Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 4.kapitola

23.10.2009 (11:30) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1391×

4.kapitola   NOČNÍ NÁVŠTĚVA

Ráno jsem byla jak na trní. Ten sen byl tak zvláštní. Jenže to nebylo jen kvůli tomu snu. Edward měl v blízké budoucnosti zavolat. Takže jsem každou chvíli svůj mobil hypnotizovala.

Na jeho telefonát jsem čekala dlouho. Pak mi docvaklo, že musí mít hodně práce. V hotelu bude narváno a on tam na to bude sám. Snad mistr dal za mě  náhradu.

Bylo půl páté  odpoledne a nic. Tak asi na mě zapomněl. No to není konec světa. Nemám zrovna nic na práci tak si jdu udělat horkou vanu.  Do vany je těžší se dostat, než se zdá. Používat jen jednu nohu. Nakonec boj vyhrávám a já jsem konečně  ve vaně.

Slyším klíče v zámku. To bude Marek.

„Ahoj Marku, co v práci?“ Zeptám se ho. Marek je manažer jedné firmy. Občas i cestuje. Na služební cesty jezdí ob týden. Tak jsem občas doma přes týden sama.

„Ahoj Ashley, měl jsem se docela dobře. Co tvůj kotník?“

„Ale jde to. Hodně mě bolí,“ přitom si přes kotník přejedu.

„To ti ten doktor nic nepředepsal? Myslím, že tu máme prášky na bolesti. Dám ti ho na stůl do pokoje. Nepotřebuješ ještě něco dceruško? Jedla si?“

„Abych ti pravdu řekla, nic jsem nejedla. Neměla jsem chuť, ale teď bych si dala tvojí speciální omeletu.“ Při posledním slově mi zakručí na souhlas můj žaludek.

„Jistě holčičko, už jdu na to.“

Než Marek udělá tu báječnou omeletku. Se pokusím co nejdříve dostat z vany. Po marných pokusech se mi to konečně podařilo.

Oblékla jsem si volné tepláky a své tílko na spaní,vzala si berle a pajdala jsem se do kuchyně ke stolu. Sedla jsem si a Marek akorát prostíral k večeři.

„Dobrou chuť.“ Popřeje mi a dává přede mě talíř s velkou omeletou.

„Děkuji, tobě taky dobrou chuť,“ začínám se pouštět do jídla. Ta omeleta byla báječná. Dává do ní směs koření, které mi nikdy neprozradil.

„Páni Marku, fakt výborný. Myslím, že ti dávají fotbalový zápas, já to zatím uklidím.“ Vstávám a po jedné noze skáču k lince a zpět ke stolu.

„No koukám, že to zvládneš. Jdu se tedy dívat.“ Pohladí mě po vlasech a jde si sednout do obývacího pokoje.

Za deset minut jsem měla hotovo. Vzala jsem si berle a oznámila Markovi, že si jdu lehnout.

„Tak brzo?“ Nadzvedl obočí a udiveně se na mě díval.

„Jo, jsem docela unavená,“ naschvál zívnu.

„Tím pádem dobrou. Nechceš pomoct do postele?“

„Ne Marku, mám v ortéze kotník, ne ruce.“ Dělá jako bych byla chromá.

Když vejdu do pokoje ihned se rozskáču k mobilu.

„Sakra, nevolal,“ vážně jsem si dělala falešné naděje. Nudila jsem se. Tak jsem si začala číst knížku. Jmenovala se Prokletá. Při čtení na mě padla únava, usnula jsem.

Spala jsem, když jsem slyšela ťukání. Probudila jsem se s knihou na hrudi. Rozhlédla jsem se. Asi se mi to zdálo. Podívám se na hodiny je pět minut po půlnoci. Zhasnu, zachumlám se do peřiny a otočím se na druhý bok.

Ťukání se ozve znovu. Porozhlédnu se, vstanu z postele a jdu nebo spíš skáču ke dveřím na chodbě. Podívám se kukátkem a nikdo tam nebyl. Jsem asi blázen.  Na chvíli se zastavím a zaslechnu Markovo chrápání. Někdy si říkám, jak to máma může vydržet asi má špunty do uší. Vrátím se do pokoje. Ťukání se ozve znovu, ale přidalo se k tomu mírný smích.

