Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 13. kapitola

12.11.2009 (21:30) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1763×

V očích mu hráli jiskřičky. Vytáhl z kapsy malou modrou krabičku. Poklekl  přede mě na pravé koleno.

„Ashley Nováková, vezmeš si mě za muže?“ A krabičku otevřel.

13. Kapitola    SEN

Pohled Edwarda

Netrpělivě jsem, čekal na její odpověď. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. Její rty se roztáhly do úsměvu. „Ano,“ zašeptala skoro neslyšně. Vstal jsem z pokleku a vášnivě ji políbil, následně nasadil prstýnek. Byl po mé matce. Moc se jí líbil. Moje mrtvé srdce ožilo. Kdyby mohlo, tlouklo by o život.

Poté jsem, ji odnesl do našeho apartmá. Šla se osprchovat. Já se mezitím převléknul a lehl si do postele. Byla za chvíli u mě. Přitulila se, políbil jsem ji do vlasů. „Miluji tě,“pošeptal jsem ji do ouška.

„Miluji tě, Edwarde Cullene.“ A přitiskla své rty na mé.

Ash poklidně spala, až do doby kdy se ji zdál zřejmě zlý se. Nedivil bych se, kdyby byl o mě. Probudila se s křikem. Hlavu zabořila do polštáře a zhluboka dýchala. Nic neříkala. Pak ke mně vzhlédla.

„Jak to s námi bude?“ řekla mi t s podtónem bolesti.

„Cože.“ Vytřeštil jsem oči.

„No, já jen… Ty si navěky sedmnáctiletý a já co? Přece nemůžu, zůstat člověkem Edwarde, vždyť bych pak vypadala jako tvá matka a nakonec jako babička. A navíc, nemůžu bez tebe žít. Chci být s tebou navěky.“Poslední větu skoro zašeptala.

„ Ashley, to ne… nemohl bych… tvoje duše, prostě… “ Nemohl jsem dát dohromady ani větu. Tohle jsem od ní nečekal. Zaskočila mě. Jasně, přemýšlel jsem, jak by to mohlo být dál mezi námi. Chtěl jsem ji zůstat po boku, dokud její srdce bude bít. Zestárne a umře. Neměl jsem v plánu ji dlouho nechat samotnou, chtěl jsem jít pak za ní. Sice jsem nevěděl, jak to provedu, ale řešení je vždycky.

Pohled Ashley

V Edwardově náručí jsem ihned po našem návratu z venku usnula. Myslela jsem, že po tak krásné procházce budu mít krásné sny. Opak byl pravdou.

Byla jsem v lese, ale ne sama. V dálce se ozývalo rozzuřené vrčení. Běžela jsem za zvukem. Nebylo vidět skoro na krok. Scéna se změnila. Byla jsem na naší louce. Uprostřed louky bylo velké zrcadlo. Šla jsem k němu. Pohlédla do něj, ale nebyl tam můj odraz. Nýbrž nějaká čtyřicetiletá žena. Pohla jsem levou rukou a žena v odraze udělala totéž.

Z dálky jsem slyšela zavití. Z lesa náhle vyskočil vlk. Temný jako sama noc. Vrčel na mě, pomalu se ke mně přibližoval. Byl ode mě půl metru, zastavil. Přikrčil se a zahleděl se mi do očí. Opět změna scény.

Byla jsem v nemocnici. Ležela jsem na nemocničním lůžku. Měla jsem v pažích spoustu zavedených hadiček. Můj pohled zaujal chlapec Edward. Seděl u okna. Usmíval se mým křivým úsměvem. Přišel k posteli, vzal mě opatrně za ruku. Vážně to byla má ruka? Vytahaná kůže, celá vrásčitá…

„Všechno nejlepší k tvým sedmdesátým narozeninám Ashley,“a políbil mou starou ruku. Změna.

Jsem u sebe v pokoji. Na sobě mám dlouhé, bílé, krásné šaty. Pohlédla jsem z okna na zahradu. Byla celá vyzdobená. Někdo zaťukal na dveře, automaticky se otočím od okna. Do pokoje vstoupil Carlisle.

„Je čas Ashley,“ a podával mi kytici. Nabídl mi rámě a já ho přijala. Nevěděla jsem, kam mě vede, ale nechala jsem se vést. Vyšli jsme na zahradu. Na zahradě bylo rušno. Spoustu tváří co jsem neznala a celá rodina Cullenů. Teda až na Edwarda. Nemohla jsem ho najít. Pak jsem ho zahlédla. Stál ve předu ve společenském obleku. Vedle jsem zahlédla Jaspera. Před Edwardem stál ještě nějaký muž. Ozvala se hudba.Svatební pochod. A pak mi to docvaklo. Tohle je má a Edwardova svatba.  Carlisle mě dovedl k oltáři a předal Edwardovi. Jiskřičky mu v očích jen hrály. Pohlédla jsem na Jaspera. Vypadal jako by si právě šlehnul. To asi bylo z těch všech pocitů. Kněz si odkašlal, aby upoutal pozornost. A začal svou řeč.

„Dámy a pánové, sešli jsme se-“ Svůj proslov však nedokončil. Z blízkého lesa se vyskočila banda obrovských vlků. Vše se seběhlo rychle. Většina hostů na ně začala vrčet. Vlci nezůstali pozadu a opláceli to. Chytly mě studené svalnaté paže. Přesněji Emmetovi ruce. Náhle jsem byla ze zahrady pryč. Byla jsem na stromě. „Zůstaň tady!“ přikázal mi. Kam bych asi tak šla. Tohle mohlo být tak deset, dvacet metrů vysoko. V dálce zuřil boj. A já měla strach o svou rodinu. To Samuel nedokáže pochopit, že s ním nebudu? Musel mi zkazit svatbu?

Praštila jsem do stromu. Větev pode mnou zavrzala. Bez nějakého dalšího varování, abych se nehýbala, větev křupla a já letěla po hlavě k zemi.

Probudila jsem se s křikem. Hlavu jsem bez myšlenkovitě zabořila do polštáře. Potřebovala jsem ten sen rozdýchat. Byl jak živý. Edward vedle mě stále ležel. Pohlédla jsem na něj. Musela jsem vědět jednu věc.

„Jak to s námi bude?“

Vyvalil na mě oči. „Cože.“

„No, já jen… Ty si navěky sedmnáctiletý a já co? Přece nemůžu, zůstat člověkem Edwarde, vždyť bych pak vypadala jako tvá matka a nakonec jako babička. A navíc, nemůžu bez tebe žít. Chci být s tebou navěky.“ Při slovech matky a babička jsem se zachvěla.

„ Ashley, to ne… nemohl bych… tvoje duše, prostě… “ No super. Upír co nedá dohromady větu.

„Proč bys nemohl, Edwarde. Nemám rodinu, kamarády nemám. Nemám nic.“

„Ashley nemáš pravdu. Máš mě a celou rodinu.“

„Ano, to je pravda a taky právě to. Chci být součástí rodiny.“

„Ty, si součástí rodiny.“

„ Ne, tak jak bych chtěla.“

„Chceš být zrůda?“ Procedil skrz zuby.

„Jo.“ Proč nechápe, když s ním chci být na vždy. To mě chce pak vážně nechat umřít?

Zavřel své oči a obličej si položil do dlaní. „Já tě nepřipravím o duši.“

„Co to meleš, Edwarde, ty na to vážně věříš? Věříš i na to, že ty sám si o duši přišel?“ Němě přikývne.

„Tak to se šeredně mýlíš. Ty máš duši. Tu nejlaskavější, nesobeckou, milující…  Kdybys ji neměl, asi bych tu určitě nebyla.“

„Ne, v žádném případě. A s tímhle tématem končíme.“Tvrdě řekl.

„Co teď?“

Prostě odpoví. „Jedeme domů.“

S Edwardem jsme od té doby moc nenamluvili. Doma jsme byly druhý den k večeru. Na letišti na nás nikdo nečekal, ale na parkovišti bylo Edwardovo Volvo. Jel zase jako blázen, deset minut na to parkujeme u domu.

Před domem stálo luxusní Mercedes a rozhodně nebyl nikoho z rodiny. Vystoupili jsme a šli mlčky vedle sebe. Najednou Edward vedle mě zkameněl. Na verandě se objevila drobná dívka. Ústa měla roztažené do úsměvu. Měla líbezný obličej. Nejvíce na něm dominovali karmínové oči.

„Ahoj Jane,“ chladně ji Edward pozdraví.

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 13. kapitola: