Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už nejsem ta malá holčička... - Prolog

07.04.2011 (15:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 4907×

„Ťuky ťuk,“ řekl můj bratr Cody a vešel do mého pokoje.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se ho a odlepila oči od knížky.

„Ani ne, jenom řekni našim, že jsem šel ven s Emmettem,“ řekl brácha a to mě probralo.

„Můžu jít s vámi?“ zeptala jsem se ho.

„Ani nápad, jsi na to moc malá,“ řekl a ušklíbl se.

„Jsi jen o dva roky starší,“ podotkla jsem.

„Jo, ale já už chodím na střední,“ oplatil mi to.

„Já tam začnu chodit zítra,“ namítla jsem.

„Ale ještě tam nechodíš, navíc je to jen loučení s létem, o nic nepřijdeš. Snad kromě bolení hlavy z kocoviny,“ řekl a už chtěl odejít.

„Ale o to právě jde, ne? A kolikrát jsem kvůli tobě rodičům lhala jenom proto, abys neměl průšvih? Zasloužím si přece nějakou odměnu,“ řekla jsem ublíženě.

„Řeknu ti to naposledy. Ne,“ řekl Cody a odešel.

„No bezva, celý večer se budu nudit,“ zavolala jsem ještě za ním a spadla zpátky na postel.

Po chvilce někdo zazvonil. To bude určitě Emmett. Vystartovala jsem ze svého pokoje a rychle běžela otevřít.

„Nazdar, Belli,“ řekl ten nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy viděla, a rozcuchal mi vlasy.

„Ahoj,“ řekla jsem a otevřela dveře dokořán.

„Tak jak se těšíš na střední?“ zeptal se mě Emmett a vzal mě kamarádsky kolem ramen.

„Hrozně moc,“ přiznala jsem a usmála se na něj.

Emmett Cullen byl snad ten nejúžasnější kluk v celém Forks. S mým bráchou Codym se seznámil před dvěma lety v prvním ročníku na střední a od té chvíle z nich byla nerozlučná dvojka. Chodili společně snad na každou párty, která v našem malém městečku byla. A taky společně balili holky. Nic jsem si nenamlouvala, Cody ani Emmett nebyli žádní svatoušci. Kdybych měla spočítat počet srdcí, které zlomili, asi by mi to nějakou chvíli trvalo.

I přesto jsem se ale do Emmetta zamilovala hned, jak jsem ho poprvé spatřila. A ani po dvou letech jsem neměla odvahu dát mu to najevo. Nebylo to ani tolik tím, že bych se styděla, nebo tak něco, ale byla jsem pro něj jeho malá sestřička, a taky se mnou tak zacházel.

„Tak, Bello, my už jdeme,“ řekl Cody a vzal si svoje oblíbené sluneční brýle.

„Fajn,“ řekla jsem.

„Jo, a rodičům řekni něco přesvědčivého,“ řekl Cody ještě, když vycházel ze dveří.

„Rozkaz, bavte se,“ řekla jsem a zavřela dveře.

Tak hrozně mě štvalo, že mě s sebou nikdy nebrali. Pokaždé, mi Cody řekl, že jsem moc malá. Ale teď se všechno změní. Jdu na střední školu. A co je na tom nejlepší? Chodí na ní i Emmett společně se svými dvěma nevlastními sourozenci Alice a Jasperem, kteří spolu chodí. Alice je docela fajn, občas se s ní vídám. Většinou, když se naši s Cullenovými domluví na tom, že se někde sejdou. Moji rodiče jsou oba doktoři a s doktorem Cullenem se seznámili v nemocnici. Rozuměli si s ním, a tak se mezi nimi a manželi Cullenovými zrodilo přátelství. Zrovna dneska spolu byli na něčem v divadle. A já zase jako jediná zůstala doma. Vsadila bych se, že Alice a Jasper jsou na té párty taky.

Povzdechla jsem si a vydala se k sobě do pokoje, kde jsem měla rozečtenou knížku. Byla jsem skoro u konce, takže jsem si byla jistá, že knížku dnes dočtu. Už jsem byla na poslední stránce.  Jenomže najednou někdo zazvonil. Zajímalo mě, kdo to je.  Seběhla jsem dolů a otevřela dveře.

„Ahoj, Bello,“ řekla Alice a já se na ni překvapeně podívala.

„Ahoj, Alice. Co tady děláš? Neměla bys být s Jasperem na večírku?“ zeptala jsem se jí, když vešla dovnitř.

„Jo to měla, ale říkali jsme si, že není správné, abys ty byla sama doma, zatímco se ostatní baví,“ řekla Alice a usmála se.

„Kvůli mně přece nemusíš zůstávat zavřená doma a nejít na párty,“ řekla jsem.

„Ale, ne, já na párty půjdu. A ty taky,“ řekla Alice klidně.

„Ale, Cody říkal, že tam nemůžu jít,“ řekla jsem, ale v duchu jsem byla nadšená.

„Cody s tím souhlasil taky. Všichni jsme byli na párty a najednou se nám nezdálo správné, že tam nejsi i ty. Vím, že předchozí roky, jsme tě nikam nebrali, ale zítra už jdeš na střední, takže si myslím, že bys měla jít,“ řekla Alice.

„Takže jdu na párty?“ zeptala jsem se.

„Jdeš na párty, ale rozhodně ne v tomhle oblečení,“ řekla Alice a už mě táhla do mého pokoje.

„Takže, obleč si tohle, tohle a tohle,“ řekla Alice a podala mi kousky oblečení, které našla v mém šatníku.

„Díky, že mi pomáháš,“ řekla jsem Alice, když jsem si kolem kalhot dávala pásek.

„Nemáš zač,“ řekla Alice a usmála se.

Sešla jsem dolů a napsala na papírek vzkaz rodičům, Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a usmála se. Nevypadala jsem vůbec špatně. Alice by měla být módní návrhářka  nebo tak něco.

„Připravena na párty?“ zeptala se mě Alice, když jsem seděla opásána v jejím kanárkově žlutém Porsche.

Jenom jsem přikývla a Alice se rozjela.

(…)

Po téměř smrtící jízdě jsem se vypotácela z auta a rozhlédla se kolem. Lidmi se tu to jenom hemžilo. Všichni pili a bavili se. Párty se konala na pláži. Na několika místech hořeli ohně, kde si lidé opékali marshmallows a vyprávěli si vtipy.

„Ahoj, Bello, tys dorazila,“ řekl Emmett a vzal mě přátelsky kolem ramen.

„No, jo, to jsem si nemohla nechat ujít,“ řekla jsem a usmála se.

Pod jeho dotekem mi bylo pokaždé skvěle. Všechny starosti odplavaly pryč a nechaly mě, abych si užívala ten nádherný pocit. Doufala jsem, že když teď budu na střední škole, podaří se mi s Emmettem sblížit. A, kdo ví, třeba spolu i začneme chodit. Okřikla jsem ten pozitivní hlas, aby laskavě mlčel, jelikož Emmett Cullen by o mě nikdy nestál, ale když mě tak držel kolem ramen, bylo těžké myslet si, že tohle se nikdy nestane. Pak mě ale Emmett pustil.

„Musím jít,“ řekl a šel za nějakou holkou, která stála u jednoho z ohňů. Byla to krásná černovláska s dlouhými vlasy a vzhledem připomínala modelku.

Pozorovala jsem, jak se s ní Emmett bavil, a začala jsem hrozně žárlit. Samozřejmě že jsem na to neměla právo, ale Emmetta jsem milovala, to jeho flirtování mě bolelo. Jenomže pak se stalo to nejhorší, co se dalo čekat. Ta holka Emmetta políbila a on jí polibky ochotně oplácel. Do očí mi vyhrkly slzy a já je nedokázala udržet. Šla jsem pryč, co nejdál od ostatních. Byl tam jeden opuštěný oheň, a tak jsem si k němu sedla. Slzy se mi řinuly z očí a nechtěly přestat.

„Můžu si přisednout?“ zeptal se někdo nade mnou.

Utřela jsem si oči rukávem od bolerka a přikývla.

„Jo, klidně,“ řekla jsem.

Vedle mě si sedl docela hezký kluk a usmál se na mě.

„Těžká noc?“ zeptal se mě, když si všiml mých zarudlých očí.

„Jo,“ řekla jsem.

„Taky jsem pár takových zažil,“ řekl ten kluk.

„Kdy to začne být lepší?“ zeptala jsem se.

„Až budeš chtít,“ řekl.

„Jsem Bella,“ řekla jsem a pokusila se o úsměv.

„Jsem John, rád tě poznávám,“ řekl a potřásl mi rukou.

„Nikdy jsem si tě ve škole nevšiml, jsi tu nová?“ zeptal se mě John.

„Dalo by se to tak říct, zítra nastupuju do prvního ročníku.

„A vetřela ses na párty pro lidi, co už na střední jsou. Páni,“ řekl John a uznale hvízdl.

„Nikam jsem se nevetřela, vzala mě sem Alice,“ řekla jsem a pak mi došlo, že asi neví, o kom mluvím.

„Počkej, ty myslíš Alice Cullenovou,“ zeptal se mě. Takže asi věděl, o kom mluvím.

„Jo, její brácha Emmett je nejlepší kamarád mého bráchy,“ řekla jsem nevzrušeně.

„No to je něco, ještě ani nejsi na střední a už patříš mezi nejpopulárnější lidi na škole.

„Cože?“

„Je to tak, tvůj brácha a Cullenovi jsou u nás hvězdy, každý chce s nimi být nejlepší kamarád,“ řekl John.

„I ty?“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„Ne, já na tyhle věci moc nejsem,“ řekl John.

„Já taky ne, spíš jsem na malou skupinu kamarádů, se kterými budu trávit volný čas,“ řekla jsem.

„Tak to jsi jedna z mála,“ řekl John.

„Do jakého ročníku chodíš ty?“ zeptala jsem se ho.

„Teď budu nastupovat do druháku,“ řekl.

„Nechceš mi poradit, jak se dá přežít na střední?“ zeptala jsem se ho se smíchem.

„Nevím, co bych ti poradil, snad jen, buď sama sebou a na nic si nehraj,“ řekl a zvedl se.

„Díky za radu,“ řekla jsem.

„No, už musím jít, ale určitě se uvidíme, takže se měj,“ řekl John a šel k parkovišti, které u pláže bylo.

Najednou jsem zaslechla nějaké zvuky. Podívala jsem se směrem, odkud ty zvuky vycházely. Opodál byl můj bratr s nějakou rusovláskou a svlíkal ji.

„No to se mi snad zdá,“ řekla jsem znechuceně a šla jsem zpátky k hlavnímu ohni, kde se už potácelo plno opilců.

Není horší zážitek, než vidět svého bratra, jak vysvlíká holku. Zatřepala jsem hlavou, abych ty myšlenky vyhnala z hlavy. Pak do mě někdo narazil.

„Ahoj, Bello,“ řekla Alice přiopilým hlasem.

„Ahoj, Alice,“ řekla jsem a podepřela ji, protože to vypadalo, jako, že se každou chvíli zhroutí.

„Máš nějaký odvoz?“ zeptala jsem se Alice a ta ukázala na Jaspera, který k nám pomalu šel opileckým krokem.

Povzdechla jsem si a počkala, až k nám dojde.

„Jazzi, já chci domů,“ řekla Alice.

„Já taky,“ řekl Jasper.

„Nenechám vás v tomhle stavu řídit,“ řekla jsem rozhodně.

„Tak můžeš řídit ty,“ řekl Jasper.

„Jazzi, lásko, je jí teprve patnáct, ona neumí řídit,“ řekla Alice.

„Co budeme teda dělat? Vy dva jste opilí a Cody s Emmettem jsou oba zřejmě zaneprázdnění,“ řekla jsem s povzdechem.

„Počkáme a třeba nás někdo vezme,“ řekla Alice a lehla si do písku vedle Jaspera.

„Ach, bože, za co?“ řekla jsem si pro sebe a lehla si taky

Asi po dvou hodinách ležení, pozorování hvězd a povídání si s opilými verzemi Alice a Jaspera k nám konečně přišli Cody s Emmettem.

„Ježíši, vy jste zřízení,“ řekl Emmett a zasmál se.

„Já je jenom hlídám, aby nenastoupili opilí do auta,“ ohradila jsem se a zvedla se na nohy.

„No, promiň,“ řekl Emmett a usmál se.

Při jeho úsměvu jsem naprosto roztála a usmála se taky.

„Vezmeme je domů,“ řekl Cody a podepřel Alice, aby alespoň zkusila chodit.

(...)

První zastávka byla u nás. Cody se s Emmettem dohodl, že Porsche zůstane u nás a ráno ho přivezeme ke škole.

Emmett šel s námi až ke dveřím a když se rozloučil s Codym, přišla řada na mě.

„No, na to, že to byla tvoje první párty, tak sis vedla dobře,“ řekl a usmál se.

„Díky,“ řekla jsem.

„Dobrou noc Bells,“ řekl Emmett a dal mi pusu na čelo.

„Dobrou,“ řekla jsem překvapeně, když už byl Emmett skoro u auta.

Co to sakra bylo?

Doufám, že se vám prolog alespoň trochu líbil. Tato povídka je spoluautorská. Spolupracuji na ní s IsabellaMarieLilyVolturi.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už nejsem ta malá holčička... - Prolog: