Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upír? Vlkodlak? Na volbě záleží... - 9. kapitola

Kreslený Edward, Bella a Jacob

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Upír? Vlkodlak? Na volbě záleží... - 9. kapitolaOmlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale snad to ta hrstka lidiček, co to čte, přežila. Dlouho jsem nepsala, takže je to jen taková povídací slátanina, ale stejně v hloubi duše doufám, že se bude alespoň trošku líbit. Sam Belle poodhalil minulost Quiletů. A přidal i něco, co vysvětlilo bonus, který Belle nadělil osud...

01.07.2013 (12:30) • Break • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1795×

Bylo opravdu zajímavé slyšet všechny ty příběhy. Sam vyprávěl jako by je sám zažil. Tak nějak jsem tušila, že jistou úlohu v tom hrají geny. Jen jsem pořád nepochopila, proč zrovna já. Měla jsem možnost svobodné volby, ne jako ostatní. Tiše jsem popotahovala.

„Bello, ber to jako dar.“ Vzal mě kolem ramen a přitiskl k sobě. Jen jsem zanaříkala. Myslela jsem na Emmetta. Co tomu doprkýnka řekne, až přijde na to, že má v domě už dva blecháče?

„Dar? Pro mě spíš prokletí…“ Přitáhla jsem si deku, kterou mi stihl dát. Nenápadně jsem si do ní utřela nos. Sam si jen povzdechl.

„Podívej, teď máš i druhou rodinu. Nás. Samozřejmě, že to tak bylo i předtím. Ale teď nás pojí opravdové pouto.“ Pousmál se. V duchu jsem protočila oči. Sice jsem si říkala, že Jake bude nadšený, ale neustále se mi do myšlenek provrtával Emmett.

„Jak myslíš. Pro vás to bylo snadnější.“ Položila jsem si dlaň na pravé rameno. Úděsně mě tam pálila kůže. Sam mi ruku položil na břicho a podíval se. Nejdřív to byl pohled alá Nic se neděje, je to samozřejmé, ale pak se mu černé obočí stáhlo do přísné linky. Otevřel pusu, takže vypadal trochu jako leklá ryba.

„Páni,“ vydechl. Zamrkala jsem.

„Same? Co se děje?“ Poposedla jsem si, abych unikla z jeho spárů, protože mi začínal nebezpečně zarývat prsty do ramenního kloubu. Neměl se k žádné odezve, tak jsem s ním zatřásla. Zavřel oči, promnul si kořen nosu a zase je otevřel. Jeho pohled se stálo upíral na mé rameno.

„Ne, nezdálo se mi to…“ Pozvedla jsem obočí a koukla, na co tak civí.

„Wow.“ Měla jsem téměř stejné tetování, jaké vlastnili členové la pushské smečky. Téměř. Mé vyobrazení vlka bylo barevné. Střídala se tam černá, červená a sem tam se ukázala i žlutá a oranžová čára. Cítila jsem, jak mi padá čelist. Co to ksakru zase bylo?!

„Vyvolená…“ Sam byl v tranzu. Doslova. Zato mě jeho slova probrala.

„Vyvolená?“ zopakovala jsem s úšklebkem. Konečně začal znovu normálně vnimat. S vážným výrazem přikývl.

„Vztahuje se k tomu jedna legenda. Nejstarší legenda. Povídají si ji mezi sebou pouze starší, mladší generace o ní nemá ani potuchy.“ Pracně jsem semkla rty. Pro jistotu jsem se zakousla do spodního rtu, abych se vyvarovala opětovné reakci. „Mám ti o tom vyprávět?“ zeptal se s podivnou, až nábožnou úctou v hlase.

„Jistě!“ pobídla jsem ho bez rozmýšlení. Nadechl se, aby mohl spustit, jenže jeho první slovo přehlušilo vtíravé zakručení mého žaludku. Až při tom zvuku jsem si uvědomila, jaký mám hlad. Zvláštní. Nikdy jsem neměla takový hlad, že bych byla schopná spořádat klidně i hřebíky. Dnešek to ale změnil. Otráveně jsem se na Sama zašklebila. Chápavě pokýval hlavou.

„Jdi si pro něco k jídlu. Než si tvé tělo zvykne, budeš téměř pořád hladová,“ oznámil mi s jistým pobavením. Zvedla jsem se, obalila kolem sebe deku, protože jsem se ještě nestačila obléct a odploužila se do kuchyně. Z ledničky jsem vytáhla talíř snad s pěti sendviči. Musel je tam nechat Jake. Jenže já byla tak hladová, že jsem je spořádala bez výčitek svědomí. Ještě jsem si ukořistila čokoládu a vydala se zpátky. Sam pořád trpělivě seděl na posteli a sledoval svoje ruce. Zaujala jsem svou pozici vedle něj. Podíval se na mě.

„Tak tedy…“ začal vyprávět. Špicovala jsem uši, chtěla jsem se dozvědět co nejvíce. „Úplně na začátku, když se náš kmen usadil v La Push, byl všude kolem mír. Naši předci žili v souladu s přírodou tak jako dodnes. Dokud se neobjevila anomálie, kterou moc dobře znáš.“ Naznačil tesáky. Sklopila jsem pohled, pro změnu se mi do mozku vtlačil obrázek Edwarda. „No tak,“ napomenul mě, aby si získal zpět mou pozornost. Přesměrovala jsem se zpátky na něj. Odkašlal si a pokračoval. „Po zlikvidování obou členů upířího páru zavládl chaos. Sice jsme měli alfu, jenže chyboval. Byl první, dalo se to očekávat. Situace se časem pomalu uklidňovala. Získával zkušennosti.  Vše se zdálo dobré. Dokud nepřišla tajemná kráska.“ Zasmál se.

„Tajemná kráska?“

„Tak se o ní zmiňují stařešiny.“ Předvedl mi své zářící zuby. Rukou jsem ho pobídla k pokračování. „Nikdo nevěděl, odkud pochází. Vypadala na členku jižního kmene, ale ani alfa si nebyl jistý. Všichni si mysleli, že zvířecí podobu si na sebe mohou brát jen oni, ale ta dívka je vyvedla z omylu. Představila se jako Ataka-Mishua. Neznámá členka neznámého kmene s neznámým jménem. Alfa ji chtěl vyhnat, ale traduje se, že když uviděl tetování totožné s quiletským, padl před ní na kolena.“

„Proč to udělal?“ Uvelebila jsem se, potřebovala jsem pohodlnější polohu.

„Ze zvláštního důvodu. Uslyšel v hlavě hlas, který ho nabádal k úctě. Pověděl mu, že dívka přinese vesnici užitek. Ovšem za předpokladu, že se její osobě nic nestane.“ Odmlčel se.

„A dál?“ Tušila jsem, co se mohlo stát.

„Druhý nejstarší mu nevěřil. Ostatní lidé po jeho prohlášení přijali Ataka–Mishuu za svou, nebyly s ní problémy. S každým se snažila spřátelit. Ovšem… jedné obzvláště temné noci se přikradl do obydlí, které pro ni lidé postavili. Ve spánku jí podřízl hrdlo.“ Zajíkla jsem se a stiskla deku.

„To je strašné!“ hlesla jsem. Cítila jsem ostrou bolest na kůži na krku. Jako by mi tudy právě procházel nůž. Zavrtěla jsem hlavou, abych skočila pevnýma nohama zpátky do reality.

„Ano. Taky za to zaplatil. Druhý den, když lidé našli mrtvé tělo, jako by se po něm slehla zem. Hledali ho všude, kde se dalo, ale nic nenašli. Až jeden bojovník spatřil u moře útes s výčnělkem, který připomínal…“

„Jo, dost! Stačí!“ utnula jsem ho. Dělalo se mi mírně nevolno, z nepochopitelného důvodu jsem to silně prožívala.

„Chápu. Silné pocity.“ Vstal. „Pojď, zajdeme k Emily. Dá ti něco na uklidnění.“ Nevědomky se pohladil po břiše a mně došlo, že myslel jídlo. Ale proč ne, můj žaludek opět hlásal, že je prázdný. Sam se protáhl a vyšel z pokoje. Následovala jsem ho. Prošel otevřenými balkonovými dveřmi a změnil se. Sotva na zem dopadly poslední zbytky cárů jeho džínových kalhot, zmizel v lese. Odložila jsem deku na gauč a taky se pomalu vydala ven. Zhluboka jsem se nadechla, potřebovala jsem si dodat odvahu.

Silně jsem myslela na to, jak se chci změnit v to fantastické stvoření. S napětím jsem čekala, kdy se dostaví hřejivý pocit. Jenže se pořád nic nedělo. Zkoušela jsem se soustředit co nejvíce to šlo. Pořád nic.

„Ksakru už!“ Kopla jsem do balvanu, který svým vzhledem připomínal srdce. Jaká to ironie. Jenže byl nejblíž. Konečně jsem začala cítit to vření pod povrchem. Ani jsem nestačila mrknout a už jsem měla hlavu pomalu ve výšce prvního patra našeho domečku. Ty jo, na tohle si zvyknout…


« Předchozí díl

Autor: Break (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upír? Vlkodlak? Na volbě záleží... - 9. kapitola:

 1
5. Nový čtenář
25.09.2014 [17:59]

Prosím pokračuj jsi úžasná tak prosím nepřestávej! Emoticon

4. jesikata
01.07.2013 [20:50]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Ceola
01.07.2013 [15:00]

Hezké :) Nevím proč ale mám docela radost, že z Belly je vlkodlak :) tak ať tu máme brzy další kapitolku ;) Emoticon Emoticon Emoticon

2. Simluiq
01.07.2013 [13:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Dúfam že ďlšia bude čo najskôr :)
Super povieka! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. nicol
01.07.2013 [13:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře