Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 3. Kapitola

15.01.2010 (16:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3372×

Pohled Nessie

„Stávej Ness! Nebo tě poliju studenou vodou!“ vyhrožoval mi Emmet.

„Já chci ještě spát. Tak mě nech nebo ti sním všechny tvoje milovaný medvídky.“ A otočila jsme se na druhý bok postele  a zavrtala jsem se pod peřinu. V noci jsem toho opravdu moc nenaspala.

„Dobře vybrala sis.“ V tu samou chvíli, co to dořekl mě někdo vytáhl upíří rychlostí z postele a odnesl dál od postele. Teď již durch mokré postele.

Pohled Edwarda

Renesmee už zbytek noci  spala,ale pořád sebou házela z jedné strany na druhou. Hodinu před tím než měla stávat jsem se rozhodl přece jít na ten lov. Vyskočil jsem tedy otevřeným oknem jako jsem to dělal, když jsem v noci odcházel od Belly,když ještě bydlela  Charlieho. Ulovil jsem si pár pum a pak jsem  zamířil domů.

Vešel jsem do domu, když v tom jsem zaslechl rozhovor mezi Renesmee a Emmetem. Nebo spíš co říkal Emm.

„Dobře vybrala sis.“ A po přečtení jeho myšlenek jsem zjistil, že ji chce polít ledovou vodou. To ne. Hned jsem běžel upíří rychlostí do jejího pokoje a vytáhnul jsem ji z postele, aby ji ten blbeček nepolil. Stihl jsem to tak tak.

„Ty blbečku jeden! Chceš aby byla nemocná?“ začal jsem na něho řvát a tím jsem sem přivolal zbytek rodiny.

„Ona nechtěla stávat a ještě mi vyhrožovala, že mi spapá všechny moje medvídky.“ A ukazoval prsten na naše sluníčku. Ta se začala smát až se za břicho popadala. Ale ostatní vypadali zaskočeně, když viděli mokrou postel.

„Co se tady kruci stalo?“ ptala se Alice a pohledem si měřila Emmeta.

„A proč je ta postel mokrá?“

„To ten blbeček. Chtěl polít Ness, protože nechtěla stávat,ale naštěstí jsem ji stihnul vytáhnout dřív, než on polil celou její postel.“ Všichni se na Emmeta podívali vražedným pohledem.

„Proč zrovna já musím mít, takové kašpara? Proč? Co jsem komu co provedla?“ stěžovala si Rosalie.

„Lásko, ale ona fakt nechtěla stávat a ještě mi vyhrožovala, že mi spapá všechny moje medvídky.“

„Emmete ty …“ chtěl mu něco říct Jasper, ale Alice mu skočila do řeči.

„Jestli si nepohneme, tak přijdeme pozdě do školy.“ A všechny nás  okamžitě vyhnala se obléct.

Po půl hodině jsme už všichni začali sedat do aut a jeli do školy. Na incident, který se ráno odehrál jsme už všichni zapomněli.

Já jsem jel do školy s Ness, Jasperem a Alicí v mém stříbrném Volvu a Emmet s Rosalii jeli v jeho jeapu. Za necelých deset minut jsme dorazili do školy. Bylo to  jako vždy, když jsme přijeli někam na novou školu, ale teď to bylo i trochu jiné. Ti nadržení puberťáci mysleli na moji dceru a dělali si nechutné představy. Z hrdla mi vyšlo slabé zavrčení, které mohlo slyšet jen moje rodina. Nejraději bych jim za ty jejich úchylné  nápady utrhl hlavy a ty zakopal pěkně hluboko do země.

„Ať tě to ani nenapadne Edwarde Anthony Cullene!“ varovala mě Alice. Musela to vidět v moji budoucnosti.

„No jo.“ Odfrkl jsem si.

„Jdeme.“ Zavelel Emmet a všichni jsme se vydali do svých tříd a snažil jsem se nevnímat myšlenka ostatních.  Já jsem letos chodil do druháku společně s Alicí a  Rosalii. Ness, Jasper a Emmet chodili do prváku. Já jsem chtěl sice chodit s mojí dcerou do prváku, ale ona nechtěla. Chtěla mít prý taky trochu soukromí.

„Edwarde, co kdybychom se vsadili o to kolik kluků bude chtít chodit s Renesmee?“ já  snad toho Emmeta uškrtím. Ten se opravdu chová jako ti  puberťáci, kteří jsou tady okolo. Moji odpovědí mu bylo jen zavrčení.

„Klid brácha já jsem to tak nemyslel.“ Omlouval se a ruce měl zdvižené v gestu vzdávám se.  Každý jsme se pak rozešli do svých tříd. Hodiny ubíhaly rychle a za chvíli jsem se měl s ostatními sejít v jídelně. Když jsem se blížil k jídelně, tak jsem  ale zaslechl řev. Řev, který patřil Rosalii. Hned jsem přidal na kroku, abych byl co nejdříve v jídelně.

„ Emmete nech ho! Nech ho!“ Rosalie se snažila odtrhnou Emmeta od nějaké kluka, kterého držel pod krkem. Nechápal jsem, co se tady stalo. Ale podle myšlenek ostatních jsem  teď pochopil, proč toho kluka Emmet drží pod krkem. Ten dotyčný kluk totiž plácnul Rosalie po zadku, když si brala jídlo. A Emm je hold žárlivka a něco takového si nenechá líbit.

„Edwarde pomoc mi s ním.“ Volal na mě Jasper, který se snažil jak Emmeta uklidnit, tak i odtáhnout od toho kluka. Vůbec jsem neváhal a šel Jasperovi  pomoc odtáhnout Emma. I když jsme byli dva upíři proti jednomu upírovi, tak to šlo z tuha. Ale nakonec se povedlo. Pracně jsem ho vytáhly z jídelny a ostatní členové naší rodiny nás následovali. První den na nové škole a hned na sebe takhle upozorňujeme.

„Zbláznil ses?“ řvala na něho Alice.

„Když jsi ho málem zabil!“ teď pro změnu začala křičet Rosalie.

„Když tě plácnul zlato a já jsme tě jen bránil!“ obhajoval se Emmet, ale všichni jsme ho jako ráno obdarovali vraždícím pohledem, ale až na jednu osobu. Ness. Ta tady chyběla, ani v jídelně jsem ji vlastně neviděl.

„Kde je Ness?“ zeptal jsem se jich všech, ale všichni hned začali myslet na něco jiného. Alice začala překládat nějakou písničku do japonštiny, Jasper přemýšlel nad  tím jak večer půjde s moji elfí sestřičkou na lov, Emmet myslel na toho kluka, kterého chtěl pořád uškrtit a Rose myslela na nakupování. Něco mi tady tajili.

„Řekněte mi, co se  tady ksakru děje!“ zavrčel jsem na ně. Ale jako by mě neslyšeli.Zavrčel jsem, protože jsem musel vědět,co se tady zase děje.

„Ona musela jít do ředitelny.“ Oznámil mi Jasper a Emmet se začal  smát, protože věděl, že za dnešek nebude mít jako jediný průšvih.

„Co proboha provedla?“ a začaly se mi v hlavě tvořit různé scénáře, co by mohla moje jediná dcera provést.

„Můžeš se jí zeptat sám.“ A  Alice se otočila směrem odkud přicházela Ness.

„Ahoj.“ Pozdravila nás jako by se nic nedělo.

„Co si provedla?“ vyhrkl jsme na ni, až se trochu lekla.

„Já?“ a vykulila na mě oči, jako kdyby nic neprovedla.

„Nessie on to ví.“ A moje dcera začala propalovat Jazze pohledem.

„Tak jo, ale já jsem nic opravdu neprovedla. Já jsem jen bránila tu holku.“ A  začala se dívat do země,ale pořád jsem se nedozvěděl, co provedla.

„Tak, co jsi teda provedla?“

„Já jsem jednomu klukovi omylem trochu … trochu zlomila … nos.“ A zrudla jako rajče. To se mi opravdu jenom dneska jenom všechno zdá. Nejdřív Emmet málem uškrtí jednoho kluka  a pak ona zlomí někomu nos.

„Proč jsi mu proboha zlomila ten nos? A neříkej mi, že to bylo jenom omylem.“

„Já jsem bránila jenom tu holku, protože ten blbec ji šikanoval!“ zařvala na mě.

„Tak jsi to měla někomu říct a neřešit to sama.“

„Ale …“ snažila se argumentovat, ale na to jsem už neměl nervy.

„Promluvíme si o tom doma a do té doby nechci nic slyšet. Rozumíš?“

„Jo.“ Kuňkla do země a školní zvonek nám začal oznamovat, že přestávka skončila a tak jsme se všichni rozprchli do svých tříd.  Vyučování teď ještě rychleji ubíhal než před obědem. A po skončení  poslední hodině jsem šel na parkoviště, když v tom jsem uviděl Carlisla jak míří k ředitelně.

„Carlisle!“ zavolal jsem na něho přes půl chodby, ale on by to stejně slyšel, i kdybych to jen zašeptal.

„Edwarde, co prosím tě provedla, že hned první den musím k ředitelovi?“

„Zlomila jednomu klukovi nos a nic víc nevím.“

„Promiň, už tak mám zpoždění. Doma si o tom promluvíme jak s ní přijedu. Teď na mě i s ředitelem čeká v ředitelně.“

„Dobře.“ Rozloučil jsem se s ním a šel jsem na parkoviště, kde netrpělivě přešlapovali moji sourozenci a čekali na mě.

„No konečně.“ Zaradovala se Alice jakoby to nevěděla a  vydal jsem s společně domů, kde jsme čekali na Renesmee a Carlisla.

předchozí << shrnutí >>následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 3. Kapitola: