Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už věčnost jsem jiná 15. kapitola

bello jsem...


Už věčnost jsem jiná 15. kapitolaTak je tu další. Moc se omlouvám, ale mám zablokovanou krční páteř, takže mi není nejlíp. Budu se snažit přidat další dílek co nejdřív. Tak dneska: Zachová si Bella svou čistotu? Přijde záchrana včas? Malá otázečka: akce1 nebo akce2? :) jen si vyberte, neřeknu, co je co.

Už věčnost jsem jiná!

15. kapitola

Několik injekcí a nožů. Jednou se k něčemu podobnému snížil i Aro. Pak si alespoň uvědomil, že bych mu moc dlouho nevydržela.
„Dejte jí na ten stůl!” řekl Mike.
Tři kluci mě chytili a já čekala, než mi sundají pouta. Zvedli mě do vzduchu a já prudce švihla nohou. Tím jsem se jednomu vysmekla.
„Sakra! Dělej, už jí to dej!” zařval.
Ihned ke mně přiskočil Mike a něco mi píchnul do krční tepny. Zezačátku jsem nic necítila, ale pak se moje srdce rozjelo šílenou rychlostí. Co to je za sajrajt?!
Surově mě hodili na stůl a já si všimla, že je speciálně upravený. Pouta na nohy, ruce a v pase. Jakmile jsem byla znehybněná, rozchechtali se na celé kolo. Jejich smích mi drásal uši. Nenaladěný orchestr, motorová pila u ucha.
Rozsvítili světlo, které bylo nade mnou a mě se zdálo až moc jasné.
Mike se ke mně sklonil a řekl: „Já vím, to je tou injekcí. Jen tě to dovede dřív do ráje, kotě.” Sklonil se ještě více a začal mě hrubě líbat. Jeho jazyk mi plenil ústa a já ho do něj kousla. Nejsem jedovatá, tak proč by ne.
Zařval a odskočil ode mě. Jeden z jeho kumpánů mi zase narval do pusy roubík, který mi Mike předtím sundal.
„Podejte mi ten tác!” Mikův hlas byl hrubý vztekem.
Něco mi zarachotilo za hlavou a pak se do mého zorného pole dostal nůž v Mikově ruce. Pokračoval dál, až k mému břichu.
„Není v tom triku těsno?” zeptal se oplzle Mike.
Dočkal se jen povzbuzení od kamarádíčků. Já se na něj jen chladně dívala. Nebudu mu dělat radost mým strachem. Nůž se dotkl mého břicha. Myslela jsem si, že vjede pod triko a roztrhne ho, ale mýlila jsem se. Vzal to přímo, s mým břichem jako podložkou. Cítila jsem, jak se nůž zařezává do mé kůže. Jen jsem zavřela oči a více zatlačila hlavu na stůl. Jen nekřič, nekřič, Bello. Nabádala jsem se v duchu.

Nevím, jak dlouho už tu jsem, ale bolest je čím dál tím větší.
„Miku, dělej, ať ječí,” pobízel ho hlas u mého pravého ucha.
„Dám jí víc a podejte mi sůl!”
Cítila jsem další vpich do krku. Moje srdce jako by dostalo šok. Někdo mi násilím otevřel oči. Slyšela jsem šustění papíru a pak mi nějaká malá zrníčka dopadla na břicho. Nic se nedělo do té doby, než mi dopadla špetka rovnou do rány. Neudržela jsem výkřik a začala sebou škubat. Bolest byla nesnesitelná.
Najednou se ozvala rána a Mike už nade mnou nestál. Místo něj tam byl můj anděl s bolestí v očích.
Slyšela jsem křik, ale bylo mi to upřímně jedno. Jediné, co moje mysl nebyla schopná zapomenout, byla bolest. Sůl toho ale vydrží, proč to už, proboha, neskončilo. Vedle Edwarda se objevil i Carlisle. Jeho oči už zkušeně zkoumaly zranění. Z mého hrdla je ozval další výkřik. Edward mi ihned vyndal roubík a snažil se osvobodit mé ruce.
„Zorničky má rozšířené. Esme, povídej se, prosím, jestli tu nenajdeš nějaké injekce nebo tak. Edwarde, tohle nemůžu vyčistit ani zašít tady a nemůžu jí dát nic proti bolesti, její srdce by to nevydrželo, musíme jí odvést domů,” začal Carlisle a pak se mi podíval do očí. „Bello, vydržíš to?”
Zmohla jsem se jen na nepatrné pohnutí hlavou.
„Emmette!” zavolal Carlisle a pokynul k mým nohám. Ihned jsem cítila tlak, jak mi odstraňoval pouta. Byla potřeba hrubá síla.

Po pár minutách už jsem ležela na zadní sedačce Jeepu, hlavu podepíranou Edwardovýma rukama. Celá jsem se třásla i když jsem měla tělo v křeči. Měla jsem pevně zaťaté zuby, abych už ani jednou nevykřikla. Carlisle na první sedačce byl celou cestu otočený dozadu a zkoumal každou změnu. Myslím, že i poslouchal, jestli mi nevynechává srdce. Emmett řídil a ani nemluvil. Neobvyklé. Netrvalo dlouho a my už zastavovali před domem.
Upíří rychlostí jsem se ocitla v Carlisleho ordinaci a oslepilo mě světlo. Měla jsem dojem že jsem zaslechla od Carlisle něco jako citlivost na světlo.
Jeho prsty se zlehka dotkly okolí té největší rány a já vykřikla. Sůl se totiž dostala dál.
Pak jsem se propadla do tmy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Už věčnost jsem jiná 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!