Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Útěk z vězení - I.

20.02.2010 (09:30) • LoveNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2365×

I.

„Princezno Bellsie? Princezno jste tady?“ Ozvalo se v malém salonku mého pokoje. 
Pane bože, to už pro mě mají zase nějaký úkol? Teprve jsem se vrátila! Aro je vážně neúnavný... Už mě to začíná přestávat bavit. Dělám mu nájemného vraha už víc jak 3000 let. Po stejnou dobu čtu jednu a tutéž knihu. Začala jsem ji číst, když mě proměnil a ještě teď nejsem ani v polovině, protože mě pořád posílají někam na tajné mise… 

„Ano, jsem tady v knihovně!“ Zavolala jsem na svou „chůvu“ Heidy. 
Heidy přišla až ke mně. 
„Princezno posílá mne pro vás Aro, máte se ihned dostavit do velkého sálu.“ Panebože to mám snad za trest! 
„Už jdu!“ Cítila jsem se nesvá, Aro mě pokaždé nechal, alespoň den o samotě…  

Nemohla jsem si pomoci. 
„Heidy, co po mně vlastně Aro chce?“
Heidy byla Arovou pravou rukou, určitě musela vědět, co se mnou můj drahý „otec“zase zamýšlí. 
„Nemám tušení“ Tak tohle mě vážně přesvědčilo… Ale nechala jsem to být, však já se to stejně dozvím! 

*** 

Zrovna jsem vešla do velkého sálu, když v tom se mi naskytl pohled na něco nečekaného. V sále byli snad všichni upíři z gardy.
To by nebylo až tak zvláštní, kdyby tam také nebyli společně s Ar em i Marcus a Caius. 

Aro, Marcus a Caius jsou vládci Voltery, mého rodného města.
Hmm… Docela by mě zajímalo co chystají, každopádně je to něco velkého, když jsou tu všichni a to se mi moc nelíbí. 

Najednou promluvil Aro a všichni zmlkli. 
„Bellsie jsem rád, že jsi tady,“ mluvil tak mile, až mi to bylo odporné. Nevím, proč mi to tak připadalo, ale prostě to tak bylo. 
„Bellsie pojď sem k nám, pojď a posaď se sem.“ Na židli? Proč proboha po mě chce zrovna tohle. Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí, něco mi říká, že bych měla utéci, ale nemohu, to by bylo proti pravidlům. 

Šla jsem si tedy sednout na židli, ke které mi Aro před chvílí pokynul. 

Když jsem si sedla, tak to v sále začalo šumět, ale netrvalo to dlouho. Šum po chvíli přerušil Arův poněkud pronikavější hlas. 
„Ticho prosím.“ Nečekala jsem to a proto jsem leknutím poskočila. Nikdo si toho naštěstí nevšimnul.

Tohle moje dumáni, ale netrvalo dlouho, přerušila ho totiž poněkud směšná otázka od Ara. 

„Víš, proč jsi tady Bellsie?“ Tak tímhle mě vážně dostal. No samozřejmě, že ne ty, ty, ty… 
„No, ták odpověz mi už konečně, nerad bych zde trávil nejlepší léta svého nekonečného života tím, že bych to z tebe tahal ven!“ přerušil mě svým křikem. Proč na mě vlastně tak křičí? A vlastně zrovna od tebe to sedne Aro… Vidím, že se zase chystá křičet, raději mu odpovím.
„Ne“ 
„Tak já ti to povím!“ Zakřičel na mě znova a já tentokrát ztuhla údivem nad zlostí, která se vyjímala v jeho hlase. Potom se, ale uklidnil a začal mírněji. 
„Jsi totiž obžalovaná. Porušila jsi ten nejdůležitější zákon!“ Poslední slovo na mě zase zakřičel. 
Ale jaký jsem po… panebože já na to úplně zapomněla. 
„Aro já…“ Pokoušela jsem se mu to vysvětlit, ale nenechal mě. 
„Jak jsi mohla? Jak! Vysvětli mi to. Jak jsi mohla vzít do úst to odporné zvíře. Jak Bellsie jak?“ Křičel, všichni v sále se ho báli, cítila jsem to. 
Chtěla jsem mu říci pravdu pěkně klidným hlasem, ale bohužel jsem se trochu zakoktala, čehož potom využil.
„J-já měla jsem …hlad a-a-a…“ Zase mě přerušil, 
„To tě sakra neomlouvá! Porušila jsi zákon! A za to musíš být řádně potrestána! Ale protože mému rodu sloužíš více jak 3000 let a navíc máš v sobě mou krev, neudělím ti trest smrti. Né dnes a navíc si ho nezasloužíš. “ (V překladu – jsi moc cenná.) 
„Ty ne,“ dodal tišeji.

To je jasné, že mě nezabije jsem totiž až moc cenná. Ach jo, Aro a ta jeho „sbírka“ talentů.  

Aro je zvláštní upír. Nesnáší upíry co pijí jen krev zvířat – tak zvané „vegetariány“. Tito upíři žijí jen v severní Americe. Na jediném území, které Arovi nepatří. Patří totiž jeho bratru Carlisleovi. 

Aro Carlislea nenávidí za to co dělá, ale nemůže jej zabít, protože by tím porušil přísahu, kterou dal své matce před více jak třemi tisíci léty. Tenkrát přísahal, že jej bude chránit, a že se o něj postará.

Aro jakožto normální upír saje krev lidí, kdežto Carlisle má raději krev zvířat. 

Aro se ho snažil přesvědčit, aby toho nechal, ale Carlisle si stál na svém, tak ho Aro nakonec vyhnal, protože už to dále nesnesl. Daroval mu celou severní Ameriku a od té doby žijí vegetariánští upíři jen v severní Americe.
Zde u nás jim při odhalení hrozí trest smrti. Stejně jako mě. I já jsem porušila zákon a pozřela jsem zvířecí krev, ale né proto, že by mi chutnala, nýbrž proto, že jsem neměla na vybranou. 

Plnila jsem svůj úkol, jenže jsem musela do africké savany. A jak je známo v savanách se lidé moc nezdržují. Měla jsem vážně obrovský hlad, tak jsem si dala menšího slona. Bohužel jsem na to zapomněla a vrátila se z pět do Voltery, anižbych si cestou dala člověka. 

Asi je vám divné jak to mohli poznat, že? Je to jednoduché, upírům se mění barva očí podle krve, kterou pijí. 
Sice jsem měla jen jedno zvíře, ale jelikož jsem jedna z prvních upírů- takzvaných starších, -  mění se mi barva očí rychleji, než dnešním upírům, mám také ještě jiné výhody a nevýhody než dnešní upíři, ale na tom teď nesejde. Vraťme se k tématu, docela mě zajímá co mi tedy chce udělat, když mě nechce zabít!?! 

„A můžu vědět, co se mnou tedy uděláš?“ Musela jsem to vědět, třeba bych se mohla nějak zachránit. Vím, že bych to dokázala, ale možná, že ne. Jediný kdo mě dokáže zastavit je Aro a upíří, kteří jsou starší než já a těch už moc není. 

„Ale jistě drahá. Jsi odsouzena strávit tisíc let ve vězení na ostrově Vyhnanství. Tam už tě naučí dodržovat zákon!“ Panebože to ne! 
„To raději zemřu!“ Vykřikla jsem na Ara. Cokoli jen ne tohle, musela jsem se bránit.
„To neříkej, mohlo by se ti to splnit,“ vyhrožoval mi, ale já vím, že by mě nikdy nezabil. 

„Stráže odveďte ji na loď a pak ji dejte do žaláře.“ Teď je ta správná chvíle na útěk. Ne to snad ne on… To ne… Strážní jsou starší, než já, ty nepřemůžu a Aro to ví…

ShRnUtÍ ♥ II.

Autor: LoveNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Útěk z vězení - I.: