Dnes jsem i napsala 10.kapitolu. je z pohledu Ashley. Pohledy se občas budu střídat. Od deváté kapitoly píši kapitolky kratší. Jsou jen na pět stránek wordu. Doufám, že vám to vadit nebude. Pls komenty. Bez nich se mi píše špatně.
05.11.2009 (12:30) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1666×
10.kapitola VLK ?
Je šest večer. Za dvě hodiny jdeme se Samuelem ven. Přesněji do kina. Docela jsem se těšila. Na Edwarda jsem se tolik už nezlobila. Nebylo to jen kvůli tomu, že mi dal nový mobil. Na Edwarda se nedá dlouho zlobit. Stejně jsem mu úplně neodpustila.
Bylo sedm. Začala jsem se oblékat. Vzala jsem si tmavé, modré, ošoupané džíny. K nim se parádně hodil červený top s ornamentem. Nevěděla jsem, jak bude venku. Okolo pasu jsem si uvázala mikinu v černé barvě. V koupelně jsem se lehce namalovala. Mé jediné štěstí bylo, že Alice byla na lovu. Jinak by mě dala do větší parády. Na hodinách bylo čtvrt na osm. Chtěla jsem se svést taxíkem, ale Edward mi nabídl odvoz.
Vyrazili jsme a v půl osmé jsme stavily před kinem. Celou cestu nepromluvil. Až teď.
„Pak zavolej, přijedu a odvezu tě domů.“ Ani se na mě nepodíval. Zamračila jsem se. Naklonila jsem se k němu a políbila ho na tvář. Z tváře jsem přešla na jeho rty. Polibky mi oplácel. Chytl mě za zátylek a držel si mě tak u sebe. Potom se musel přemístit na můj krk, abych se mohla nadechnout.
V kapse mi začal vibrovat mobil. Musela jsem, to zvednou. Edward ovšem s polibky na mém krku nepřestával.
„Ano,“ vzdychla jsem. Edward se tiše chechtal. Znělo to jako bychom dělali, vy víte co.
„Ehm, neruším? Já jen, že kupuji lísky a ty ještě nikde.“Byl to Samuel. Pohlédla jsem na palubní desku. Bylo osm pět. Naše muchlování s Edwardem trvalo déle, než jsem si myslela.
„Ne, jasně že nerušíš. Za chvíli jsem tam.“ Edward mě přestal líbat. Udělal na mě svůj smutný pohled. Na rozloučenou jsem ho políbila. Vystoupila jsem z auta a zamávala mu. Za okamžik bylo auto s Edwardem pryč.
Klusem jsem běžela ke kinu. Samuela jsem našla vedle vchodu.
„Ahojky Same,“ objala jsem ho na přivítanou.
„Čauky Ash.“ Oplatil mi objetí. Najednou o krok couvnul. Nakrčil nos a zamračil se.
„Co je?“ Čichla jsem si ke svému oděvu i k vlasům. Voněli.
„To ti nevodí Adidas?“ Zeptala jsem se ho pobaveně. Také se na mě usmál.
„Jo asi tak nějak. Moc si to přehnala.“Dodal s úšklebkem. Položil svou ruku mě na kříž a táhnul mě do kino sálu. Ani jsem si ho pořádně neprohlédla. Měl na sobě dlouhé, tmavě modré Nike džíny a k tomu jen černé tílko s bílou košilí. Musela jsem uznat. Dnes mu to slušelo.
„Ani jsem ti neřekla jak ti to dneska sluší.“
„Dík, ty taky dnes vypadáš k světu.“ A vyplázl na mě jazyk.
„Mám skočit pro popcorn? Brambůrky nebo něco k pití?“ Optal se.
Jo, jasně popcorn a limonáda by byla fajn. Na tady máš peníze.“Podávala jsem mu bankovku.
„Ne já jsem tě pozval do kina tak to také platím. Tady máš lístek, běž si zatím sednout. Jsem hned zpátky.“ Podívala jsem se na lístek řada osm, sedadlo šestnáct. A název filmu byl odtrhnutý. Super. Jsem v kině a nevím ani na čem.
Sedla jsem si na sedadlo a rozhlédla jsem se. Bylo tu poloprázdno. Aspoň se tu nebudeme mačkat. Vypnula jsem si mobil. Jsme přeci jen v kině. A Edward ví, kde jsem. Světla začali pohasínat. Sam akorát přicházel.
„Váš popcorn a limonáda slečno.“A podával mi mé občerstvení s úsměvem.
„Díky Same, a ehm na co se vůbec budeme dívat?“
„Film se jmenuje G-Force.“
„Ty si mě vzal na animovaný film?“
„Neboj se Ash, příští týden dávají Nezvratný osud 4. Nevěděl jsem, co máš ráda za filmy. A tenhle je takový neutrální.“
„No mám ráda horory. Tak jestli budeš mít příští týden čas… Pozvu tě já.“
„Jasně. Na tebe si vždycky udělám čas Ashley, už teď se na to těším.“ Šibalsky se na mě usmál.
Úvodní reklamy během, kterých jsme si povídaly, skončili. Konečně začal film. Během filmu jsme se hodně zasmály. Bolelo mě z toho břicho. Vlastně se smáli všichni. Jeden smích mi byl, ale povědomí. Otočila jsem se. I když byla tma, poznala jsem ho. Vzadní řadě seděl Emmet s Jasperem. Když viděli, jak svůj pohled mířím na ně, pokrčili rameny a omluvně se usmály.
„Co je? Je ti špatně z toho smíchu?“
„Tak nějak. Půjdeme pryč, potřebuji na vzduch.“Zvedla jsem se a šla se Samuelem k východu. V periferním vidění jsem viděla Emma a Jazze jak se také zvedají.
„Same, počkáš na mě venku? Potřebuji si něco vyřídit.“ Přikývnul a šel před kino. Já jsem si to namířila ke klukům. Jak mile viděli, že jdu k nim sedli si zpět.
„Můžete mi říct, co tu vy dva děláte?“
„Přišli jsme se tady s Jazzem podívat na film.“ Odpověděl Emmet naprosto vážně.
„Opravdu? Tak že tu nejste, aby jste, mě špehovali?“ Byla jsem naštvaná copak jsem malé dítě? Najednou jsem se cítila velmi klidná.
„Jaspere buď tak hodný a neuklidňuj mě! “
Jasper ke mně mluvil velmi klidně. „Ashley, my tu jsme vážně jen kvůli filmu.“
„Dobře, tak vám nebude vadit, když půjdu se svým kamarádem pryč. Ahoj.“ Otočila jsem se a šla ven za Samuelem.
Sam si mě starostlivě prohlížel. „Můžu se tě zeptat, kdo to byl?“
„Bratři mého kluka.“
„Špehovali tě?“
„Ne, přišli se prý podívat na film.“ Uklidňující vlna klidu od Jazze už přestala mít svůj účinek. A vztek se dral na povrch.
Sam se mě opatrně zeptal. „Kam půjdeme?“ Asi se bál, abych mu jednu neuvalila.
„Někam hodně daleko od tohohle místa.“ Ukázala jsem na kino. Ušklíbl se a já se také neubránila. Nevěděli jsme, kam jdeme, ale cestou jsme dělali blbosti. Zastavili jsme se, až u jednoho baru.
Já jsem nikdy nepila. Nebyl důvod, ale věci se mění. „Půjdeme dovnitř?“ A kývla jsem směrem k baru.
A se slovy „Proč ne.“ Mi otevíral dveře. Přísahala bych, když jsme si sedali ke stolu u okna. Projížděl okolo Emmetův džíp. Pak k nám přistoupila otráveně servírka.
„Co si dáte?“ Sam mi dal pokyn ať začnu.
„Vodku s džusem“
„A vy pane?“
„Jen kolu.“
Po dvou hodinách jsem byla trochu veselejší. No spíše hodně veselá. Samuel se taky trochu rozhoupal a dal si pár piv. Trochu jsme to namixovali i s panáky. Nakonec jsem si dala drink Krvavá lázeň. Mohu, podotknou, že byl výborný. Nakonec jsme museli zaplatit, neboť už zavírali.
Vyšli jsme před bar a tam samozřejmě čekalo překvapení. Emm s Jazzem se ta opírali o červený džíp. Ignorovala jsem je. A táhla jsem Sama pryč. Nechápal, ale šel semnou. Šli jsme na ostrov. Mírně se mi točila hlava. Sam jako gentleman mi nabídnul rámě. Jenže na ostrov jsme nedošly. Sesunula jsem se na první lavičku pod hradbami. Sam si tiše sednul vedle mě. Napadlo mě zapnou si mobil. Zaklapla jsem ho a strkala ho zpět do kapsy. Rozezněl se. Na displeji bylo napsáno Emmet.
„Co chceš.“
„Odvést tě domů. Edward jel něco řešit s Carlislem. Máme tě odvést domů. Hned. Bude to po dobrém nebo po zlém Ash.“ To se mi snad zdá, on mi bude vyhrožovat?
„Jenže mě se ještě nechce. A přestaň mi laskavě vyhrožovat Emmete Cullene!“ Skoro jsem do toho telefonu zařvala.
„Dobře, tak po zlém.“ A ukončil hovor.
Otočila jsem se na Sama. On ztuhl? „Co ti je?“ Zeptám se ho zaraženě.
„On to nemyslel vážne. Emmet je vtipálek.“ Ale on byl pořád ztuhlý. Díval se někam do dálky. Podívala jsem se, tam kam on. Nic tam nebylo.
„Možná jsem Ashley, vtipálek, ale tohle jsem myslel naprosto vážně.“ Otočila jsem se a Emm s Jazzem stáli metr od nás.
„Já s vámi nikam nejdu. Kapišto?“ Jazz si jen povzdechl. Emmet mě chytnul a přehodil si mě přes rameno a šel semnou pryč. Pak jsem ho začala mlátit pěstí do zad. Bohužel jediný účinek to mělo takový, že mě bolela ruka.
„Ale Ash, pokračuj. Byla to příjemná masáž.“ A začal se chechtat. Jazz šel neslyšně vedle nás. Ani jsem se nemohla rozloučit se Samuelem.
„Emmete, pust mě. Mohu se aspoň rozloučit se svým kamarádem?“ Než stačil odpovědět, uslyšela jsem vrčení a trhavý zvuk. Emmet se semnou otočil tak jsem nemohla identifikovat zdroj toho zvuku. Se zbytky sil jsem mu vykoukla, z pod paže. To co jsem viděla, byl šok. Vlk. Ne jen tak ledajaký. Byl obrovský. Výškou se mohl rovnat koni. Byl černý jak tma.
Jazz se vedle nás napjal a začal vrčet. Můj srdeční rytmus začal přeskakovat strachem. Ne o sebe. Ale o Emmeta a Jaspera. A kde je vůbec Samuel?
Z ničeho nic jsem upadla do temnoty.
Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Upíři v ČR 10.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!