Tohle mi připomíná jednu část z knihy Prokletá.

Dívka spí, uslyší ťukání tak se vzbudí. A ten ťukot se ozýval od okna. Dívka okno otevřela a… u té části jsem zrovna usnula.

Tak mi nezbývá nic jiného než to risknout. Pomalu jsem přiskákala k oknu. Zkusila jsem se podívat skrz žaluzie. No tak maximálně co jsem viděla jak je venku pěkná bouřka, kterou jsem ani nezaznamenala. Náhle se zablesklo a viděla jsem obrovský stín.

Ťukání se ozvalo znovu. Ztuhla jsem. Má ruka  se nevědomky ocitla na kličce okna. Nadechla jsem se a jedním zatočením okno otevřela.

Okno se rozlétlo skoro do kořán. Když jsem viděla tu osobu, která mi stojí na parapetu mého okna a culí se na mě, pak jsem ztratila rovnováhu a upadla zadkem k zemi.

„Čauky Ash, můžu? Tady venku je docela zima,“ na potvrzení se začal třít ruce.

Stále jsem seděla na zemi. S očima totálně vykulenýma jsem je upírala na osobu, která usoudila, že mé mlčení bude souhlas. Seskočil z parapetu přímo do mého pokojíku a sundal si boty. Potom mi pomohl se zvednout. Stále jsem se na něj dívala. Konečně jsem se vzpamatovala a spustila.

„Emmete!?  Co… jak…“ zavřela jsem oči, nadechla a začala znovu. On se mezitím asi dobře bavil, neboť se stále tiše pochechtával.

„Emmete, co tady děláš?!“ A přitom jsem na něho zmateně gestikulovala.

„To ti to není jasný Ashley, přišel jsem na návštěvu, dlouho jsem tě neviděl.“ Při tom na mě šibalsky zvedne obočí.

„Na návštěvu, aha, A víš Emmete, na návštěvu je trochu pozdě. A náhodou sis asi nevšiml, že bydlím ve třetím patře co. Jak si se kruci dostal tak vysoko Emmete,“ vyhrknu na něho. Tohle by mě vážně zajímalo.

„Tak za prvé Ash, máš pravdu je pozdě, ale myslel jsem, že ti udělám radost. Za druhé Ash, slepý nejsem a hromosvod se nehodí jen na blesky. Navíc se po něm  také dobře šplhá.“ Tak tímhle tím mě dostal.

„Cože ty si šplhal po… ty ses zbláznil! Víš jaká je to výška co kdybys slítnul. Co by na to řekla Rose!“ Když slyšel jak jsem začala vyšilovat, chytnul mě za ramena a držel mě tak dlouho, dokud jsem se trošku neuklidnila.

„Ale no tak Ashley, Rose by se mě ještě z toho hromosvodu snažila shodit.“ Mrknul na mě. Zavřel okno. Chytnul mě v podpaždí jak malou holku a  posadil mě  na postel. On sám si sednul na zem. Chvíli jsme na sebe civěli. Pak jsme se začali šíleně smát. Pak jsem se uvědomila, že děláme moc velký rámus. Tak jsem hodila po Emmetovi polštář. Vrátil mi to. Měli jsme menší polštářovou bitvu. Slyšeli jsme bouchnutí dveří. Muselo být něco po třetí.

„Marek jde do práce,“ oznámím šepotem Emmetovi. To mu jen šibalsky cukají koutky úst.

Po deseti minutách se ozve klič v zámku a zvuk zavíracích dveří. Emmet byl v tu ránu na nohách.

„Víš že jsem ti ani nepochválil pokojíček,“ řekl při rozsvícení.

„To máš naprostou pravdu, nepochválil.“

„Velmi pěkný.“ Protočila jsem oči nad jeho pochvalou. Viděl mě. Drcnul do mě pěstí.

„Ukážeš mi zbytek?“ Zamrkal na mě a rukama naznačil prosebné gesto.

„Fajn, ale u nás není nic moc k vidění. Máme jen obyčejný byt Emme.“

„Jistě,“ řekl a už vstupoval do obývacího pokoje. Zastavil se u naší televize.“

„Dáš si Emme něco? Pití nebo něco k jídlu?“ Zeptám se ho. Přeci nechci, aby si myslel že jsem nevychovaná.

„Ne, Ash, já po desáté hodině nic nejím ani nepiji. Musím se hlídat,“ přitom ukazoval na sebe.

„Jo ty to tak potřebuješ.“ Nad jeho postavou holky ve škole mohly diskutovat celé hodiny. Přemýšlení mě vytrhl Emm.

„Jo tak nic k vidění jo, a tahle nová LCD televize jako co?“  A rukama ukazoval na bednu, u který otčím dokáže prosedět celé hodiny.

„Víš Emmete já televizi moc nesleduji, maximálně zprávy, když se otčím nedívá na nějaký zápas.“

„Takže otčím má rád sport? To mě sním musíš někdy seznámit.“A plácnul sebou na gauč před televizí.

„Jo možná, ale víš  Emmete, Marek hodně…“ ozvalo se tiché zaklepání.

„Čekáš někoho?“ Ptá se mě Emm.

„Jasně Emmete, tak jako jsem čekala tebe.“ Řeknu mu sarkasticky on jen mávne rukou a sleduje nějaký  cizí kreslený seriál. Tipla bych to na španělštinu.

Opět se ozve zaklepání tentokrát o něco hlasitější.

„Měla bys jít otevřít. Nesluší se nechávat čekat.“ Najednou je z něho Eistein.

Tak jsem se belhala ke dveřím. Otevřela jsem dveře. Další překvapení.

„Jaspere?“ Vykuleně jsem na něho zírala. Edward se musel zmínit kde bydlím. Jako bych mluvila nahlas za Jasperem se objevil Edward. Zdá se mi to nebo oba mají dnes oči světlejší než kdy jindy. Sice jsem si zvykla, že asi všichni z rodiny Cullenů mají jiné oči než všichni ostatní, ale přesto by mě zajímalo v čem je zakopaný pes.

„Ahoj Ashley,“ řekli naráz. Chvíli jsem nebyla schopna slov.

„Ahoj kluci, nestůjte tam a pojďte dál.“ Řeknu poraženě. Určitě mě nepřišli jen pozdravit.Když vešli zuli se a já viděla jak Edward nese pizzu. Všiml si, jak se na něj dívám.

„Tu jsme koupily pro tebe. Kdybys měla na něco chuť.“ Chtěla jsem něco říct zarazil mě.

„Kam ti ji mám položit?“  Sním se nemá cenu hádat. Podívala jsem se na něho vypadal jako, když se snaží skrýt úsměv.

„Třeba do kuchyně na stůl,“ odpovím mu a ukážu mu směr. Pokývne na srozuměnou. Otočím se na Jaspera.

„Jaspere, vaše rodina trpí nespavostí?“ Zeptám se ho se zvednutým obočím. Najednou slyším obrovský  dvojitý smích z obývacího pokoje i Jasper se smál, ale ne tak hlasitě.

„No i tak by se to dalo nazvat,“ odpověděl mi se smíchem. Pak jsme šli do obýváku za jeho bratry.

Edward mi udělal místo. Zatím co Emm tam byl rozvalený. Tím si vysloužil od Edwarda pohlavek.

„No jo, sakra, aby si se nezbláznil.“ A sesunul se na zem. Jasper mi přitom sebral berle opřel je vedle gauče o zeď. A Edward mě už pokládal na gauč, přikryl mě dekou a sednul si vedle mě. Jasper vzal místo vedle Emmeta. Chvíli jsme se dívali na ty kreslený věci co tam dal Emm. Pak se  Jasper ozval.

Ashley, nemáš tu nějaké dvd? Řekl znuděně.

„Jo, jasně támhle v té skříni dole v šuplíku, jsou tam asi čtyři  velká pouzdra s dvd.“ Vypadal, že si oddychnul. Asi ho moc neberou kreslené pohádky.

„ Koukám, máš velkou sbírku a máš to i seřazené,“ řekl udiveně a podíval se na mě.

„Máš nějaké horory?“ Přidal se do rozhovoru Edward.

„Jo jasně, ty mám nejradši. Ty budou… v tom tmavě rudém pouzdru.“ Ukážu na třetí pouzdro. Myslím, že ta barva docela vystihuje obsah. V zeleném jsou komedie a scifi, v žlutém rodinné a akční filmy a v černém jsou válečné filmy.

„Tak co tam máš Jazzy, něco zajímavého?“ Ptal se Edward svého bratra a díval jak listuje pouzdrem.

„No tak máme tu Underword 1, 2, 3. Prokletí a…“

„Prokletí? O čem to je?“ Podívá se na mě.

„O dvou sourozencích co je kousne vlkodlak.“ Odpovím mu.

Ty si už všechny ty horory viděla? Tentokrát se zeptal Emm.

„Jo, asi  tak dvakrát.“ Pokrčím ramenem a pohodím rukou k Jasprovi. Teď to vypadá jako bych neměla nic jiného na práci.

„Hm, tak to příště nějaké vezmeme s sebou. Ty co máme doma si určitě neviděla,“ řekl Emmet a šibalsky se ušklíbl na bratry. Najednou mě napadlo, že jsem doma ještě neměla žádného kluka. A teď tu mám rovnou tři. Kdyby je viděl Marek nebo máma to by asi nedopadlo dobře.

„A co vůbec dělají Rose s Alice?“ Doufám, že ony mají aspoň trochu rozumu a spí. Pomyslím si.

„Ty by v tuhle dobu měli být už v práci.“ Když mi to Edward řekl podívala jsem se na hodiny. Bylo už půl deváté. Páni ten čas  dnes tak letí.

„A jak si se včera měl v práci Edwarde? Bylo tam hodně lidí?“

„Ani ne Ashley, občas jsem se chvílemi i nudil.“

„Hele vy dva my už půjdeme. Jdeme makat Jazzy! Tak šup přijedeme pozdě!“

„Nějaký hrr do práce Emmete,“řeknu mu, když šel okolo mě.

„To víš Ash, na rozdíl od tebe, se mi neflákáme!“ Hodím po něm polštářem. Bohužel míjím Emmeta a trefím Jaspera.

„Promiň Jazzy,“ omluvně se na něho podívám. On najednou zesmutní a hlavu skloní k zemi.

„Ach jo, tak ty už taky.“ Řekl smutně.

„Co je?“ Zeptám se. „Řekla jsem něco?“ Těkám mezi třemi bratry očima. Odpovědi se dočkám od Edwarda.

„Ne, nic si neřekla. Akorát Jasper nemá rád, když se mu říká Jazz.“

„To jako fakt? Vždyť je to jen přezdívka viď Edi,“  a podívám se na Edwarda, který vedle mě snad zkameněl. Pak jsem slyšela jen hlasitý řechot. A pak velikou ránu, když Emmet s sebou švihl na zem vedle Jaspera. Jen Edward se nesmál.

Edward se pak zvedl, oba vzal za límec košile a táhnul je do chodby. Pak jsem slyšela jen nějaké mumlání a následně zavírání dveří. Edward hned přišel a tvářil se uraženě.

„Tak tohle jsem si od tebe vážně nezasloužil.“  Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála.

„Ale prosím tě Edwarde…“

„Ashley, ty ani netušíš, že tohle budu mít na talíři několik let.“Řekl skoro vyděšeně. Musela jsem nad tím protočit oči.

„Tak Edi pustíme si nějaký film?“ Jestli předtím byl uražený a vyděšený tak teď mě probodával pohledem, ale vzal to sportovně.

„Dobrá, tak co třeba Underword?“ Nadzvedne dvd a čeká na souhlas.

„Klidně Edi,“snažím se nesmát . Od jen hlasitě vydechl, dal dvd do přehrávače a přisedl si ke mně.

Asi v polovině filmu se na mě otočí.

„Ash, mohu se tě na něco zeptat?“ Přikývnu.

„Věříš na takovýhle příšery?“ A mávne směrem k televizi. Kde zrovna zápasí upír s vlkodlakem. Jeho otázka mě zaskočila. Proč se mě ptá na tohle to proboha?

„No já nevím. Nikdy jsem nad něčím takovým nepřemýšlela. Ty  si myslíš, že     snad žijí mezi námi?“ Chvíli trvalo než něco řekl.

„Dejme tomu Ash, co kdybys někoho takového potkala. Co bys dělala?“

„Myslíš vlkodlaka nebo upíra?“

„Třeba upíra.“ Řekl to tak až mě to děsilo.

„No, asi bych se pokusila utéct. Chtěl by mě určitě zabít ne?“

„A co kdyby byl jiný než ostatní.“

„ Jiný? Vždyť upíři odjakživa zabíjejí lidi nebo ne?“

„Jo, ale co kdyby se našlo pár jedinců co takhle nežijí. Bála by si se jich?“ Kam tím Edward  míří? Teď jsem vedle jak ta jedle.  Edi se vedle ušklíbl.

„Tak? Odpovíš Ash?“

„Ne,“

„Ne , že neodpovíš nebo…“ Nenechala jsem ho doříct.

„Ne, nebála bych se jich. Asi.“ Nevěděla jsem to jistě. Někoho takového jsem ještě nepotkala teda co já vím.

„Dobře.“Zněla jeho odpověď. Začal se zvedat. Smutně jsem na něho pohlédla, ještě jsem nechtěla, aby odešel. Otočil se na mě a věnoval mi jeho překrásný úsměv.

„Musím jít. Jinak přijdu pozdě a znáš mistra nadával by.“ Pohlédla jsem na hodiny. Bylo skoro půl jedné.

„Máš pravdu, měl bys raději jít.“

„Zavolám.“

„To už jsem někde slyšela.“

„Řekl jsem, že zavolám, ale neřekl jsem kdy.“  Zadíval se mi přímo do očí.

„Měla by si se jít vyspat. Vypadáš unaveně.“

„Ok. A vyřiď svému velkému bratrovi, ať už laskavě nechodí zamnou oknem. Dveře jsou o něco lepší.“

„Nemusíš se bát. On už nikdy k tobě oknem nepoleze. A abych nezapomněl Alice tě velmi prosí jestli bys u nás na víkend nezůstala.“

„Vážně? Víš myslím… máma by mi to asi nedovolila. No víš dům plný kluků a Marek  …“

„O to se bát nemusí. Doma budou jen Rose, Alice a Esme. My ostatní mužského pohlaví jedem na Šumavu kempovat.“ Vykulila jsem na něho oči. Kempovat a teď v únoru?

„Vážně,“ pokračoval „a Esme určitě tvým rodičům zavolá a ubezpečí je. Ale nemusíš u nás spát jestli nechceš.“

„Ne velmi ráda Edi.“ Usmál se a zavrtěl hlavou.

„Té přezdívky se asi už nikdy nezbavím.“ Přiblížil se ke mně a tentokrát mě neprobodával pohledem. Pohladil mě po klíční kosti a hypnotizoval mě svým pohledem.

„Alice bude mít velikou radost, že u nás zůstaneš přes víkend.“

Jo to bude. Ale já budu mít zas menší, když ho neuvidím celé  ty dva dny.  To se bohužel nedozví.

„Ahoj Ashley.“

„Čau Edi!“ Řekla jsem mu, když scházel  ze chodů. Zastavil se a já na něho vyplázla jazyk.

„Neboj se také ti vymyslím nějakou přezdívku.“ A nebezpečně se usmál.

„Už se těším!“ Křiknu na Edwarda a zavírám dveře.

Když zavřu dveře. Opřu se o ně a sjedu až na zem. Kdyby mohly tak ty dveře asi ode mě  chytnou. Jedno je jasné. Edward Cullen se mi už jen nelíbí, nemám ho  ani jen ráda. Jsem do něho zamilovaná. Myslím si, že je na tom snad i stejně. Kdybych mu tak  mohla vidět do hlavy…

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 4.kapitola: