Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire's life - kapitola 1.

26.02.2010 (15:30) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1493×

„Hlavně mi tu nevybuchni,“ smála jsem se Billymu.

„To je to na mě tolik vidět?“ zeptal se mě. Vidět? Spíš to z něj sálá. To štěstí, těší se, jak malé dítě na vánoční dárky. Na Jacobově hrobu jsme nebyli měsíc a Billymu se tolik stýskalo. I mě, tolik jsem ho potřebovala. Ty horké ruce, rty vždy zkroucené do širokého úsměvu a ten hlas, co mi šeptal slůvka lásky. Je to už rok a půl, co zemřel. Pořád se chlácholím tím, že měl Jake skvělý život, ale pořád mám pocit, že by mohl být lepší.

„Jaké se budou tátovi líbit? Žluté nebo červené?“ ptal se mě Billy, když jsme stáli v květinářství a vybírali květiny na hrob.

„Červené. Víš, že táta neměl rád žlutou,“ připoměla jsem mu.

„Vím, jen jsem chtěl, abys konečně promluvila. Jsme tu už půl hodiny a ty se chováš jako upír,“ pošeptal mi Billy do ucha a zasmál se. Ani jsem to nepostřehla, ale dívala jsem se celou dobu na stojan s modrými květinami a naprosto jsem znehybněla.

Když jsme koupili květiny i hřbitovní svíčku, vstoupili jsme do bran hřbitova. Zatímco jsem ve svém studeném náručí opatrně svírala krvavě rudé růže pro Jaka, Billy měl květiny i pro ostatní. Měl jich tolik, že se v nich úplně ztrácel, a že ho byl pořádný kus.

„Čemu se směješ?“ zeptal se mě.

„Jak vypadáš roztomile, když jsi těmi květinami úplně zavalený,“ smála jsem se. Došli jsme k hrobům, kde byli pochováni naši drazí a Billy začal pokládat květiny na hroby.

Najednou jsme uslyšeli kroky, ale nevěnovali jsme jim žádnou pozornost. Ale pak jsem ucítila tu vůni a slyšela zavrčení. Otočila jsem se a postavila se před Billyho a zavrčení oplatila.

„Co tu chceš, pijavice?“ zeptal se mě muž. Byl vysoký jako Billy, měl krátké vlasy a byl velmi snědý. I bez toho dokonalého upířího čichu bych poznala, že je to vlkodlak. Vedle něj se tyčili další dva. Všichni vypadali tak na dvacet let, ale u vlkodlaků si nikdo nemůže být jistý. Ti dva byli jen o pár centimetrů nižší než on a byli připraveni k boji.

„Navštívila jsem hrob svého manžela a mých přátel,“ odpověděla jsem klidným hlasem. Nechci se rvát. Je tu Billy a ten by mě bránil. Navíc, jsou to určitě potomci smečky.

„Manžela a přátel?“ zeptal se.

„Ano. Dovolte, abych to vysvětlila. Jmenuji se Isabella Black a před osmdesáti lety jsem bydlela zde ve Forks. Chodila jsem s Jacobem Blackem, který patřil do smečky, ale kousnul mě upír, a tak se mnou utekl. Jsem sice upír, ale nemusíte se mě bát. Jsem vegatariánka, krmím se jen krví zvířat a lidská krev mě vůbec neláká, to je můj dar. Věřte mi, i vaši předci byli mými nejlepšími přáteli,“ vysvětlila jsem jim. Nevypadali, že by mi uvěřili.

„Moje matka mluví pravdu,“ zavrčel Billy. A je to tady, to, čeho jsem se tolik bála. Billy je ochoten za mě položit život, jestli mě napadnou. A já jsem se nikdy neučila bojovat. Mám sice štít, který mě chrání i fyzicky, ale nikdy jsem ho v boji nepoužila.

„Matka? Ale jak to?“ zeptal se druhý.

„Nejsem jeho biologická matka. Jak víte, my upíři jsme zamrzli a nemůžeme mít děti. Ale nechtěla jsem Jaka ochudit o to, být otcem, a tak jsme našli náhradní matku, která nám porodila Billyho,“ řekla jsem a s láskou se podívala na syna.

Jenže vlkodlaci nepřestali vrčet a dál stáli v bojové pozici. Abych pravdu řekla, kdybych tu byla sama, děj se vůle Boží. Ale je tu můj syn a já ho budu chránit. Zkusím to tedy jinak.

„Sam byl alfou a jeho žena byla Emilly. Do smečky patřil i Paul, Embry, Quil, Seth, Leah a Jared,“ chrlila jsem ze sebe, abych jim podala nějaký důkaz o tom, že mluvím pravdu. V očích se jim zaleskly pochybnosti a já věděla, že jsem na dobré cestě.

„Quil se otiskl do Claire a Emilly děsně vyváděla, protože jí byly jen dva roky. Sam dříve chodil s Leou, než se otiskl do Emilly. A Paul se zas otiskl do Reachel a to zas vyváděl Jacob,“ zasmála jsem se a podívala se koutkem oka na Billyho.

„Můj syn Billy, nosí jméno po Jacobově otci,“ dodala jsem a doufala, že to zabere. Modlila jsem se k Bohu, aby se nestrhlo k bitce.

„Neříkali ti náhodou Bella, pijavice?“ zeptal se ten největší. Nepochybně to byl alfa. Kámen mi spadl z mého mrtvého srdce a já se usmála.

„Ano, tak mi říkali. Jmenovala jsem se Isabella Swan, ale byla jsem oslovována jako Bella,“ potvrdila jsem jim.

Alfa se ke mě přiblížil a Billy zavrčel, alfa o půl kroku ustoupil a zvedl ruce v přátelském gestu. Znovu se mě přiblížil a podal mi ruku, přijala jsem ji.

„Jsem Chris Uley. Prapravnuk Sama a Emilly. Tohle je Sean Call a Gerard Clearwater, potomek Quila a Claire. Rada starších nám o nich vyprávěla legendy a o vás také.“ Cože? Rada jim vyprávěla legendy i o mně?

„Nevím, co vám nakukali, ale není to tak,“ řekla jsem v obraném gestu. Ti se jen zasmáli.

„Ne, nic zlého nám neříkali. Vyprávěli nám o vaší odvaze. Jak jste raději vyšla do lesů za upírem, který vás pronásledoval, než aby vaši přátelé riskovali životy. Víte, oni vás nazývali Vlčí upírkou,“ zasmál se, ale přesto ty slova pronesl s úctou.

„Vlčí upírkou? Mami, ty se nezdáš,“ zasmál se Billy a pozdravil se se smečkou.

„No, ani upír vegetarián nesmí na naší půdu, ale vy, Bello, jste výjímka. Bude nám ctí, když nás poctíte svou návštěvou,“ pronesl. Chris a Sean se tvářili velmi vážně, ale Gerardovi cukaly koutky, stejně jako mě a Billymu.

„Moc ráda. Ale hlavně mi nikdo nevykejte, nejsem žádná stařena,“ odpověděla jsem.

„Ne, jenom ti je sto let,“ zasmál se Billy.

„Až příští měsíc,“ sykla jsem na něj a to už v se smáli všichni.

 Werewolf's life      Shrnutí     další kapitola

Ještě jednou prosím o komentíky. Werewolf's life jich měl hodně a žádali jste si pokráčko. Díky nim mám chut' psát další a další dílky. Díky, Tezzynkaa

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire's life - kapitola 1.: