Tak po dlouhé době další díl, je mi to líto, ale já jsem vážně neměla čas.Tahle kapitolka je kratší. Popravdě si s touhle povídkou už nevím rady, byla bych ráda kdyby jste mi napsali do komentářů nějaké situace které by se mohli stát a já bych je pak zapracovala do povídky. Za případné komentáře děkuji. Colenovka
21.05.2010 (20:45) • Colenovka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1552×
10. kapitola
Díval se na mě a já nebyla schopna slova, jen jsem čekala, až se probudím s toho krásného snu. To se ale nestalo, neprobudila jsem se, byla to skutečnost.
„Miluju tě!“ zašeptala jsem.
Pokřiveně se na mě usmál a už mě objímal, jeho rty byli jen pár centimetrů od mých, když jsem za sebou uslyšela smích.
Odtrhli jsme se s Edwardem od sebe a podívali jsme se, kdo nás ruší.
Stáli tam naši a Lucy s Thomasem a právě od nich vycházel ten smích.
Pomalu jsme se s Edwardem rozešli k nim, ale máma s tátou nevypadali moc nadšeně.
„Dobrý večer!“ pozdravil slušně Edward a táta s mámou místo aby ho napodobili, se jen ušklíbli.
„Proč si přijel, Edwarde?“ zeptal se ho ledově táta.
Jen jsem vyvalila oči, takhle se nikdy táta nechoval.
„Tati!“ vyjekla jsem šokovaně, ale on se na mě ani nepodíval.
„Přijel jsem za Bellou.“ odpověděl Edward.
„Tohle nejde, jsi upír, ona je člověk, mohl by si jí ublížit!“ vyletěla máma, která nevydržela chodit kolem horké kaše.
„Nikdy bych Belle neublížil.“ Ubezpečil je Edward.
„Tohle nepřichází v úvahu!“ rozkřičel se táta.
Rozhodla jsem se do toho sporu vložit.
„Tohle je ale moje rozhodnutí.“ řekla jsem pevným hlasem.
„Má pravdu, nechte je.“ usmála se na mě Lucy a Thomas přikyvoval. Vděčně jsem se na ně usmála.
Máma s tátou po nich hodili naštvaný pohled.
„Stejně spolu nebudete moct být dlouho, Bella stárne.“ připomněl mi táta to, čeho jsem se tak bála.
„Budu s ní do konce jejího života, pokud bude chtít.“
„Cože? Jak do konce mého života? Řekneš, že mě miluješ a potom mě necháš umřít, i když je tu jiná možnost?“ řekla jsem naštvaně.
„Jiná možnost není!“ procedil Edward skrz zaťaté zuby.
„Ale ano je!“
„Ne, není Bello!“
„Hele manželskou hádku si nechte na později.“ rozesmála se Lucy.
Zmlkla jsem, ale byla jsem rozhodnutá, že takhle to nenechám.
„Pojďte dovnitř,“ povzdychla si máma.
Vešli jsme dovnitř, ani mi nebyla venku zima, byla jsem tak rozzlobená, že na to ani nebyl čas. Co si vůbec myslí? Řekne mi, že mě miluje, ale klidně mě nechá umřít, no to je teda láska. Já vážně chlapy nechápu!
Sedla jsem si na sedačku a Edward si sedl vedle mě, naproti nám si sedli máma s tátou a Lucy s Thomasem zůstali stát. Chvilku bylo ticho.
„No hele, ne že by bylo nějak nepříjemný tu s vámi sedět, ale jsem ospalá, takže jdu spát!“ oznámila jsem jim.
Zvedla jsem se a Edward se zvedl semnou, táta se na něj nechápavě podíval.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se ho naštvaně.
„Chtěl bych si s Bellou promluvit.“ Odpověděl klidně.
Táta se na něj ještě chvilku díval a potom řekl větu za kterou bych se nejradši propadla do země.
„Něco si zkus a uvidíš.“
„Tati!“ řekla jsem teď naštvaně táta.
Edward mě vzal za ruku a vedl mě do mého pokoje.
Sedla jsem si tam na postel.
„Bello,“ začal Edward. Tázavě jsem se na něj podívala. Co mi asi chce říct? Bello, miluji tě, budu s tebou celý tvůj život, ale bohužel jsi člověk, takže potom umřeš, ale neboj to je až za dlouho, takže zatím budeme spolu, já si pak najdu někoho jiného a zase budu šťastný. Á sladký sarkasmus.
„Bello, ty nebudeš upír, zasloužíš si něco lepšího, měla by si být šťastná, že jsi člověk.“ Řekl mi.
„Co až zestárnu natolik, že budu vypadat jako tvoje babička?“ zeptala jsem se ho ironicky.
„To mi nevadí, budu tě mít rád za každou cenu.“
„Ale mě to vadí, vadí mi, že si přijdeš, řekneš mi, že mě miluješ, ale budeš semnou jenom do konce mého života, je tu i jiná možnost, možnost, kterou chci od té doby, co vím o upírech.“ vyletěla jsem.
„Ne!“ procedil skrz zuby.
„Je to moje rozhodnutí, řekni mi, proč nechceš. Nechceš mě mít na krku celou věčnost?“ zeptala jsem se, ale poslední větu jsem spíš zašeptala.
Sklopila jsem hlavu. Hned mě objímali Edwardovi paže.
„Bello, ani nevíš, jak bych byl rád, kdybys semnou byla napořád, ale to nejde, co kdybys někdy chtěla děti, já bych ti je dát nemohl a ani nemůžu, chci, abys vždycky měla možnost se rozhodnout a až by si byla upír, tu možnost by si ztratila. Nemohla by jsi mít manžela a zestárnout spolu s ním, sledovat svoje děti a vnoučata jak se prohánějí po zahradě, ani nevíš, kolik z nás by to chtělo.“ Dokončil svůj docela dlouhý monolog.
„Ale já nechci děti, nechci manžela se kterým bych zestárla, chci být navždy mladá a chci být s tebou, co je na tom tak špatného k pochopení?“
„Měla by si jít spát.“ Řekl mi.
Měla jsem toho dost, sbalila jsem si pyžamo a odkráčela do koupelny.
Ve sprše jsem si na sebe pustila teplou vodu a přemýšlela jsem.
Já ho vážně nechápu, zajímalo by mě, co by dělal, kdyby byl v mé situaci, ale co já se vnucovat nebudu, on mě ještě rád přemění, vymyslím si nějaký plán. A on ještě uvidí…
Autor: Colenovka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Upíří rodina je plus- 10. kapitola:
dalšíí 
wauu
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!