Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo. Ale konečně tady máte další dílek Underworldu, který se nám pomalu, ale jistě, blíží ke konci. Vaše Stregoni
16.11.2011 (08:30) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2866×
17. kapitola
Návrat do starých kolejí? Pozdě!
Pohled Belly:
Za posledních pár dní se událo tolik věcí. Za prvé... Thomas byl celou tu dobu naživu. A Jack taky. Za druhé... Oba jsou teď mrtví. A za třetí... Nic z toho se mnou nehnulo tak, jako fakt, že už neuvidím Cullenovy. Tahle rodina se mi vryla do srdce mnohem víc, než jsem si schopná připustit. Ale oni mají svůj život a já ten svůj. A teď už jsem konečně svobodná. Konečně už tahle noční můra skončila. Tak proč se cítím tak mizerně? Proč mám pocit, jako bych měla v místě, kde mám srdce, obrovskou díru? Proč se cítím čím dál víc mizerněji, čím jsem dál od nich? Nebo bych měla říct od něho? Ne! Na tohle nesmím myslet...
„Připoutejte se, prosím. Budeme přistávat,“ upozornil mě hlas letušky.
Naposledy jsem si povzdechla a poslechla letušku.
„Vítejte zpátky ve Volteře, má paní,“ uklonil se mi Daniel. Pouze jsem na něj kývla, ale jinak jsem mu nevěnovala žádnou pozornost.
Naštěstí Daniel nebyl dotěrný a bez řečí mě odvezl do hradu.
„Benvenuto signora!“ vítala mě Jane.
„Jak dlouho?“ pohlédla jsem na ni.
„Cože?“ zeptala se nechápavě.
„Jak dlouho jsem byla pryč?“ zeptala jsem se otráveně.
„Asi pět let.“ Tak to není zase tak dlouho.
Pouze jsem kývla a vešla do sálu.
„Isabell!“ Aro okamžitě vstal z trůnu a radostně mě objímal.
„Tati!“ vzlykla jsem.
„Pojď. Okamžitě mi všechno povíš.“ Objal mě kolem ramen a vedl mě pryč.
…
Pohled Alice:
Už je to týden. Týden, co jsme se vrátili z našeho hledání. A jediné, co jsme našli byl nějaký nový svět. Ale vlastně i Mirandu, tedy to, co z ní zbylo. Ovšem to není ten největší problém. Přestěhovali jsme se do našeho starého domova. Do Forks. Tady totiž Miranda s námi nebyla, tak jsem doufala, že nám ji tady nebude nic připomínat. A měla jsem pravdu – Mirandu nám tady nic nepřipomíná, ale zato Bellu ano. Nikdo to sice neřekne nahlas, ale je to tak. A hlavně Edward chodí celý týden jako tělo bez duše. Tedy spíše nechodí, ale leží na posteli ve svém pokoji. Musím něco udělat! No tak, Alice, přemýšlej!
„Aaa!“ zakřičela jsem na celý dům.
Okamžitě u mě byla celá rodina.
„Co se děje, Alice?“ ptal se vyděšeně Carlisle. Vlastně všichni se tvářili vyděšeně.
„Co se děje?! Tohle se děje!“ ukázala jsem na Esmé. „A tohle se děje!“ Teď jsem ukázala na Rosalii. Postupně jsem ukázala na všechny členy rodiny.
„Podívejte se, jak se chováte. Já už nevím, co mám dělat. Přiznejme si to! Bella nám prostě chybí a nejvíc chybí tobě!“ ukázala jsem na Edwarda.
„To není pravda!“ okamžitě se ohradil.
„Ale je! A jenom si to nechceš přiznat! Tak už to sakra řekni, řekni, co k ní cítíš! Tak to sakra řekni!“ křičela jsem na něj, jako smyslů zbavená.
„Fajn! Miluju ji! Stačí ti to?!“ zařval.
Potěšeně jsem se usmála.
„Ale nic to nemění,“ zašeptal a odcházel ven.
„To přece není pravda,“ položila jsem mu ruku na rameno.
„Vidíš moji budoucnost?“ zeptal se spěšně.
„Ano, vidím. Proč?“ nechápala jsem.
„V tom případě moje budoucnost není spojená s Bellou.“ Usmál se a odešel.
Povzdechla jsem si, ale věděla jsem, že má pravdu.
…
„Sakra!“ zaklela jsem, když mě už popáté shodil Felix na zem.
„Nějak si vypadla z formy,“ smál se.
Se zavrčením jsem na něj zaútočila, ale opět bezvýsledně.
„Dost!“ zakřičel někdo.
Podívala jsem se tím směrem. Ve dveřích stál Aro a strašně se na mě mračil.
„Fajn!“ praštila jsem bojovou holí o zem a odešla z tělocvičny.
„Isabello!“ zavolal na mě otec na chodbě.
„Co?“ otočila jsem se na něj nevrle.
„Co to s tebou je?“ zeptal se naštvaně.
„Nic. Nemusíš mít starost,“ odsekla jsem a chtěla odejít, ale zastavila mě jeho slova.
„Tak to je dobře, protože dnes budeme mít návštěvu. Tvoje staré známé. Cullenovy,“ řekl jako by nic a odešel.
Jen jsem se vyděšeně dívala na jeho záda a přemýšlela, jak co nejnápadněji zmizet.
…
„Tváříte se, jako bychom jeli na pohřeb,“ zasmála jsem se, když jsem viděla Edwardův výraz.
„Vůbec nevím, co tím sleduješ, Alice,“ odfrkl nevrle.
Teď už jsem se nesmála jenom já, ale i Emmett.
„Hele, ber to v klidu. Aro bude určitě skvělý tchán. Třeba budeš mít nějakou protekci,“ zasmál se.
Edward si něco zavrčel, ale jinak to nekomentoval.
…
Už vím, co udělám. Řeknu, že jsem strašně zesláblá a potřebuji na pořádný lov. Jo! To je dobrý plán! To mi určitě projde.
„Aro, musím s tebou mluvit!“ Otevřela jsem dveře do sálu.
„Isabell! Jdeš právě včas,“ usmál se na mě můj zákeřný otec.
„A sakra!“ zaklela jsem.
Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Underworld - 17. kapitola - Návrat do starých kolejí?! Pozdě!:
pěkný už se těšim na další
no poviem ti, ja už som aj prestala dúfať... sem - tam mi to prešlo trochu priveľmi urýchlené, ale to možno bude tým, že som o tejto poviedke dlho nepočula.... každopádne, teším sa, čo bude dalej
:D! super !
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!