Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty nejsi táta - 24. kapitola

12.07.2012 (13:45) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3608×

24. kapitola

Einar

Seděl jsem s Bellou v náručí v Nathanielově pokoji a přemýšlel, kdy tohle příšerné čekání konečně skončí. Jestli pak budeme mít chvíli klid na něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo život normálních rodin. A v neposlední řadě, jestli tenhle šílený začátek života nezanechá na Nathovi psychické stopy a pokud ano, jestli zdědil Bellinu houževnatost a ignoraci vůči problémům. Nejsem zrovna rozený optimista a vidět našeho syna trpět mi zrovna nebarvilo myšlenky na růžovo, o mé drahé nemluvě.

Najednou se z Natha vydralo šokované vydechnutí. Oba jsme s Bellou okamžitě zpozorněli.

„Konec?“ zeptal jsem se s nadějí.

„Netroufám si být takový optimista,“ hořce se uchechtl.

„Nezbývá než doufat,“ pokrčila Bella rameny.

Před námi seděl mladý muž, který už neměl společného naprosto nic s tím dítkem, které se teprve nedávno násilím vydralo z Belly.

Postavu měl atletickou, široká ramena s úzkým pasem. Vysoký byl nejspíš jen o pár čísel míň než já, ale těžko odhadnout když seděl. Podelší tmavě hnědé vlasy, stejné barvy jakou má jeho matka, se mu lehce vlnily kolem tváře s ostrými rysy, na kterou se hodil jeho vážný, trochu zamyšlený výraz. Podíval se na nás a vesele se zazubil. A bylo to tu, jeho nejsilnější zbraň. Tenhle úsměv by se dal prodávat jako univerzální klíč k pásům cudnosti. Za tímhle klukem se holky potáhnou, jako děti za krysařem. Začínal jsem mu závidět.

„No páni, tohle mám v genofondu? A kde je, sakra, můj podíl?“ potvrdila Bella s lehkou výčitkou mé myšlenky.

„Mami, každá matka věří, že její dítě je nejkrásnější na světě,“ blýskl se okamžitě moudrem z knížek.

I hlas měl sympatický, takový trochu nakřáplý, i když to mohlo byt tím, že ho zatím skoro nepoužíval.

Jedinou starost mi dělaly jeho temně zelené oči. Měl v nich zřetelnou stopu tvrdých let, která si ani neprožil a pohled někoho o hodně staršího, kdo si prošel bolestivou cestu do pekla a zpět.

„Jdeme někam ven,“ zavelel rázně, „toho pokoje mám plné zuby. Kolik je vůbec hodin?“

„Deset ráno, ale netuším, jaké je počasí,“ informoval jsem ho po kontrole hodinek.

„Počasí je to poslední, co by mě zajímalo. Všichni okamžitě do sprchy a obléknout, za půl hodiny sraz v trůním sále. Jede se do ZOO, aspoň jednoho muzea a na pořádnou rodinnou večeři,“ zavelel a ještě ztuhlým krokem šel započít plnění seznamu.

Bella se na mě pobaveně podívala.

„No na mě nehleď, slyšelas vůdce,“ odbyl jsem ji žertem a pomohl jí z křesla.

                                                                *      *      *

Když si chlap představuje první rodinný výlet, nezřídka ho napadne právě ZOO. Konec konců, děti mají zvířata rády, hlavně ty, která jim připadají exotická. Pochybuji však, že náš výlet by si někdo představoval jako vzorový.

Nathaniel si u každého výběhu, voliéry, akvária i terária četl podrobně informační tabulku a pak si každé zvíře prohlížel s takovým zaujetím, jako by z toho večer měl psát test a ještě dané zvíře kreslil do bloku do nejmenších podrobností. Ujišťuji vás, že dnešní výlet přestal být sranda už u třetího exempláře.

Jste-li na dynamický život, v němž lezete z průseru do průseru, může být takové bezvětří celkem nezvyk. Ale co, na klid a pohodu se zvyká vždycky líp a rychleji.

Nathaniel se prudce otočil od voliéry s nějakým papouškem.

„Jde se na oběd,“ zavelel a popadl nás oba kolem ramen a s mírně přiblblým úsměvem nás kormidloval směrem, jímž tušil jídlo.

                                                          *       *         *

My dva jsme po talířku honili jídlo z jednoho konce na druhý, zatímco v Nathovi mizela porce rychlostí, kterou jsem zatím nepovažoval za možnou. Během chvíle už měnil svůj prázdný talíř za Bellin plný. Za pár okamžiků provedl stejný manévr znovu, tentokrát s mojí porcí. Zběžným pohledem zkontroloval restauraci, neupoutal-li jeho apetit pozornost a upřel oči zpět na nás.

„Desert?“ navrhl s naprosto nevinným pohledem.

Bella málem smíchy spadla ze židle.

                                                           *     *    *

Rychlým krokem jsme se řítili chodbou hradu k trůnnímu sálu. Arův telefonát nás odvolal z druhé půlky prohlídky ZOO. Kromě toho, že je naše přítomnost žádána tady, jsme však nevěděli nic.

Ani bezprostředně po vstupu do trůnního sálu jsme nebyli o moc moudřejší. Byli tu všichni. Vládci trochu nervózně poposedávali na trůnech, za kterými stála celá garda. Jediný Felix stál před trůny a nesmlouvavě svíral Heidi ruce za zády.

„Co tak hoří?“ přejížděl jsem nechápavě pohledem po vládcích.

„Konečně se nám podařilo vystopovat ten únik informací. Tady naše Heidi ochotně informovala Cullenovi o všem, co se týkalo vaší rodiny. A protože se to týká hlavně vás, rozhodli jsme se na vás nechat i rozhodnutí o trestu,“ obeznámil nás Aro stručně se situací.

„Proč?“ otočila se Bella na Heidi s nejzákladnější otázkou.

„Protože Alice je moje dobrá kamarádka. Protože pro Edwarda bych dýchala. A hlavně proto, že jako otec má plné právo vědět o svém synovi,“ zazmítala se vzdorovitě ve Felixově sevření.

Bella se zhluboka nadechla a já přivřel oči v očekávání výbuchu, kterého jsem byl svědkem už několikrát.

Místo toho však zase vydechla a sevřela rty.

„Ať si jde,“ pokrčila rameny.

„Cože?!“ vydechli vládci unisono a celé gardě se stejná otázka dala lehce vyčíst z obličeje.

„Ať si táhne. Ať zvěstuje Cullenům, jaké štěstí mě potkalo. Ať se vrhne do náručí svého vyvoleného. Třeba jí dojde dřív než mě, že ten bastard není žádná výhra,“ objala mě rukou kolem pasu.

„Půjdu. Já ho budu hodna. Ale tohle není konec. My si pro chlapce přijdeme,“ slibovala Heidi horlivě.

Aro pokynul Felixovi, který ji neochotně pustil.

Heidi vykráčela ze sálu s důstojností, která ale neladila s její rychlostí, takže výsledek byl poněkud groteskní.

„Asi bychom si měli udělat výlet,“ ušklíbla se Bella bez nadšení.

P. S.: Takhle asi nějak vypadá dospělý Nathaniel

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty nejsi táta - 24. kapitola: