Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valencie 1918 5. kapitola

the break dawn

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Valencie 1918 5. kapitolaEdward se vrátil do svého domova, ale narazil na nečekanou návštěvu. Jako novorozený se jeho ovládací schopnosti ukáží jako nulové. Kdo bude nevítaná návštěva? A jak se Edward rozloučí se svou Adoncií? Bude odchod z domova bolestivý? Vše se dočtete v záverečné kapitole. Všem čtenářům Valencie 1918 se omlouvám za dlouhé čekání, vysvětlení je na mém profilu. Doufám, že poslední kapitola se bude zamlouvat. Děkuji za přízeň, vaše Lucyl.

28.08.2010 (18:30) • Lucyl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1697×

Objevil jsem se ve svém bývalém pokoji a prohrabával stůl. Chtěl jsem si vzít pár věcí na rozloučenou, ať mám vzpomínku. Nemohl jsem ale pořád najít to, co jsem hledal. Rozčílen jsem vytáhl jeden šuplík a mrštil jím o zem. Pořád jsem si neuvědomoval, jakou mám sílu, a tak jsem se nad třískami, co ze šuplíku zbyly, jen zamračil a pokračoval v hledání dál. Uslyšel jsem nějaký šepot v mé hlavě. Bylo to zmatené.

Co to mohlo být? Musím se tam jít podívat. Vůbec jsem nechápal, co to bylo. Proč mám Adonciin hlas v hlavě. Přestal jsem se vším a poslouchal.

To se mi jen určitě zdálo. Už začínám být nemocná. Edward? Trhl jsem sebou, když jsem uslyšel svoje jméno a ucítil závan čerstvé krve. Podíval jsem se tím směrem a ve dveřích stála opravdová Adoncie. Ustoupil jsem o krok dozadu, nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím. Byla to Adoncie, má milovaná Adoncie. Má druhá polovina srdce.

 

„Edwarde!“ Hned se ke mně vrhla a pevně mě objala. „Lásko, já myslela, že jste mrtvý. Všichni mi to říkali,“ rozvzlykala se a nehodlala mě pustit. „Kde jste byl? Víte, kolik slz jsem pro vás uronila? Tohle mi už nedělejte. Prosím vás…“ žadonila a plakala. Bylo mi jí nesnesitelně líto a všiml jsem si další věci, ve které jsem omezený. Nemohl jsem brečet. Pevně jsem ji sevřel v náručí a zavřel oči. Zhluboka jsem se nadechl a to jsem neměl dělat. Hned jsem ji od sebe odstrčil a couvl o krok dál.

„Vy už mě nemilujete?“ S uslzenýma očima se na mě dívala. Slyšel jsem, co se jí odehrává v hlavě. Klesla úplně na dno, srdce ji zkamenělo a neustále další a další slzy se hrnuly z jejích očí.

Díval jsem se na ni, kdybych to mohl říct, pukalo mi srdce, drtilo se na prach a já měl nesmírnou potřebu ji sevřít v náručí, nikdy ji nepustit. Utěšit ji. Byla tak krásná a mě neustále pálilo v hrdle. Nenáviděl jsem sám sebe za to, že tak rychle dokážu změnit myšlenky a jsem jen schopen nad ní uvažovat jako nad něčím, co bych nejraději zabil.

„Nemluvíte?...“ vzlykla a dala si ruku na tvář, ať ztiší vzlyky. „Edwarde, prosím. Proč mě nechcete, co se změnilo. Já vás potřebuji přeci.“ Byla křehká jako porcelánová panenka. Cítila se jako oběť nějakého špatného žertu a já nedokázal pořád mluvit. Musel jsem ovládat toho netvora v sobě. Pořád jsem si připomínal Carlislea a slib, co jsem mu dal. Chtěl jsem ho dodržet, ale věděli jsme oba, že to hned nepůjde. Už jen to mi dovolovalo jí ublížit. Mé nejmilovanější…

„Běžte pryč. Nemohu s vámi být nadále.“ Otočil jsem se k ní zády a zase se začal přehrabovat ve stole, abych se nějak zabavil. Cítil jsem, jak se mě sevřely ty jemné ruce kolem pasu a přitiskla se na mě. Hřála mě. Vyjela mi jednou rukou na hruď, na srdce a poklepala tam.

„Neopustím vás, vy to víte.“ Bolelo mě u srdce, sevřel jsem její ruku ve své a otočil se k ní.

„Nedokázala bych bez vás žít. Ne teď.“ Ukázala mi prstýnek na druhé ruce, který nás k sobě navždy spoutal. To byl důkaz naší lásky světu. Co si bez ní počnu? Chytila mě za krk a přitáhla si mě. Jemně se mi přitiskla na rty. Vydechla a políbila mě dlouze. Zabořil jsem jí prsty do vlasů a přitáhl si ji blíž, ať ji mohu pomalu políbit. Nešlo ignorovat to, co jsem cítil. To, co jsem věděl. Líbal jsem ji pomalu, užíval si to a nepouštěl ji. Miloval jsem ji nadevše. Děkoval jsem jí, že neodešla, když jsem jí říkal, ať jde pryč. Musel jsem ji mít u sebe a stejně jako ona, potřeboval jsem ji. V myšlenkách byla zase šťastnější. Cítil jsem, jak se jí rozbušilo srdce spokojeností. Políbil jsem ji naposledy a rty sklouzl přes čelist na krk. Naklonila mi trochu hlavu, několikrát jsem ji tam něžně políbil. Ošetřoval jsem její kůži svými rty.

„Miluji vás, Edwarde,“ zašeptala.

„Já vás také,“ řekl jsem s těžkým pocitem a s odporem k sobě samému. Celá hruď se mi sevřela v nepříjemném pocitu a kdybych mohl, upustím slzu. Opravdu jsem ji miloval. Byla má jediná a já její. Pevně jsem ji chytil kolem pasu, aby mi nikam neutekla a zahryzl se jí do hrdla. Vypil jsem jí všechnu krev, co nejrychleji to šlo. Nechtěl jsem ji trápit, nechtěl jsem, ať ji to bolí. Ten okamžik trval strašně dlouho. Připadalo mi to jako věky.

Pomalu jsem se odthrnul od jejího krku a opřel se čelem a její bezvládné rameno. Zavřel jsem oči a uvažoval nad tím, co jsem to teď provedl. Z hrudi se mi vydral bolestný křik a klesl s ní na kolena.

„Odpusťte…,“ zašeptal jsem a neodvažoval se na ní podívat. „Prosím vás, odpusťe mi to někdy. Lásko má…“ Zvedl jsem ji do náruče a položil na postel. Připravil jsem ji o život, to nejcennější, co jsem měl. Prohřešil jsem se. Pohladil jsem ji po studené tváři a políbil na rty.

„Miluji vás.“ Sundal jsem jí z prstu prsten a nechal ji tam samotnou navždy. Už jsem našel to, pro co jsem si do svého pokoje přišel.

 

O 90 let později ve Forks:

Útržek z půlnočního slunce – Já jsem upír a ona má tu nejsladší krev, jakou jsem kdy ucítil v posledních osmdesáti letech. Nepředpokládal jsem, že by taková vůně mohla existovat. Kdybych to býval věděl, odešel bych ji hledat už dlouho předtím. Pročesal bych celou planetu kvůli ní... Dokázal jsem si představit tu chuť…

Žízeň mě pálila v celém hrdle jako oheň. Moje ústa se pekla a vysychala. Čerstvé proudění jedu vůbec nepomohlo rozehnat ten pocit. Můj žaludek se zkroutil společně s hladem, který byl připomínkou žízně. Mé svaly se stočily jako pružiny. Neuplynula ani celá vteřina. Ona se dosud blížila tím samým krokem, kterým poslala svou vůni po větru ke mně.

Autor: Lucyl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valencie 1918 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře