Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vášnivý vjem - Kapitola 11.

19.07.2011 (13:30) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 2573×

Vášnivý vjem – Kapitola 11.

(Lhářka)

„Mlč!“ sykl vzrušeně. „Za to, co přede mnou skrýváš, bys mi mohla vyhovět,“ pokračoval stále stejným tónem. Do Belly jako by rázem uhodil blesk. Copak on ví, kdo doopravdy je? Poslouchal její dnešní rozhovor? Co s ní udělá? Takové myšlenky jí bloudily hlavou a strachem zbledla.

ﻺ

Pevněji ji sevřel v náruči, až potichu sykla bolestí. Jako by se v tu chvíli změnil úplně na někoho jiného. Násilí a surový chtíč čpěly z jeho pohledu, což Belle nahánělo jen husí kůži a nepřekonatelný strach. Rozklepaly se jí ruce i nohy a hlas jí přeskakoval z oktávy do oktávy. V matném světle ranní rosy, která se vkradla do domu, vypadal vskutku neodolatelně a až hříšně krásný, ale už jen fakt, že by po něm Bella teoreticky mohla toužit, jí naháněl strach.

Bello, prober se, vždyť je to kriminálník, radil jí hlásek v hlavě. Ačkoli věřila svému instinktu, neodtrhla se od něj. Ba naopak mu dovolila, aby si s ní dělal, co se mu zlíbí. Ještě více se na ni natiskl, až mezi nimi nebyla ani škvíra vzduchu.

„Zdá se mi, Liso, že se klepete,“ ušklíbl se. „Máte ze mě strach?“ zeptal se pobaveně a mrkl na ni. Vzdorovitě zvedla bradu a zpražila jej pohledem.

„Neřekla jsem, že se vás bojím, Cullene,“ zavrčela na něj. Jedinou odezvou byl jeho tichý, úpěnlivý smích, jenž se jí zařezával do morků kostí a nutil ji, aby se mu poddala. Celá.

„Neviděl jsem tak panovačnou ženu, jako jste vy, Liso. Kde se to ve vás bere? Jste tak maličká, ale vaše pusinka by se hodila k dámě s vyšší postavou a menší společenským postavením,“ namítl jízlivě. To v Belle vzbudilo zájem. Tvrdil, že o ní ví více, než mu ona sama řekla. Co se o ní dozvěděl? Chce ji svými praktikami svůdce dohnat k pravdě?

„Nesuďte knihu podle obalu!“ sykla podrážděně a vzepjala se proti jeho hrudi, což jí ani náhodou nepomohlo. Ještě více zesílila jeho odpor a vznítila v něm pocit mužnosti – chtěl vyhrát nad ženou. Chtěl slyšet, jak jej prosím, aby ji pustil. Aby věděl, že jediný, kdo tady může vyhrát všechny boje, je on. Ale to ještě netušil, jak je Bella rafinovaná.

„Taky jsem o vás neslyšela samé chvály, pane Cullene,“ zapěla mu do ucha a zvedla pravou nohou. Jemně se mu začala třít stehnem o rozkrok a pozoroval, jak se mu napínají kalhoty k nepříčetnosti. Jeho pobavený obličej se zachmuřil a po úsměvu, jenž Belle bral dech, jako by se slehla zem. Když zpozorovala jeho smyslné reakce, začínala uvažovat, zda to trochu nepřehání. Nejenže žhavila jeho, ale sama sobě podkopávala pevnou půdu pod nohama.

„A já si myslel, že jsi nevinná. Pche, mýlil jsem se, a to dost,“ odfrkl si. Bella na něj nechápavě pohlédla a s drážděním přestala. „Už vím, že tvá návštěva tady není jen tak. Mohlo mě to napadnout ale hned, když jsem viděl tvé oblečení, tvůj úsměv, který ve mně zas a znovu probouzí muže, a tvé tulení se ke mně na seně.“ Stále na něj nechápajíc hleděla a nenacházela slova, kterými by jej přesvědčila o opaku.

„Jak to ksakru myslíš?“ zeptala se podrážděně. Povytáhl koutky a vzal do ruky jedno její ňadro. Bella zalapala po dechu, překvapná jeho nečekaným pohybem. Něžně ji hnětl, ale jakmile viděl, že mu Belle nebrání, přitvrdil.

„Nepřijela jsi jen tak. Přijela jsi, aby sis našla nějakého maníka, který ti dokonale zaplatí za tvou práci levné děvy, že?“ zeptal se posměšně a Bella na něj vyvalila oči. Nedokázala pobrat podstatu všech slov, které na ni vyvalil.

„Co si to o mně jako myslíš?“ vyjela na něj a odsunula jeho ruku. Její pobouřenost jej ještě více vzrušovala. Chytil ji kolem pasu a přirazil na zeď mnohem hruběji. Spatřila, jak si hbitými prsty rozepíná přezku u kalhot, ale v jednom pohybu se zastavil.

„Jsi tu přeci proto, abys mi posloužila, ne?“ zasmál se hlasitě a Bella věděla, že její trpělivost je dávno v ráji zaslíbených. Ruce sevřela v pěst a vzdorovitě zvedla bradu. Vší silou se od něj odtáhla a vlepila mu políček. Edwardova krásná tvář se otočila na pravou stranu a strnule hleděl na Bellu a na její oči, v nichž se jevila hněv a vztek. Věděl, že ji vyprovokoval, ale nechtěl svá slova vzít zpět.

„Nejsem pro vás žádná děvka, abyste věděl, jsem vdaná žena,“ křikla na něj podrážděně. Ležérně pohodil hlavou, aby dal najevo, že jej Belly facka nezaskočila, a usmál se na ni.

„Tohle můžeš, zlatíčko, vykládat holubům,“ zapěl jí do ucha, „kdybys byla vdaná, jak tvrdíš,“ slovo vdaná naznačil ve vzduchu uvozovkami, „tak by se po tobě ten tvůj Romeo sháněl, neříkej mi, že by neměl strach o svou ženušku, která vyjela do krajin lesů na lehko, co?“ Pokrytec jeden, pomyslela si Bella, myslí si, že jeho tvářička anděla ji obměkčí, ale to se šeredně mýlí.

„Nevěříš? Myslíš, že bych si nemohla najít nikoho, kdo by mě miloval?“ zeptala se podrážděným tónem. Edward se ušklíbl, rychlými pohyby si zpět zapnul kalhoty a došel zavřít hlavní dveře. Bella byla rozklepaná. Kdyby mohla, sesula by se k zemi, objala by si kolena a zavřela by oči. Chtěla utéct, jít od něho pryč. Nemohla být v jeho společnosti, když věděla, jaký na ni má účinky.

„Věřím, že by tě někdo mohl milovat,“ řekl po chvíli, když na ni hleděl s očima plného soucitu, „možná bych i uvěřil, že si vdaná, kdybych přivřel oči nad tím, jak jsi mizerná lhářka,“ jeho hlas byl plný soucitu a pochopení, „ale nenosíš snubní prsten a už vůbec se nechováš jako vdaná žena. Myslíš, že jsem já takový hlupák?“ zeptal se překvapeně a nabídl Belle ruku. Podívala se na něho s očima plných slz, ale na poslední chvíli je stačila zadržet.

Uchopila jej za ruku a spolu se vydali útrobami domu do kuchyně. Nechala se vést, neřekla Edwardovi, že si dům prohlížela, když tu byla sama, zatímco on vázal Emmetta do stodoly. Cítila, jak jí v bříšku poletují motýlci, když se jejich ruce třely o sebe, když po ní očkem pokukoval a když se jeho ruce omotaly kolem jejího pasu.

„Měla byste dávat pozor,“ šeptl jí do ucha, když jí zvedal ze země. Bella nevědomky zakopla o práh a byla jen takový malinký kousek od země. Neměla se ani k tomu, aby mu poděkovala. Dalo by se říci, že byla stále v šoku.

Došli do kuchyně a Bella se začala třást. Bylo otevřené okno a na parapetu byl nános sněhu.

„Sakra,“ zaklel Edward a dokulhal se k oknu. Zavřel jej na kliku a ztratil se za rohem, odkud později vyšel i s huňatou mikinou. Když jí do ruky strčil mikinu, chtěla protestovat, ale on ji umlčel pouhým pohledem.

„Nahoře najdete koupelnu, je tam i skříň s ručníky a oblečení si můžete půjčit ode mě ze skříně, pokud tedy nebudeš chtít mrznout v tomhle,“ ukázal na spodní prádlo a roztrhanou tesilovou sukni, „já zatím uvařím něco teplého, abyste si zahřála žaludek.“ Všechno, co jí právě řekl, znělo, jako by jí to nakazoval. Vše udělej příkazem, pomyslela si a ušklíbla se. Otočila se na patě a pomalu vyšlapávala schody. Nemohla však popřít, že se neskonale moc těšila na teplou vodu a teplé jídlo. Žaludek měla jako na vodě, a když si představila, že by si měla navléknout Edwardovu košili, jalo se jí vzrušení.

Cestou nahoru si prohlížela obrazy, nad kterými se zastavovala a vzhlížela k nim s údivem. Byly malované ručně a velmi precizně. Nečekala, že u údajně zlého muže, vraha a zpronevěřitele by mohla najít obrazy s tak něžným pojetím. Zalíbil se jí obraz, na kterém byla vykreslena žena s plnými rty, zelenými oči a havraními vlasy. Na čele měla nepatrnou vrásku a kolem očí měla také menší vrásky, ale vše vyvažoval přenádherný úsměv.

Bella se nahnula blíže a všimla si prstenu s erbem a podpisem pod její kresbou. Ztuhla. Vidí dobře, nebo už je z toho všeho unavená? Že by Edward onu ženu maloval naživo? Opravdu je to jeho dílo?

S otevřenou pusou a otázkami, které směřovaly k jeho minulosti, se odebrala ke dveřím, kde byl obrázek chlapečka ve vaně. Usmála se nad tím, jak to tu má všechno vybavené. V ruce stále křečovitě svírala jeho mikinu a zalezla do koupelny. Nečekala, že by chlap mohl mít v domě tak čisto a voňavě. Přičichla k pověšené osušce a přivřela oči. Vonělo po levandulích… Její oblíbená vůně.

Pustila ručník a přešla k rohové vaně. S otevřenou pusou hleděla na všechno vybavení kolem. Umyté dlaždičky, vyleštěná zrcadla, vyměněné mýdla a vše dokonale připravené. Sáhla na kohoutek s červeným štítkem a otočila jím doprava. Spustila se voda, z níž šla pára. Bella si začala svlékat sukni, na které objevila očka, a v duchu klela. To byla její jediná sukně, se kterou mohla vyjít mezi lidi.

S blůzou se nemusela obtěžovat, neboť ta doposud vězela na Edwardově kotníku a bůhví, jestli ji někdy dostane zpět. Namočila jednu nohu do vody a stále si připomínala, že by měla zamknout dveře, ale když se jí po těle objevila husina, zapomněla na nějaké dveře a vlezla do vany celá. Pocítila takovou úlevu, když se jí zmocnila horká voda a vydechla.

„Jaká krása,“ šeptla do hrobového ticha. Kraj vany byl lemován všelijakými lahvičkami od šampónů, mýdly a kondicionéry. Bella usilovně přemýšlela, jestli to vše Edward používá sám, nebo tady s ním ještě někdo bydlí. Je to bohatý, zámožný muž, s ostrými poznámkami a krásným tělem – ta poslední poznámka se Belle moc nezamlouvala, ale musela si přiznat, že jeho tělo ji přitahovalo.

Aby zahnala myšlenky na něho, chňapla po houbě, namočila ji do vody a začala si jí jezdit po těle. Byl to neobyčejná požitek, když všechnu špínu, kterou měla na těle, smyla a ona si připadala tak zahřátá a čistá. Ponořila se do vody, jež oplývala bílou pěnou, a namočila si kaštanové kadeře. Když sáhla na šampón, strnula v pohybu.

Měla pocit, jako by ji někdo sledoval, ale když se podívala za sebe, nikoho neviděla.

„Sugesce, Bello, sugesce, nikdo tady není,“ říkala si pro sebe a začala otevírat lahvičku, když se za ní ozval ten nejkrásnější hlas a po zádech jí začala jezdit žínka.

„Nechceš umýt záda, drahoušku?“ zeptal se Edward s pobaveným hlasem a Bella spatřila vzrušení v jeho očích.

Pokračování příště...

Očividně jste čekali, že Edward ví, co je Lisa zač, ale to chlapec ještě neví, nebo alespoň netuší.

Jak zareaguje Bella na Edwardův nečekaný vpád do koupelny?

Roxana → Kapitola 12.

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vášnivý vjem - Kapitola 11. :