Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život II - 1. kapitola

31.12.2011 (17:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1428×

Už je to pět dní, kdy jsem se stal hrdým otcem. Mám nejkrásnější dceru a nejkrásnější manželku. Obě jsou zdravé a šťastné, co víc si můžu přát? A dnes je obě konečně dovezu z porodnice domů. Do našeho nového domova.

„Jaku, kam máme dát tu skříň?“ zavolal na mě Paul a společně s Embrym drželi růžovo-bílou skříň do dětského pokoje. Taky jim to mohlo dojít, že asi taková skříň nebude patřit do obýváku.

„Do dětského pokoje, paka,“ odpověděl jsem mu a nevyhnul jsem se vražednému pohledu od něj. Jen jsem se nad tím usmál a raději jsem se šel podívat, zda je všechno na svém místě.

„V kolik jedeš pro holky, Jaku?“ zeptala se mě Leah.

„Ve tři hodiny tam mám být,“odpověděl jsem jí a ona se na mě vyděšeně podívala. „Co je?“

„Tak to jsem zvědavej, jak to chceš za pět minut stihnout, brácha?“ To snad ne. Nessie mě zabije.

„Emily a Leah, můžete tady na to všechno, prosím, dohlédnout?“ zeptal jsem se jich a odpovědí mi bylo rychlé přikývnutí. Rychle jsem z domu vzal vajíčko do auta pro Emmu a vyjel. I když ručička tachometru ukazovala nejvyšší rychlost, neměl jsem šanci to stihnout. Kdybychom pro Renesmee nechystali to překvapení v podobě přestěhování do nového domu, určitě bych je vyzvednul v čas.

Renesmee:

Jacob už tady měl dávno být. Snad se mu nic nestalo. Určitě byl v lese s kluky a zapomněl na nás.  Možná, že kdyby zapomněl na mě, tak by mě to možná tolik nerozčilovalo, tak jako že zapomněl i na svoji dceru. Ten to schytá, až sem konečně uráčí přijít. Malá se mi zavrtěla v náručí a dožadovala se mé pozornosti.

„Tatínek pro nás každou chvíli určitě přijede,“ zašeptala jsem k ní a políbila jsem ji na čelíčko. Malá jako by chápala, co jsem jí řekla a usmála se na mě. Uvelebila se mi v náruči. „Jsi nádherná,“ řekla jsem jí a za mnou se ozval ten nejkrásnější hlas.

„Je krásná po tobě,“ řekl Jacob a já jsem se k němu i s malou v náručí otočila. Stál tam v celé své kráse. Jeho oči putovaly z mé tváře na tvář naší dcery. Viděla jsem v nich lásku a oddanost. I když bych ho před pár minutami nejraději nakopla za to, že má zpoždění, tak teď už bych to nedokázala. Jeden jeho pohled a krásný úsměv a mám pocit, že se mi každou chvílí podlomí kolena. Nejraději bych ho teď v tento okamžik políbila na jeho teplé a měkké rty. Jacob jako by vycítil, co bych chtěla udělat. Pomalu ke mně přistoupil, pohladil naši dceru po tmavých vláskách a spojil naše rty. Když se malá zavrtěla, ukončila jsem náš polibek.

„Miluje tě, Nessie. A děkuji ti, opět, za nádhernou dceru, kterou jsi mi dala,“ zašeptal a opatrně si vzal Emmu do náruče a něžně ji položil do vajíčka, které naší dceři přinesl. Emma se v něm uvelebila a než Jacob stihnul vzít vajíčko ze stolu, malá pravidelně oddechovala.

„Jakto, že jsi přišel tak pozdě?“ zeptala jsem se ho, když jsme jeli výtahem do garáží.

„Byl jsem na hlídce a Paul mě nestihl vystřídat.“ Jake se celou dobu díval na spící Emmu a ani jednou se mi nepodíval do mé tváře. Něco mi tady nesedělo, ale byla jsem potichu a vychutnávala jsem si, že konečně opouštím tohle prostředí. Nesnáším nemocnice a s nimi cokoliv společného - jako máma, když byla ještě člověk.

Jacob:

Bál jsem se, že mě Nessie zabije, ale naštěstí se tak nestalo. Ani nekřičela. Prostě nic.

„Jaku, jestli pojedeš takovým tempem, tak tam dojedeme a naše dcera bude už pomalu v důchodu,“ peskovala mě Nessie a já jsem se podíval na rafičku. Ukazovala něco okolo čtyřiceti kilometrů za hodinu. Je pravda, že jedu trochu pomalu. Jsem zvyklý na rychlou jízdu, ale když se mnou začala jezdit Nessie, naučil jsem se jezdit pomaleji a teď, když vezu i Emmu, musím být nadmíru opatrný. Je tak křehká a malinká.

„Jen jedu opatrněji,“ odpověděl jsem jí, ale Nessie se moje odpověď evidentně nelíbila.

„Pokud takovou rychlostí míníš jet až do La Push, tak vezmu Emmu a poběžím s ní. A až na tebe budeme doma čekat, tak ti možná i něco uvaříme k večeři.“ Raději jsem nic neříkal a trochu víc zmáčknul plyn. Má žena se spokojeně usmála a dál pozorovala Emmu.

„Kam ještě jedeme?“ ozvala se Nessie, když jsem odbočil jinam, než kde jsme bydleli.

„Překvapení,“ odpověděl jsem jí a už zabočoval u domu.

„Co to?“ zeptala se Nessie, když vystoupila z auta s Emmou.

„To je náš nový domov.“

„A co Billy? Přece ho tam nemůžeme nechat samotného?“

„Miláčku.“ Objal jsem svoji manželku kolem pasu. „Tohle všechno byl Billyho nápad. Chtěl nám dopřát trochu soukromí a hlavně aby se on mohl v klidu vyspat. Prý mu stačilo poslouchat mě se ségrou, když jsme byli malí,“ uklidňoval jsem ji a konečně jsem se jí podíval do očí. Nessie po tváři stékaly slzičky a úsměv měla od ucha k uchu. Byla šťastná a pokud je šťastná ona, jsem šťastný i já.

„Pojď se podívat do našeho nového domu,“ navrhl jsem jí a ruku v ruce jsme všichni tři vešli do domu.

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život II - 1. kapitola: