Poslední díl...
17.05.2010 (09:15) • Amisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1612×
O pár let později:
Žili jsme tu naprosto spokojeně. Chodili jsme do školy, a když jsme jí dodělali dali jsme si rok dva pauzu a potom jsme pokračovali od prvního ročníku to kdyby náhodou někdo přijel od jinud aby to nebylo podezřelé. Ředitel nám vždy změnil jméno, ročenky jsme nefotili, aby nebyli důkazy. Esme navrhla už polovinu domů ve městě, byla tak spokojená. Dokonce většinu návrhů dělala zdarma, nebo za velmi nízkou cenu pro ty co se nedali odbít. Musela se jenom trošku krotit, co se stylu týkalo, aby takové malinké městečko nevypadalo jako jedna vilová čtvrť.
Carlisle pracoval v nemocnici, kde taky jinde. Jenom u něj to nikdo neřešil, konečně nemusel dodržovat víkendy a nucené přestávky, mohl být užitečný když ho bylo potřeba mám pocit, ale že až bude mít 300 let nepřetržité služby že si dá možná víkend volno.
Alice obléká skoro celé město, je ve svém živlu, dokonce si tu zřídila obchodní centrum jenom s jejími oblíbenými značkami, což městu přineslo spoustu turistů lačnících po prestižních navrhářích. Naše malá velká šefová spokojeně celé dny pobíhá s telefonem a hádá se s předními návrháři o cenách, střizích někdy o materiálech a nechce pochopit, že se návrhář urazí, pokud mu celé jeho dílo zkritizuje, anebo dokonce chce předělat.
Jasper byl z nás asi nejspokojenější tolik klidu a spokojené atmosféry pro něj bylo jako lázně. Jenom si tiše lebedí a po domluvě s lidmi prochází mezi nimi a zvyká si na jejich vůně a ododlává čím dál tím líp.
Emmet no je prostě Emmet, nejlíp mu bylo, když dělal výpomoc v mateřské školce. Měl tam dělat dozor, ale nakonec s ním měli nejvíc práce, kolik lumpáren vyváděl. Dokonce zavolali Carlisleovi aby si pro toho nezbedníka přijel. Trucoval pak ještě dva měsíce, že ho odvezl ze školky jako zlobivé dítě a nemohl pochopit, že se učitelkám a potažmo rodičům nelíbí když vyhodí jejich ratolest z okna ve čtvrtém patře a dole ji chytá.
Rose je vyhlášena za nejhezčí klenot města. Dokonce její fotka zdobí kosmetický salon.
Jacob s Tanyou plánují svatbu.
Já a Edward, no my chodíme denně na naší louku, užíváme si věčnost.
Žití bez utajení mělo i své výhody zdejší řezník se tolik chtěl zavděčit (dívenka, kterou Emmet zachránil, byla totiž jeho dcera) že nápoji zvaný medvědí krev dal nový nám příjemný rozměr. Vyráběl Laní střik, Medvědí krev, Pumí víno. Prý abychom se nemuseli honit po lese. To dodával do restaurací a my tak mohli chodit na večeře, bylo zvláštní jít do restaurace kde ostatní jedli a přesto si moci dát krev, chvilku nám trvalo, než to bylo uplně bezpečné ale nakonec se to povedlo a lov jsme si už užívali jako rekreaci. Vlastně on to dotáhl k dokonalosti, dokonce jsme tyto lahůdky, měli k dispozici i ve školní jídelně. Konec mučivým obědům. Poprvé to byl docela šok... šli jsme na oběd jenom ze zvyku, chtěli jsme si sednout když v tom k nám přiběhl starosta a ředitel školy.
„Ták děti máme pro vás překvapení,“ spustil nadšeně ředitel, bafnul mě za ruku a vlekl mě k automatům na pití, zmateně jsem se otočila na Edwarda, ale on už se culil vlastně nejenom on ale i Alice. Nechala jsem se tedy vléct, zastavil před jedním z nich, byl celý červený a měl na sobě nálepku nesahat. To jsem nechápala. Pořádně jsem si ho tedy prohlédla a uviděla, menu bylo stejné jako u řezníka a v restauraci, dokonce to udržovalo příjemnou teplotu aby to nebylo studené.
„No Bellinko nevyzkoušíš to?“ popoháněl mě ředitel. Pokrčila jsem rameny a zmáčkla tlačítko se zvířátkem, asi to měla být puma, do spodní přihrádky mi spadla litrová láhev a vedle ní brčko. Láhev byla černá. Asi aby s tím neměli ostatní problém, s radostí jsem se napila, a potom ukázala zvednutý palec, jídelnou se ozval potlesk. Tak se nám otevřela nová věčnost...
Autor: Amisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Věčné pouto 11:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!