Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire's life - kapitola 3.

09.03.2010 (18:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1445×

Seděla jsem za volantem našeho tmavě modrého auta a křečovitě svírala volant. A najednou, jsem už neseděla v Maserati a vedle mě neseděl Billy, který nadšeně pozoroval okolní krajinu.

Seděla jsem ve svém starém autíčku a zřetelně cítila tu vůni tabáku a mentolu, která byla všude nasáklá. Jela jsem zřetelně pomaleji a zhnuseně hleděla na louže, kterými jsem projížděla. Vjela jsem na školní parkoviště a porozhlédla se po těch nenápadně oblečených studentech, kteří se ode dneška nazývají mými spolužáky. Můj zrak se zastavil na stříbrném Volvu, jenž značně vyčnívalo mezi ostatními auty. Přímo jsem ho hypnotizovala...

„Mami, mami? Bello!“ volal Billy a svou snědou dlaní mi máchal před obličejem.

Bum! A najednou jsem to byla zase já, ale o osmdesát let později. Už jsem neseděla ve svém zrezivělém autíčku, už jsem neslyšela ten ohlušující motor a ani jsem neviděla stříbrné Volvo. Zatřepala jsem hlavou a snažila se všechny ty vzpomínky vypudit z hlavy. Všechny byly tak rozmazené, ale má první cesta do školy, když jsem byla ještě člověk, byla nyní tak jasná, jako bych to vše prožívala. Vše jsem viděla a cítila tak podrobně...

„Připraven na novou školu?“ zeptala jsem se s úsměvem Billyho. Ten se jen zhnuseně podíval na školní budovu a zakřenil se. Vystoupila jsem z auta a hledala kancelář. Billy mi celou dobu dělal ocásek a já zjistila, že se škola moc nezměnila. Kancelář byla pořád na stejném místě, jen její vybavení se zlepšilo.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Black a toto je můj bratr Billy Black. Jsme ti nový studenti,“ představila jsem nás sekretářce. Bylo jí asi 45 let a její vlasy byly popelavně hnědé, sepnuté do drdolu. Její přehnané líčení působilo hodně lacině.

„Jistě, tady máte plánek školy a každý papír, na který se musí každý učitel podepsat.“ Jak moc mi to připomínalo můj první školní den ve Forks. Až na to, že se ta proklatá ženská mlsně dívala po Billym. Hlasitě jsem zavrčela a sekretářka se poleklala. Převrhla si hrnek s kávou a ta jí ušpinila sukni.

„Tak mi už jdeme. Nashle!“ vyštěkla jsem na ni a táhla Billyho ven.

„Co tě to sakra popadlo?“ ptal se vykuleně.

„Co si ta ženská myslí. Nestydatě flirutje s chlapcem, který je o víc, jak o polovinu mladší než ona a to dokonce před jeho matkou,“ zlobila jsem se. Několik studentů se po nás otočilo, ale já jsem tomu nevěnovala pozornost.

„Klid! Všichni na nás civí! Tady nejsi moje matka, ale mladší sestra,“ varoval mě Billy. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych mohla normálně uvažovat. Billy má pravdu, opakovala jsem si.

Jakým překvapením bylo, že všechny učebny byly na tom samém místě. Vše se tak moc opakovalo, až mě to děsilo. Jen s tím rozdílem, že se na mě všichni kluci a učitelé, hladově dívali. Dříve to bylo jiné, protože byl se mnou Jacob. Jeho svaly a postava budily strach a respekt.

Většinu hodin jsme měli s Billym společné, ale některé ne. Zrovna jsem šla z hodiny anglické literaturi, když jsem konečně ucítila ten pach. Byla jsem tu už dvě hodiny a něco tak výrazného, jako pach upíra mi unikl. Šla jsem po jeho stopě a rozeznávala, kde je silnější. Ale jak více jsem cítila upíra, tak více jsem slyšela vrčení.

Billy...

Běžela jsem jako smyslů zbavená, nevím, co se mi honilo hlavou. Tolik poblázněných myšlenek, tolik děsivých pocitů se ve mně mlelo. A pak jsem uviděla svého chlapečka a jeho. Byl vysoký a svalnatý, jeho kůže byla bledá stejně jako ta má. Neslyšitelně na sebe vrčeli, samozřejmě pro lidské uši. Neváhala jsem a stoupla si před Billyho.

„Nech toho, Emmette,“ zavrčela jsem na něj a ten se proměnil v kus ledu. Valil na mě ty své zlaté oči a kdyby byl člověkem, dostal by soudě podle jeho výrazu infarkt.

„Pojd', jdeme.“ Táhla jsem za sebou Billyho. Vláčela jsem ho na parkoviště a nevěděla, co dělat. Nemůžu tu být s nimi. Už Emmett mě vyřídil. Tak ráda bych mu skočila kolem krku a s radostí přijala všechny jeho poznámky, které mě vždy nutily červenat se.

„To byl on?“ zeptal se. Přesně jsem věděla, koho má na mysli.

„Ne, to byl jeho starší bratr. Chceš je domů? Nemusíme tu být.“

„To se ptáš ty mě?“ ptal se mě zmateně.

„Vypadá to tak,“ vzdychla jsem a položila si tvář do dlaní. Billy mě objal a táhl mě k našemu autu.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se ho, když mě posazoval na místo spolujezdce.

„Jedeme domů“ zavelel. Tak ráda bych neprotestovala a utekla od něj i od jeho rodiny, ale nemohla jsem. Hlavně kvůli Billymu... Ale bylo v tom i něco jiného. Ta touha ho vidět, vidět jeho i Alici.

„Ne, zůstaneme tady. Já to zvládnu. Spíš mi řekni, co se tam stalo,“ nařídila jsem mu, když jsem vysoupila z auta.

„Šel jsem po chodbě a najednou ucítil ten upíří pach. Ale nebyl jako ten tvůj. Byl tak ledový a štípal mě v nose. A najednou jsem ho uviděl, jak si kráčí mezi lidma a culí se na všechny strany. Když mě uviděl, tak přestal a místo toho na mě zavrčel. Podle jeho očí jsem poznal, že je jako ty a nechtěl jsem se rvát. Vlastně chtěl, ale nemohl jsem se proměnit ve škole. Taky jsem na něj začal vrčet a v tom jsi přišla ty,“ vysvětloval.

Zhodnotila jsem situaci a nabrala všechnu svou odvahu. Vzala jsem Billyho za ruku a společně jsme šli do jídelny. Můj zrak automaticky zamířil k místu, kde obvykle Cullenovi sedávali, ale na jejich místě bylo jen několik nových automatů na pití. Přestala jsem je hledat a šla Billymu pro jídlo.

„Na.“ A podala jsem mu tác s jídlem, když jsme si sedali na svá místa. Billy poděkoval a začal se ládovat jídlem.

Dala jsem na své upíří smysli a našla je. Byli tak jiní, přesto stejní. Všichni na mě koukali, řekla bych, že mě spíš zkoumali. Rychle jsem odvrátila zrak a hypnotizovala Billyho při jídle. Za tu nekonečnou půlhodinu jsem podlehla hned několikrát, když mé oči zabloudily znova na Cullenovi. A vždy, když jsem to udělala, se i oni na mě dívali. Za celou dobu ze mě nespustili oči.

Hned jak Billy dojedl, vydali jsme se na další hodinu. Bylo to jen pár kroků a stáli bychom v učebně, ale to by mě nesměla zadržet jedna paže, jejíž teplota se shodovala s tou mou.

„Bello,“ oslovil mě ten známý hlas.



                      předchozí kapitola    Shrnutí   další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire's life - kapitola 3.: