Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří panství - 26. kapitola - Gabrielova otázka

19.05.2010 (14:45) • Horqusa211 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1828×

26. kapitola – Gabrielova otázka

„Lásko, už je po všem."

Zbytek dne byl pro mne jako rozmazaná inkoustová šmouha. Ujistila jsem se, že je celá rodina v pořádku, a pak se nechala od Edwarda odnést na Coldcreed. Tentokrát mi ani nevadil neobvyklý způsob dopravy. Neměla jsem už sílu se bát.

Zavřela jsem únavou oči a poslouchala Edwardův dech. Dýchá. Je naživu. To je nejdůležitější.

Nechtěla jsem myslet na krvelačný pohled madam Learové předtím, než na mě skočila.

Nechtěla jsem myslet na zatracení McMillanových dětí, které by mohly matce dál dělat radost.

Nechtěla jsem myslet na lstivou Victorii, po které se snad zem slehla.

Ani na nevyzpytatelného Gabriela.

Náročná noc se na mně podepsala, ale já se snažila silou vůle se spánkem bojovat. Přesto jsem nejspíš na okamžik usnula.

* * * * * *

Za chvilku jsme se ocitli s Edwardem v jeho pokoji. Někdo zaťukal.

„Ach Bello, jsem tak ráda, že ti ten blázen neublížil."

Alice mě políbila na obě tváře a vroucně mě objala. Sykla jsem bolestí a teprve nyní jsem si uvědomila zraněná žebra.

„Jo a má intuice mi říká, že za minutku tu je Carlisle a prohlédne tě," mrkla a vesele se usmála.

Snažila jsem se jí úsměv oplatit, i když z toho nejspíš vyšla jen nepovedená náhražka. Přesto jsem věděla, že to Alice chápala. Sama musela mít obrovský strach o Jaspera.

Poté, co se Alice vytratila, mě Edward veleopatrně uložil do nadýchaných peřin.

Carlisle zjistil dvě nalomená žebra, a mnoho podlitin, škrábanců a otoků. Edward se po celou dobu vyšetření zarputile mračil a zatínal čelisti. Byla jsem si jistá, že má všechna má zranění spočítaná. A za všechny si přikládal vinu. Zachytil můj pohled a rychle si prohrábl rozcuchané vlasy. Stále měl na sobě cáry bílé košile. Přesto mu to slušelo. Nepatrně se pousmál a jeho pohled přetékající láskou mě pohladil po duši. Ani jsem si nevšimla, kdy mi Carlisle zafixoval žebra.

„Tady máš něco na bolest, Bello, a dodržuj prosím režim. Jasné? Odpočívat a sbírat síly, aby se ti žebra dobře zhojila."

Povzdechl si a sbalil si svou lékařskou kabelu, ale ve dveřích se ještě otočil a koutky úst roztáhl do vědoucího úsměvu:

„Z postele ani na krok."

Edward po Carlislovo odchodu doslova přelétl místnost a jemně mě sevřel v objetí.

„Ehm, Edwarde, podáš mi prosím noční košili?"

„Samozřejmě, miláčku. Pro tebe všechno," slíbil Edward svým sametovým hlasem a vyrazil k šatníku.

„Kterou si žádáš, Lásko?" nesla se ke mně tlumená ozvěna.

„Tu dlouhou bavlněnou s výšivkami," houkla jsem proto trochu víc nahlas.

Schválně jsem Edwarda požádala o košili, která mne bude zakrývat od hlavy až k patě. Nerada ho vidím trpět. A každá má modřina ho jak vidmo trápí.

Edward mi pomohl se převléct a starostlivě se vyptával, co ještě potřebuji. I přes tupou bolest v žebrech a v boku, jsem vykouzlila úsměv a poklepala na prázdné místo vedle sebe.

Zašeptala jsem: „Hlavně tebe, miláčku..."

Na tváři se mu objevil nádherný pokřivený úsměv. Svlékl zbytky své košile a opatrně si ke mně přilehl. Prsty propletl s mými a nežně mě laskal.

„Moc jsem se o tebe bál... moc... kdyby..." nedopověděl a zavřel zmučeně oči.

Pohladila jsem ho po tváři a přála si vymazat všechny jeho chmury, šeptla jsem:

„Já také."

„Miluji tě, Bello," pronesl Edward a dlouze mě políbil, až se mi srdce rozbušilo.

„A já tebe, Edwarde."

„Měla by jsi se prospat," ozval se po chvilce přísně Edward.

Ach ano, režim. Začal broukat mou oblíbenou ukolébavku a pečlivě mě zakryl dekami. Spánku se již nedalo odolat.

* * * * * *

Dalších čtrnáct dní jsem pobývala na Coldcreed u Cullenů. Konečně jsem si užívala trochu klidu. Žádní upíři. Tedy kromě mých hostitelů. Žádná armáda novorozených. Tedy téměř. Z Blackstonu dorazila jiná armáda. V čele se zvědavou tetičkou Beth, ustaranou Lucy a strýcem. A začali se vyptávat. Drahá Alice naštěstí dopředu vymyslela celkem uvěřitelnou historku o mém zranění.

Zakopnula jsem při své pověstné neopatrnosti o shrnutý koberec a spadla ze schodů. Nešťastně jsem přitom na sebe shodila velké a hlavně těžké zrcadlo v masivním rámu, které bylo umístěno na protilehlé stěně pod schodištěm.

Emmett se na zrcadle rád vyřádil. Esme byla nejspíš trochu smutná, že to kvůli věrohodnosti příběhu muselo odnést tak krásné umělecké dílo. Emmett ho vytloukl do posledního střípku.

Teta se po mém vyprávění ihned zhrozila a šokovaně se začala ovívat zelenkavým vějířem, ještě jsem ten vějíř u ní neviděla. Že by dárek od ctitele?

Ale hlavní bylo, že se víc nevyptávala.

Měla bych se možná cítit uraženě, neboť rychle uvěřila, že jsem stále tak nešikovná. Jenže lepší vypadat jako slon v porcelánu, v mém případě v zrcadle, než přiznat, že jsem se vydala napospas šílenému upírovi a ocitla se tak uprostřed upíří vřavy.

Dodnes si neodpustím naivní plán, jak zachránit mou lásku.

Dodnes jsem pouhý člověk. Ale to se prý Edwardovi na mně líbí nejvíc. Proto jsem prý tak neodolatelná.

Ale bohužel stále tak lidská. Hned následující ráno po bitvě jsem cítila, že by mě chtěl Edward znovu požádat o ruku. Naštěstí to však nevyslovil. Chci s ním strávit zbytek života, opravdu chci, ale… né jako člověk! Ach jo…

„… sebou do Chicaga. Já se tak těším…, “ vypískla nadšením Elizabeth.

Vytrhla mě z úvah a já vyhrkla: „Co-cože???”

Teta si povzdechla a pohotově mi vyčetla:

„Bello, ty mě ale vůbec neposloucháš. Povídám, že se příští měsíc vypravím s Thobiasem do Spojených státu amerických. No, není to báječné?”

„Uh? Není to brzy? A co Gabriel???” zeptala jsem se jí zaskočeně.

Beth se ušklíbla a znovu se ovívala novým vějířem. Nyní jsem si byla jistá, že je od ctitele.

„S Gabrielem to bylo jen takové poblouznění. Poslala jsem mu dopis, že se vdávat nechci a…,” nestačila dopovědět, protože jsem vykřikla:

„Cože?!”

„Neboj, Bello, sepsala jsem to opravdu citlivě. Doufám, že se nebude chudák dlouho trápit. Ale Thobias je prostě úžasný a tak světaznalý. Víš, že byl i v Jižní Africe a dokonce..." Elizabeth dál brebentila o svém novém snoubenci a já na ní šokovaně koulila oči.

Proboha, ona napíše upírovi dopis, že se s ním rozchází a jeho žádost o ruku odmítá. Ona odmítla Gabriela Volturiho. Tak tohle musí být průšvih!

* * * * * *

A další průšvih byl na cestě. Když tety se strýčkem Brianem odjely domů, zavolal si mě do své pracovny Carlisle. Nesměle jsem vstoupila do místnosti a Carlisle mi pokynul, abych se usadila. Sedla jsem si proto na kraj koženého křesla, které stálo přímo naprosti pracovnímu stolu s leštěného ebenu.

„Bello, půjdu rovnou k věci. Dnes večer přijede na návštěvu Gabriel. Jak víš, pomohl nám s Jamesem a měli jsme pak spolu docela zajímavý rozhovor. Požádal mě, zda si může s tebou promluvit.”

„Co-cože???” Už podruhé jsem tento den byla překvapená a zakoktala jsem se.

„Rád by se ti omluvil. Prý ho mrzí vaše předchozí neshody. No, dokonce se omluvil i mně. Jeho cesta do Itálie ho prý obohatila o nové a dle jeho slov nečekané informace. Víc ti chce říct sám. Vzhledem k jeho předchozímu chování jsem ho varoval, aby se ti ani nepokusil ublížit. Přísahal mi a já mu věřím. Jsi ochotná se s ním sejít?”

Ochotná? Nebyla jsem v tomto okamžiku ani schopná odpovědět.

Carlisle se ke mně přes stůl nepatrně naklonil: „Nechci tě do ničeho tlačit, Bello. Ale tuším, že se ti chystá povědět něco důležitého.”

Pouze jsem přikývla a omluvila se, že jsem unavená a půjdu se po obědě prospat. Carlisle se mile usmál a doprovodil mě ke dveřím.

Samozřejmě, že jsem nespala, pouze jsem ležela na posteli s otevřenýma očima a snažila se vstřebat informace. Takže, Bethy zrušila svatbu, a jakoby náhodou se mnou chce dnes Gabriel Volturi mluvit? Jak tohle dopadne?

Vylekaně jsem vyskočila z postele, když třískly dveře. V nich se objevil rozzuřený Edward a hned spustil:

„V žádném případě!”

„Co?” nechápavě jsem vyhrkla. Dnes už po několikáté. Doufám, že se to nestane zvykem.

„Gabriel se k tobě ani nepřiblíží! Nevěřím mu ani slovo!" Edward rozčíleně přecházel po místnosti sem a tam.

Posadila jsem se a nervózně si přihladila kadeř vlasů.

„Zachránil nás, Edwarde..." pokusila jsem se zmírnit jeho hněv, ale zároveň se mi nechtělo obhajovat Volturiho.

„Tebe zachránil, Bello. Tebe! A já si to nepřestanu vyčítat.”

„To není důležité, Edwarde. Jsme tu přeci spolu. No a... Gabriel mi prý musí něco důležitého vyprávět. Uklidni se prosím. Chci... chci s ním mluvit." Doufala jsem, že si Edward nevšiml krátkého zaváhání. Nevěděla jsem, co mohu od Gabriela čekat, a přesto jsem se snažila tvářit sebejistě, abych Edwarda víc neznepokojovala.

Přistoupila jsem až k němu, dotýkali jsme se po celé délce těl. Dlouze jsem ho políbila na jeho neodolatelná ústa. Nejdříve měl rty stisknuté pevně k sobě, ale po mých výpadech to po chvilce vzdal, přitáhl si mě ještě blíž k sobě a vášnivě mi oplácel.

* * * * * *

Edward si vymínil, že se bude držet poblíž knihovny. Tam na mě už čekal Gabriel. Vešla jsem dovnitř a očima hned vyhledala Gabrielovu postavu. Byl pohodlně usazený v křesle naproti krbu. Vypadal klidně a uvolněně.

„Vítám vás, nejdražší Bello, posaďte se prosím,” vybídl mě nezvykle mile a bez jeho obvyklého sarkasmu. Usadila jsem se co nejdál od něho a vyčkávala, s čím přijde.

„Konečně se nám trochu otepluje, že? Počasí je zde na severu opravdu nevyzpytatelné.”

Jako ty, chtěla jsem odpovědět. Ale dál jsem mlčela.

Gabriel si povzdychl a zakroutil s úměvem hlavou: „Je vidět, že vás má konverzační předehra nezajímá. Nu, přejděme k věci. Dostal jsem dopis od vaší tety.”

Hrklo ve mně a připravovala jsem se na jeho útok.

„Bello, Bello. Myslel jsem, že se známe natolik dobře a vy ode mne pořád očekáváte jen to nejhorší,” zatvářil se na oko ublíženě, ale pokračoval dále, „vaší tetě jsem dal volnost. Nechci jí stát ve štěstí. Nezlobím se na ni. Vy mi nevěříte, Bello?”

„Slibte mi prosím, že Elizabeth neublížíte,” snažila jsem se o smířlivý tón.

Rozesmál se a zvedl levou ruku, jakoby přísahal na Bibli.

„Přísahám, že Elizabeth neublížím.”

„Děkuji. Prý mi musíte něco náléhavého sdělit.”

Gabriel se uchechtl a řekl: „S tou netrpělivostí byste měla něco dělat. Dobrá. Půjdeme k jádru věci. Řekněte, měla jste raději matku nebo otce?”

Po jeho otázce jsem na něj zůstala zmateně zírat. Matku nebo otce???

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA - - - - - DALŠÍ KAPITOLA

Autor: Horqusa211 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří panství - 26. kapitola - Gabrielova otázka: