Sourozenci v nákupním centru. Bella někoho potká... Koho? Psali jste mi, že chcete delší kapitoly, tak tahle je delší. Doufám, že se neukoušete nudou. Ale jinak přeji příjemné počtení.
09.05.2011 (20:00) • Break • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1667×
Do města jsme to neměli moc daleko. Za patnáct minut jsme tam byli. Emmett zaparkoval a my s Jacobem jsme vystoupili.
„Tak, panstvo, teď si dáme rozchod. Sejdeme se tady za tři hodiny,“ řekla jsem a chtěla se vydat pryč. Ale Jacob mě chytl za ruku a donutil tak zastavit.
„Ségra, jdeme s tebou do obchoďáku, ať se ti to líbí, nebo ne. Až tam se rozejdeme.“
„Já ale neřekla, kam mám namířeno!“ vyjela jsem na Jacoba naštvaně. Ale to už z auta vylezl i Emmett a chytil mě za druhou ruku.
„Teď už nemáš na výběr,“ řekl Emm a s Jacobem mě táhli za sebou. Všelijak jsem se kroutila, ale nebylo mi to moc platné. Jen si někdy zkuste, jakou mají upíři a vlkodlaci sílu. Nakonec jsem to vzdala.
„Kluci, tak mi aspoň přehoď te ruce. Jedna mě pálí a druhá mi nejspíš brzo zmrzne.“ Bratříčci protočili oči, ale přehodili se, aby splnili moje požadavky. Naštěstí už jsme byli u obchodního centra. Bratři mě pustili. Ale pořád za mnou stáli.
„Tak, bráchové, tady začíná moje svoboda. Pokud budete mít nějaká zvláštní přání, tak mám u sebe mobil,“ řekla jsem a rychlým krokem jsem si to zamířila pryč, daleko od mých bratrů. Koutkem oka jsem ještě zahlédla, jak se šklebí. Neměla jsem tušení, kam jít. Nakonec jsem se vydala k oblečení. Nakupování jsem moc v lásce neměla, ale ráda jsem se koukala. V obchodě nikdo nebyl. Přišlo mi to divné, ale neřešila jsem to. Zaujalo mě jedno tričko, tak jsem se k němu vydala. Ale najednou se přede mnou objevila nějaká blonďatá holka a málem do mě vrazila.
„Moc se vám omlouvám,“ vychrlila ze sebe.
„To je v pořádku. A nevykej mi. Já jsem Bella. A ty?“
„Já jsem Katie,“ odpověděla trochu rozklepaně Katie. Povzbudivě jsem se na ni usmála. Katie se uvolnila.
„Spěcháš?“ zeptala se.
„Ani ne. Čekají na mě dva bratři, takže se snažím zašít se tu co nejdéle to půjde. A ty“
„Já taky nikam nespěchám. Nepůjdeme si někam sednout? Popovídáme si… Co ty na to, Bello?“ Nadšeně jsem přikývla. Stejně bych se jinak určitě nudila. Katie se usmála a zamířila si to do kavárny, která byla naproti. Vydala jsem se za ní. Bystře jsem hlídala okolí, nechtěla jsem potkat své drahé bratříčky. Katie se usadila na židli u okna. Taky jsem si sedla.
„Tak povídej, Katie, co děláš? Studuješ?“ Katie se lehce začervenala. Zřejmě nebyla zvyklá, aby se jí někdo dával otázky.
„Ano, studuji,“ vykoktala. Moc jsem jí chtěla říct, aby se nebála. Ale to by zřejmě nebylo na místě.
„A ty?“ oklepala se Katie.
„Já taky,“ povzdechla jsem si. Ve škole mi to docela šlo, ale abych pravdu řekla, občas jsem měla chuť zahrát si na záškoláka.
„Máš nějaké sourozence?“ pokračovala ve výzvědách Katie.
„Dva bratry. Ale to už jsem ti vlastně říkala.“
„No jo! Moc se omlouvám. A jak se jmenují?“
„Emmett a Jacob. Emmett je starší a Jacob mladší. Vycházíme spolu většinou dobře, ale jsou to kluci, takže u nich si člověk nemůže být nikdy jistý, co od nich může čekat.“ A zvlášť, když jsou to upír a vlkodlak, pomyslela jsem si. Katie se usmála. Asi ke mně začala získávat důvěru.
„Já jsem jedináček. Ale nevadí mi to. Dokonce mi to tak vyhovuje.“
„Já bych jedináček být nechtěla, ale někomu to tak vyhovuje.“ Zavládla chvíle ticha.
„Co si dáš? Já si jdu pro kávu, chceš taky něco?“ zeptala jsem se.
„Taky kávu. Prosím. Dneska jsem toho moc nenaspala.“ Musela jsem dát Katie za pravdu, protože ty její kruhy pod očima byly opravdu hrozné. Zvedla jsem se ze židle a vydala se k pultu, kde byla obsluha. Objednala jsem dvě kávy. Hned jak jsem je dostala, chtěla jsem se vrátit ke Katie. Ale cestu mi zastoupil Emmett.
„Sakra, Emmette, proč mi nedáš pokoj? Jsi snad můj bodyguard?“
„Ne. Já jsem se jen přišel kouknout, jak si vedeš.“
„Co se týče kluků, zatím jsem štěstí něměla. Ale potkala jsem jednu fajn holku. Myslím, že z nás budou skvělé kamarádky.“
„Myslíš tu blondýnu, co sedí támhle u okna?“ zeptal se celkem pobaveně Emmett. Nevěřícně jsem se na něj podívala.
„Ty znáš Katii?“
„Jo. Ale jen od vidění. Upíří paměť mi ještě slouží, takže můžu v klidu říct, že už jsem ji zahlédl. Vlastně víc než zahlédl. Potkal jsem ji asi před čtvrt hodinou. Snažila se se mnou flirtovat.“
„Chceš říct, že ta zakřiknutá, ustrašená blondýna se tě pokoušela sbalit?“ Nevydržela jsem ten nápor a rozchechtala se.
„Bells, tady je jasně vidět, kdo z nás je vyspělejší v oblasti vztahů.“
Tohle jsem slyšet nemusela, tak jsem vyrazila za Katie. Tady se Emm nemohl předvádět, takže šel za mnou. Tentokrát v tichosti. Ale když jsme došli na místo, kde jsme předtím s Katií seděli, tak Katie tam nebyla. Zato tam byl nádherný kluk s bronzovými vlasy…
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Break (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Upír? Vlkodlak? Na volbě záleží... - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!