Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampirewolf 8. kapitola

05.01.2013 (09:45) • Ameri96ca • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1121×

Jejich auto pomalu odjíždělo a já se opírala o linku v kuchyni. Carlisle říkal, že se mi změní emoce. Že se změním celkově, ale přeci jenom. On si to jenom myslí. Nemusí to být pravda. Jestli jsem neporazitelná, nezastaví mě už nikdo! A když bych teď vypila skleničku jedu a potom se napila z Jacoba, mohla bych zabít všechny, kteří po mně někdy v životě šli.

Neporazitelná…

„Ničíš mi linku,“ ozval se Jacob a já si uvědomila, že ji opravdu hrubě mačkám, až se z ní sypou jenom třísky. Polekaně jsem stáhla ruce k sobě.

„Promiň.“ Potom se setkaly naše oči a moje emoce se zbláznily. V břiše jsem měla miliony motýlků a můj chtíč jako by vyrostl o tisíc metrů. Znova jsem se chytla té linky a už vědomě ji začala ničit. Dalo mi všechnu práci, abych se na něj nevrhla a nesvlíkla ho. Tím pádem jsem si vzpomněla na chvíli, kdy byl nahý. Udělala se i husí kůže a z hrdla se mi ozvalo zavrčení. Jacob se zamračil. Nepochopil mě. Rychle jsem zavřela oči a zhluboka dýchala.

„V pořádku?“ Jeho hlas mi zněl v hlavě a mně to připadalo, jako kdybych se vznášela. Kruci! Co to melu?

„Jo. Jasně. Promiň, já… Jsem unavená,“ zalhala jsem a nadlidskou rychlostí jsem utíkala do mé ložnice. Tam jsem zabouchla dveře a dokola opakovala tahle slova: „Panebože, panebože…“. Třásla jsem se při pomyšlení na něj. Jako bych se zbláznila. Jako by se moje hlava zbláznila! Jako bych se… zamilovala. Fuj. Vlastně… Bože, přála jsem si ho vedle sebe, aby mě objímal a mačkal.

Hlasitě jsem zasténala a promnula si oči. Padla jsem na postel a najednou se mi v hlavě objevil obrázek, jak leží na mně a…

„Vážně jsi v pořádku?“ Jeho hlas. Polkla jsem a podívala se ke dveřím. Byl… úchvatný.

„Jo… Vlastně, já nevím. Carlisle měl asi pravdu… Moje emoce, já…“ koktala jsem a zasténala. Chápavě přikývl a přišel ke mně. Sedl si přesně dvacet dva a půl centimetru ode mě. To je kurňa blízko! Strnula jsem a cítila, jak se mi do tváře nalévá červená barva.

„Edward říkal, že je nakonec tvoje volba, jestli odejdeš nebo ne. Nechal by tě jít, kdyby sis to opravdu přála, ale já chci, abys věděla, že… nechci, abys šla pryč,“ zabručel a očima skenoval podlahu. Pozastavila jsem se a podívala se na něj.

„Teda, nechci, aby sis myslela, že až tak hodně mi na tobě záleží, ale já prostě…“ Nadechl se a konečně se mi podíval do očí. Nemusel říkat nic, spíš by to nestihl.

Nalepila jsem se na jeho horké rty a jako by si moje chtivá část oddechla. Oddychla si na chvíli, kdy jsem zjistila, že chci v podstatě víc, než si vůbec představuji. Rychle jsem se odtáhla a zrudla, jak nejvíc jsem mohla. Teď jsem skenovala podlahu já. Čekala jsem, že vybouchne, že bude křičet, že mě zabije, ale určitě ne jeho reakci. Uvolněně se zasmál, a tím si získal moji pozornost.

„Jsi neuvěřitelná,“ smál se mile. Nemyslel to zle. Taky jsem se usmála, i když trochu zahanbeně. Co jsem to udělala?

„Já… omlouvám se,“ zamumlala jsem přidušeně, ale moc jsem si s mými city nepomohla. Chvíli jsme tam seděli, než se dotkl mojí tváře a konečky prstů ji pohladil. Husí kůže pokryla moje tělo. Podívala jsem se na něj a vpila se do jeho černých očí. Nahnul se ke mně a já zavřela oči.  Po chvíli se jeho rty potkaly s mými a já nějak podlehla. Začal se vpíjet do mých rtů a moje skoro mrtvé srdce začalo rychle a hlasitě bubnovat. Snad poprvé za tu dobu, co jsem tohle, běhalo jako lidské a zamilované. Potěšilo mě to. Chytla jsem ho za černé vlasy a chtěla ho víc u sebe, což mi umožnil. Jeho pro člověka těžké tělo dolehlo na moje jako v mých představách. Jeho velká ruka mi přejela po těle až ke stehnu a tam mi ho zmáčkl. Tak, abych to cítila i já. Cítila jsem, jak hořím a celá se třesu. Cítila jsem, jak se neovládám. Nahmatala jsem železnou konstrukci postele a slyšela její zaskřípání. Třásla jsem se, věděla jsem, že jestli budeme pokračovat, ublížím mu. Rychle jsem ho ze sebe shodila a už se tiskla k rohu místnosti a prsty zarývala do omítky. Praskala.

„Ublížím ti,“ zasténala jsem nešťastně. Chvíli se na mě koukal a potom zavrtěl hlavou.

„Neublížíš. A když už, tak něco vydržím,“ řekl a pomalu ke mně přišel. Očima jsem rentgenovala jeho tělo a nešlo mi uhnout očima. Ucítila jsem jeho ruce na bocích. Křečovitě jsem polkla.

„Jacobe… Jaku… Nechci, aby se ti něco stalo,“ zašeptala jsem sklíčeně. Jen se usmál a znovu mě políbil.

-

Zase jsem poslouchala jeho chrápání, ale teď z bezprostřední blízkosti. Nechtěla jsem se od něj hnout. I když mi bylo opravdu teplo, jako by mě někdo zavřel do trouby, ale ten pocit, že mě objímá on, mě těšil. Zavřela jsem oči.

Líbal mě na krku a já se neovladatelně třásla. Nebylo to vidět, ale cítila jsem to uvnitř mého těla. Krev se mi vařila a jed se mi dusil v hrdle. Tiskl svoje nahé tělo k mému a stále a dokola přirážel.

Otřásla jsem se a rychle oči otevřela. Nemohla jsem na to myslet! Pořád mi to nestačilo. A na druhou stranu jsem byla pyšná, že jsem mu nic neudělala. Rozbila jsem všechno okolo, ale on zůstal pohromadě. Až na ty škrábance, které se mu do rána zahojí. Naštěstí.

Poprvé v mém celém životě jsem ucítila ten pocit, kterému jsem ani nechtěla věřit. Celá jsem se napnula a hlasitě zavzdychala do jeho kůže na krku. Tiskla jsem ho v tenhle úžasné moment tak silně, že jsem uslyšela syknutí bolesti. Přiměla jsem se povolit stisk, ale za to jsem projela nehty po jeho zádech. Jemně vzdychl, ale nebylo to bolestí. Ten pocit ve mně stále přetrvával, zdálo se mi to jako věčnost. Věčnost rozkoše.

„Jaku!“ zašeptala jsem a konečně se uvolnila. Hrudník se mi zvedal, jak jsem byla udýchaná. Poprvé, co mi nestačil dech, protože já jsem v podstatě nedýchala.

Skousla jsem si ret a zaskučela při té vzpomínce. Ihned byl vzhůru a starostlivě se na mě díval.

„Děje se něco?“ Zavrtěla jsem hlavou a zamrkala. „Páni, ty se potíš,“ zasmál se a utřel mi kapku potu z čela. „Když je ti horko, máš se odsunout.“

„Já nechtěla,“ zamumlala jsem. Zvedl mi ukazováčkem hlavu a políbil mě. Bože, toho se nikdy nenabažím. Po chvíli se odtáhl.

„Co se stalo? Že jsi na mě tak změnila názor?“ zeptal se tiše a vtiskl mi rychlou pusu do koutku rtů.

„Nezměnila jsem až tak moc na tebe názor. Už dřív jsi mi přišel… hezký. A já nevím, prostě jsem tě uviděla znovu a bylo to jiný. Bylo to až nepřirozený, jak jsem se na tebe koukala a co to se mnou dělalo,“ pokrčila jsem rameny. Zasmál se a přikývl.

„To bylo. Myslel jsem, že mě chceš zabít.“

„To bych neudělala.“

„Já vím,“ šeptl ještě a rozvalil se na záda. Zavřel oči a na rtech mu pohrával spokojený úsměv. Moje oči v té tmě pochytily něco na jeho hrudi. Byl celý od krve, kůži měl utrženou a bylo vidět, jak mu tak už dorůstá nová. Hrůzou jsem přestala dýchat a kontrolovala jiné části jeho těla. Ramena poškrabána jako od ocelových tenkých jehliček, všude po těle měl modřiny velké jako koláče a nechtěla jsem si představit, jak vypadala ta modřina předtím. Myslela jsem, že jsem mu neublížila! Pár škrábanců… Ale tohle? Nevnímala jsem to, ale pod sebou měl krev, jako by někdo vylil kýbl krve na prostěradlo.

Začala jsem se třást. Otevřel oči a nechápavě se na mě podíval.

„Co se děje?“ zabručel ospale. Zamračila jsem se na něj, naštvalo mě, že mi nic neřekl! Musel to všechno cítit! Vstala jsem a rychlých pohybem rozsvítila. Bylo mi jedno, že jsem stále nahá, že on je nahý… Oči mi rentgenovaly ty rány, mučilo mě to. Nesouhlasně se zamračil, když mu světlo zasvítilo do očí. „Co blázníš?“

„Řekl jsi, že mi povíš, když to bude bolet!“ zavrčela jsem a ukázala mu na odtrženou kůži. Mávl nad tím rukou.

„To nebolelo, vážně. A už se to hojí, dívej,“ ukázal a s bolestivým výrazem ve tváři si odtrhl ten čouhající kousek. Zaskřípala jsem zuby a ukázala na ramena.

„Neříkej mi, že jsi nic necítil!“ zakřičela jsem na něj naštvaně a musela se obrátit zády k němu, protože moje oči začaly zase nevysvětlitelně plakat. Slyšela jsem vzdychnutí a potom pomalu vstal. Došel ke mně a objal mě kolem pasu.

„Nic mi není, opravdu. Jsem vlkodlak, tohle je nic oproti tomu, co se mi stává normálně,“ ujišťoval mě a horkými rty mě políbil na rameno. Otřásla jsem se a otočila se k němu. Rychle a pevně mě objal.

Autor: Ameri96ca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampirewolf 8. kapitola: