Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 12.kapitola

08.11.2009 (19:00) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1752×

12. kapitola      MADRID

Ani nevím jak, jsem prostě při líbání se s Edwardem usnula. Doufám, že jsem ho nějak neurazila. Vyhrabala jsem se z postele a vlítla ihned do koupelny. Pustila jsem sprchu teplé vody. Bylo to příjemné. Po několika minutách jsem usoudila, že to stačilo.

Vlasy jsem si usušila fénem. Omotala jsem si ručník kolem sebe a šla si vybrat oblečení na dnešek.  To jsem ani nemusela. Někdo mi připravil hromádku na postel. Podívala jsem se na to. Tričko na ramínkách, krátké kraťasy vše v bílé barvě. Dokonce i spodní prádlo. To mi asi připravila Alice. Musím říct, tentokrát se trefila.

Z kuchyně se linula vůně vajíček a slaniny. Podívala jsem se na hodiny. Bylo už půl desáté. Vyběhla jsem z pokoje rovnou do kuchyně. Zastavila jsem se. Edward stál u sporáku a vařil. „Ahoj, mi nejdeme do školy?“Optala jsem se zvědavě.

„Ahoj moje princezno, vyspala si se?“ Přistoupil ke mně a lehce mě políbil. Já jsem ovšem chtěla víc. Po nějaké době jsem se od něho odtrhla. Zvedl na mě obočí. Nechápal. „Pálí se ti to.“ Zadržovala jsem smích. Rychle se vrátil ke sporáku. Vypnul ho a pánvičku i s obsahem hodil rovnou do koše.

„Stejně to byla tvá snídaně.“ Přitiskl zase své rty na mé. Potom mě vysadil na kuchyňskou linku. Výškově jsme si byly rovni. Obmotala jsem kolem jeho pasu   nohy a snažila se ho přitisknout k sobě. Ruce jsem klasicky dala Edwardovi za krk. Jeho ruce se pohybovali po mém těle.

Odtáhl se. „Necháme si to, až na potom ano.“

„Jak na potom?“

„Uvidíš lásko, bude se ti tam líbit. Letí nám to v sedm.“

„Úžasný, ale ještě si mi neodpověděl na mou první otázku.“

„Která to byla?“

„My nejdeme do školy?“

„Ne, Ash, co si vůbec dělala?“ Ukázal na mou ruku v ortéze.

„No,já-,“ nestačila jsem to ani doříct. Ozval se zvonek. Vyrazila jsem ke dveřím. Chtěla jsem otevřít. Edward byl, ale rychlejší. Otevřel a já jsem vykoukla z pod  Edwardovi paže. Stál tam Samuel. Edward začal vrčet stejně jako Sam. Přitiskla jsem se Edwardovi na záda a chytila jsem ho kolem pasu. Sam pak začal mluvit.

Ashley, můžu tebou mluvit bez téhle pijavice? Přitom zuřivě probodával Edwarda. Edward celý ztuhl. Ruce měl sevřené v pěsti. Klouby měl bělejší než kdy jindy.

„Ne, nemůžeš. A tahle pijavice jak ty říkáš, je můj přítel a mě nezajímá nějaký pitomý otisk. Takže vypadni!“ Pustila jsem Edwarda a šla zavřít. Sam chtěl něco namítat. Zavřela jsem mu dveře přímo před nosem. Opřela jsem se pak o vstupní dveře. Edward mě pozoroval. Svou upíří rychlostí se ke mně přiblížil. Jeho pohled zněžněl. Pohladil mě po tváři.

„Takže jsem pro tebe pijavice?“ Řekl to skoro pobaveně.

„Ne, spíš plyšáček s tesáčky.“ Usmál se mým pokřiveným úsměvem.

Dívali jsme se z očí do očí. „Takže on tě políbil?“

„Jo.“

„A pak si ho praštila?“

„Jo.“

„A taky si sním byla v baru. Nemýlím se.“ Uhnula jsem pohledem. Věděla jsem, co přijde. Bude kázání.

„Ashley, když si dáš sklenku nebo dvě sklenky vína nebudu nic namítat. Ale když to budeš přehánět zničíš si zdraví. A navíc ti nebylo ještě osmnáct. Porušuješ zákon.“

„ Jo porušuju zákon. To bylo poprvé, ale ty porušuješ zákon každý den.“

„Cože?“ Vyvalil na mě zrak.

„Jo. Pokaždé, když si sedneš za volant. Nikdy nedodržuješ rychlost. Nepoužíváš

blinkry a… “

„A?“ Nadhodil pobaveně.

„A nic!“ Jako malá jsem na něj vyplázla jazyk a šla pryč od něho. Edwardovi se to zjevně nelíbilo. Jeho ruce se kolem mého pasu obmotali. Jeho dech jsem cítila vzadu na mém krku.

„Edwarde, víš co se stalo, v ten večer co pro mě přišli Jazz s Emmetem?“

No, Sam tě nechtěl nechat s nimi jít. Tak se proměnil. Emm tě opřel o strom a spolu s Jasperem  šli proti němu. Jenže ty si se pokusila vstát a odřela si se o kmen stromu. „Podívej.“ Vytáhnul mi tílko a ukázal mi šrám na zádech.

„No a Jazz… říkal jsem ti je to pro něj obtížné. Emm ho musel odvést. A když se vracel pro tebe, byla si ty i Sam fuč.“

„ Nevěříš jak jsem šílel. Ne kvůli tomu, že tě tam  Emmet nechal. Ale kvůli tomu psisku. Teď když jsem slyšel jeho mysl. Říkám si, jestli by nebylo nejlepší se tě vzdát.“ Tak tohle jsem nečekala. Nejlepší se mě vzdát? Zbláznil se. Po tom všem? Může být upír na hlavu?

„Edwarde Antony Masene Cullene! Jestli tohle ještě někdy řekneš, budeš toho vážně litovat!“ Oznámila jsem mu rozčíleně. Nic neříkal. On byl asi pořád udivený, jak jsem použila celé jeho jméno.

Bylo půl čtvrté a část  rodiny přijížděla domů.  Alice ke mně přitančila a silně mě objala. „Pojď, sbalíme ti kufry,“ už mě táhla směr do jejího pokoje. Balila mi takovou rychlostí, že jsem nevnímala, co mi vlastně zabalila. Což bylo vlastně asi dobře.  Když měla hotovo, koukla jsem na těch asi čtyřicet prázdných, papírových tašek. Zase mi musela koupit nové oblečení. Nevědomky jsem zavrtěla hlavou. To je celá Alice.

„Alice, kam se vlastně jedeme? A proč si taky nebalíš?“ Alice se začala tvářit tajemně a koutky úst ji začali cukat.

„Alice,“ zasténala jsem.

„No to ti říct nemůžu, je to překvapení. A pokud jde o to, proč si nebalím… já nikam nejedu. Vlastně jedeš jen ty a Edward.“ Zatleskala a začala lehce poskakovat. „Není to úžasný?“vypískla a skočila mi kolem krku.

„Alice, ty víš něco co já ne?“ oči jsem maličko přivřela. Něco tajila. Chtěla jsem vědět co.

Já? Ashley, stejně ti to neřeknu, Edward by mě zabil.“

„Ale ty, už jsi technicky vzato mrtvá. Nevím, co řešíš.“ Pohodila jsem jen tak rukama. Přísně mě pohledem sjela. „Promiň, už se nebudu vyptávat.“ Ta Alice umí nahnat strach. Kdo by to řekl. Tak malá a nebezpečná zároveň. Děsný.

„Ashley, pojď dolů se najíst.“ Řval na celý dům Emmet.

„Nejsem až tak hluchá Emmete. A kdo vařil? Doufám, že ne Edward.“ Poslední větu jsem tiše zašeptala jen tak pro sebe.

„Ale no tak Ash, nejsem až tak špatný kuchař,“ ozvalo se mi těsně u ucha.

„To kvůli tobě jsem to připálil.“ Dal mi pusu na ušní lalůček, chytil mě a já seděla už u stolu. Přede mě dal talíř s těstovinami a nějakou omáčkou.

Snědla jsem to. Musela jsem uznat, na upíra umí vařit dobře. Než jsem se nadála, Alice mě mučila u sebe v šatníku. Nakonec mi vybrala bílou sukni a k tomu modrý top. Pak jsem si ještě vyškemrala mikinu. Přece jen mě, by mohla být zima. Doma se s námi všichni loučili. Až na Esme a Carlisla ti byly pryč.  Všimla jsem si, že Alice něco tiše šeptala Edwardovi. A po jejich dlouhém pohledu a Edwardova přikývnutí, jsem přemýšlela, co mu Alice říkala. Pár minut na to jsme vyráželi směr letiště.

Po dlouhé době mě probral. Políbil mě místo pozdravu.  Z letiště jsme jeli neznámo kam. Zastavili jsme až u jednoho hotelu. Edward mluvil mě cizí řečí. Po pár jeho větách jsem zjistila, že mluví španělsky. Na recepci byla mladá žena. Edwarda stále hypnotizovala pohledem, ale on jí nevěnoval pozornost. Díval se na mě. Připadal mi nedočkavý. Něco má klubem. No nechám se překvapit. Na náš pokoj jsem zírala. Ne vlastně to nebyl pokoj, ale rovnou apartmá. Se zvukem zavírání dveří byl Edward u mě a líbal mě na krk.

„Co kdyby sis šla dát sprchu. Půjdeme na večeři.“

„Ale já nemám co na sebe“

„Ale, máš. Alice ti pár šatů přibalila.“ Ukázal na můj kufr. Vzala jsem si první šaty, na které jsem narazila. Vzala si taštičku s hygienou a šminky. Když vejdu do koupelny, zase tupě zírám. Koupelna byla veliká jako jeden pokoj. Byla v teplé barvě červené. Ihned ze sebe shodím oblečení a mířím si to ke sprchovému koutu. Po pěti minutách se už líčím. Vlasy jsem si co nejvíce usušila. Oblékla jsem si ty šaty. Podívala jsem se do zrcadla a nestačila žasnout. Byly vášnivě červené s výstřihem do véčka a k tomu ještě na špagetových ramínkách. Vlasy jsem si dala do drdolu. Pár pramínků jsem naschvál nechala volně se kroutit.

Vyšla jsem z koupelny, bylo půl deváté. Edward byl jak jinak už hotový. Seděl na kanapi a koukal na nějaký seriál ve španělštině. Když mě zpozoroval, usmál se mým krásným pokřiveným úsměvem.

„Sluší tito Ash,“ vzal mou ruku, lehce se uklonil a políbil ji.

„To je možný, ale s tebou se nemůžu srovnávat.“ A mávla jsem na něj. Měl tmavě modrý smoking. Košili měl ve stejné barvě jako já šaty.

„Ashley, nemluv hlouposti. Jsi nádherná. Jestli budeš chtít, budu ti říkat, co si o tobě každý muž myslí, když nějakého potkáme.“

Nabídl mi rámě. A  vyráželi jsme k výtahu. Vedl mě do místní hotelové restaurace. Podle vzhledu určitě pětihvězdičkové. Číšník nás usadil a přinesl jídelní lístek.

„Tak co si dáš?“ Zeptá se mě Edward. Vtipné. Neumím španělsky hovořit, už vůbec ne číst.

Suše mu odpovím. „Špagety.“

„Cože? Já tě vezmu do nejlepší restaurace ve městě a ty si chceš dát špagety?“ Nevěřícně mě pozoroval.

„Ráda bych si dala něco jiného. Bohužel můj španělský slovník je omezen. A když už jsme u toho, kde to vůbec jsme?“

„Jasně promiň, tak nějak jsem zapomněl. A k tvé otázce. Ve Španělsku přesněji v Madridu.“

„Aha, a-,“ v tu chvíli nás přerušil číšník.

„Tak co si dáš?“ Ty špagety?“

„Víš co, překvap mě.“odpověděla jsem mu. Edward začal něco číšníkovy říkat. Já se zatím kochala pohledem na něj. Nemohu se na něho vynadívat. Po odchodu číšníka od našeho stolu, přinesl jiný číšník víno. Nalil nám každému jednu. Poté odešel.

Nadzvedla jsem obočí. „Ty mě tu chceš opít?“

Usmál se. Přitom odhalil své ostré, bílé zuby. „Možná.“ Nevím, jestli to dělá naschvál, ale znělo to velmi svůdně. Pak nadzvedl svou skleničku s vínem. Učinila jsem totéž.  „Na nás,“ a ťukly jsme si. Já jsem si k vínu přičichla a pak jsem trochu usrkla. Bylo sladké a výborné. Zato Edward vypadal, že každou chvíli vrhne.

„Chutná?“ Pobaveně se zeptám. Jeho výraz vypovídal za vše.

„Jo, jako bláto.“ Ušklíbne se. Skleničku položí zpět na stůl. Já si ještě usrknu a učiním to samé. Jako na zavolanou přijde číšník s jídlem. Pokládá přede mě talíř a překvapivě i před Edwarda.

„Ty budeš také jíst?“ Chtěla jsem znít normálně, ale v hlase jsem neskryla překvapení.

„Ano, bylo by to dost nápadné. Být s tebou v téhle restauraci a nejíst. Dobrou chuť.“ A pustili jsme se do toho. Podle mě, Edward jedl hodně krvavý steak. A já jsem měla něco s kuřecím masem. Po jídle jsme se šli projít. Procházeli jsme nějakým parkem. Byly jsme venku asi hodinu a stále jsme šli mlčky. Začal foukat menší vítr a já se otřásla. Edward si toho všiml. Sundal si sako a přehodil mi ho přes ramena. Bylo ledové, ale po chvilce jsem si ho zahřála.

Zastavili jsme u výhledu na celé město. Byla to krása. Ale na mého anděla krása města nestačila. Pohladil mě po tváři, lehce mě políbil na rty.

„Chtěl bych ti něco říct a pak se tě na něco zeptat.“  Koukala jsem mu do očí a vyčkávala.

„V mém saku v levé kapse je pro tebe dopis. Předči si ho.“ Učinila jsem tak. Dopis jsem otevřela a začala číst. Po přečtení jsem Edwardovi skočila kolem krku. V dopise se totiž psalo o mé plnoletosti. Koukala jsem na něho s otázkami v očích.

„Žádost jsem poslal už dříve, ale asi to něco pozdrželo. Myslel jsem, že bys už mohla být odpovědná, sama za sebe a navíc si mohla konečně udělat řidičák. A já měl možnost ti konečně koupit auto.“

„Jsi zlatíčko, a na co si se chtěl zeptat?“ S velkým nadšením měl na rtech úsměv. V očích mu hráli jiskřičky. Vytáhl z kapsy malou modrou krabičku. Poklekl přede mě na pravé koleno.

„Ashley Nováková, vezmeš si mě za muže?“ A krabičku otevřel.

                                                                     ≈>

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 12.kapitola: