Další podpásovka od Ara.
20.08.2011 (17:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1968×
Pohled Sim
Kráčela jsem chodbou, která vedla do pokoje Noe. V černých šatech, které vlály při rychlosti mé chůze, jsem vypadala jak smrt, zkáza. Avšak dnes jsem se nechtěla hádat, ječet nebo bojovat, chtěla jsem Noe zvednout náladu. Zlehka jsem zaklepala a počkala na vybídnutí.
„Nevím, proč klepeš, tvé kroky poznám kdekoliv a kdykoliv.“
„Zvyk je železná košile.“
Seděla v křesle, Natea měla na klíně a četla mu.
„Tvůj poslední výstup udělal na vládce dojem,“ řekla jsem a pohrávala si s lemem šatů. Zaklapla knihu a pátravě se po mně podívala.
„Co máš za lubem? Nezdá se mi tvé chování!“
Pustila jsem lem a prošla se po pokoji, cítila jsem pach Caia, byl slabý, musel tu být dávno přede mnou.
„Mám návrh,“ pronesla jsem po chvíli.
„Poslouchám,“ vybídla mě.
„Víš, napadla mě jedna věc, nebo spíš jsem si něco uvědomila. Po celou dobu návratu tu kňučíme, stěžujeme si, vzpomínáme, bojujeme proti nim. Přitom víme, že tu zůstaneme napořád. Utéct nemůžeme, zabili by naši rodinu, tak jsem se rozhodla, že bychom mohly, my dvě, udělat něco pěkného. Něco, co by nám oběma udělalo radost.“ Otočila jsem se na ni. Po celou dobu jsem se dívala z okna. Vypadala, jako by jí uletěly včely.
„Z čeho bychom mohly mít radost ve Volteře?“
„Odpověď ti sedí v klíně,“ odpověděla jsem.
„Nate?“
„Jo, venku neprší. Můžeme jít s ním ven a hrát si. Zapomenout na chvíli, že žijeme v pekle. Tvůj syn si zaslouží, abys mu ukázala, jak úžasnou maminku a tetičku má. Užívej si, dokud je malý, pak ti bude masturbovat v pokoji a nebude tě chtít mít za zadkem.“
„Kdybys tu poslední větu vynechala, vůbec bych se nezlobila.“
„Zvyk je železná košile.“
„Neopakuj se,“ rýpla si.
„Zvyk je zvyk.“
Poslechla mě a šly jsme s Natem ven. Hrály jsme s ním různé dětské hry, tedy spíš všechny, které jsme s Noe znaly. Nate zářil štěstím, předtím jsem ho neviděla tak veselého. Jeho dokonalý dětský smích byl balzámem na všechny ty rány, co jsme zde schytaly.
„Noe!“
„Sim!“
Otočily jsme se. Caius a Aro. Oba vytočení a zaskočení zároveň. Nečekali, že bychom se mohly bavit, hrát s Natem. Nečekali, že bychom mohly být šťastné. Jenže tohle bylo a je pomíjivé štěstí. Je to spíš radost z malého dítěte, kterou má každý, když vidí štěstí v očích nevinné malé osůbky.
Nasadila jsem kamennou tvář a došla k Arovi.
„Co chceš?“ vyštěkla jsem.
„Do mé pracovny, ihned!“ chňapl mě za loket a táhl k hradu. Vyškubla jsem se mu. „Chodit umím sama a vím, kde tvá pracovna je!“ ohlédla jsem se ještě na Noe, ta živě diskutovala s Caiem. Nate už se přestal smát, schoval se za Noe. Zřejmě Caius nebyl dokonalý otec. Jediné, v čem je dokonalý, je páchání zla.
V pracovně jsem se usadila, nohu přes nohu a čekala, co z toho kreténa vypadne. Lehce otřel svou dlaň o mou.
„Ty nadávky by sis mohla odpustit.“
„Promiň, že mi nejsi dvakrát sympatický. Taky mi nemusíš neustále lézt do hlavy a sondovat vše, co se kolem mě děje.“ Ruce jsem si složila do klína, nechci, aby se mě dotýkal, prostě nechci!
„Vidím, že jsi opět připravená na další hádku, to odložíme na později. Mám pro tebe novinku,“ pronesl hlasem plným záludnosti, zákeřnosti a pobavení. Znechuceně jsem se uchechtla a vybídla ho rukou, aby pokračoval.
„Už jen pár dní a provedeme to, co jsme odložili před vaším odjezdem, lásko.“
Ztuhla jsem, pohlédla mu do očí a hledala tam odpověď, kterou jsem znala, tušila…
„Na to zapomeň, nejsem bigamistka!“
„Kurva, já taky ne a přitom podvádíš svého manžela se mnou, tak co děláš?!“
„Přesně! Manžela a jediný, kdo bude můj manžel, bude Carlisle Cullen, slyšíš?! Nikdo jiný, ani ty, ani anděl smrti! Jen on!“ Vstala jsem z křesla a chtěla odejít, chytil mě a vrazil mi facku.
„Budeš mou manželkou, ať se ti to líbí nebo ne. Jinak na něj pošlu Felixe s Demetrim, jen na něj, menší msta za to, že mi tě přebral. Myslím, že Felix se moc těší, až mu urve hlavu a spálí jeho tělo v ohni.“
Usmál se, zasraný vyděrač, věděl, že mě má v hrsti. Věděl, že nemohu říct ne.
„Jedna otázka mi vrtá hlavou,“ řekla jsem po chvíli.
„Jaká?“
„Máš mě, myslím tím, že mě ojíždíš každý den. Neuteču ti, nechci riskovat životy těch, na kterých mi záleží. Tak mi krucinál vysvětli, na co ještě potřebuješ svatbu?“
„Z principu. On tě má. Tvá mysl patří jemu, tvé srdce patří jemu, tvá duše taky. Dokonce jste si dali manželský slib, aspoň tohle mohu narušit, zničit, proto.“
„Jsi opravdový kretén a s dovolením, jdu do svého pokoje vybrat si svatební šaty!“ prskla jsem.
„Jen jdi.“ Ustoupil od dveří a opět se usmál. Naštvaně jsem ho bouchla do hrudníku a odešla.
Super, tak i to mi musí vzít! Musí mi vzít vše - i to, že jsem žena svého muže. I když poslední dobou to bylo už jen na papíře. Protože fyzicky mě vlastnil už jen Aro…
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Vampire reality - 17. kapitola:
Máš to moc pěkný, ale nechápu proč nepokračuješ?
Krásný!!! Nemůžu se dočkat pokráčka!! Plus doufám, že se z toho holky brzo dostanou
Krásné..už tady dlouho tato povídka nebyla ale doufám že se zase vrací..
tak pěkně to začalo a Aro to musel zas všechno podělat... mám ho radši jako pako
týjo, holky, dlouho nás napínáte... stále mi vrtá hlavou, jak se dostanou pryč? Že by Cullenovi někoho poprosili o pomoc?
Ať je další, prosím, co nedjřív
Další super díl!! Jen mě opravdu mrzí, že se ty dvě nevzbouří i když chápu, že kdyby zabily Ara a Caiuse, tak by se garda proti nim obrátila Ale na druhou stranu by se přece hned mohly přenést z Voltery pryč.
Moooc se těším na další díl a jsem moc zvědavá, jak tahle povídka bude dál pokračovat. TAky by mě zajímalo, jestli Carlile a Jasper na ně už zapomněli a jestli jim vše uvěřili.
Rychle rychle další díl
napínavé, jen je škoda, že tu není pohled Noe, jinak se moc těším na další
Ahoj,
dala jsem omezení 15+ kvůli slovníku.
Díky za pochopení.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!