Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR - Úvod a 1.kapitola

14.10.2009 (09:30) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2636×

1.Kapitola & Úvod

NO SUPER

Uh . Škola. Den jako jiný. Teda ne. Dnes mají nastoupit nový studenti. Uprostřed školního roku. Přestěhovali se do Nymburka. Docela se divím. Kdo by se stěhoval do takového zapadákova jménem Nymburk. Sluníčko tu vykouklo tak maximálně v létě, když jsou prázdniny. Ne tak teď trošičku kecám. Slunko tu vykoukne i mimo léto, ale žádná sláva. No jo holt Česká republika. Hlavně Nymburk. Nejdeštivější město v celé ČR s počtem obyvatel kolem 7 000. Na druhém místě by se mohly usadit Poděbrady.

Oh, promiňte ještě jsem se nepředstavila. Jmenuji se Ashley Nováková. Ano. Žiji v ČR, ale Češka nejsem. Má mamka Diana se znovu vdala a za Čecha. Zamilovali se do sebe v Londýně. Tenkrát mi bylo 14. Marek (můj otčím) do nás tenkrát nechtěně v razil autem, když jsme stáli na červenou. Mamka vylítla z auta a začala na něho křičet, neboť naše auto jsme právě vyzvedli ze servisu. A týden na to jí požádal o ruku. Scéna jak z blbého filmu.

No a teď je  mi 17let a 18 mám na krku. Momentálně chodím na střední školu do Poděbrad. Říkáme jí Knedlíkárna. Na Knedlíkárně je spousta oborů (kuchař, pekař, číšník, kuchař-číšník a cukrář) já jsem si vybrala obor číšník/číšnice. Chodím do druhého ročníku. A díky bohu zatím nepropadám. Uvidíme na konci roku. Jsem průměrná studentka. Teda až na matematiku. Ta mi bohužel nejde. Vzato český jazyk jo. Je to divné, když jste se narodily jinde a čeština vám jde jedna báseň. Je to hlavně díky mému otčimovi. Jsem mu velice vděčná.

Ale zpět k dnešku. Jdu z poděbradského nádraží. Mrknu na hodiny mám ještě pár minut. Zvolním krok a zapálím si cigaretu. Dokouřím a típnu. A jdu už kolem školy zatočím za roh směr-vchod šatna. Najednou jsem se zastavila. Vidím asi polovinu naší školy venku na parkovišti před školou. Ihned zahlédnu i mou jedinou kamarádku, spolužačku Katy. Vlastně se jmenuje Katka, ale přidělila jsem ji tuto přezdívku neboť zbožňovala zpěvačku Katy Perry. Vykročím za ní.

„Ahoj Katy,“pozdravím a obejmu ji.

„Čauky Ash“.

„Co se děje? Ředitelce zase objeli auto klíčkem?“

„Ne,“ zasmála se a pak když viděla můj nechápavý výraz  povzdechla si a pokračovala.

„Nový studenti“ a ukázala na stříbrně auto značky volvo. Tak takové auto tu nikdo nemá. Spíš tu jsou starší typy, ale vedle toho volva si můžou připadat jako staré plechovky.

„Wau“. Jiné slovo mě v tu chvíli nenapadlo.

„Jo,“ odpověděla Katy.

„Počkej až uvidíš ty studenty. To ti to wau stačit nebude“.

„Katy, ty si je už viděla?“ Divila jsem se, protože vždy přijede tak dvě minuty přede mnou.

„Hm jasně že jo. Viděla jsem jak šli do ředitelny a pak si šli sednout zpátky do auta.“

„Katy jak dloho už si tady?“ nedalo mi to musela jsem se zeptat.

„No asi už hodinu“ a zachechtala se. A udělala ten nevinný kukuč. Věděla jsem, že něco tají.

„Tak to vybal co víš?“ nedalo mi to sice nejsem moc společenská, ale něco málo bych o nich chtěla slyšet.

„Fajn. Vím že jejich rodiče nejsou jejich rodiče. Jsou adoptovaní. Jejich táta je lékař v Nymburce přesněji na chýře a matka se věnuje restaurování domů.“

„Je jich pět.“pokračovala

„Alice, Rosalie, Jasper, Emmet a Edward. A příjmením se jmenují Cullenovi.“ Vykulila jsem oči.

„Jo, jo, taky nejsou z ČR, ale česky umějí prý výborně.“

„A víš  na jaký obor budou chodit? A do kterých ročníku nastupují?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Nebuď zvědavá budeš brzo stará“ a vyplázla na mě jazyk. Protočila jsem oči.

„Fajn vzdávám se řeknu ti to,“ stejně by to dlouho nevydržela na to jí dobře znám.

„Slyšela jsem, že dva kluci a jedna dívka jdou do třetího a zbytek do druhého ročníku.“ Nadzvedla jsem oboči a čekala až z ní vypadne to nejdůležitější.

„A hádej! Kam myslíš, že  budou všichni chodit? Na jaký obor?“

„Že by na ten samý jako my?“ Dělala jsem blbou ale věděla jsem, že je to pravda.

Super pomyslela jsem si půjdou k nám do třídy a jediná dvě místa jsou volné vedle mě a vedle Nikolase.

„Podívej už vystupují,“ pošeptala mi Katy a já se zamířila na stříbrné volvo.

Ze zadní části auta vystupovali tři. První byla dlouhovlasá blondýna dívka, která by se mohla živit modelkou. Druhý byl velmi veliký kluk. Vypadal spíš jako hromotluk. No Halk by byl lepší přirovnání, měl krátké černé vlasy. S úsměvem se díval na tu blonďatou krásku. Za ním vystoupil další chlapec. Byl vysoký, měl vlasy v barvě špinavého blonďáka. A měl zajímavý účes vypadal jako lví hříva. Když jsem mu pohlédla do obličeje, vypadal jako by ho něco bolelo. Ne to se mi jen asi zdálo. Teď se tváří zase normálně. Asi už mám fakt vidiny. Vzhlédnu a uvidím jak vystupují poslední dva.

Dívka vystoupila ze strany spolujezdce. Smála se. Najednou její zrak mířil na mě. Cože na mě? Otočím se jestli za mnou někdo nestojí. Hm… Nikdo. Otočila jsem se zpátky. Stále svůj zrak upírala na mě. Blbost. Zatřepu nevěřícně hlavou a dívka už mě nepozorovala.

„Kruci.“ Zašeptala jsem si pro sebe. Je vážně čas na návštěvu u optika. Pak už jen  vystoupil ten poslední. Stoupla jsem si na špičky, abych viděla lépe. Najednou do mě strčila Katy. Málem jsem spadla na zem, naštěstí jsem se udržela nohou.

„Co?!?“ zeptala jsem se naježeně.

„Nezírej! Nevíš, že se to nesluší!“ a pak na mě vyplázla jazyk.

„Good vtip!“ a vrátila jsem svůj pohled k tomu klukovi. Když jsem ho uviděla ohromeně  mi spadla čelist. Nevypadal obyčejně. Vypadal jako bůh. Ne. Spíš jako anděl bez křídel. Na moment se zastavil. Pak se podíval na mě. NA MĚ!  Okamžitě jsem svůj zrak obrátila jinam a z nějakého důvodu jsem se začala červenat. Do háje! Okřiknu se v duchu. Z jakého důvodu se červenám?

Přistihla jsem se jak zírám do blba. Nadechla jsem se a pokračovala do školy. První hodinu máme STO (stolničení).

„Super máme toho úžasného učitele,“ zamumlám si pro sebe sarkasticky. Vešla jsem do třídy a kráčela rovnou ke své lavici. Seděla jsem úplně vzadu v řadě u dveří. Bohužel vedle mě je volné místo. Ach jo konec samoty. Možná je to divné, ale jsem samotářka. Sice mám jedinou kamarádku, myslím tím samozřejmě Katy. Je hodná, hlavně upřímná. Lepší kámošku jsem si nemohla přát. Katy je cool. Nejraději s ní jezdím na nákupy. Nemám sice moc extra peněz na rozdávání, ale jednou za měsíc to stačí. Dostáváme ve škole za praxi, ale přivydělávám si i v jednom nymburském baru.

Nenosím tak cool věci jak Katy. Jen obyčejné džíny, triko a mikinu. Jsem obyčejná dívka z davu s postavou štíhlou, vlasy mám pod lopatky. Tenhle rok jsem si je obarvila na červenou a podbarvila jsem si je černou. Mé oči mají barvu hnědou. Jo a měřím 165 cm. Jsem ze třídy nejmenší. Jak říkám jsem obyčejná dívka z davu. Z přemýšlení mě vytrhl zvonek, který oznamoval začátek první hodiny.

Vešel učitel Motica. Postarší, vysoký, nebručivý muž. A vedl za sebou dva nové studenty, kteří mají nastoupit k nám do třídy.

„Dobrý den třído, posaďte se.“

„Dnes tu máme dva nové studenty. Co kdyby jste se nám představily “ a zářivě se usmál na tu elfí dívku.

„Ahoj, jsem Alice Cullenová. Naše rodina se přestěhovala z L. Angeles." Učitel chtěl  pobídnout jejího bratra, aby pokračoval, ale…

„A také ráda nakupuji“ rozšířila svůj úsměv. Její bratr protočil panenky a začal se také představovat.

„Ahoj, jsem Edward Cullen. Jak se má sestra zmínila přistěhovali jsme se z Los Angeles.“ Divila jsem se, přistěhovali se z L. Angeles. Je tam slunečno a oni jsou tak bledí a nádherní…

A pak se jen usmál. Pár holek hlasitě vzdychlo. I má kamarádka, která sedí ve druhé lavici u okna. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Jak se mohou takhle rozplývat. Jsou úžasní uznávám. Ale tohle to zírání jim musí vadit.

„Tak se posaďte my vás tu neukousneme“  ozval se učitel a opět se zasmál směrem k Alici.

„Tak slečno Cullenová vy se běže posadit vedle pana Ečra a vy pane Cullene vedle slečny Novákové. Jak se blížil k místu kde jsem seděla srdce  mi nebezpečně tlouklo. Už jsem myslela, že my vyskočí z hrudníku.

„Ahoj, mohu?“ je zdvořilí na svůj věk. Jako by měl jinou možnost. Když jinde už není místo.

„Čau, jistě“ odpovím mu s úsměvem a pohlédnu na něj. Ale to jsem neměla dělat. Srdce mi opět začalo být o závod. Měla jsem pocit, že to mohl i slyšet v momentě kdy se mi srdce zbláznilo tak se usmál. Sakra. Musím přestat číst ty  sci-fi horory už z toho šílím. To není možný.

Pak jsem si uvědomila, že jsem se ani nepředstavila. Tak jsem se to rozhodla napravit.  Otočila jsem se na něj.

„Jsem Ashley, kdyby si chtěl pomoct s učením není problém. Mohu ti i půjčit sešity, abys věděl jak na tom tady v tomhle ústavu jsme“. Úplně jsem se divila jak jsem ze sebe dostala tak dlouhou větu. V jeho přítomnosti se dalo ztěžka mluvit plynule, ale přemohla jsem se. Zase se usmál. No asi už mám vidiny. Zase. Pro teď se uchechtl. Pak mi odpověděl.

„Jistě ty sešity by mi rozhodně pomohli.“ Super. Krev se mi opět nahrnula do tváře. Zajímalo by mě proč?

Učitel zrovna něco mlel o nějakém snídaňovém jídelníčku. Fakt supr-čupr zábava.

„A rád jsem tě poznal Ash“. Usmál se a zadíval se mi do očí.  Opětovala jsem mu pohled. Chyba. To jsem neměla. Můj pohled se zaměřil na jeho oči. Nebyly zelené, modré nebo hnědé. Byly  jako tekuté zlato s nádechem medové barvy. Byly tak fascinující. Když jsem si uvědomila, že na něj civím s otevřenou pusou. Ústa jsem rychle zaklapla a svůj pohled upřela na lavici. Své vlasy jsem shrnula z ucha a spustila je mezi nás jako stěnu, aby neviděl můj růženec.

Zvonek. Má záchrana.  Ze třídy jsem doslova vylítla. Můj směr byly dívčí záchody. Stála jsem tam jako přimrznutá a v mé hlavě se vedla diskuze co se to semnou děje. Došla jsem k závěru, že se mi líbí. Tohle je asi poprvé. Mě se nikdy nelíbily kluci z mé třídy. I z jiných mě nezajímaly. Bylo to asi proto, že nebyly zralí. Tím  myslím hlavně tu duševní zralost. Stále jak malý. Zvonek. Trhla jsem sebou, jak jsem se lekla. To už těch pět minut uplynulo? Takže můj závěr. Edward Cullen se mi líbí. Dnes jsem ho viděla poprvé. Super. Teď mě z toho bolí hlava. Stejně asi už má přítelkyni. Proč mě to vůbec zajímá. Líbí se mi nic víc.

„Zvonilo,“ řekla jsem si pro sebe. A upalovala jsem do třídy. Poraženě vcházím a mířím si to zpátky do lavice. Máme druhou hodinu TEC (technologie). Sedla jsem si. Najednou se ozval.

„ Ash, jsi v pořádku? Jsi nějaká bledá.“ Ptal se až příliš ustaraně.

„ To nic. Jen mě bolí hlava“.

„Chceš prášek?“ ozvala se Alice, ale už vytahovala krabičku. Úplně jsem  na ní zapomněla.

„Hm, jestli by ti to nevadilo vzala bych si jeden.“

„Jistě že ne. Od toho to nosím sebou“ a zářivě se na mě usmála. Obzvlášť když mi podávala prášek. Oba jsou tak milý. Chovají se ke mně jako bych byla jejich nejlepší kamarádka to se hlavně potvrdilo v dalších hodinách.

A hlavně o hodině volna kdy byl čas na oběd. Ale já jsem hlad neměla a oni očividně taky ne. Poznala jsem jejich sourozence. Emmet byl super moc jsem se sním nasmála. Až mě z toho bolely břišní svaly. Pak i Rosalie nejdříve byla podle mě nepřátelská, ale pak se uvolnila a bavili jsme se spolu o všem možném. Od módy k mým oblíbeným skupinám a herečkám. Akorát Jasper se zdál odtažitý. Ale řekla jsem si, že je nejspíš plachý.

A také jsem se dozvěděla, že spolu někteří chodí. Ano skutečně chodí jako pár. Alice s Japerem a Emmet s Rosalii. Bylo to divné, ale je to jejich věc. Nebudu je kvůli tomu odsuzovat. Také jsem se dozvěděla, že Edward hraje na klavír a i někdy skládá sám. A je mu 18let. Och ten se, ale má. Má už řidičák. Já jen musím počkat do června a pak  budu pirátka silnic.

Když jsme končily školu ani se mi domů nechtělo. Domů jsem se dostala kolem čtvrtýé hodiny. Měla jsem zvláštní pocit. Byla jsem šťasná. Nejvíce bylo zvláštní Cullenovi se s nikým jiným než semnou nebavily. Velice divné.

Katy byla kvůli tomu naštvaná. Oni se nechtěli bavit ani sní. No napíšu jí omluvnou smsku doufám, že mi odpustí i když není co.

                                                     ≈>

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR - Úvod a 1.kapitola: