Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampirewolf 10. kapitola

24.01.2013 (13:00) • Ameri96ca • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1012×

V noci jsem nespala. Byla jsem schoulená k Jacobovi a on klidně chrápal. Už mi to přestávalo vadit. Přišlo mi to spíš jako jistota, že mu nic není. Hryzal mě pocit, že se mu jednou kvůli mně něco stane. Jako něco strašlivého. Nechtěla jsem na to myslet, ale nemohla jsem spát. A když nemůžete spát, myslíte na věci, na které byste normálně ani nemysleli. Přesně tak to totiž je. Myslela jsem na Cullenovy, na rodiče, na kamarády. V podstatě na všechno zlé. Na všechnu tu bolest, co mi vypalovala díru do hrudi. Normální člověk by tolik bolesti prostě neunesl. Jakou chuť jsem měla se rozeběhnout a omluvit se Belle, navštívit rodiče a říct jim, že jsem v pořádku. Přijít do školy a všechny pozdravit. Všichni by možná byli šťastní, ale jednou bych odejít musela, protože pravděpodobně nestárnu a lidem by to určitě přišlo divné. A já bych to znovu nedokázala. Neunesla bych tu bolest znovu. Doteď ji snáším, jak to jde, a čekám, kdy přijde takové to, přejde to, zapomeneš. Zatím nic. Zdá se mi to jako včera, když jsem je opustila. Ani jsem se nerozloučila.

Ten večer mi bylo hodně špatně. Měla jsem velkou horečku, v hlavě mi dunělo. Šla jsem se projít na čerstvý vzduch, ale jakmile jsem se ztratila z dohledu lidí, něco mě uhodilo do hlavy, ale mně to nevadilo. Normálně by mě to složilo, ale to bouchnutí znamenalo, že jsem absolutně vybouchla. Vybouchla jsem tak, že jsem cítila, jak praskám, jak moc to bolí, jak se moje kůže pomaličku trhá. Cítila jsem všechno. A přesně v tom bolestivém momentu mě někdo popadl za zápěstí a upíří jed mi prodloužil proměnu o tři dny v křečích a šílených bolestech, které byly horší než vlkodlačí proměna. Odnesl mě do lesa, kde mě nechal křičet. Neviděla jsem mu do tváře, spíš jsem nebyla schopná se vůbec podívat kolem mě. Ale vím, že to byl muž. Vysoký a jenom představa, co mi udělal, z něho dělá člověka, kterého se bojím nejvíc, a přitom toužím mu utrhnout hlavu z krku a roztrhat ho na kousíčky.

Otřásla jsem se a Jacob se ve spánku obrátil na bok a instinktivně mě objal. Pořád mi nevadilo se dusit v té horkosti. S ním jsem se projevovala víc jako člověk. Potvrdilo to už to, že se potím, když mě zahřívá, že mi buší srdce rychleji a celkově se cítím víc jako člověk. Víc jako vlkodlak, abych se opravila.

-

Ráno jsem vstala dřív a došla si udělat něco k jídlu. Překvapilo mě, když na pultě ležela rudá růže. Jak se sem dostala? Pozorně jsem ji prohlídla a očichla ji. Určitě nebyla od Jacoba. On nějakého upíra. Ihned mě to vyděsilo. Nadlidskou rychlostí jsem proběhla všechny pokoje, možná při tom dělala trochu nepořádek, protože Jacoba to vzbudilo. Oběhla jsem i dům, abych se ujistila, ale všechny stopy zakryl déšť, který trval celou noc. Vrátila jsem se do domu.

Jacob zíval a protahoval se. Normálně bych se rozplynula slastí nad jeho krásným tělem, ale teď jsem byla napnutá z jiného důvodu. Ukázala jsem mu růži, co jsem držela v ruce.

„Co se děje?“ zeptal se zmateně a vzal si růži do ruky. Prohlédl si ji a pokrčil rameny.

„Byla na pultě, cítím z ní upíra. Neznámého,“ zašeptala jsem, jako by mě měl někdo slyšet. Zamračil se, ten jeho klasický vražedný výraz. Upřímně, začínala jsem se toho výrazu bát. Dřív se mnou nic nedělal, ale teď jsem dobře věděla, že je to hodně naštvaný výraz.

„Upír? Tady?“ zabrblal nechápavě a přičichl si. Výraz už nebyl naštvaný, byl přímo vzteklý. Člověk by to neviděl, ale Jacob se třásl. Vibroval a prudce zavrčel. „Podívám se po okolí, zůstaň tady. Zavolej Edwardovi,“ řekl přísně a obešel mě. Ani se na mě nepodíval, jen se třásl. Zabouchl za sebou dveře a já slyšela, jak se přeměnil. Vztekle zaštěkal a rychle proběhl kolem stromů. Začal se vzdalovat a já už brala do rukou telefon. Vytočila jsem Edwardovo číslo.

„Jacobe?“ ozvalo se hned.

„Eh, to jsem já, Zoe. Asi máme problém,“ zamumlala jsem. Nebyla jsem tolik vyděšená, ale Jacobova reakce mě rozhodila. Vystrašil mě. Celkem dost. Ruce se mi třásly. „Někdo tu byl.“

-

Edward přišel spolu s Jacobem. Jacob už byl v normální podobě a byl nahý. Edwardovi to nedělalo problém a Jakovi asi taky ne. Troufám si říct, že vlkodlaci nejsou prostě stydlíni. Jakmile vešli do dveří, měla jsem v ruce kalhoty. Vášnivě se o něčem bavili a on mi ani nepoděkoval. Natáhl si kalhoty na sebe a šel do obýváku. Zmateně jsem se na to koukala a šla za nimi.

„Dobře, ale to nevysvětluje, proč by jí nosil růži!“ namítal Jacob a rozhazoval naštvaně rukama. Edward chvíli mlčel a potom přikývl.

„Já vím. Víš, jak jsme mluvili o tom, abychom do toho nezatahovali ostatní?“ zeptal se a Jacob, ihned přikývl. „Myslím, že to byl blbý nápad. Chce to, aby nás bylo víc,“ řekl vážně.

„Ale Sam nepůjde se mnou,“ namítal Jacob nesouhlasně.

„Promluv s ním o tom, že bychom tu chvíli pobyli. Všichni chtějí pomoct. Aspoň co se týče nás. Budeme hlídat okolo,“ nabídl a Jacob souhlasně přikývl.

„Dobře, takže večer sem s Emmettem přijedeme a zkusíme to. Kdyby něco, dej vědět,“ zabručel a obrátil se ke mně. Jen se povzbudivě usmál. Právě celou dobu mluvili o mně? Nemůže se do mého případu pustit víc lidí! Je to velké riziko! Nechci, aby se něco někomu stalo. Edward zavrtěl hlavou a rty naznačil „nestane“. Potom odešel. Prostě zmizel a já zůstala stát tváří v tvář zamračenému Jacobovi. Pořád se na mě nedíval a já přímo prosila, aby se podíval. Neřekla jsem to nahlas, ale chtěla jsem, aby se na mě usmál a řekl, že to bude dobrý, ale on seděl na gauči a přemýšlel. Mračil se a přemýšlel. Nevydržela jsem to a moje tělo se začalo otřásat vzlyky. Oči se mi zalily slzami a já rychle běžela do Jacobova pokoje. Zabouchla jsem a zachumlala jsem se do přikrývky. Brečela jsem a nedalo se to ovládat.

Po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vešel Jacob. Byla jsem otočená zády, ale věděla jsem, že je to on. Se vzdychem si sedl na kraj postele a pohladil mě po vlasech horkou rukou.

„Promiň, beruško. Byl jsem naštvanej,“ zabručel jemně, ale stejně jsem cítila rozptýlení v jeho hlase. Myslel na to. Myslel, jak zařídit, abych byla v bezpečí. Otočila jsem se a objala ho kolem krku. Pevně mě objal a hlavu mi zabořil do mých vlasů. Nahlas vdechoval moji vůni a nepřestával mě mačkat k sobě. „To zvládneme,“ ujistil mě a lehce se odtáhl. Pohladil mě rukou po tváři a setřel mi slzy. Usmál se a vtiskl mi pusu do koutku úst.

„Pojď, uděláme si něco k jídlu,“ nabídl a nečekaně mě vzal do náruče. Spokojeně jsem se k němu namáčkla a cítila, jak jeho teplo zahřívá mé tělo. Donesl mě do kuchyně a posadil mě na linku. Nechala jsem ho, aby nám vybral něco k jídlu. Samozřejmě, vytáhl toustový chleba. Jeho bezradný výraz mě pobídl, abych mu pomohla. Seskočila jsem z linky a vytáhla vajíčka z lednice. Natáhla jsem se pro pánvičku, která byla až úplně nahoře, a zapálila sporák. Míchaná vajíčka jsou po ránu to nejlepší. To mi vždycky dělávala máma. Když jsem byla nemocná nebo o víkendech. Moje máma… Vzdychla jsem si a ucítila, jak se Jacobovy paže ovinuly okolo mého pasu.

„Na co myslíš?“ zeptal se šeptem. Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. Přeci jenom, je to moje věc. Ale před Jakem bych neměla nic tajit.

„Na mámu,“ odpověděla jsem jednoduše a rozklepla vajíčko.

„Chybí ti, co?“ zamumlal mi do vlasů. Přikývla jsem a vzdychla si. Jo, chybí.

Autor: Ameri96ca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampirewolf 10. kapitola: