Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 5.kapitola

24.10.2009 (12:30) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1447×

5.kapitola    VÍKEND

V noci se mi opět zdály ty dva sny. Už nevím co si o tom myslet. Jak Edward  slíbil zase přišly. Ed, Jazz a i Emmet ten tentokrát   představte si dveřmi. Myslela jsem, že se budeme nudit, ale to jsem se spletla. Nevšimla jsem si Emmetova velkého batohu. Vytáhnul z něho dostihy. Jo, velká sranda Emm prohrál šestkrát a hodně se u toho vztekal. Někdy mi připadá jak přerostlé dítě.

Dnes už je pátek. Na tento den jsem se asi nejvíce těšila. Dnes už zůstávám přes noc u Cullenů. Nejdříve rodiče byly proti, ale jak Edward řekl, jeho máma zavolala a bylo po problému. Alice volala, ať počkám před panelákem v sedm hodin večer.

Bylo za deset sedm. Batoh jsem si hodila na záda a belhala jsem se po schodech dolů. Jen co jsem byla dole už se ulicí řítilo stříbrné volvo. Zastavilo a řidič vystoupil a šel ke mně. Byl to Edward. Ale co tady dělá? Měl jet kempovat.

„Ahoj,“ pozdravím udiveně.

„Ahoj Ash, mohu ti pomoct.“ A napřahoval ruku pro batoh.

„Jasně,“ a podala jsem mu ho.

Pomohl mi do auta. Za chvíli už startoval. Vyráželi jsme, směr jeho domov. Jsem už vážně zvědavá. Nikdy jsem se jich na jejich bydlení neptala. Věděla jsem jen, že bydlí kousek za Nymburkem. Zrovna jsme z Nymburka vyjížděli cestou na západ. Z okýnka jsem viděla jen tmu. Nedalo mi to a musela jsem se na to Edwarda zeptat.

„Edwarde, já víš ne… že bych byla nerada, když si pro mě přijel, ale co tady děláš?“

„Vezu tě k nám.“ Rázem mi odpoví.

„Takhle to nemyslím. Měl si jeď kempovat nebo ne?“

„Jo to máš pravdu. Jenže se tu vyskytl malý problém.“

„Jaký problém?“ Okamžitě na něho vyhrknu.

„No, dejme tomu… prostě mě tu nechali. Nechtělo se jim na mě čekat. Mistr mě nepustil dříve.“ Vyklopil to na mě skoro rozčíleně. No aspoň plus pro mě uvidím ho.

„Ale nemusíš se bát,“ pokračoval. „Já budu celou dobu u sebe v pokoji, abych vás nerušil.“Jen jsem smutně přikývla. Tahle část se mi rozhodně příčila. Edward začal zpomalovat a já uviděla ten nádherný dům. Ani jsem si nevšimla otevřených dveří auta. Slyšela jsem jen smích.

„Budeš chtít vystoupit nebo tu i přespíš?“ Ptal se mě se smíchem. Asi jsem  musela mít úžasný výraz. Přesněji idiota, která nikdy neviděl dům.

„Ha ha Edi, promiň jen jsem se musela pořádně podívat, ten dům je tak fantastický.“ Pohodila jsem rukama a ztratila jsem rovnováhu. Naštěstí Edward byl v pohotovosti a tak mě chytil. Pak mě vzal do své náruče a nesl mě do domu.

Vešli jsme a mě spadla čelist. Jestli z venku byl fantastický tak uvnitř byl fantastičtější. A to jsme jen v předsíni. Podepřel mě a vkročili jsme do obývacího pokoje. Byl obrovský. Asi tak velký jako náš celý byt. Když jsem pohlédla doprava viděla jsem obrovský křídlový klavír. Vše bylo barevně sladěné. Celý dům byl. zdáse ve světlích barvách.  Vpravo schodiště do dalšího patra. A další dveře. Celá protější severní strana byla prosklená.Bylo to úžasné. Pak ve předu byla obrovská plazmová televize a před ní veliký gauč kde seděli Rose, Alice a nejspíše Edwardova máma Esme. Když jsem na ně pohlédla vstali.

„Dobrý den paní Cullenová, máte překrásný dům.“ A podávala jsem jí ruku, ale ona mě rovnou k sobě přitiskla a začala mě objímat.

„Děkuji ti Ashley, dalo to práci. A neoslovuj mě paní Cullenová. Cítím se pak hodně staře. Jsem Esme.“

„Jistě Esme,“ bylo to divné, ale proč ne.  Když mě o to sama požádala.

Pak ke mně přitančila Alice a uvítala mě. Stejně jako Rose.

„Pojď Ash, se podívat kde budeš spát. Bude se ti to určitě moc líbit.“ Ale musela mít hodně trpělivosti, než jsem vyskákala schody. Edward se mezitím někam vypařil. Pak jsem byla už nahoře tak mě Alice podepřela a vedla mě do tmavě modrých dveřích. Vešli jsme a ztuhla jsem. Pokoj byl vymalován bíle. Přední stěna byla také prosklená. To bude asi takhle po celém domě. V pokoji dominovala obrovská postel. Povlečení, polštáře, potah madrací byla v jedné barvě. Žluté. Ne počkat, že  by měla barvu tekutého zlata. Přesně barvu Edwardových očí. K tomu malý koberec také ve zlaté barvě. Stůl s lampičkou. Komoda a ve zdi byla malá plazmová televize naproti posteli. A pak dvoje další dveře.

„Líbí? Povlečení jsem ti vybírala já. Ještě ti ukážu tvojí šatnu, něco jsem ti koupila.“ Takže povlečení vybírala Alice. Je to jen náhoda, že vybrala zrovna zlatou barvu?

„ Ashley,“ a Alice otevřela dveře za, kterými se ukrývala šatna. Byla asi tak z poloviny velká jak ten pokoj.

„Tak co říkáš. Můžeš si kdykoliv vzít co budeš chtít a nechat si to. No a když si to nevezmeš tak ti to nechám dovést k tobě domů.“ Oči mi málem vypadli z důlku. Podívala jsem se na vážně narvanou šatnu.

„Alice tohle vše,“ mávnu rukou k směrem ke skříním. „ Je pro mě?“ Vyděšeně na ní skoro křiknu. Až budu moc asi pár věcí vrátím.

„Jo a ani nemysli, že to vrátíš. Stejně tam nejsou cedulky.“ A vrhla na mě jeden pohled, který vyjadřoval zkusíš to a schytáš to.

„Dobře Alice, ale nemůžeš za mě přece utrácet takový peníze.“ Sice je hodná, ale přece nemůže za mě utrácet peníze, i když jich sama moc nemám. Protočila oči.

„Ale no tak Ash, víš je nuda nakupovat v malém množství a ty semnou navíc nemůžeš. Nohu máš v ortéze.“ Řekla smutně a ukázala na můj pravý kotník.

„Neboj se Alice, až budu moct bude to první co uděláme. Vyrazíme na nákupy. Bereš?“ Oči se jí rozzářili radostí. Docela jsem se taky těšila. Alice bude náhrada za Katy. Ale o hodně lepší. Je to jako bychom se znaly celé roky. Vlastně je jako má sestra.

„A Ash, ty druhé dveře jsou koupelna. Tam jsem ti dala tvé pyžamo a tvojí hygienickou taštičku. Doufám… nevadí ti, že jsem ti už vybalila viď. Chtěla jsem ti ušetřit práci.“

„Si hodná Alice, a nevadí mi to.“ Jak by mi to asi mohlo vadit. A kdyby jo. Na Alice se nemůžete dlouho zlobit.Do pokoje vešla Esme.

„Tak  co líbí se ti to? Myslely jsme, že jednoduché se ti bude líbit.“

„Ano je to vážně pěkné Esme,“ věnovala jsem ji převeliký úsměv.

„A nemáte holky hlad?“ Jako na zavolanou mi zakručí v břichu.

„Tohle budu brát jako souhlas. Máš ráda maďarský guláš?“

„No nevím, ještě jsem neměla tu čest.“

„Neboj Ash, bude ti to chutnat, Esme umí výborně vařit.“ Řekne mi Alice a já se už v tu chvíli  nemohu dočkat.

Asi po půl hodině nás Esme volala dolů do kuchyně ke stolu. Žasla jsem kuchyň s jídelním stolem byla také pěkná a veliká. Ke stolu jsme usedli všichni. Alice, Esme, Rose i Edward. Esme mi nandala porci i pro dva. Jenže by mi bylo líto to tam nechat a tak jsem talíř skoro vylízala.Obrazně řečeno. Jen ostatní se v jídle nimrali. A navíc měli o mnohem menší porci než já. Když jsem dojedla všichni položili příbory.

„Chutnalo ti Ash,“ ptala se Esme s úsměvem na tváři.

„Ano bylo to moc dobré. Nic lepšího jsem už dlouho vážně nejedla.“

„Fajn, tak může začít pyžamový večírek.“ Začala Rose a zmizela. Za moment byla zpět se stříbrným kufříkem. Alice také zmizela, ale hned se opět objevila se spousty polštářů a dek.  Alice se pak otočila na Edwarda.

„Edwarde, jestli nechceš nasadit paruku, namalovat a obléct se do růžového pyžama. Ve svém zájmu, jdi pryč.“

Z Aliciných úst to v skoro vyznělo jako výhružka. Ale byla to docela zajímavá představa. Musela jsem se zasmát. Bohužel bylo až moc nahlas. Všichni se na mě dívali jak na blázna. Jen Edward se taky trochu zasmál.

„Je mi to jasné Alice, už jdu. Kdybyste mě hledali, budu u sebe.“ Když procházel okolo mě stačil jen říct.

„Užij si to a kdyby tě moc mučili stačí křiknout přiběhnu.“ Mrknul na mě.

„Kruci Edwarde, ty nám chceš zkazit každou radost. Nemusíš se bát. My ji  nikam nepřivážeme a nebudeme ji dělat manikůru a pedikůru proti její vůli.“ Řekla mu Rose a už ho strkala směrem ke schodišti.

Bylo asi něco kolem jedné noci. Holky už se na mě vyřádili a lakovali si nehty sobě. Esme si šla lehnou. Byla příležitost se zeptat holek na to co bych před mužským pohlavím nemohla.

„Ehm, Alice, mohu se tě zeptat na něco ohledně tvého bratra Edwarda?“

„Jo, Ash, tak to vysyp jsem jedno ucho.“

„Dvě ucha.“ Přidá se Rosalie.

„No napadlo mě. Jaký má tvůj bratr vkus na holky.“ Obě se začali tiše řehtat.

„Co je?“ Zeptám se jich nechápavě. Asi mi unikl nějaký vtip.

„Něco ti řeknu Ashley, někdy neškodí se pořádně dívat.“

„Jak to myslíš Alice?“

„Ale no tak, můj bratr na tobě může oči nechat.“ Alice se mi přitom dívala hluboce do očí. Myslela to vážně. Naštěstí mě ten její pohled tak nehypnotizoval jako ten Edwardův.

„Takže si myslíš, že třeba bych měla u něho šanci? Já tak obyčejná, nudná a …"

„Ashley, ty nejsi obyčejná a ani nudná. Právě naopak. Nejsi obyčejná. Jinak by Edward o tebe nejevil zájem. To mi věř.“ Zakývám hlavou a dál přemýšlím o nových informacích.

Po pár minutách čekám až mi zaschne lak na nohou. Alice s Rose vypadali jako by právě vstali. Jen mě už padali víčka.

„Holky, já si půjdu už lehnout. Nevadí doufám?“

„Ne, my už také půjdeme jen co si doděláme nehty. Zvládneš to sama?“

„Jasně zvládnu to Alice, děkuji vám holky, bylo to pěkný večer.“

„Jasně, že byl, s námi to jinak ani nejde. Odvětí Rose.“

„Dobrou,“ popřeju jim.

„Dobrou.“ Odpoví mi sborovně.

Už to mám nacvičené tak schody zvládnu ani ne za pět minut. Otevřu dveře. Jenže jsem vešla do jiných dveří. Ne do svého pokoje. Ještě při mém štěstí byl obyvatel pokoje vzhůru. Pokoj byl Edwarda. Ležel na své posteli. Na sobě měl asi pyžamo. Nátělník a tepláky. I tak mu to děsně slušelo. Měl rozsvícenou lampičku a četl si nějakou knihu. Zvedl svůj zrak od knihy a překvapivě se na mě díval.

„Ahoj,“ kuňkla jsem směrem k němu.

„Ahoj, také nemůžeš spát?“ Zeptal se mě pobaveně. Musela jsem být celá rudá.

„No chtěla jsem si jít lehnou, ale spletla jsem si dveře.“ Najednou jeho výraz posmutněl.

„Aha, tvůj pokoj je naproti mému.“ Oznámil mi. Bylo na něm vidět, že by byl radši, kdybych zůstala.  Jako když lusknete prstem, do postele se mi už nechtělo.

„Co to čteš za knihu?“ Měla jsem nutkání si sním povídat.

„Vampýrskou Akademii.“Odpoví mi.

„Je to zajímavé?“

„Řeknu ti to, ale zeptám se tě. Jak se ti stojí mezi dveřmi?“ No jo došlo my to, celou dobu stojím ve dveřích. Měla bych jít k němu do pokoje? Ještě jsem s žádným klukem nebyla o samotě. I když to byl Edward. Váhala jsem.

„Neukousnu tě Ash, navíc je pozdě. Nechtěl bych někoho vzbudit.“

„Fajn,“ zavřu za sebou dveře a přiskáču k jeho posteli. Sednu si od něho ani ne metr. Porozhlédnu se po jeho pokoji. Byl asi velký, jako tam kde spím. Severní strana jak jinak než prosklená. Měl ho, ale více zařízený. Psací stůl s notebookem.  Velká stereo souprava a spoustu hudby. A také mnoho knih. Postel, lenoška. Vše měl sladěné do tmavě modré barvy. Až na koberec a barvu stěn. Ty byly bílé.

Všiml si jak si prohlížím jeho pokoj. Nechal mě ať si to u něho prohlídnu. Pak se na něho zpět obrátím.

„Tak  je ta kniha zajímavá?“

„No jak se to vezme. Jestli máš ráda upíry je to knížka pro tebe.“ A podával mi ji. Prohlédnu si ji a vzadu si přečtu obsah. Nemuselo by to být špatné.

„Půjčil bys mi ji? Teda až ji předčteš, samozřejmě.“

„Jasně proč ne. Vezmi si ji hned. Stejně si ji čtu už po několikáté.“

„Jo děkuji,“ v tento okamžik nastane hrobové ticho. Po několika minutách ho Edward přeruší.

„Ash, zajímalo by mě… až budeš mít čas, podívala by si se semnou na nějaký film?“ Uf, on by se semnou chtěl dívat na film. Alice má asi pravdu. Nejsem mu lhostejná.

„Jistě, co třeba tenhle týden. Například v úterý?“ Navrhnu a doufám, že bude chtít tento týden. Nebudu mít nikoho doma. Měli bychom soukromí.

„To by šlo. V devět? A co mám vzít z film? Komedii, horor…“

„V devět to bude akorát a s tím filmem se nechám překvapit.“

Potom jsme si povídali o našich zájmech. O tom co posloucháme. On má rád Debbusyho. Interpreta jsem neznala tak mi na sluchátka pustil jednu jeho písničku. Sice moc nemusím klasiku, ale ta písnička byla překrásná. Až jsem usnula. Pak jsem jen cítila jak mě zřejmě Edward zvedá a pokládá mě do postele.

Když jsem se ráno probudila, myslela jsem na včerejšek a doufala, že to nebyl jen sen. Otevřela jsem oči a pochopila. Nebyl to jen sen. Probudila jsem se v Edwardově posteli. Chtěla jsem vstát, ale všimla jsem si Edwarda jak leží na zemi vedle postele, který si mě velmi divně měřil pohledem.

„Dobré ráno, jak pak si se vyspala?“

„Já velmi dobře. A ty?“

No  Ash, jelikož si se celou noc převalovala a pak mě shodila na zem. Musím říct líp než kdy jindy“

„Tak si mě měl odnést do mého pokoje.“

„No já bych rád jenže ta lenost, znáš to.“ A věnoval mi překrásný pokřivený úsměv.

Víkend skončil jak začal. Edward mě v neděli odvezl. Rodiče samozřejmě chtěli slyšet vše. Hlavně jestli tam nebyly kluci. Edwarda jsem musela zapřít. Jinak by mě tam příště nemuseli ani pustit na návštěvu.

V pondělí jsem se nudila. Edward mi sice volal, ale po telefonu to není ono.

A bylo tu úterý. Půl sedmé večer. Chystala jsem se upravit. Doskákala jsem do koupelny , jenže někdo zaklepal. Snad nepřišel dříve.

Dveře jsem otevřela a uviděla… Alice.

„Proboha co tady děláš?“ Řekla jsem vyděšeně neboť za sebou táhla kufr na kolečkách. A v ruce měla ten známí stříbrný kufřík.

„Pomoct ti. Co myslíš? Vypadám snad jako Edward? Tak pojď“ Táhla mě za ruku a já sotva stačila skákat. Posadila mě na mou postel a rozepnula kufr. Začala vytahovat jedno triko za druhým a přitom si něco brblala.

Pak ke mně najednou přiletělo jedno černé tílko na ramínka.

„Obleč si to.“ Udělala jsem tak a vedle mě přistály černé  naschvál prodřené úzké džíny.

„A ponožky mi nevybereš?“ Zeptám se sklesle.

„Ashley, je to pro tvé dobro. Teď jen seď a nehýbej se,“ a otevřela kufřík.

„Zavři oči. Bude to trvat jen pár minut.“ A opravdu za pár minut byla hotová. Tak jsem se šla podívat do zrcadla do chodby. Postavila jsem se před zrcadlo a totálně mě dostalo co jsem viděla.

„To jsem já?“ Zeptala jsem se Alice.

„Kdo asi jiný. Líbí?“

„Že váháš. Je to úžasné. Ale počkat, nejsem si jistá tím tílkem.“

„Tak teď mě poslouchej Ashley, to tílko zvýrazňuje tvé přednosti. A Edwardovi se to určitě bude líbit.“ To řekla zvláštní tónem. Pak se dokonce zasmála. Najednou začala balit.

„Alice, to už jdeš?“

„Ano, nechci vám tady dělat křena,“ a ukázala směr hodiny. Bylo skoro devět hodin. Vyprovodila jsem jí z bytu. Začala jsem mírně panikařit. Tak jsem šla do kuchyně. Udělala jsem popcorn z pytlíku. A připravila jsem nějaké to pití. To vše jsem donesla do obývacího pokoje.

Ťuk, ťuk. To bude on. Ještě naposled se mrknu do zrcadla. A jdu otevřít.

„Ahojky,“ přivítám ho s úsměvem.

On se usmál, když mě sjel pohledem něco se stalo. Jeho oči neměli barvu tekutého zlata, ztmavli…

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 5.kapitola: