Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří jed 5. kapitola

21.11.2014 (16:15) • TerezaRosalieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1619×

Bella

S Jacobem jsme žili spokojený život a já jsem zjistila, že mám hned dvě schopnosti. První byla, že mám štít, který kryje mé myšlenky a myšlenky ostatních, které zaštítím, a ta druhá byla, že mám výborné sebeovládání. I když jsem Jacoba nadevše milovala, upír jsem jen pár dní, a tak jsem se bála, že mu ublížím. Ale jeho krev mě nelákala. Myslela jsem, že jako novorozená budu myslet jen na krev, ale pálivou bolest v krku jsem skoro nevnímala a stačilo mi ji uhasit zvířecí krví.

Dnes jsem měla namířeno ke Cullenovým domů a celý den jsem přemýšlela o rozhovoru s nimi. „Půjdeme?" zeptal se mě Jacob a tím mě vytrhl z myšlenek. 

„Ano, půjdeme," dívala jsem se na něj a v očích jsem musela mít strach. Jacob se na mě podíval s láskou v očích a to mě uklidnilo. 

„Neboj se, Bells, budu s tebou." Objala jsem ho kolem pasu a on si mě přitiskl na hruď. Nasávala jsem jeho neodolatelnou vůni, kterou bych mohla dýchat celý život, ale teď na to není čas, musíme jít.

Jacob se proměnil ve vlka a běželi jsme vedle sebe. Za chvíli jsme stáli před jejich vilou. V domě všichni zmlkli. Slyšela jsem jedno slabě bijící srdce. Za chvíli z vily vyšli ve předu Emmett s Jasperem a Carlislem, a za nimi šly Esmé s Alice. Myslí si, že jsem přišla bojovat. Ve vile jsem slyšela Rosalii s Jessicou, ale nikde jsem neslyšela Edwarda. To mi nějak nesedí, že by nechtěl bránit svojí rodinu v případném boji? Začínala jsem mít podivné tušení. Co když je to nějaká past? Začala jsem prohledávat okolí očima a hledala jakoukoliv stopu nebezpečí. Podívala jsem se na Jaka, budu ho bránit, dokud nepadnu. Umírám jen z představy, že by se mu něco stalo. Byla bych prázdná troska bez duše, bez Jacoba. On je smysl mé existence a já vím, že srdce mám, protože když jsem s Jakem, cítím nepatrný pocit lásky, štěstí a tepla v hrudi. Začala jsem vrčet a hrbit se připravená ke skoku, abych bránila svou lásku. Jacobovi to došlo už při mém pohledu a postavil se přede mě, což se mi nelíbilo a snažila jsem se dostat před něj, ale zkuste si to, když je mnohokrát větší než vy. 
„Bello, Edward jel nakupovat nějaké věci pro ten plod a vrátí se až večer," snažil se mě uklidnit Carlisle.

Znovu jsem očima projela okolí a nasála vůni lesa, ale zdálo se, že mluví pravdu, takže jsem šla vedle Jacoba, na kterého jsem se láskyplně usmála a zašeptala: „Miluji tě."

„Chci si promluvit," oznámila jsem jim. Emmett, Jasper a Carlisle pořád stáli vepředu a chránili svoji rodinu a nejspíše čekali, kdy se vrhnu na Jessicu, ale mě její krev nelákala. Ani lidé mě nelákají, nejspíše bych se neovládla, kdyby nějakému tekla krev, to bylo horší, ale jen tak mi nepřipadali jako potrava. 

„Bello, my nestojíme proti tobě. Patříš do naší rodiny a my budeme držet při tobě. Nechceme tobě ani Jacobovi ublížit."

Začal Carlisle. Vysvětlila jsem jim, že jim nechci ublížit a že miluji Jacoba.

Řekla jsme jim vše o svých darech, a že netoužím po krvi tak, jak jsem čekala. Také jsem jim vysvětlila moji přeměnu. Carlisle mi chtěl hned udělat vyšetření a začal se horlivě vyptávat. 

Alice už nebavilo být schovaná za Jasperem. Věděla, že bych jim neublížila, a chtěla se ke mně rozběhnout a skočit mi do náruče, jenže Jasper ji chytil za ruku a chtěl ji stáhnout zpátky. „Je novorozená, neovládá se."

Jenže Alice se nedala a hodlala za mě bojovat. „Miláčku, to není novorozená, to je Bella, kdyby se neovládala, stála by tak klidně vedle Jacoba?" To byla poslední slova Alice, než se mi vrhla do náruče a já ji otevřeně přijala a mačkala jsem ji ještě víc, než ona mě. Když jsme se po dlouhé době pustily, šla k Jakovi a pohladila ho po čumáku se slovy: „Díky, že ses o ni postaral, teď už pro mě nejsi ten smradlavý pes." Jacob se u toho uchechtl tak… no, prostě jak to dělají vlkodlaci.

Přivítala jsem se ještě s ostatními, jen Jasper byl pořád ostražitý. Nečekala jsem, že to půjde tak hladce, ale to jsem se velice mýlila, protože jsem slyšela přijíždějící Volvo. Edward už určitě zjistil, že jsme tady, protože začal vrčet. Automaticky jsem se shrbila a začala bránit Jakea.
Edward šel k nám. Všimla jsem si, že Cullenovi se postavili vedle mě a Jakea. Edward spaloval Jacoba vraždícím pohledem a vrčel. Jacob začal taky vrčet. 

„Bello, chtěl bych s tebou mluvit," začal Edward. 

„No tak mluv," odpověděla jsem mu.

„O samotě." Jacob začal vrčet ještě zuřivěji. „Chci si jen promluvit," dodal Edward.

Podívala jsem se na obrovského vlka a vtiskla mu pusu na čelo. „Jaku, lásko, počkej tu teď na mě, ano?" Ale Jacob zavrčel v jasné odpovědi ne. „Miláčku, neboj se o mě, věř mi prosím." 

„Tobě věří, ale mně ne," přeložil Edward jeho myšlenky. 

Jacobovi posmutněly oči, ale nakonec vycenil zuby na Edwarda a na mě kývl hlavou.Vtiskla jsem mu ještě jeden polibek. „Edwarde, nezapomeň na to, jak jsme tě vychovali," křikla za námi ještě Esmé. Šla jsem za Edwardem, nenechám si nekryté záda. Došli jsme celkem daleko od domu a on se na mě konečně otočil. Oči měl zavřené a pěsti zaťaté.

„Bello, nemůžeš být s Jacobem." Co ho to zajímá, sakra?

„Do toho ti ale nic není," řekla jsem mu své.

„Není to pro tebe bezpečné, ty jsi upír, on vlkodlak. To ti nevadí, že mu můžeš ublížit? Je v něm kousek člověka." To mě zabolelo, já bych Jacobovi nedokázala ublížit. A já ho neopustím. Vím, jaké to je. 

„Já ho miluji a neopustím ho. Když jsi mě opustil, trpěla jsem." Vzpomněla jsem si na obrovskou díru v hrudi a trochu to zabolelo. Automaticky jsem vztáhla ruku a objala si hrudník. 

„Chápu, jaké to asi je. To, co cítím k Jessice. Takové pouto, které mě k ní přitahuje. Ale je to nebezpečné." V jeho výrazu se něco změnilo. Jako by trpěl. Odvrátila jsem pohled.

„Edwarde, neměj strach. Dokážu se o sebe postarat. Už nejsem ten zranitelný, nemotorný člověk. Je to vše, co jsi mi chtěl říct?"

„Ano, je." 

„Tak to už není co řešit." 

„Bello, buď opatrná. Nechci, aby sis nějak ublížila." Jen jsem na něj kývla a utíkala jsem zpátky.  

Doběhla jsem k domu, kde na mě čekal nervózní Jacob. Už byl v lidské podobě.

Všichni jsme si sedli na sedačku a povídali si, co budeme dělat, až se to narodí. Bavili jsme se o tom, jestli by měla být Jess upírka, kdo ji promění, a bude to Carlisle, protože má nejlepší sebeovládání. Všichni jí budeme pomáhat s výchovou. Bavili jsme se o jménech a Jessica řekla, že musí mít nějaké výjimečné jméno, a my s tím souhlasili, přeci jenom je to jediný poloupír. Ale s tím přichází i strach, protože nikdo neví, jak bude schopné se ovládat a čím se bude živit, ale podle toho, že už teď to chce krev, je to zřejmé. Spoléhá se na to, že když jsme tady všichni nadpřirozené bytosti, a Jess bude taky, nebude problém zvládnout to malé.

Jacob už do sebe ládoval maso s bramborami a omáčkou, co mu Esmé připravila. Taky Jess si dávala stravu, akorát úplně jinou. Dávala si totiž krev, její krevní skupina je A+, takže jich Carlisle pár sehnal v nemocnici a doma má taky pěknou zásobu. Má tu i operační stůl, rentgen, ultrazvuk a mnoho dalších nemocenských věcí. Při tom pití krve jsem musela jít ven, projít se do lesa a Jake šel semnou, pořád se o mě bál. Šli jsme celkem daleko od domu, tak daleko, že už jsem ani neslyšela obyvatele vily. Došli jsme na kraj malé louky a Jacob mě vzal do náruče. Užívali jsme si sebe navzájem a líbali jsme se, ta tělesná blízkost byla krásná. Ani nevím, jak dlouho jsme tam takhle byli, ale začalo se stmívat, a tak jsme se rozhodli, že půjdeme domů. Zastavili jsme se ještě u Cullenových se rozloučit a pak jsme utíkali lesem- Jacob jako člověk, protože jsme si chtěli užít běh spolu ruku v ruce- směrem k La-Push.  

Už jsme byli u rezervace a já na kraji hranic viděla skoro všechny vlky, kteří nám bránili v cestě, v čele se Samem, který byl ve své lidské podobě jako jediný. Podívala jsem se na Jacoba, který taky nevěděl, co se děje.

„Co se děje, Same?" zeptal se Jacob.
„Rada rozhodla, že novorozená upírka nemůže být na našem území. Je hrozba pro lidi a, i když ji miluješ, vztahuje se na ni smlouva." Tak tohle byla podpásovka. 
„Jak jste mohli něco rozhodnout bezemě?" Jacob dost zuřil a začal se třást.
„Jacobe,nebudem o tom diskutovat, tohle je rozkaz." A sakra. Jacob nemůže obejít rozkaz, jedině kdyby..
„Vnuk Erphraina Blacka nebude poslouchat rozkazy od Uleyho." Tak tohle jsem nečekala, že by to Jacob udělal? Řekl, že nechce být Alfou. Udělal to pro mě, i když to tak nesnáší.
„Chceš vládnout smečce? Nikdo tě nebude poslouchat!" Sam dost zuřil.
„Nechci nikomu vládnout, jen nebudu poslouchat rozkazy! A chci žít s dívkou, kterou miluji.“ 
„Bello, půjdu za radou a vyřeším to," řekl mi Jacob, políbil mě, a než jsem se nadála, skočil jako člověk a dopadl na zem jako vlk. Obrovský silný vlk.
Sam a několik vlkodlaků se za ním vydalo a ostatní tu stáli přede mnou a sledovali mě. Bála jsem se o Jacoba, ale věděla jsem, že mu neublíží. Je to jejich bratr. Vlkodlaci mě dál sledovali a já jsem poznala dva z nich. Byli tu čtyři vlkodlaci. A ti dva byli Seth a Embry. „Ahoj Sethe, Embry," pozdravila jsem je a oni kývli. Seth šel ke mně a opatrně mě čumákem šťouchl do ramene. Usmála jsem se na něj a pohladila jsem ho na hlavě. Lehl si na břicho a hlavou mi ukázal, abych si k němu sedla. Tak jsem tedy udělala a opřela jsem se o něj bokem, abych ho mohla škrábat v srsti. Zůstali jsme takhle a čekali na Jacoba. 

Autor: TerezaRosalieCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří jed 5. kapitola: