Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - Epilog

09.05.2010 (19:00) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3027×

Epilog

Isin pohled:

Ležela jsem Lucasovi na hrudi a dívala se na modrou oblohu. Užívala jsem si toho klidu, který se nám teď spolu naskytl, a byla jsem neskutečně moc šťastná. Také štěstí nemůže prožít žádná z hrdinek románů, které jsem kdy četla. Tohle štěstí je skutečné a je jenom moje a Lucasovo.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě Lucas, když jsem se na něj podívala.

„Na to, jak je to dokonalé. Všichni jsou teď šťastní. Dokonce i máma a to jsem čekala, že se s tím rozvodem bude vypořádávat těžko. Pamatuješ, jak jsme za ní přijeli a potom přišel i táta, že spolu šli na večeři?“

„Ano, to bylo opravdu velké překvapení. Dali si druhou šanci a hodlají ji využít.“

„Jsem za ně za oba šťastná. Vlastně jsem tak šťastná až mám strach, že se to zase zkazí a něco se stane,“ řekla jsem nahlas své obavy. Měla jsem strach z Caia, měla jsem strach z toho, co udělá, až se dozví o Belle. Měla jsem strach o svou novou rodinu, která je konečně kompletní. Bella se ukázala jako milá dívka, s Lucasem se pořád špičkovali a mě a Edwarda to docela štvalo, protože si byli hrozně blízko a Edward stále neviděl Lucasovi do hlavy, protože si to Bella nepřála.

„Co by se mělo stát?“ zeptal se a napřímil se do polo sedu.

„No já nevím, mám strach z toho, co udělá Caius až se dozví, že Bellu vlastně nezničil a naše rodina je kompletní. Teď by to, vzhledem k našemu počtu mohl brát jako riziko jeho vlády, což by klidně mohla být pravda, když vezmeš v potaz, jak jsou mezi námi silné dary. Co když se rozhodne vrátit?“

„Teď si s tím nelam tu svou pěknou hlavinku, na řešení takových věcí je času dost až nastanou a nepotřebujeme si kazit tak pěkné chvíle, jako jsou ty dnešní.“ Chlácholil mé obavy Lucas, a když mě políbil, dovolila jsem si na ně zapomenout.

Autorův pohled:

Jak Lucas řekl, tohle rozhodně nebyl konec. Možná konec tohoto příběhu, možná jenom zastávka před dalším pokračováním. Pomyslný vlak této povídky dojel do své cílové stanice, avšak vlak, ve kterém jedou naši hrdinou je pouze na začátku své dlouhé pouti, která bude ještě plná zvratů, očekávání a překvapení.

A na řešení problémů, které ještě nevznikly a kterých se Isa obává je vždy času dost. Avšak všichni, dokonce i Isa, by byli překvapení, kdyby věděli, jak rychle se o Bellině „vzkříšení„ dozví ve Voltéře.

„Co jsi to říkal!?“ rozkřičel se na nebohého mladíka Caius. Nebýt upír, je už brunátný vzteky nad tou zprávou, kterou se před několika málo minutami dozvěděl. Nemohl věřit vlastním uším, když mu to ten drzý mladík sděloval.

„Uklidni se, Caie, to se vysvětlí,“ řekla klidným hlasem Jane, ale i uvnitř ní to vřelo potlačovanou zlobou k Belle. Nikdy si ji neoblíbila, protože ji vzala post Arova oblíbence, a teď, pokud žije a není mrtvá, jak se všichni domnívali, na ni byla naštvaná ještě víc.

„Máš pravdu, Jane, budeme uvažovat racionálně. Znovu mi zopakuj, co jsi slyšel.“

„Isabella, dcera Ara, žije a je znovu s rodinou těch vegetariánů.“

„Ne, to není možné. Vlastníma rukama jsme ji zničili. Určitě jsi viděl jenom Isabellu Montenegrovou, tu, co o nás napsala tu knihu. Bella je mrtvá a Isabella jí je jenom neskutečně podobná.“ Snažil se sám sobě i všem přítomným namluvit vládce upírů, ale i on měl trochu pochybnosti.

„Omlouvám se, pane, že vám odporuji, ale pokud by byla Bella mrtvá, tak jsem viděl dvojmo, protože stály přímo vedle sebe a všichni Cullenovi se vesele bavili.“ Odporoval mu mladík.

„To není možné!“ vykřikl Caius a udeřil do područky trůnu. Naštvaně se zvedl, začal přecházet po sále a přemýšlel nad tím, jak je tohle všechno možné, ale na nic nemohl přijít, nedávalo mu to smysl, sám byl přece u toho, když byla Bella zničena, tak přece teď nemůže žít. To není možné!

Tak tohle si neříkal bohužel sám. Tyto slova kolovala v hlavách všech v sále. Někteří z toho byli upřímně nadšení a jiní tiše zuřili, stejně jako Jane. Nikdy Bellu neměla ráda a teď zjistí, že se jí ani zbavit neuměli.

Avšak i mimo Voltéru měli stále trochu problémy uvěřit v tento fakt. Edward se od Belly nechtěl pohnout ani na malý okamžik, jako kdyby se během jednoho mrknutí mohla proměnit ve vzduch a znovu by ji mohl ztratit, čemuž se Bella jenom vesele smála a užívala si s ním šťastné chvíle.

„Stále tomu nemůžu uvěřit,“ šeptal jí Edward, zatímco Bella vedle něj seděla na pohovce a zády opřená o jeho hruď.

„Čemu nemůžeš uvěřit?“ zeptala se ho Bella vesele a naklonila hlavu tak, aby viděla do tváře své lásky. „Pokud stále nevěříš, že jsem tu skutečně s tebou, tak tě klidně štípnu, aby sis byl jistý, že se ti nezdám,“ řekla uličnicky a už se chystala svá slova naplnit, když ji Edward chytl za ruce.

„To nebude třeba,“ odpověděl a Bella jenom pokrčila rameny a chtěla se zase otočit ke knížce, kterou měla rozečtenou a položenou v klíně. „Počkej, myslel jsem, že nebude zapotřebí štípání, ale pusa by o tom, že jsi to fakt ty nebyla na škodu,“ dodal pobaveně a s tím svým pokřiveným úsměvem, kterým si získal Bellino srdce ještě před tím, než ho mohla skutečně poznat.

„Není to sice tak účinné jako štípnutí, ale dalo by se o tom uvažovat,“ řekla po chvíli uvažování Bella a pak už mu jenom přitiskla rty na jeho.

Kdybychom se v tuto chvíli přesunuli zpět do Voltéry, zjistili bychom, že Caius se rozhodl znovu naši spokojenou rodinu poctít svou návštěvou, protože se musel na vlastní oči přesvědčit, že Bella žije nebo by nad tím musel neustále přemýšlet a spekulovat nad tím, jak se jim to povedlo a co to pro něj znamená, když se Bella spojí se svým otcem a velkou skupinou upírů.

Rozhodně by to mělo špatné následky ať už jenom pro něho samotného, tak pro těch pár jeho následovníků, kteří ho podporovali z čisté horlivosti a nikoliv jen z toho, že se podřídit prostě museli, pokud nechtěli být zničeni.

„Tentokrát jedu i já,“ ozval se Marcus, když se Caius o svém plánu zmínil.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ odpověděl mu zadumaně Caius.

„A to já si pro změnu myslím, že je to výborný nápad. Také se chci přesvědčit o tom, že Bella žije.“ Nedal se jen tak odbýt Marcus a tak Caius jenom podrážděně mávl nad tvrdohlavým bratrem rukou a hnal se ze sálu ven, aby se co nejdříve přesvědčil, jestli jsou ty neskutečně reálně zvěsti pravdivé.

Jaké to bylo v domě Cullenových velké pozdvižení, když jim Alice oznámila, že Caius se sem opět chystá. Nikdo si nedělal iluze, že by jel jenom na přátelskou návštěvu a tak nevěděli, co víc od něho čekat. Bella je přece může zaštítit svým štítem a nikdo jim nic neudělá, co tedy svou návštěvou Caius sleduje?

„… nevím, co tím sleduje, ale jede s ním i Marcus a několik členů gardy. Samozřejmě nesmí chybět Jane a Alec a několik dalších,“ tlumočila dál Alice svou vizi a všichni čekali, jestli se nedozví další podrobnosti, nebo případně Caiovi úmysly.

„Jede sem kvůli mně, to je jisté,“ prohlásila do ticha Bella.

„Proč by se o tě měl zajímat teď? Celou dobu tě pokládal za mrtvou, tak proč ten náhlý zájem?“ nechápal její slova Edward.

„Jednoduše. Od někoho se dozvěděl, že v domě Cullenových je zase o jednoho upíra víc a pokud mu ten někdo i řekl, jak jsme si s Isou podobné, tak si dal asi jedna a jedna dohromady a přestože mu to muselo znít divně, došlo mu, co se tu stalo a chce se jenom přesvědčit na vlastní oči.“

„Tak snad máš pravdu a o nic se nepokusí,“ řekl klidným hlasem Carlisle.

„Na to bych zrovna nesázela, copak si zapomněl, jakou nenávist ke mně chová?“ odporovala mu chladným hlasem Bella a položila si hlavu na Edwardovo rameno. Celá rodina byla jak jinak sešlá v obývacím pokoji, který jim teď začínal být zase malý, no není divu, vždyť teď už v domě žilo dvanáct upírů a to není zrovna malý počet.

„Pokud ale použiješ štít, tak je proti jakýmkoliv darům imunní,“ namítl Lucas.

„V tom máš pravdu, takže k boji by dojít nemuselo, kdyby se mu nepodařilo během té doby, co ho Alice nesleduje, nebo spíš, co nemáme nějaké přesně zprávy z Voltéry najít někoho, kdo by dokázal můj dar potlačit. Jednou takového upíra měl, ale teď je mrtvý a nevím, jestli má nějakého náhradníka,“ přemýšlela nahlas Bella a moc se jí nelíbily možnosti, které se naskytovaly.

„Neboj se, všechno dobře dopadne,“ chlácholil ji Edward a na ruku jí kreslil uklidňující kolečka. „Dokud budeme držet všichni pospolu, nemáme se vůbec čeho bát,“ řekl neohroženě, ale ve skrytu duše měl strach, aby se Belle opět něco nestalo a on ji třeba neztratil navždy.

Isin pohled:

Bylo to trochu depresivní znovu čekat, co si ten starý blázen vymyslí a proč sem jede, ale věřila jsem Belle a Edwardovi, že to nějak všichni nějak zvládneme a všechno potom bude v tom nejlepší pořádku.

Venku pomalu začínalo jaro a tak jsme si všichni užívali toho slabého sluníčka, které právě vycházelo, když nám Alice oznámila, že Caius se tu do několika minut objeví a tak jsme se otočili směrem, odkud měl přijít, a Bella se schovala za Edwarda. Nechápala jsem, co dělá, ale teď nebyl čas něco řešit a navíc jsem jí plně důvěřovala, že přesně ví, co má udělat, aby se nikomu nic nestalo.

„Má drahá rodino,“ začal zvesela Caius, když vešel s nepočetnou gardou na louku před domem, kde jsme na ně čekali. Snažil se sice chovat familiérně, ale i tak na něm bylo vidět, jak těká pohledem z jednoho člena rodiny na druhého a snaží se najít Bellu.

„Caie, co tě sem přivádí?“ zeptal se ho Aro a tentokrát nedodal ani oslovení bratře.

„Slyšel jsem, že do vaší početné rodiny se přibyl nový člen, ale asi jsem slyšel nějaké fámy, protože tu nikoho nového nevidím,“ řekl potěšeným hlasem a začal se na celou naši rodinu usmívat.

„Chceš vědět, proč nikoho nového nevidíš, strýčku?“ zeptala se nevinně Bella a vystoupila před naši skupinku. Caiovi začal úsměv pomalu opadávat, až zůstal na Bellu překvapeně hledět. „Fajn, asi to neuhádneš. Ono to bude tím, že všechny členy rodiny znáš, a když říkám všechny, myslím tím úplně všechny. Copak mě neobejmeš na přivítanou, když jsem se tak dlouho neviděli?“ pokračovala ve svém představení Bella a přiblížila se o dva kroky blíž ke Caiovi, Edward si chtěl k ní stoupnout, ale Lucas ho zadržel a naznačil, že má zůstat stát.

„To není pravda. Ty si mrtvá!“ vykřikl po chvíli vyděšeně Caius.

„Bello, opravdu jsi to ty, holčičko?“ zeptal se pro změnu Marcus a udělal krok směrem k Belle a ta se na něho vřele usmála.

„Jestli se hneš ještě o krok, přestaneš být mým bratrem!“ vyhrožoval Caius. Marcus však na jeho slova vůbec nedbal a šel Bellu obejmout a poté přešel až k nám a objal se s Arem. „Tímhle si přestal být mým bratrem!“ křičel na něj Caius a nepatrným gestem naznačil Jane, aby na něj zaútočila, ale opět její moc na nikoho nefungovala, protože Bella všechny kryla svým štítem.

„Už zase, ty potvoro!“ vykřikla Jane a vrhla se po Belle. Edward už byl připravený Bellu chránit, ale všichni pořád zapomínali na její dar.

„Dost, to to nemůžeme probrat v klidu?“ zeptala se klidně Bella. Dvacet let sebeovládání se jí v tuhle chvíli hrozně hodilo a já byla čím dál nervóznější, co když na malou chvíli štít povolí a potom Caius zaútočí, co když…

„S tebou se nemáme o čem bavit, máš být mrtvá a já se postarám o to, abys mrtvá byla a potom mrtvou také zůstala navždy!“ vykřikoval dál výhružně Caius, ale dělal ze sebe jenom šaška. Bella chráněná štítem k němu došla a postavila se těsně před něj. Hlavu měl o něco výš než ona, ale ani to Bellu nevystrašilo.

„Ještě jednou mi budeš vyhrožovat a…“ nedokončila svá slova a jenom se na Caia významně podívala. Ten si však její slova k srdce nevzal.

„A teď jako vyhrožuješ ty mě? Ty malá…!“ máchal jí před obličej rukou, ale než se nadál, Bella mu držela ruku zkroucenou za zády. Vyjeveně jsem koukala na to, co se přede mnou odehrávalo, a čekala, jak to skončí. Jane chtěla Caiovi pomoct, ale nemohla se přes štít dostat a Alec se strategicky držel bokem. Edward chtěl nějak zasáhnout, když začal Caius na Bellu nebezpečně vrčet, ale štít ho držel moc daleko a tak musel počkat, dokud si to mezi sebou nevyřídí sami, což ho značně znervózňovalo, jelikož neslyšel Caiovy myšlenky kvůli štítu.

Autorův pohled:

Následující události byly hodně zběsilé. Bella s Isou dostaly v jednu chvíli obě vizi. Bella se tedy nesoustředila na Caia, ten toho hned využil, avšak vize netrvala moc dlouho a Bella se mohla začít včas bránit, než ji Caius něco udělal. Kroužili kolem sebe a nakonec Caius zaútočil.

Co bylo dál a jak boj dopadl, si můžete domyslet z následujících událostí, které se odehrály bezprostředně po tom, co boj skončil. Aro, Marcus, Chiara, Emilio, Lucas a Isa se rozloučili s Cullenovými a se zbylými členy gardy vrátili do Voltéry.

Aro se svým bratrem usedli na trůn a napravovali všechny chyby, kterých se jejich moci-chtivý bratr dopustil během své dvacetileté vlády. Nebylo jich mnoho, ale museli opět kontaktovat spoustu upířích skupin, aby si je opět naklonili a nehrozil tak žádný větší konflikt, který by otřásl velkou a mocnou upíří říší.

Isa s Lucasem se na několik týdnů začlenili do gardy, ale poté se rozhodli pro cestování. Díky Isinu skvělému ovládání se mohli několikrát vrátit i do Edmondu a navštívit její rodiče, kteří si spolu zase začali užívat život a vůbec se nehádali.

Tímto jsme dojeli do končené stanice této povídky, vlak, ve kterém se vezou naši hrdinové, však pokračuje ve své pouti dál, jenže mi nemáme lístky, abychom se s ním mohli svést a tak nám nezbývá nic jiného než našim hrdinům držet pěsti, aby se neobjevil další nějaký Caius, který by jim jejich věčnost rušil nebo ji rovnou zničil. Přejme jim, aby jim to vzájemné štěstí, které je v tuto chvíli obklopovalo, vydrželo co nejdéle.