Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírovo květinářství - 6. kapitola

14.08.2013 (14:30) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1725×

Stála jsem na ulici a hleděla mu do tváře. Moje oči se rozzářily hned, jakmile jsem ho uviděla. Už tak dlouho jsme se neviděli. Byla to pro mne věčnost. Ale když jsem k němu  s nadšením vyběhla, vypadal jako by mu někdo právě lámal krk.

„Edwarde?" hlesla jsem. 
„Co jsi to udělala? Proč jsi to udělala, Gisabelle?" Mluvil nepřítomně a velice chladně.
„Myslíš tu ženu?" optala jsem se. Nic neřekl, jen se nadechl. Já se zmateně podívala napřed na mrtvá těla, která ležela naprosto nehybně a poté na Nessie. Vypadala pořád stejně. Stejně vyrovnaně. 
„Promiňte, pane...? Máte nějaké jméno nebo vám mám říkat prostě muž v černém s udiveným výrazem? Co se ti stalo? Vypadáš, jako kdybys spolknul deštník." Nessie začala mluvit a pomalu přišla až k nám. Stoupla si před Edwarda a tázavě si ho prohlížela. „Vyplivni ho!"
„Cože?" Edward vypadal opravdu ublíženě.
„Ten deštník! Vypadáš strašně," pronesla a usmála se. „To je tvůj..."
„Známý," špitla jsem na Nessie. „Párkrát jsme se potkali," dodala jsem, když se na mě podívala s jedním obočím vzhůru.
„Co jsi to provedla, Gisabelle?" Pořád bědoval a zaraženě mrkal očima.
„Co tím myslíš? Teď jsem přece jako ty. V čem je problém?" zeptala jsem se trochu vyděšeně. Myslela jsem, že pro něj je má proměna jen za dobře.
„To je přesně ten problém! Proč jsi jako já?" zeptal se a přitom zvýšil o něco hlas. „Jsi teď zrůda. Zabíjíš lidi a ještě se tomu směješ. Vysmíváš se smrti? Jsi ráda za jejich utrpení?"
„Ty jsi přece taky vrah!" vykřikla jsem nasupeně. „Zabíjíš a zabils víc lidí než já. Ne... my nejsme vrazi, jsme jen to, k čemu jsme byli stvořeni. Jsme upíři."
„Jistě, Gis!" zapojila se Ness. „Jsme přece stvoření noci a ty přece nikdy nebývají dobré. Máme jen hlad," pronesla a nadšeně nás obcházela dokolečka. „Konečně to začínáš chápat! Jsme přece jedineční!"
„Jsme odsouzení, ne jedineční. Myslel jsem, že to chápeš Gisabell. Minule jsi mluvila jinak." Edward už vypadal lépe. Už nevypadal, že se snaží vypočítat rovnici, ale pořád se na mě nepodíval.
„Už jsem to pochopila, Edwarde. Musíme nějak přežit. A možná jsme vrazi."
„Určitě jsme vrazi," skočila mi do řeči Nessie.
„I kdybychom byli. Co na tom záleží? I mezi lidmi jsou vrahové." (Gisabelle)
„A co bude dál, Gisabelle? Budeš zabíjet a dál? Nakonec to bude to jediné, čemu dokážeš věnovat pozornost. Nic jiného tě nebude bavit? Tys nechtěla žít? Proč ses k čertu nechala proměnit?" 

Edward měl možná pravdu, ale já si nechci nechat zkazit své znovuzrození. Jsem upír a začínám znovu, i když mám zakrvácené ruce, i když jsem někoho zabila. Upíři nejsou vrazi, jsou to prostě upíři. Je jedno kolik lidí zabijete. Mezi upíry přece nemohou platit stejné zákony, jako mezi lidmi. Všichni upíři musí jednou ochutnat lidskou krev.

„Nejspíš si myslíš, že jsem vyhledávala upíry po celém Londýně, abych byla jako ty. Ale já jsem neměla jinou možnost. Nessie mi pomohla, vysvobodila mě. Kdyby mi nepomohla, zemřela bych. A já raději zabiju nějakou pouliční kurvu, než abych umřela jen proto, že mě přestalo bavit být někým, kým nejsem."

Po tomhle mém výlevu zlosti vypadal Edward trochu víc chápavě. 

„Chápu, pokud nebyla jiná možnost, jak si zachránit život, tak to chápu. Ale nemusíš zabíjet lidi." 
„A koho mám zabíjet? Upíry?!" odfrkla jsem.
„Zvířata. Odjeď se mnou pryč z Londýna. Půjdeme k mé rodině do Ameriky a budeme se živit zvířaty," pronesl nadějně a zadíval se mi přímo do očí. Něco na té nabídce bylo, ale spokojím se jen s krví zvířat?
„Jak chutná zvířecí krev oproti lidské? Když je tak skvělá, proč jsi teda tady a ne u své rodiny?"
„Je to krev. Poslouží stejně jako lidská. Pokud jde o mou rodinu, situace byla složitá, ale ty ji teď můžeš změnit. Potom ti všechno vysvětlím." 
„Prosím tě, Gis, krev zvířat se nedá srovnat s lidskou. Chutná jako voda oproti vínu. Je to směšné," uchechtla se Ness.
Podívala jsem se napřed na ni. „Ale mně nejde o krev. Jde mi o něj." Vypadala naštvaně, ale co zmůže. Potom jsem pohlédla na Edwarda. „Nejspíš to chci vyzkoušet. Krev jako krev. Já jsem stejně pila většinou jen vodu."
„Tak kdy vyrazíme?" zeptal se s úsměvem na rtech a já se jen usmála a šeptla: „Hned?"
„Počkejte, hrdličky! Gissie nemůže jen tak odejít, my máme mezi sebou spojení," řekla a ukázala svou pořezanou dlaň. Jakmile to udělala,  začala mě ruka štiplavě pálit.
  

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírovo květinářství - 6. kapitola: