni. Po posledním kusu nábytku Edward ty dva vyprovázel ze dveří, poděkoval a rozloučil se.

„Ty jo, takové spropitné, to jsem ještě nedostal,“ divil se jeden z nich. Vždy byl galantní a dokázal ocenit něčí snahu. A pokud to bylo pro dobro rodinu, což se teď dělo, byl i hodně štědrý.

Charlie se choval jako malé dítě. Měl z vybavení do dětského pokoje větší radost, než samotná Nessie. Šli s Edwardem do pokoje a pomalu to dávali dohromady. Ani jsme se nenadáli a během hodiny to bylo hotové. Mezitím jsem Charliemu a Nessie uvařilo jídlo, i když mi to příšerně smrdělo, nezapomněla jsem, co Charliemu chutná.

Slyšela jsem zvonění telefonu. Edward to zvedl.

„Edwarde, měla jsem vizi. Je to pravda? Bella předělala svůj pokoj na Nessiin?“ nezadržitelně drmolila.

„Ano, všichni jste zváni k Charliemu na kolaudaci,“ chichotal se do telefonu.

„Dobře, už jsme přijeli, dejte nám půl hodiny,“ oznámila mu a zavěsila. Začala jsem mít trému. Jako bych stála před tabulí a byla zkoušená.

„Alice?“ nemohla jsem se nezeptat.

„Ano, už přijeli, za půl hodiny jsou tady,“ potvrdil.

„Musím zavolat Jacobovi, aby přijel.“

Zvedla jsem telefon a vytočila číslo.

Hned to zvedl: „Haloooo,“ ozvalo se.

„Ahoj Jaku, tady Bella. Mohl bys s Billym přijet k Charliemu? Už jsme dodělali pokoj a za chvíli přijedou i Cullenovi,“ oznámila jsem mu.

„Jasně, jasně, už se nemůžu dočkat, za patnáct minut jsme tam,“ a zavěsil.

„Přijedou do čtvrt hodiny,“ tlumočila jsem. Všichni přijeli naráz. Charlieho příjezdová cesta byla zaplněná. Nevešel by se sem už ani můj náklaďáček. Jak mě se po něm stýská.

„Bello, Edwarde, Nessie,“ zapištěla Alice.

„Dobrý den, Charlie, omlouvám se, ale mám radost, že vás vidím.“

„To nic, Alice, mám radost, že jste přijali mé pozvání. Dali jsme si s tím dost práce. I Jake pomáhal.“

„Musím to vidět. Co to povídám, já už to viděla,“ a sakra, prořekla se, projelo mi hlavou, ale tu druhou část už Charlie neslyšel. Neměl tak dobrý sluch jako my, upíři. Potichu jsem se zasmála své úvaze.

Všechny jsme přivítali a šli se podívat na pokoj. Všem se moc líbil, ale nejvíc mě potěšila pochvala Alice. Po prohlídce pokoje jsme se sesunuli dolů a posadili se do obýváku. Carlisle s Esme nám vyprávěli, jak se měli v Denali, ale to byla historka pro Charlieho. Čas ubíhal a bylo opět pozdní odpoledne. Jake si ještě chvíli hrál s Nessie. Bylo na ní vidět, že je unavená. Rosalie ji ochranitelsky vzala do náruče a kolébala ji.

„Tati, my už půjdeme. Musíš si odpočinout a Nessie už spí. Byl to fajn víkend, děkujeme za pomoc. Mám tě ráda.“ Ostatní se také rozloučili a vyrazili jsme domů.

Autor: NovotnaIrenka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věčný život - 3. kapitola - Překvapení pro Renesmé: