Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už věčnost jsem jiná 16. kapitola


Už věčnost jsem jiná 16. kapitolaJsem samé překvapení - je tu nový dílek! Musím říct, že po dopsání jsem byla naprosto naměkko :D Jinak, nevím jakou bych mohla doporučit hudbu, ale radím něco romantického :) Snažně prosím o komenty a doufám, že neposmrkáte moc kapesníků :D

Už věčnost jsem jiná!

16. kapitola

Ostré pípání mi drásalo uši a strašně mě bolela hlava. Donutila jsem se otevřít oči. Někdo byl naštěstí tak hodný, že nechal zapnutou jen malou lampičku na mém nočním stolku.
„Bello!” vydechl úlevně Edward, který seděl vedle mě.
Otočila jsem k němu pomalu hlavu. Měl tmavé kruhy pod očima, které byly černé jako noc. Ztrápená maska se k andělovi nehodila.
„Měl by jsi na lov.” řekla jsem mu. Můj hlas byl jen trošičku zastřený.
„A nechat tě tady? Ne. Musel jsem vědět, že jsi v pořádku. Tak moc se omlouvám Bello, nechránil jsem tě. Kdybych…” začal se obviňovat, ale já ho přerušila.
„Pšt, nech toho. tohle už nechci slyšet. Já jsem je měla odstrčit a nečekat na nic.”
Ozvalo se zaklepání a ve dveřích se objevil Carlisle.
„Ah, už jsi vzhůru. Jak ti je?” ptal se mě starostlivě. Jeho oči neustále kmitaly k Edwardovi.
„Jen mě bolí hlava. Co se stalo s Mikem?” Tahle otázka mi nedala pokoj. Bude to neustále takové? Nevzdá se?
„Jasper s Emmettem se o ně… Postarali,” odpověděl mi pro změnu Edward.
Jen jsem přikývla a ani jsem nečekala na pocit viny. Nebylo mi jich líto.
„A co se stalo mě? Skoro nic si nepamatuji,” zalhala jsem jemně.
„Oni, oni ti dali nějakou drogu. Nikdy bych nevěřil, že na tebe bude působit tak moc. Pak tě pořezali a ty, jak jsi se chtěla dostat pryč, ses poranila o pouta,” řekl a dotkl se mé ruky. Já jsem jí zvedla a uviděla jsem tam obvaz. „Pak jsme tam dorazili my a odvezli tě sem. Tvůj tep byl neuvěřitelný, měl jsem strach, že to srdce nevydrží. Ale jsi silná a vše si zvládla.” usmál se na mě Carlisle a odešel z místnosti.
Neřekla jsem, že vynechal tu část o soli. Proč to připomínat?

„Jazzi, Emme?” zavolala jsem. Ihned se objevili ve dveřích.
„Ahoj Bello, co potřebuješ?” ozval se Emmett.
„Vezmete, prosím, Edwarda na lov?” zeptala jsem se s úsměvem. Vysloužila jsem si tím jemné zavrčení od Edwarda a smích ode všech.

***

Už uběhlo čtrnáct dní od toho incidentu a nikdo se k tomu už nevracel. Ve městě vládla historka, že ty kluky roztrhali vlci.

Dnes jela celá rodina na lov, jen já s Edwardem jsme zůstali doma. Chvilky o samotě byly tak vzácné. Než odjela Alice, dala mi krabici na šaty se slovy, že se to bude večer hodit.
Poslušně jsme jim s Edwardem zamávali a šli dovnitř.
Něžně mě políbil a řekl: „Mám pro tebe překvapení. Vezmeš si, prosím, dárek od Alice?”
Jen jsem kývla a on mě otočil směrem k mému pokoji. „Nemusíš spěchat.”
Jako v mátohách jsem otevřela tu krabici. Hned nahoře bylo krajkové spodní prádlo a pod nimi saténové šaty. Vše v půlnoční modři.

Šla jsem do koupelny a u zrcadla byla připravená kosmetika. Jen jsem se pousmála.
Oblékla jsem si spodní prádlo a jelikož jsem si nechtěla umazat šaty, tak jsem se učesala a nalíčila. Už zbývaly jen ty šaty. Jemné klouzaní saténu po kůži jen zvyšovalo mé napětí.
Podívala jsem se do zrcadla a usmála se. Napadlo mě někdy, že tu budu takhle stát v nádherných šatech a ve vzduchu bude cítit jistá krásná změna? Nenapadlo.
S pomalým nádechem a výdechem jsem otevřela dveře a vydala se dolů. Nad schodištěm jsem zadržela dech. Kolem mě byla taková nádhera. Všude byly zapálené svíčky, zhasnutá světla. A uprostřed toho všeho byl můj anděl v tmavém smokingu. Pomalu jsem scházela schody a neustále zkoumala okolí. Když jsem byla dole, nabídl mi Edward ruku. Jako v dobách dávno minulých. S úsměvem jsem ji přijala a on mě vedl do kuchyně. Tam byl jeden talíř s úžasně vypadajícím jídlem. Znovu se projevil jako gentleman, když mi přidržel židli.
Celou dobu ze mě nespustil oči. Jakmile jsem dojedla, vedl mě znovu do obývacího pokoje. Tam jsme se zastavili uprostřed pokoje a on se mi zadíval do očí. Pomalu poklekl na jedno koleno a mě došlo, co chce udělat. Jen jsem se šokovaně usmála. Vytáhl malou krabičku a otevřel ji. Uvnitř byl nádherný prsten.
„Bello, miluji tě z celého mého netlukoucího srdce. Slibuji, že tě budu chránit a snažit se o tvoji radost. Ptám se tě tedy, Isabello Marie Swan Cullenová, vezmeš si mě?”



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Už věčnost jsem jiná 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!