Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire's life - kapitola 4.

15.03.2010 (10:30) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1376×

Hned jak Billy dojedl, vydali jsme se na další hodinu. Bylo to jen pár kroků a stáli bychom v učebně, ale to by mě nesměla zadržet jedna paže, jejíž teplota se shodovala s tou mou.

„Bello,“ oslovil mě ten známý hlas. Nemusela jsem se otáčet, abych poznala, komu patří. Přesto mě ve vteřině přemohla zvědavost, být tak blízko své bývalé sestře.

„Billy, jdi do třídy,“ nakázala jsem mu.

„Ale mami!“ naléhal.

„Žádné ale, Billy. Řekla jsem, at' jdeš do třídy,“ zavračela jsem na něj a on se stáhnul. Věnoval Alici nepřátelský pohled a odešel.

„Já, nevím, co říct. Mysleli jsme si, že jsi mrtvá,“ zašeptala se smutkem v hlase.

„Je mi líto, že jsem Tě a celou tvou rodinku zklamala. Ale ne, nejsem mrtvá, i když o životě tu nemůže padnout ani slovo,“ ucedila jsem zkrz zat'até zuby.

„Bells, ty ani nevíš, jak moc št'astná jsem. Ale proč jsi nás nevyhledala?“ zeptala se. Nechápala jsem, kam tím míří. Opustili mě a já bych je měla vyhledávat?

„Proč bych to dělala? Nestáli jste o to, abych patřila do vaší rodiny,“ oplatila jsem jí. „A ted' mě nech. Musím jít na hodinu.“ A odešla jsem do třídy. Nechtěla jsem cokoliv dalšího slyšet. Sedla jsem si do lavice vedle Billyho a předstírala zájem o výuku.

Do konce vyučování jsem byla neustále v pozoru. Už jsem o nich nechtěla slyšet. Ve skrytu duše, kterou stále mám, jsem doufala, že se zbalí a odjedou někam hodně daleko.

„My jedeme do La Push?“ zeptal se Billy, když spatřil, jakým směrem se ubírá naše cesta. Křečovitě jsem svírala volant, na kterém se po pár vteřinách tvořily stále hlubší a hlubší prohlubně.

„Ano, potřebuji si s vlky něco vyřídit.“ A dál jsme jeli mlčky. Zastavila jsem až před Chrisovým domem, doufajíc, že ho zde najdu. Nechci je nahánět někde po leísch. Moje prosby se vyplnily a z domu vyšel Chris, který se mě a Billyho chystal přivítat. Úsmev na rtech mu ale zmizel ve chvíli, kdy uviděl můj zuřivý výraz.

„Jak to, že jste mi neřekli o přítomnosti dalších upírů?“ vyjela jsem. Samozřejmě, oni to museli vědět a nic mi neřekli.

„Bello, prosím, pojd' dovnitř. Vše ti vysvětlím,“ pobídl mě a já přijala. Vztek ve mně bublal, ale přesto jsem dokázala uvažovat rozumně.

„Tak?“ vyzvala jsem ho, když jsme se ocitli v jeho domku. Chris se posadil a vypustil přebytečný vzduch z plic.

„Bello, sama moc dobře víš, že o tom, zda tu upíři jsou nebo ne, nemáme mluvit. Ani s tebou. Jsme vázani přísahou a tu nemůžeme jen tak porušit. Když jsi nám vyprávěla o té rodině, kterou jsi před osmdesáti lety potkala, věděli jsme, že mluvíš o Cullenech.“ Když vyslovil jejich jméno, jeho tvář se zkřivila odporem a znechucením.

Ano, věděla jsem, že jdou chráněni přsahou, ale mohli mě varovat. Nebo něco naznačit...

Už jsem tam dál nechtěla být. Omluvila jsem se, že si vyrazím na lov. Billymu jsem nechala v La Push auto a sama se rozběhla do lesů. Je to nepopsatelný pocit, když lovím. Jakmile ucítím tu vůni krve schovanou pod zvířecí kůží, probudí se ve mně instinkt lovce. Vrhla jsem se na srnu, jako už tolikrát před tím. Moje ostré zuby jí prokously krční tepnu a pak mě zaplavil ten blažený pocit, kdy se mi v ústech rozplývá ta jedinečná chut'. Při lovu nejde myslet, je to nemožné. To jediné, co tíží mé myšlenky, je má kořist.

Domů jsem se vrátila až k večeru. Už z dálky jsem viděla světlo linoucí se z kuchyně. „Ahoj, tak jsem doma,“ pozdravila jsem Billyho s úsměvem. Ten se jen na mě nedůvěřivě podíval a chtěl něco říct, ale já ho zastavila. „Půjdu se osprchovat, zvládneš si udělat večeři sám?“ optala jsem se. Billy jen přikývl a já se ihned vypařila z obýváku. Zaplula jsem do koupelny a napustila si opravdu horkou vanu. Položila jsem se do ní a vychutnávala si tu horkou vodu, která vytvářela v koupelně hustší a hustší páru. Ráda si dopřávám takové koupele, ta horkost mi připomíná mého Jacoba.

Ležela jsem tam snad asi hodinu, než jsem usoudila, že je čas vylézt. Osušila jsem se a převlékla se do tepláků a volného trička.

„Tak tady jsi,“ konstatovala jsem, když jsem uvoděla svého syna, sedícího na verandě. Koupila jsem na ni houpací lavici, abychom si mohli užívat tiché večery. Sedla jsem si vedle něj a přitáhla si ho do náruče. Houpala jsem ho, jakoby byl novorozeně. Bylo to jako za starých časů, jen Jake se už nikdy v takových večerech neobjeví.

„Vím, na co myslíš a ne, neodjedeme. Tohle je můj domov, býval i Jakův domov a měl by být i tvůj.“ Billy otevřel oči a upřeně se na mě podíval.

„Nechci, abys trpěla,“ zašeptal.

„Ale já přeci netrpím. Už je to víc, jak osmdesát let a navíc jsou mé lidské myšlenky rozmazané. My tu zůstaneme, nemusíš se kvůli mně obětovat. Už tak jste ty a táta neměli normální život. A to vše je má vina.“

„To není pravda! Měl jsem to nejúžasnější dětství, jaké jsem si mohl přát. Ty a táta, jste pro mě vytvořili domov a já bych nikdy nemohl být št'astnější,“ vyřk. Kdyby bylo mé tělo schopno ronit slzy, už by se mi kutálely po tváři. Objala jsem svého syna a začala ho vískat ve vlasech. Kolébala jsem ho a přitom mu pobrukovala ukolébavky, až po chvíli usnul v mém náručí.

Kochala jsem se pohledem na svého syna a v jeho tváři rozeznávala Jakovi rysy, jako už tolikrát. Chtěla jsem nasát jeho dřevitou vůni, ale ucítila jsem jinou. Byla sladká, svěží, jako vrcholky nějakých hor.

„Omlouvám se, nechtěl jsem tě polekat,“ řekl Edward a já si ho mohla konečně prohlédnout. Stál ode mě asi pět metrů a já dokonale viděla všechny ostré rysy jeho tváře. „Jen si s tebou potřebuji promluvit,“ vysvětlil. Vůbec jsem nevěděla, jak mám zareagovat, ale Billyho tlučící srdíčko mi to připomnělo. Stoupla jsem si, stále ho držíc v náručí a znovu pohlédla na Edwarda.

„Jen uložím Billyho.“ Edward přikývl na znamení souhlasu a ušklíbl se. „Co je?“ ohradila jsem se, když jsem spatřila jeho výraz.

„Já jen, jak ho držíš. Jakoby byl dítě,“ usmál se.

„Vždyt' je to dítě,“ odpověděla jsem mu. Ano, pro mě bude vždy mým malým miminkem, ale pro ostatní je to hora svalů. Jak by taky ne, když je celý po svém otci. „Budeš tu jen tak stát, nebo půjdeš dovnitř?“ zeptala jsem se ho, když jsem ho viděla stát na tom samém místě. Edward se konečně pohnul a galantně mi otevřel dveře.

„Počkej tady. Jen ho uložím a přijdu za tebou,“ nakázala jsem mu a lidskou chůzí jsem vyšla schody. Položila jsem Billyho do postele a přikryla dekou. Ještě jsem ho políbila na čelo a v tichosti se vypařila z pokoje.

Sešla jsem zpět do obývacího pokoje, kde byl stále Edward. Načapala jsem ho, jak si prohlíží fotky, které byly zarámované a položené na každém volném místě. Zastavil se až na mé a Jakově fotografii. Vím, co ho na ní tak zaujalo. Byla to naše svatební fotka. Měla jsem na ní jednoduché bílé šaty a vlasy vyčesané nahoru, zatímco Jakob černý smoking. Brali jsme se pouze na úřadě, přesto jsme byli tak št'astní.

„Tak, co jsi po mě chtěl?“ zeptala jsem se ho a tím ho vyrušila. Edward se polekaně otočil a uhnul pohledem. Vypadal jako dítě, které zlobilo a nyní bude potrestáno.

„Kdo ti to udělal?“ zeptal se.

„Ne všichni upíři, co zasáhli do mého života, z něj skutečně odešli.“ Edward ihned pochopil. Pěsti se mu zat'ali. Určitě si to vyčítal, jeho typická vlastnost. „Nemusíš se kvůli tomu trápit. Neměla jsem v úmyslu tě potkat. Ale moc dobře jsem věděla, že se to někdy stát musí.“

„Zase se pleteš, Bello. Kdybych jen věděl, že nejsi mrtvá, ale že jsi se stala jednou z nás, prohledal bych každý kout této planety, abych tě zase našel. Jen to bylo zbytečné, všechno bylo zbytečné.“

„Co tím chceš říct?“ Vůbec jsem nechápala, co tím myslí.

„Chci tím jen říct, že jsem tě opustil a stejně jsem zklamal. Chtěl jsem zabránit tomu, aby se z tebe stalo to, čím jsem já. Věděl jsem, že nejsem dost silný a jednou bych tě sám přeměnil. Bud' bych to byl já, nebo někdo jiný z rodiny. Každou vteřinou jsem si uvědomoval, že až jednou zemřeš, zničí to nás všechny. Ale také jsem chtěl pro tebe to nejlepší a myšlenka na tvé štěstí vyhrála.“

„Nikdy jsem ničeho nelitovala. Mám toho nejůžasnějšího syna a manžela. Jak bych mohla nebýt št'astná?“ zeptala jsem se, ale byla to spíš řečnická otázka.

„A kde je vlastně tvůj manžel?“ zeptal se bolestně Edward a odvrátil se ode mě.




                   předchozí kapitola   Shrnutí    další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire's life - kapitola 4.: