Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 9.kapitola

04.11.2009 (21:15) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1462×

9.kapitola     SMS

POHLED EDWARDA

Ashley jsem vedl na své oblíbené místo. Malá louka s potokem uprostřed. Celá louka byla poseta květinami všeho druhu. Ash si chtěla promluvit. Stáli jsme v lese. Vzal jsem ji jemně za loket a vedl jí na louku. Doufal jsem, že se jí bude líbit. Podíval jsem se na svou lásku. Nic neříkala, chtěl jsem si přečíst na co myslí. Nic. Tohle mě neuvěřitelně frustrovalo.

Nedalo mi to. „Povíš mi, na co myslíš?“

„Myslím na to Edwarde, čím začít. Chtěla bych toho hodně vědět o tvé rodině.“

„Dobře, povím ti vše. Než ti to řeknu, nejdříve ti něco ukážu. Emmet chtěl mít tu čest, ale je ve škole.“ Nad tím jsem se musel zasmát. Emm už plánoval, jak to udělat. Chtěl jí nechat v lese a až by slunce vykouklo z pod mraků, by na ní skočil. A já jsem nechtěl, aby utekla. Což možná i udělá. Už se to stalo jednou. Nechci něco takového opakovat. Jenže jsem tehdy udělal chybu.

Zastavili jsme uprostřed louky.

„Pa-á-ni.“ Ash se tu líbilo. To mi udělalo velkou radost.

Nechal jsem jí tam stát. A sám jsem šel o kousek dál. Podle Alice by slunce mělo každou chvíli vykouknout. Také se tak stalo. Během chvíle jsem měl košili dole. Moje láska na mě jen zírala. Paprsky slunce dopadli pár kroků ode mě. Zavřel jsem oči a vešel do paprsků. Cítil jsem slabé teplo. A slyšel Ashleyno srdce. Ten rytmus bych poznal na míli daleko. Pak jsem z ničeho nic uslyšel její myšlenky. 

„Ou, je jak diamant. Nebo spíš milión diamantů pohromadě.“ Mé rty se roztáhly do úsměvu. Nebojí se. A myslí si, že jsem krásný. Jen kdyby to nebyla kůže zabijáka, možná bych si to také myslel. Na své tváři jsem ucítil větší teplo, než paprsky slunce. Byla to Ashley. Otevřel jsem oči. Stála u mě a hladila mě po celém těle. Slunce zahalily mraky. Poprvé jsem Ash pohlédl do očí. A ulevilo se mi, že tam není strach.  Vzal jsem jí za ruku a vedl jí k potůčku. Kousek od něho jsem si sednul do trávy. Naznačil jsem jí, aby udělala totéž.

Nemohl jsem, už opět číst její myšlenky. „Tak co chceš vědět?“

  „Všechno. A když říkám všechno tak všechno.“ Řekla to trochu výhružně. Jako by mi mohla něco udělat.

„Fajn, ale řeknu ti to ve zkratce.“ Odpověděl jsem jí a začal vyprávět. Řekl jsem ji všechny naše příběhy. I o našich darech. No koho by zjištění, že váš přítel vám čte celou dobu myšlenky není pěkná. Ujistil jsem ji, že její mysl je pro mě momentálně záhadou. Když jsem skončil s vypravováním byla už tma. Po chvíli se ozval Ashleyn žaludek. Chvílemi zapomínám, že je člověk. Začal jsem se zvedat.

„Pojedeš semnou domů?“ S nadějí jsem doufal, že ano. Chyběla mi.

„Dobře, ale v hotelu mám ještě věci.“

„Stavíme se pro ně cestou.“ Zvednul jsem ze země košili a oblékl. Ash se nesouhlasně tvářila. Neubránil jsem se úsměvu. Chtěl jsem ji mít už doma. A ne jen já, ale všichni. Cesta lidskou rychlostí k autu by trvala dlouho.

Přistoupil jsem k ní. „Naskoč, bude to rychlejší.“ Ash se na mě dívala, jak na blázna. Po chvilce mého upřeného pohledu tak udělala. Jen co se usadila, jsem se rozběhl. Neuběhla ani minuta. Zastavil jsem u místa spolujezdce. Čekal jsem, až seskočí. Nic. Měla svůj obličej schovaný v mých zádech.

„V pohodě Ash?“ Zeptal jsem se a pomáhal jsem jí dolů.

 „Ne, víš mě se děla špatně i na blbém kolotoči.“ Ušklíbl jsem se. Všimla si toho.

„To není vtipný.“

„Jak pro koho. No, neboj se, příště to bude lepší.“

„Příště?“ Tohle znělo vyděšeně. Jenže jak to řekla, jsem vybuchnul smíchy. Dívala se na mě naštvaně. Věděl jsem, jak mi odpustí. Přitiskl jsem své rty na její. Byl jsem opatrný. Ona mi to, ale ztěžovala. Zamotala své ruce do mých vlasu a přitiskla se na mě. Touha po ní mě přemáhala a má sebekontrola byla skoro v trapu. Přitiskl jsem si jí blíž k sobě. Ač nerad musel jsem se odtáhnout.

Dýchal jsem zrychleně. Divné, když nepotřebuji dýchat. Ash na tom byla stejně. Její srdce divoce tlouklo. Otevřel jsem dveře auta a ona nastoupila. Svou rychlostí, už jsem seděl za volantem. Řítil jsem se do města Nymburk. Zastavil jsem u hotelu a počkal na ní. Za chvíli už vycházela. S někým telefonovala. Když nastupovala, hovor utnula.

„S kým si mluvila?“ Tohle to mě opravdu zajímalo. Nevěděl jsem o žádných kamarádech. Možná tak s Katy, ale ti už se spolu nekamarádí.

„Se Samuelem.“ Zněla její odpověď.

Zeptal jsem se lhostejným tónem. „Kdo je Samuel?“ Přitom jsem hypnotizoval silnici.               

„Kamarád. Potkala jsem ho, když jsem se šla jednou projít na Ostrov.“

„Aha.“  Pohlédl jsem na ní. Tvářila se starostlivě. „Ještě něco?“

„No… pozval mě do kina. Já řekla, že půjdu.“Přitom na mě ani nepohlédla. Ovšem zůstával jsem v klidu.

„Kdy?“

„Zítra v osm. Doufám, že ti to nevadí. Můžu mu ještě zavolat a odvolat to.“

„Ne, Ash, jsem rád, že jdeš s kamarádem ven.“  Zdůraznil jsem s kamarádem. Zřejmě si toho všimla. Nestačila, však nic říct. Zastavoval jsem v naší garáži.

„Všichni se na tebe moc těší.“ Opět jsem jí otevřel dveře auta. Chytnul jí okolo pasu, letmo políbil a vedl jí do domu.  

  Vešli jsme do obýváku, Ash se okamžitě rozběhla k Esme a Carlislovi. Zachytil jsem Ashleynu myšlenku. „Upíří, nebo ne. Je mi to jedno. Mám je moc ráda.“ Myšlenky rodiny byly v celku stejné. Byly rádi, že mají Ashley zpátky. Emmet nezklamal, chytnul ji a házel s ní do vzduchu. Začala mírně zelenat. Musel jsem zakročit. Zavrčel jsem na něho. Se smíchem mi ji hodil. Chytnul jsem jí do své náruče. Svou tvář schovala do mé hrudi.

„Hej brácha, vypadá jako, když každou chvíli hodí šavly!“ Řekl Emm a propukl v hlasitý smích. Rose mu hned vlepila pohlavek. V ten okamžik ho smích přešel.

Sedli jsme si všichni do obývacího pokoje. Carlisle se Ash ptal, jestli nemá další otázky. Po půl hodině se navečeřela. Šla se osprchovat. Rozhodl jsem se, na ní počkat u ní v pokoji. V koupelně byla víc jak pětadvacet minut. Chtěl jsem se jít za ní podívat, už jsem se zvedal. Ash zapípal mobil, přišla ji sms. Nedalo mi to, podíval jsem se na displej. Psal jí Samuel. Můj zrak pak zamířil na hodiny. Bylo půl dvanácté. Co po ní chce v tuhle hodinu.

Neměl jsem to dělat, ale udělal. Přečetl jsem si jí.

TAK CO KRÁSKO, JAK SE MÁS? SI UŽ U NĚHO?

PUSTÍ TĚ TVŮJ STAREJ DO TOHO KINA?

OZVI SE CO NEJDŘÍVE.

PS: SPI SLADCE. POSÍLÁM PUSU

 SAMUEL

Projela mnou neznáma emoce. Zaťal jsem pěsti. Ozvalo se křupnutí. Kouknul jsem do své pravé ruky. Ashleyn mobil byl na kusy. „Sakra!“ Zaklel jsem. Ash vycházela zrovna z koupelny. Překvapeně na mě zírala. Ashleyn pohled zaujal její rozdrcený mobil v mé ruce.

„Edwade, proboha co ti ten chudák udělal?“ Tak teď mě poprvé v mé existenci nenapadá žádná výmluva. Vzala si ode mě tu hromádku šrotů. A přehrabovala se v ní.

„Ani simka nezůstala celá. Měl mi napsat Samuel, jestli kino platí.“ Při vyslovení jeho jména opět to mnou projelo.  Alice ke mně poslala myšlenku.

„Edwarde, bráško, nemusíš žárlit. Miluje tě.“   Tak tohle byla ta emoce? Žárlivost.

 „Edwarde, stále čekám na vysvětlení.“ Ozvala se Ash.

„ Nevím co ti říct Ash.“

„Ale já vím. Co třeba pravdu?“ Ona chce pravdu. Bude se na mě zlobit. Lezl jsem jí do soukromí.

„Přečetl jsem si sms od Samuela.“ Svůj pohled jsem zaměřil do země.

„Co psal?“

„Jestli to kino platí.“

„ Fajn. Pučíš mi tvůj mobil, abych mu mohla odepsat?“ Ptala se mě klidně. Nezlobila se na mě. To bylo divné. Z kapsy jsem vytáhl mobilní telefon a podával jsem jí ho.

Uběhlo pět minut. A pípala doručenka. Natahoval jsem se pro své malé stříbrné véčko.  Udělala to, co jsem nečekal. Véčko zlomila na dvě půlky. Hodila je na zem a začala po nich dupat.  Koukal jsem na ní vyjeveně. S rukou stále v natažené pozici. Neměl jsem slov.

Ona na mě pohlédla. Byla hodně rozčílená. „Dobrou.“ V pálila mi do obličeje. Otočila se na patě a skočila do postele. Ze zdola se ozval výbuch smíchu. Emm, Jazz a Alice se smáli. Taky mě mohla varovat.

Sebral jsem kusy telefonů a vyhodil je do koše. Vykročil jsem směrem ke dveřím. Ještě jednou jsem pohlédl na svou lásku. Byla hodně utahaná. Ihned usnula. Upíří rychlostí jsem vyrazil ke svému autu. Nastartoval jsem a vyjel směr Kolín. Měli by tam být nonstop obchody.  

Měl jsem štěstí. Koupil jsem dvě nejnovější véčka. Možná si Ash tím neudobřím, ale aspoň se jí dovolám. Jen co čekat zítra večer. Možná bych mohl, nenápadně v klouznou do kina. 

„Já ji nechci šmírovat. Jen se chci ujistit, jestli bude v pořádku. Až se ujistím, půjdu hned pryč.“ Zamumlal jsem si pro sebe. A doufal jsem, že to dodržím.

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 9.kapitola: