Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk za svitu luny - 17. kapitola - Němý rozhovor

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Úplněk za svitu luny - 17. kapitola - Němý rozhovorTak a po dlouhé době je tu další díl úplňku, je tentokrát trošku delší, ale pokud čekáte nějakou akci, tak vás budu muset zklamat, jedná se většinou jen o myšlenky, ale jinak doufám že si tento díleček užijete stejně jako já. :D (Prosím, mějte s mou gramatikou slitování, já se snažím, jak to jen jde, ale perfektní to asi nikdy úplně nebude.)

31.05.2010 (21:45) • WereVampira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1325×

 

17. kapitola: Němý rozhovor

„Takže, Gustave... Půjdeme?“ vyzval mě Jasper.

Emmett mezitím zavolal někomu z mobilu, moc jsem ho nevnímal, říkal jen, že mě přivedou, na druhé straně se ozval klidný hlas a to bylo vše.

Vlci se Samem zůstali ještě v okolí, jak řekli, tak to bylo jen pro jistotu a já jsem měl jít s upíry. Chovali se ke mně velmi mile a přátelsky, ale byla to jen maska, přes všechnu tu důvěru, kterou ke mně projevovali, jsem z nich zcela jasně cítil strach a obezřetnost. Nevěřili mi a byli připraveni se na mě ihned vrhnout, kdyby se ukázalo, že jsem je chtěl obelstít. To jsem však v úmyslu neměl, docela mě totiž začali zajímat, byly jiní než ti, které, jsem poznal, dokázali se ovládat a to bylo pro mě zásadní.

Běželi jsme lesem až k jejich domu, Jasper mi cestou vysvětlil, že tam bydlí už nějakou dobu, loví prý jen zvířata, proto mají také ty zlatavé oči, všiml jsem si toho už předtím, ale nenapadlo mě se ptát. Pokud se budu taky živit zvířecí krví,  tak mi mají oči taky změnit barvu na zlatavě karamelovou, to by bylo skvělé!

Říkal, že loví jen na svém území... Jeho rozlohu mi vysvětlí někdy jindy. Carliste, jejich vůdce... nebo, jak řekl, hlava rodiny, je doktor, pracuje v nemocnici. Nemůžu věřit, že by se dokázal natolik ovládat, aby to tam vydržel. Až se s ním setkám, tak se ho budu určitě muset zeptat, jak to tam dokáže vydržet. Pak tam byla ještě jeho žena Esme, rekonstruuje domy. No a zbytek rodiny jsou Rosalie s Emettem, Jasper a Alice, o té se zmínil jen krátce, nechtěl abych se o ni nějak víc zajímal a pak tu byl ještě Edward, to byl ten, který uměl číst myšlenky.

No skvělý, takže on bude vědět o všem, co si budu myslet, to abych si už předem připravil na co chci myslet. Hlavně nesmím myslet na nic z mého lidského života... hlavně ne na toho hajzla, co si říkal můj otec! Stále dokola jsem si opakoval, že na něj nechci myslet, ale bohužel, čím víc jsem na něj nechtěl myslet, tím víc mi ho to připomínalo.

Byly jsme téměř na místě. Jasper mě ještě upozornil, že tu bude možná v okolí cítit velice sladká vůně... vůně lidské krve, mám si na to dávat dobrý pozor, protože pokud byl se měl rozhodnout jít za tou vůní, tak skončím jako ti ostatní novorození.

Zastavili jsme se před domem, kde už stáli jako sochy tři upíři, dvě ženy a mladík. Sotva jsme dorazili, vrhla se jedna ze těch dvou žen Jasperovi kolem krku a zasypávala ho polibky, byla tak drobná, že bych ji téměř považoval za dítě. Ale co, je to upír a kdo ví kolik je všem těm tady kolem?

Chtěl jsem se představit nebo říct něco kloudného, ale nějak jsem nevěděl, co říct. Nadechl jsem se, ale jak se záhy ukázalo, tak to byla velká chyba, protože mě v tu ránu udeřila do nosu neskutečně lahodná vůně, jestli tohle byla ta lákavá vůně, o které mluvil Jasper, tak to se náramně spletl, tohle nebyla lákavá vůně, bylo to něco mnohem silnějšího a lákavějšího. Strnul jsem na místě a vší silou se snažil soustředit na to, abych nešel za tou vůní.

Vzpomněl jsem si na Jimiho a na to, co jsem si slíbil, chci se k němu přece vrátit, tak musím tohle překonat. Jestli nezvládnu tohle, tak už ho nebudu moct nikdy spatřit a to přece nechci!

„Vzpomíná na rodinu... bratr... Jimi... smrt... síla... nenávist...“

Zarazil jsem se, protože to, co jsem slyšel nebyla vyslovená slova, ale útržky myšlenek, ale čích myšlenek?

Podíval jsem se na toho mladíka přede mnou, propaloval mě pohledem, zkoumal mě... zevnitř. Sakra! Že mě to nenapadlo hned, to je ten Edward, ten co čte myšlenky! A já blbec myslím na brášku, i když jsem si extra stanovil, že na něj myslet nebudu.

Tak sakra vzpamatuj se a mysli na něco jinýho! Jak naschvál se mi zrovna do mysli vkradl obrázek mojí milované matky, jak si hrála s Jimim a se mnou venku na zahradě, rychle jsem tu vzpomínku zahnal ho nejzazšího kouta mysli. S další vzpomínkou už to bylo horší, byla to vzpomínka na její smrt, jak jsem jí viděl bezvládně ležet na zemi, byla to vzpomínka pomíchaná s jejími posledními slovy, které mi krátce před tím řekla: „Nedovolím, aby ti dál ubližoval.“ Pak už byl jen křik a její volání mého jména. Zatraceně! Proč musím myslet právě teď na tohle všechno! V duchu jsem sám sobě nadával.

Podíval jsem se na Edwarda, slabě se usmál. Tak jemu přijdu směšnej, nebo se vysmívá mým vzpomínkám? Jestli se směje tomu, co se mi stalo, tak...

„Promiň, je neslušné tě takhle prověřovat, když jsem se ti ani nepředstavil... jak už si uhodl jmenuji se Edward a toto je naše matka Esme.“

No nevím, co se tím mělo změnit!

Z Jasperovy náruče vykoukla ta malá upírka a zářivě se na mě usmála, vážně vypadala jak malé dítě.

„Edwarde?“ obrátil se k němu Jasper.

Jestli se zmíní o Jimim, tak ho vlastnoručně zabiju!

„Chce být vegetarián... jako my.“

Díval jsem se na něj jako vyoraná myš. Myslel jsem si, že něco řekne, ale on naštěstí mlčel, i když jsem si byl jist, že z mých myšlenek vyčetl úplně všechno. Střetl se s mým pohledem a slabě přikývl, takže to ví! A bude o tom mlčet? Nechci, aby se něco stalo Jimimu a proto nechci, aby o něm někdo věděl. Opět přikývl. Byl jsem mu za to bezmezně vděčný, protože bratříčkovo bezpečí je pro mě vším.

„Bude se ti u nás líbit, zařídím ti pokoj,“ radovala se Esme.

Já bych se také rád radoval, ale když jsem si uvědomil, že bych tu měl žít s nimi... v jednom domě... pod jednou střechou... s jejich potřebami a tužbami... v duchu jsem se otřásl nad tou představou.

Nevěděl jsem však jak nejlépe jim říct, že tu s nimi být nemůžu.

„Jak se jmenuješ?“ usmívala se na mě Esme.

„Gustav,“ vysoukal jsem ze sebe.

Jak jim jen řeknu, že s nimi nemůžu zůstat?

„Proč s námi nechceš zůstat?“ vyjekla na mě ta drobounká, pokud se nepletu, tak by to měla být Alice.

Jak může vědět, že s nimi nechci zůstat?

„Alice vidí do budoucnosti,“ vysvětlil Edward.

To je teda rodinka, jeden čte myšlenky, další zase vidí do budoucnosti. Ale i tak je to tu pro mě nemožné zůstat. Musím se nejdřív sám naučit odolávat lidské krvi.

V duchu jsem oslovil Edwarda a ukázal mu jak vnímám své okolí a hlavně jsem mu ukázal co se dělo, když jsem byl s novorozenými, jak jsem byl popoháněn vlastně jen jejich tužbami a sám jsem nevěděl co dělám. Uvědomil jsem si to až později, příliš pozdě.

„Poradíme ti a můžeme ti nabídnout finanční podporu, jestli budeš chtít... ale zůstávat tu s námi nemusíš,“ řekl Edward, čímž všechny kromě mě zaskočil.

„Je to kvůli jeho daru... nemůže být v blízkosti jiných upírů, vnímá jejich potřeby a tužby, jako by byly jeho vlastní. Touhu po krvi pak vnímá dvojnásob,“ vysvětlil ještě.

Potom mě propalovaly všechny ostatní nevěřícné, zkoumavé, soucitné a laskavé páry očí. Nikdy jsem moc neměl rád příliš velkou pozornost, a tak jsem se teď necítil moc dobře, měl jsem chuť zalézt někam do kouta a tam se schovat před světem.

 

shrnutí


« Předchozí díl Následující díl »

Autor: WereVampira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk za svitu luny - 17. kapitola - Němý rozhovor:

 1
1. Janča
10.04.2013 [16:31]

Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře