Je tady 29. kapitolka mé povídky Věčný život! Chtěla bych Vám poděkovat za všechny ty úchvatné komentářě. Moc to pro mě znamená. Povídku bohužel neprotáhnu o další kapitoly, ale můžete se těšit na povídku navazující na VŽ. V dnešním díle se Edward konečně umoudří ;)
16.06.2009 (20:00) • Terkaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2688×
29. Kapitola
Edwardův pohled:
Nikde jsem nemohl najít Bellu. Zůstala doma kvůli Eleazarovi, ale teď tu oba nebyli. Esmé už byla zvědavá, kde jsou tak dlouho.
V poslední době jsme se s Bellou stále hádali, ale já ani nevím proč. Občas jsem měl pocit, že to nejsem já, kdo vládne mému tělu. Jako by mě někdo ovládal.
Bylo strašné vidět zničenou Bellu po našich hádkách, ale zároveň jsem míval pocit zadostiučinění a radosti. Nechápal jsem, co se děje.
„Konečně se vrátil Eleazar." Došli ke mně myšlenky Esmé. „Ale kde je Bella??"
Pomalu jsem sešel do haly. Stále jsem přemýšlel o včerejšku, když Bella vystartovala po El. Přemýšlel jsem o tom, proč mi tolik vadilo to, že ji Bella ubližuje. Sice to byla pro mě skoro neznámá upírka, ale něco mě k ní táhlo.
„Kde je Bella?" slyšel jsem Esmé se ptát Eleazara.
„No... Ona si musela ještě něco zařídit." Odpověděl po krátkém zaváhání, které mi ale neušlo. V jeho hlase šla slyšet jistá faleš. On však přemýšlel nad samými nedůležitými věci jako například, jak dopadl poslední basketbalový zápas.
„Aha..." odpověděla Esmé a odešla do své pracovny pracovat na novém vybavení kuchyně, kterou stejné nikdy nepoužíváme.
„Co si šla zařídit?" zeptal jsem se Eleazara.
„Ehm... no... já nevím." Odpověděl vyhýbavě.
„Nelži mi prosím." Požádal jsem ho. „Já poznám, že lžeš." A najednou se to stalo. V jeho mysli se všechno vyjasnilo.
Viděl jsem jeho rozhovor telefonem s Bellou. Jak mu vylíčila všechno s El a požádala ho, aby přijel a pomohl ji ověřit její hloupou teorii. V tu chvíli jsem na ní měl takový vztek, že kdyby stála vedle mě, asi bych ji něco udělal.
Ale pak přišly další vzpomínky. Její teorie byla pravdivá!! Všichni jsme ji naletěli! Bella to celou dobu říkala, ale nikdo ji neposlouchal! Tolik jsem ji ublížil! Jak jsem mohl být tak hloupý a nevěřit své milované Belle??!
Nedokázal jsem mluvit. Nedokázal jsem se ani pohnout. Dokázal jsem myslet jen na své hloupé chování a chování mé rodiny. Elizabeth nás všechny ovládla.
„Edwarde, co se děje?" ptala se Alice, která vešla do haly. Za ní šli Jasper, Emm a Rose.
„Bella měla pravdu." Zašeptal jsem zničeně.
„Cože?" optala se zmateně. „Co tím myslíš?"
„Elizabeth nás ovládala."
„Co?" vmísila se do toho Rose. „Proč by nás El ovládala?"
„Nevím. Ale Eleazar potvrdil Bellininu domněnku. Bella měla celou dobu pravdu."
„Ne! To není možné!" hádala se Rose, ale bylo na ni vidět, že začíná věřit. Ostatním už to došlo. Vypadali zničeně, naštvaně a zároveň zahanbeně.
„Jak jsme to mohli Belle udělat?? Jak?" opakovala stále dokola Alice.
„A kde je vůbec Bella?" zeptal se Emmett. Až v tu chvíli mi to došlo.
„Bella! Ona je s Elizabeth! Co když ji něco Elizabeth udělá?? Musíme jít za ní!" Bleskově jsem vstal a rozběhl se z domu s ostatními v závěsu.
Utíkal jsem lesem co, nejrychleji jsem mohl, ale pořád se mi to zdálo pomalé. Chtěl jsem Bellu obejmout, omluvit se ji. Chtěl jsem cítit její dotek, její rty na těch mých. Tak moc jsem chtěl vědět, že je v pořádku.
Byli jsme asi v půli cesty k Elizabeth, když v tom rozřízl vzduch hlasitý výkřik.
„Ne!" vykřikl jsem a rozběhl se ještě rychleji. Výkřiky se stále opakovaly, ale nebyl to jeden hlas, co křičel. Musím to stihnout. Nesmím dopustit, aby se Belle něco stalo! Ale co když už je pozdě? Co když...?
Ne! Musím věřit! Bez Belly by můj život už neměl smysl. Bella je můj život. Ona je má náhrada kyslíku. Bez ní nedokážu existovat. Nejde to.
Doběhl jsem na hranici lesa a zahrady Elizabeth. Naskytl se mi hrůzný pohled. Na dvou kupkách byly rozkouskovány upíří těla.
A uprostřed toho všeho stály Elizabeth a Bella. První, na co mi padl zrak, byli čerstvé jizvy a rány na Bellininém těle. Má Bella je zraněná a můžu za to já. Kdybych jí já hlupák věřil, nic z toho by se nestalo. A teď kvůli mně musí bojovat o svůj život. Už jsem se jí rozbíhal na pomoc, když v tom boj skončil.
Bella jedním rychlým chmatem utrhla Elizabeth hlavu a jednu zbylou ruku. Elizabethina hlava se odkutálela k mým nohám a její tělo padlo k zemi. Bella pohledem sledovala letící hlavu, a když spadla na zem, její pohled padl na mou tvář.
Jemně se usmála a natáhla ke mně ruku. Udělala krok, ale zakymácela se. Poté upadla a zůstala ležet.
„Bello, ne!" zakřičel jsem.
Autor: Terkaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Věčný život - 29. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!