Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upír nebo čaroděj? - 7. kapitola

04.07.2012 (07:30) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2026×

„Ale já tu jsem,“ řekl jsem vážně. Emmett se otočil a pohlédl nejprve na Rosalie a pak na mě.

„Co to je?!“ vyhrkl šokovaně. „Vidím, jen nějakou průhlednou skvrnu!“

„To jsem já,“ řekl jsem s úsměvem a zrušil Zastírací kouzlo.

„No, páni,“ vydechl Emmett fascinovaně.

Pohled Emmetta

Zíral jsem na Edwarda a nestačil se divit. To, co tady předváděl, bylo neuvěřitelné. Kdybych to na vlastní oči neviděl, nevěřil bych tomu. A kdybych nebyl upír, myslel bych si, že je to jen nějaký trik.

Když se stal Edward členem naší rodiny, bylo těžké uvěřit tomu, že by vážně mohl být čaroděj. Říkal jsem si, že to bude spíš nějaký blázen, který dokáže pár triků. Oblečení tomu rozhodně nasvědčovalo. A přestože se nechoval jako obyčejný novorozený, stále jsem byl na pochybách. Vždyť mohl být jen nějak talentovaný. Plno upírů mělo neobvyklé dary.

Takhle mi ale nezbylo nic jiného, než tomu uvěřit.

Edward byl čaroděj. A pořádně dobrý.

„Co všechno dokážeš, Edwarde?“ zeptal jsem se zvědavě. V hlavě mi proběhlo nespočet možností, které by se daly s jeho pomocí udělat. A co teprve, kdyby naučil kouzlit mě? Aro už by si ani nepískl.

„No, všechno možné,“ řekl Edward. „Dokážu přimět předměty, aby létaly, měnily tvary, podoby… Jak jsi viděl, dokážu vytvářet štíty a různě upravovat, jestli se to tak dá říct, lidi. Taky si myslím, že dokážu bojovat, ale ještě jsem to nezkusil. Nemám protivníka.“

„A já ti nestačím?“ navrhl jsem.

„No, na některá bojová nebo obranná kouzla ano. Ale na některá ne. Potřeboval bych aspoň někoho s hůlkou, když už ne opravdového čaroděje,“ vysvětlil.

„To se dá ale hravě zajistit,“ zaradoval jsem se. „Prostě pojedeme tam, kde ti všichni mágové bydlí a pár hůlek si vezmeme. A ty nás pak všechny naučíš kouzlit.“

„V nejbližší době teda rozhodně nikam nepojedeme,“ oponoval Carlisle. „Ačkoliv je Edwardovo ovládání lepší než u obvyklého novorozeného, rozhodně teď nemůže mezi lidi. A už vůbec si nemůžeme jen tak nakráčet mezi čaroděje a zvesela jim vzít pár hůlek. Ohrozili bychom tím celý upíří svět. Nemám pravdu, Edwarde?“

„Ano. Nejspíš ano. V našem, tedy čarodějnickém, světě se sice o existenci upírů ví, ale vládne přesvědčení, že je to neškodná, téměř úplně vymřelá rasa. Neznám nikoho, kdo by se s upírem kdy setkal. Takže, minimálně prozatím, není nejlepší nápad chodit někam, kde je vyšší koncentrace čarodějů.“

Po Carlisleových i Edwardových argumentech mi trochu povadl úsměv. Můj skvělý plán na Emmetta-kouzelníka jsem musel na nějaký čas odsunout do pozadí.

„A nemůžeš si na mně vyzkoušet aspoň pár kouzel?“ poprosil jsem.

„No, něco bych ti ukázal mohl. Rosalie se to docela líbilo.“ Přikývl.

A za malinký okamžik už jsem si vesele poletoval po obloze a užíval si to jako malé dítě.

„Ha, ha, takhle jsem se nebavil, ani nepamatuju,“ vykřikoval jsem. „Jaspere, pojď se taky proletět!“

„Nevím, jestli to zvládnu,“ váhal Edward.

„Bez obav. Můžeš to aspoň zkusit,“ pobídl ho Jasper.

Edward soustředěně mávl hůlkou a už byl Jazz ve vzduchu vedle mě.

Když jsme si vyzkoušeli ještě pár jiných kouzel – a musím říct, že byly všechny úžasné - navrhl Carlisle, aby si Edward skočil na lov, a pak by se mohlo pokračovat dál.

Bylo vidět, že tato nabídka Edwarda potěšila. Tušil jsem, že si chce nejspíš odpočinout od toho zmatku ohledně kouzlení a nepochybně taky od našich myšlenek.

„Dobře. Šel by někdo se mnou?“ poprosil.

„Já půjdu,“ přihlásil jsem se hned. Kdo ví, co tohohle čaroděje po cestě potká. „Skočíme si na nějaký pořádný oběd.“

Na moje veselé mrknutí Edward odpověděl úsměvem, a tak jsme neváhali a ihned vyrazili. 

„Hodíme závod?“ navrhnul jsem po pár metrech poměrně pomalého přesouvání.

„Jasně. A kde bude cíl?“ zeptal se mág. Jo, přesně tak mu budu ode dneška říkat.

„Hm,“ zamyslel jsem se. „K jezeru, které je pár kilometrů přímo před námi.“

„Dobře. Tak tři, dva, jedna, teď!“ vykřikl vesele a vyrazil jako střela. Vystartoval jsem sice ve stejnou chvíli jako on, ale i tak měl přede mnou náskok. Dokázal jsem sice běhat pořádně rychle, dokonce rychleji než Jasper, ale na Edwarda jsem vůbec neměl. Nejen, že byl novorozený, no, vypadalo to, že bude o dost rychlejší než já i pár let. Další věc, kterou umí líp než já… Jako by nestačilo, že kouzlí a čte myšlenky.

Zanedlouho už mi dočista zmizel z očí a já, ačkoliv jsem se strašně moc snažil, nedokázal zrychlit natolik, abych se mu aspoň trochu přiblížil.

Jezero už bylo jen pár kroků přede mnou a já se pomalu připravil na mágův výsměch. Vykročil jsem z lesa na slunnou kamenitou pláž u jezera a… Edward nikde.

Pohltila mě škodolibá radost, že čaroděj zabloudil, ta ale netrvala příliš dlouho.

„Bez obav. Byl jsem tu dřív.“ Edward se vynořil z vody a vesele se na mě šklebil. Až teď jsem si všiml oblečení schovaného do křoví na kraji lesa.

„Jen díky tomu, že jsi novorozený,“ odsekl jsem. Že byl moc rychlý i na novorozeného jsem mu říkat neplánoval. Jak bych vedle něj vypadal…

„No, nevím,“ zasmál se. „Zkusíme to za rok, dva a uvidí se. Klidně se i vsadím, že pak taky vyhraju.“

„Uzavřel bych s tebou sázku, ale bylo by mi tě pak líto,“ snažil jsem se z toho vysekat, zatímco jsem ze sebe sundával oblečení.

„Houby, bojíš se,“ rýpl si vesele.

„Já že se bojím?“ zamračil jsem se. „Tak bacha, čarodějíčku. Vsadím se s tebou, ale jestli prohraješ, vymaluješ si svůj nový pokoj růžovou barvou a nafotíš kolekci fotek v Aliciných šatech.“

„Dobře.“ Edward přijal výzvu bez váhání. „To samé platí pro tebe, ale navíc si na růžovo přelakuješ taky tvoje auto.“

Chtě nechtě jsem musel na sázku přistoupit a doufat, že mé odhady byly špatné, a že Edward nebyl dnes doopravdy tak rychlý a já měl jen špatný den. Anebo třeba Eda za ten čas na sázku zapomene. Jasně, a taky jsem možná čaroděj a ne upír…

Abych si trochu spravil náladu, vydal jsem se do hlubin jezera a užíval si rychlé útěky hejn ryb. Zvířata dokážou dokonale poznat, kdy se k nim přiblíží predátor, ale já dvakrát nadšený z vize vysátých ryb nebyl. Před pár desetiletími jsem zkusil vetší štiku, která se mi ochomýtla před nosem v čistých kanadských vodách. A děkuju pěkně. Nikdy více.

„Je čas jít na medvědy!“ zavolal jsem, když jsem se vynořil z vody po pár minutách podvodního plavání.

Edward už stál na břehu a čekal, až vyjdu z vody.

„Hele, nemohl bych si tu vyzkoušet ještě jedno kouzlo?“ vypustil váhavě. Zbystřil jsem.

„A co to bude?“

„Zkusím zmrazit vodu,“ vysvětlil věcně a čekal na můj souhlas.

„Tak se ukaž,“ pobídl jsem ho. Zvědavost byla jednou z mých předních vlastností.

Edward namířil hůlku na vodu a řekl: „Vitaglacius.“

Z hůlky vyšlehl stříbrný proud a udeřil - jestli se to tak dá říct - na vodu. Z místa jeho dopadu se začala šířit ledová vlna a za okamžik už bylo pár desítek čtverečních metrů pokrytých ledem. Kdybych nebyl upír, skoro bych nezaznamenal ledový postup. No, takhle jsem si to mohl fascinovaně prohlížet.

„A jak to teď rozmrazíš?“ zeptal jsem se, když už Edward choval hůlku zpátky pod bundu. V mžiku ji chtěl zase vytáhnout, ale hbitě jsem ho zastavil.

„Počkej, když už jsi tu udělal takové krásné kluziště, trochu si užijeme,“ vysvětlil jsem a vrhl se na led.

Edward mě následoval a zábava mohla začít. Nerad to přiznávám, ale bavil jsem se naprosto skvěle. Byl jsem jako malé dítě, které má novou hračku. Kolem bylo dvacet stupňů a my se klouzali na ledě – sice tál, ale pomalu. Naprosto neskutečné.

Když se nad tím tak zamyslím, od mágova příchodu mezi nás jsem se ještě nenudil. Skvěle nás oživil. Začínal jsem ho mít pořádně rád.

„Jdeme se najíst, ne?“ navrhl po čase můj nový nejlepší kámoš.

S mým souhlasným přikývnutím jsme vyrazili směrem do hlubin lesa. Led byl už hodně tenký a hrozilo, že se každou chvíli rozpadne, a tak se Edward ani nenamáhal ho rozmrazovat. V okolí pár kilometrů stejně nebyl nikdo, kdo by neznal upíry a čaroděje.

„Dneska mám chuť na medvěda,“ prohlásil jsem zvesela po pár kilometrech.

„To máš pořád, ne?“ zasmál se Edward.

„No, taky je to jediné pořádné zvíře, které znám,“ obhajoval jsem svou oblíbenou potravu.

„Když myslíš… Nenajde se tu ještě něco jiného, kromě medvědů a srn?“ zeptal se.

„Ale jo. Nějaké veverky, zajíci, lišky,“ začal jsem vypočítávat. „Ne, dělám si legraci. Mohl by se tu najít nějaký vlk nebo puma.“

„Skvělé, právě jsem dostal chuť na nějakou novinku.“

Do nosu mi v tu chvíli udeřil pach vysoké a vzhledem k tomu, že jsme byli oba hladoví, nešlo pohrdnout pár doušky téhle slabší krve.

Po pár sekundách už byly dvě srnky prázdné a my jen urychleně zahrabali těla, abychom mohli pokračovat v cestě za lepší potravou.

„No ne, dnes ti přeje štěstí!“ vykřikl jsem, když jsem za okamžik ucítil vůni pumy.

Edward se bez váhání rozběhl tím směrem a já nemohl jinak, než ho následovat. Když už tu, aspoň prozatím, nejsou žádní medvědi, aspoň si prohlédnu Edovu reakci na novou kořist. A upřímně… Stejně nic nechutná lépe, než medvědi, takže s největší pravděpodobností to bude reakce slabší.

K mé smůle byl tenhle čaroděj o hodně rychlejší než já, a tak, když jsem k němu doběhl, už pomalu končil souboj. Puma ležela pod ním a zoufale se snažila o únik. Ale neměla šanci. Edward dychtivě zanořil zuby do jejího hrdla a překvapeně nasál.

V očích mu zazářilo obrovské uspokojení a když byla puma prázdná, zklamaně se na mě podíval.

„Ta byla naprosto úžasná,“ řekl překvapeně, zatímco zahrabával tělo.

„Neříkej, že ti opravdu tak chutnala,“ zasmál jsem se nevěřícně.

„Byla mnohem lepší, než všechna ostatní zvířata, co jsem prozatím zkusil,“ přesvědčoval mě.

„Hm, zdá se, že mág si našel svou oblíbenou kořist,“ zamručel jsem si pod nosem. Edward mě slyšel, ale nijak to nekomentoval. Byl zaměstnaný hlavně přemýšlením o pumách, to mi bylo jasné.

„Tak jdeme domů, ne?“ navrhl jsem. „Medvědi tu stejně zrovna vůbec nejsou.“

Vyrazili jsme směrem k domu a já si nemohl, při pohledu na Edwarda, odpustit ještě jednu poznámku na účet tohohle čaroděje.

„Měl by ses naučit jíst trochu kultivovaně, nebo si budeš muset pořád spravovat šaty těmi svými kouzly.“

 Doufám, že se vám tahle kapitola aspoň trochu líbila. Byla taková pohodovější, protože jsem se potřebovala trochu odreagovat.

Můžu vám prozradit, že v příští kapitole se posuneme o nějaký čas dopředu a začne se konečně zase něco dít. Tak snad se vám to pak bude líbit.

A jedna trochu horší zpráva... Dnes večer odjíždím na dovolenou (a internet tam rozhodně nebude), tudíž ode mě budete mít zase chvíli klid. Možná se mi ale povede ukecac rodiče, vzít nootebook a aspoň něco napsat. Tak uvidíme...  

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upír nebo čaroděj? - 7. kapitola: