Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V nejlepších letech upírem - Bod třetí

08.04.2010 (07:30) • Paike • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1301×

Bod třetí - Nikdy si neprohlížej fotky ze všech upířích svateb, budeš brečet jako malá holka

Byl víkend, jako jeden z mnoha strávených u Cullenů, v podstatě jsem zde trávil více času než doma, ale každou myšlenku o prodání mého domu, doprovodilo Edwardovo hlasité zakašlaní a tichá otázka, jestli chci na zdejším gauči přebývat do své smrti.

Stejně jako dnes, myšlenka, zakašlání, otázka, tentokrát jsem se nechtěl nechat tak jednoduše převést a bezelstně poznamenal:

„No, myslel jsem si, že byste mi taky mohli zařídit pokoj. Ono vás někdy poslouchat není žádný med.“

Edward překvapeně zalapal po dechu a vrhnul na mě rozpačitý pohled, Emmett se za jeho zády pobaveně hihňal, nebyl jsem si jistý, jestli mojí poznámkou nebo Edwardovou dočasnou roztržitostí.

Hele, Edwarde, zahodíme za hlavu formality, můžu ti říkat Edo?

Podíval se mi do očí a rázně zavrtěl hlavou. Nevím, proč ale hrozně mě těšilo, do něj rejpat. Mohl bych se tím živit, bylo to nehorázné potěšení, užívat si ty jeho pohledy vyplašené laně a to morální domlouvání, když jsme byli doma sami.

Díky, Edo.

Frustrovaně si povzdechl, stylem: Chováš se jako malé dítě, a něco tiše prohodil k Belle. Ani ta se nezdála být v nejlepším rozpoložení, něco mu odsekla a znovu po očku sledovala Nessie s Jacobem, kteří se v rohu místnosti pošťuchovali a zdálo se, že nezůstane jen u láskyplného rytí do žeber.

„Podívejte, co jsem našla!“ ozvala se Esmé stojící u paty schodů s kopou nějakých desek, přes které jí nešlo vidět do obličeje, a nadšeně zahlaholila:

„Fotky ze všech svateb, kdo chce vzpomínat?“

Znuděně jsem vydechl a chystal se vytratit, nikdy jsem neměl rád tyhle rodinné plakačky, ale Bella mě tvrdým a chladným stiskem zastavila a donutila dosednout zpátky. Jediná nevýhoda jejího nového charakteru byla, že jsem měl z ní trochu strach, přeci jen byla tisíckrát silnější než já, avšak nedokázal jsem to nikde přiznat.

Edward vyzývavě nadzvedl obočí a já se chytil za pusu. Kruci, asi si dám pětsetkrát napsat: Mlč, tady se nic neutají, abych si konečně uvědomil, že mé myšlenky nejsou jenom mé. Zatracený vlezdohlav Edward.

Esmé si sedla před pohovku, aby jí všichni viděli přes rameno a otevřela složku s názvem Carlisle a Esmé poprvé. Vyndala stoh zažloutlých starých fotografií. To mě naprosto šokovalo, věděl jsem, že nestárnou, ale nezměněný obličej Carlislea a Esmé mě prostě zarazil, první svatbu mohli mít přes asi sedmdesáti lety.

„Před čtyřiašedesáti,“ poznamenal tiše Edward a z rukou své fiktivní matky si vzal fotografii. Byl na ní téměř obyčejný manželský pár v oblečení, jaké se v té době nosilo, jediné co zaráželo, byla krása sedícího páru. Jejich ostře řezané rysy dodnes neproběhly žádným vývojem, pořád stejně souměrné a bezchybné.

Několik hodin jsem byl v jakémsi transu nádhery všech jejich svateb. Od té nejstarší po tu nejmladší. Přestože jsem od rozvodu s Reneé zapřisáhle tvrdil, že další svatbu nechci zažít, všechny ty jejich fotografie a dodnes zamilované výrazy, mi slušně podkopávaly odhodlání. Dokázal jsem si představit, že bych znovu před oltářem vyřkl své ano, ale rozhodně bych nenechal Alici zařídit svatbu, má představivost bylo natolik dobrá, abych se viděl ve smetanovém obleku s nagelovanými vlasy a třpytkami po celém těle. Stačilo mi vidět, útrpné výrazy Jaspera, když jejich třetí svatba probíhala na hrazdě v cirkusu. Ono by  to nebylo tak strašné, kdyby si Alice na každé druhé fotce nehrála na hadí ženu a Jasper nemusel uklízet po slonech, které si jeho milá přála jako odvoz před oltář, dělo, které po souhlasu vystřelilo do vzduchu holubičky. Jak se zdálo, dokázal se Jasper nad všechny nástrahy jeho mezigalakticky nadšené ženy povznést a jejich vztah, fungoval až překvapivě dobře.

Celá místnost se nějak vyprázdnila. Esmé jela za Carlislem do nemocnice, protože jí po skončení služby slíbil romantickou večeři v Seattlu, Bella šla jako doprovod s Ness a Jakem na lov, Emmett se s Rosalií vytratili už před začátkem sentimentálního prohlížení fotek a Jasper s Alicí se rozhodli na pár dní vycestovat do Denali na návštěvu, a tudíž jsem zůstali v domě s Edwardem jako jediní.

„Charlie, tuším, že o tom nerad mluvíš, ale řekneš mi proč? Ani Bella neví o vaší s svatbě s Reneé moc jen to, že snad proběhla v květnu. Vše ostatní jste jí chvatně zatajili,“ zeptal se Edward tiše a zkoumavě se na mě podíval. Byla pravda, že jsme nikde s Reneé podrobnosti o naší svatbě nevyhlašovali, ono taky nebylo, s čím se vytahovat.

„Dobrá,“ zamumlal jsem.

„Dobrá?“ Edward vypadal překvapeně, asi čekal, že mě bude muset několik hodit přemlouvat.

„Tak spusť,“ pobídl mě a pohodlně se rozvalil, jakoby to upír potřeboval.

„Ve svatební den jsem byl na Reneé nesmírně naštvaný, celé měsíce jsme si říkali, že chceme malou svatbu. To mě naučilo nebrat některé ženské manýry vážně, pár hodin před obřadem jsem stál za záclonou pokoje, ve kterém jsem se připravoval a pozoroval mikrobusy přivážející stále další uslzené příbuzné, zdálo se, že mi jich Reneé pár zatajila, zatajila mi jich pěkných pár desítek.

Měl jsem tisíce chutí zrušit obřad, jít za Reneé a křičet na ní, ale… Nedokázal jsem to, celý obřad jsem polykal hořké sliny. Miloval jsem ji, a tak jsem dokázal všechny její ukňučené tetky hodit za hlavu.

Po svatbě to bylo jiné…“ sugestivně jsem se odmlčel.

„Na to jsem se neptal, Charlie,“ upozornil mě tiše Edward. Pitomec, místo toho aby si vážil mé sdílnosti a upřímnosti, mě zastavoval. Takhle se přece nejedná s městským šerifem, kdyby byl na výslechu, zamířil bych mu lampičkou do očí, ale takhle by ho měly uzemnit fakty o početí Belly.

„Zajímalo by tě to jindy,“ poznamenal jsem a nevzrušeně pokračoval ve vyprávění. „Jak jsem říkal, po svatbě to bylo jiné. Jestli jsem náš předmanželský vztah považoval za téměř dokonalý, hrubě jsem se zmýlil. Náš následující život se vyloupl v rytmu hádky, hádky a  hádky s tchýní. Jediný světlý bod bylo zjištění těhotenství a pár měsíců po narození Belly. Potom zase vše spadlo do zajetého stereotypu hádek a následného usmiřování, které rozhodně nebylo tak romantické jako na začátku vztahu, bylo něco ve stylu: Jsme přeci manželé a rodiče, nemůžeme se hádat i před dcerou.

No, nehádali, protože Reneé podala žádost o rozvod. Mělo cenou se vzpínat a stavět se na zadní, když i já poznal, že to není to, pro co bych chtěl žít,“ s hlasitým povzdechem jsem dokončil řeč a pohled upřel oknu, stmívalo se.

Tohle vzpomínání a vyprávění o jakési nenaplněné lásce, mě naprosto rozhodilo. Uvolnilo se něco, co mě pár let tížilo na mysli. Celý rozněžnělý vzpomínkami se mi zalily oči slzami a já skrz proměnnou stěnou sotva viděl. Kruci, to si říkáš chlap, ti přeci nepláčí!

„Charlie, nechtěl jsem tě rozplakat,“ řekl tiše Edward a položil mi ruku na rameno. Chvatně jsem ji setřásl, nestál jsem o nějaké utěšování, jen mě trochu položila ta jejich nekonečná láska okořeněná ještě jejich svatebními fotkami.

„Huš, já nechci planou lítost, Edo,“ ušklíbl jsem se. Jeho protočení očí a mé hihňání přerušil zvonek vyhrávající Beethovenovu Elišku, čekají snad návštěvu? Na mé myšlenky odpověděl pouhým zavrtěním hlavy a vydal se ke dveřím.

Ostražitě otevřel v očekávání rychlého zabouchnutí, kdyby se ozval sladký dívčí hlásek se slovy tady podomní prodavačka kosmetiky. Za dveřmi nestála bloncka s peroxidem až za ušima, ale mladá dívka s podivným odstínem fialové ve vlasech a velkých slunečních brýlích na očích, přestože tu bylo slunce schované za hustým příkrovem mraků. V ruce měla zápisník a u kolenu měla pohozenou velkou cestovní tašku, žádá tu snad o azyl.

„Kdo jste?“ zeptal se Edward obezřetně.

„Jmenuji se Delia a mám za úkol napsat knihu o doktorovi Carlisle Cullenovi,“ prohlásila bezelstně, uchopila tašku za uši a napochodovala do obývacího pokoje jako naprostou samozřejmost. Co ta si o sobě myslí?

Shrnutí povídek

Bod čtvrtý

Autor: Paike (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V nejlepších letech upírem - Bod třetí: