Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi mě kousl - 1. kapitola

30.07.2010 (19:15) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4072×

Prolog: Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak umřu...

... Ale umřít kvůli tomu, abych mohla začít nový život po boku milované osoby, mi přijde jako dobrý způsob, jak odejít...
... Smrtí můj život teprve začal.

Nečekejte žádné duchy ani žádné mumie. To by bylo moc jednoduché. Kde začít? Jdeme na to pěkně od začátku…

Hypnotizovala jsem volant a dodávala si odvahu. Nemohla jsem vystoupit. Byla jsem moc velký strašpytel. Dnes mě čekal první den na nové škole – super. Nakonec jsem vystoupila z náklaďáčku Chevy. Mimochodem, ten jsem dnes ráno dostala od Charlieho na uvítanou. A vydala se vstříc osudu. Jeden krok. Druhý krok. Všichni na mě zírali. Kdo by taky ne, bylo pololetí a to moc studentů nepřibývalo. Obzvlášť v tomhle městečku. Každý se tu znal,prokletí malého městečka Forks.

„Ahoj, jsem Angela,“ představila se mi dívka, která se ke mně přidala během cesty po chodbě.
„Ty budeš ta nová... Myslím, že Isabella, že?“ zeptala se. Pochopitelně.
„Jo... Jen Bella.“ Potřásly jsme si rukou. Vypadala sympaticky. Bylo dobré, někoho znát.  
„Víš, že jsem nevěděla, že má šerif dceru?“ usmála se. Charlie se většinou jen válel doma u televize a koukal na zápas. Něco jsem  po něm ale zdědila. Byla jsem taky samotář.
„Byla jsem tu naposledy před pěti lety,“ odpověděla jsem.
„Aha tak to si tě asi nemůžu pamatovat?“ zasmála se.
„Ne to asi ne!“ úsměv jsem jí oplatila. 
„Můžu se tě zeptat, kde je tu kancelář? Musím si dojít pro rozvrh a nechat potvrdit nějaké papíry.“ 
„Můžu tě tam zavést, jestli chceš?“ nabídla.
„Jo budu moc ráda!“ Došly jsme do kanceláře a dostala jsem rozvrh. Angela mi ho vytáhla z ruky.

„Takže první hodinu máš biologii. Je s otravným profesorem. Většinou se dívá studentkám do výstřihu, ještě že ty žádný nemáš!“ Měla jsem na sobě dlouhý svetr, který mě zakrýval od hlavy až k patě. To byl prostě můj styl. 
„Ach jo, škoda že tu hodinu nemáme společnou!“ povzdychla si.
„Musíš na druhou stranu chodby, třída je nalevo,“ navigovala mě Angela, pak se vydala do své třídy.
„Angelo, dík za všechno!“ zavolala jsem ještě na ni. Otočila jsem se a spěchala do třídy. To bych ještě potřebovala přijit pozdě. Už tak jsem byla „atrakce“. 

Došla jsem k již zmiňovanému profesorovi a ten mi podal učebnici. 
„Slečna Swannová!“ pronesl. 
„Mam bohužel poslední místo vzadu posaďte se!“ Prošla jsem uličkou a sedla si na své místo. Vedle mě seděl kluk, který se díval ven z okna. Měl vypracovanou postavu. Měla jsem ho pozdravit? Ani náhodou! Když mu není vidět ani do obličeje. Nestojím mu ani za to, že se na mě podívá. Nebo alespoň na toho, kdo si sedl vedle. 

Celou hodinu se neotočil, dokonce mi to přišlo, že se ani nenadechl. Zazvonilo a většina lidí odešla ze třídy. Věci z lavice jsem si sbírala pomalu, jako vždy. Dokonce mi několikrát učebnice spadly. Když už jsem vytáhla tašku úspěšně na záda a byla připravená odejít, kluk vedle mě, který se doposud nehnul, se otočil. Měl překrásnou tvář. Jeho bronzové vlasy byly rozházeny do všech stran. Na bezchybném obličeji mě upoutali plné rty, které byli v kontrastu s bílou pokožkou. Ale co mě zastrašilo, bylo to, když jsem se mu podívala do očí. Byly černé a jeho výraz mě připoutal k zemi. Konečně vstal a promluvil. 

„Je mi to vážně líto... promiň... promiň!“ zaposlouchala jsme se do melodického hlasu. Nemohla jsem nad tím ani začít přemýšlet, proč se mi omlouvá, protože jsem ucítila bolest. Ty krásné rty, mi přiložil na krk a zakousl se. Slyšela jsem hlasité polykání - hltání, on snad pil mou krev?!! Tělo mi začalo ochabovat, když v tom do třídy vtrhla dívka s klukem.
„Edwarde, dost!“ Uslyšela jsem. „Edwarde!“ Už jsem nic neslyšela, pohltila mě temnota...

Edward:

Dnes jsem přišel na hodinu dříve. Viděl jsem, jak přišla do třídy dívka, neznal jsem ji. Asi byla nová. Ale to bylo fuk, holky mě nezajímaly. Když v tom ke mně došla její vůně. Byla tak lahodná, hrdlo  se mi sevřelo, chtěl jsem utéct. To už ale nešlo, zazvonilo a učitel byl ve třídě. Sakra co mam dělat? Mam riskovat, že ji zabiju? Nemůžu se k ní přiblížit, zabil bych ji. No dobrý ona jde přímo ke mně. Do háje vedle mě je jediné místo.

„Klid, Edwarde,“ pokáral jsem se. Sedla si na své místo a já si zakázal jakýkoliv pohyb.
„Dobře, Edwarde, to zmákneš. Prostě nesmíš dýchat.“ Měl jsem hlavu nakloněnou k oknu, takže jsem jí neviděl do tváře. Vysvobodilo mě zazvonění, ale ona tam pořád byla. A to byla její smrt. Byli jsme sami ve třídě.

Sakra, ta holka nemá žádný pud sebezáchovy. Už odcházela a já se na ní poprvé podíval. Byla krásná, nikdy jsem nikoho krásnějšího neviděl. Dlouhé hnědé vlasy, krásná postava a obličej anděla to bylo vše, nad čím jsem popadal dech. A sakra dech! Dostala se  mi větší vlna vůně než předtím. Hluboko ve vnitř se probudilo monstrum. Už nešlo bojovat! 

„Je mi to vážně líto... promiň... promiň!“ Na víc se nezmůžeš? Jen promiň? Zabiješ ji a řekneš, promiň? Zakousl jsem se! Edwarde, jsi zrůda! Sal jsem tu neodolatelnou krev a dívka se přestala bránit. Vzpomněl jsem si na její hluboké hnědé oči. Edwarde, tu nemůžeš zabít! Nemůžu jí zabít! Snažil jsem se odtrhnout, nešlo to, netvor uvnitř nechtěl. Když v tom se ve třídě objevila Alice s Jasperem a já za to byl nehorázně rád. Můžeme ji ještě zachránit?
„Edwarde, dost!“ řvala na mě. „Edwarde!“

další>

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi mě kousl - 1. kapitola: